Fanoušci železné hry, řeknu Vám jedno tajemství. Kulturistika není sportem levným. Naopak by se dala přirovnat ke sportovnímu letectví, golfu nebo tenisu. Každá příprava je velkou investicí s mizernou finanční návratností, přesto nám to za to stojí. Samotným závoděním si v Česku ani na Slovensku pravděpodobně nikdo na chleba (čti rýži s masem) nevydělá, proto musíme mít všichni další zdroj příjmů. Charakter zaměstnání nám často přípravu ovlivňuje a mně se zdálo zajímavé vyzpovídat závodníky z různých výdělečných segmentů a zjistit tak, jak to s prací mají oni. Postupně si rozkryjeme příběhy jednotlivých atletů, kteří na trénink chodí s úsměvem po pracovní době, přestože si tělo říká o odpočinek a klidový režim. Ale oni to dennodenně zvládají a třeba se s jejich příběhy ztotožníte, nebo se jimi dokonce inspirujete.
Skloubit práci kantorky a soutěžní přípravu musí být pořádný nápor na nervy. Že se to však skloubit dá, nám dokazuje úspěšná závodnice v bikiny fitness a také učitelka přírodních věd, která si vloni prošla první soutěžní sezónou ověnčenou medailemi, a to hned v amatérském NPC Worldwide.
Učitelství je psychicky náročná věc. Jak se ti daří být v klidu během závěrečných týdnů přípravy?
Někdy to jde hladce a někdy se to úplně nedaří. V průběhu přípravy jsem se snažila zvládat práci, jak nejlíp to v rámci mých možností šlo. Snažila jsem se, aby můj stav příliš neovlivnil průběh výuky. Některé dny to bylo v pohodě. Pokud jsme zrovna s žáky probírali látku, ve které jsem si byla jistá, a žáci zároveň nezlobili, tak se to dalo hezky zvládnout. Ale někdy se věci sešly tak, že jsme před sebou měli nějaké těžké téma nebo téma, které žáky zrovna nebavilo, a to mi potom dalo zabrat. Nejnáročnější na učení je totiž to, že se musíte neustále snažit udržet pozornost žáků. A to je někdy opravdu oříšek. Můžete mít hodinu naplánovanou do sebemenšího detailu, jdete do výuky s tím, že ta hodina bude super, a stačí klidně jen pět minut nepozornosti a třída se vám rozjede, že ji skoro nejde zastavit. V tu chvíli musíte přípravy odložit stranou a jednat podle situace. A na to mi některé dny v přípravě už nezbývala energie. Takže abych to shrnula, jsou lepší a horší dny, ale dá se to zvládnout.
Ví o tvém koníčku kolegové? A jak se k němu staví?
Pár jich o tom ví, ale určitě ne všichni. Ti, kteří to ví, jsou zvědaví. Občas se mě zeptají, jak mi dopadly závody, v jaké jsem teď fázi nebo jestli už konečně můžu jíst. (smích)
A co žáci?
Myslím, že mezi žáky se to rozkřiklo mnohem rychleji než mezi kolegy. Takže ano, ví o tom. Hlavně ty třídy, ve kterých jsem někdy učila nebo učím letos. Občas se mi stane, že se mě zeptají na nějakou osobní otázku typu, kolik zvedám na benč, jakou mám maximálku na dřep nebo jaký je můj nejoblíbenější cheat meal. Párkrát se mi i stalo, že za mnou někdo přišel po hodině pro radu ohledně cvičení nebo suplementace. Takové dotazy mě vždy potěší. Nejvíc mě ale potěšilo, když jsem se na podzim chystala na závody do Rumunska a několik žáků z mé třídy, ve které jsem letos prvním rokem třídní, mi přišlo popřát hodně štěstí. Říkali, že prý ať tam vyhraju. V Rumunsku jsem byla v mé kategorii druhá. A když jsem se po závodech vrátila do výuky, celá moje třída vstala a začala mi tleskat. To byl jeden z nejhezčích momentů, který jsem kdy zažila.
Znají tvůj Instagram?
Ano, znají. Dřív jsem měla Instagram soukromý právě kvůli práci. Bála jsem se, že by to mohlo mít negativní dopad na to, jak mě budou žáci v hodinách brát. Přece jen jsem mladá učitelka. Ale minulý rok jsem si Instagram na popud svého přítele přenastavila na veřejný. Pamatuji si, že mi během pár dní přibylo x nových sledujících. Všechno to byli žáci z naší školy. Trochu jsem se bála, jaký to bude mít dopad, ale musím zaklepat, že zatím z toho nic negativního nepociťuji.
Kdy jsi naposledy jedla ve školní jídelně?
Ve školní jídelně jsem jedla asi naposledy, když jsem byla na základce. Už na střední jsem začala řešit jídlo, sice ne tolik jako teď, ale i přesto už jsem do školní jídelny chodit nechtěla. V naší škole prý vaří hodně dobře. Jednou týdně mívám dozor na obědě, tak se vždycky ze zvědavosti dívám, co je na jídelníčku. Pro běžného strávníka asi dobré, ale pro člověka, který jede fitness, to vhodné určitě není.
Je plánování přípravy ovlivněno fázi školního roku? Například pokud závodíš na podzim, tak máš v létě více prostoru na přípravu kvůli letním prázdninám.
To asi nedokážu říct, protože ještě dokončuji magisterské studium. Takže toho mám pořád hodně, tedy i o prázdninách. Co ale výrazně pociťuji, je to, že jako učitelka si nemůžu jen tak vzít volno, kdy chci. Což je docela problém, když potřebujete kvůli závodům volno několik dní, a ještě k tomu vícekrát za sezónu. Samozřejmě je to ale o domluvě s vedením, a když se to dá vědět dostatečně dopředu, tak se dá nějak domluvit.
Dostáváš k vysvědčení bonboniéry? Co s nimi děláš?
Ano, pár jsem jich dostala. Já mám moc ráda čokoládu, takže když to bylo něco, čemu neodolám, tak jsem si trochu dala. A se zbytkem jsem se podělila se svými nejbližšími.
Možná tento rozhovor budou číst i tvojí žáci, tak co by k vysvědčení potěšilo učitelku-fitnessku?
Nejvíc asi nějaká hezká kytka. Přece jen učím biologii a květiny mám moc ráda.
Máte školní posilovnu?
Posilovnu máme, ale nikdy jsem v ní nebyla, což je asi trochu ostuda.
Supluješ i tělocvik?
Tělocvik jsem nikdy nesuplovala. Tělocvikářů máme hodně, takže k tomu bych se jen tak nedostala. Já učím chemii, biologii, základy přírodních věd a potom ještě přírodovědná praktika, což jsou vlastně laborky. Takže když dostanu nějaké suplování, jedná se o jeden z těchto předmětů.
Vrchol soutěžní kariéry si umím představit, co je naopak to nejvíc, čeho může skvělý kantor dosáhnout?
Co se týče nějakého kariérního růstu, tak to bohužel v učitelství moc není. Maximálně můžete získat nějakou funkci navíc, jako například být třídním učitelem, předsedou komise předmětů nebo se časem stát třeba zástupcem ředitele. Ale pořád jste vlastně učitel. Z hlediska nějakého osobního růstu se ale můžete posouvat neustále. Co já považuji za takový vrchol, kterého bych chtěla v rámci učitelství dosáhnout, je to, že mě budou žáci brát, respektovat a budou se v mých hodinách cítit bezpečně. A taky že si z mých hodin odnesou něco, co se jim reálně bude hodit v životě, a třeba si na mě jednou vzpomenou, že jsem je to kdysi dávno učila.
Jaký jsi byla student? Chtěla bys sama sebe vyučovat?
No tak napůl. Já jsem byla myslím docela šikovná, měla jsem dobré známky celou základku i gympl. Učila jsem se a plnila úkoly. Na druhou stranu, když mě nějaký předmět nebavil, tak jsem nedávala pozor, byla jsem na mobilu nebo jsem dělala nepořádek se spolužáky, se kterými jsem seděla. Takže kdybych teď měla samu sebe jako žákyni v lavici, asi by mě moje mladší já trochu štvalo. (smích)
Jaké morálně volní vlastní jsou vlastní závodníkům, které se hodí i učitelům?
To je docela těžká otázka. Ale asi bych řekla, že disciplína a vytrvalost. Ta je potřeba i v učitelství. Učitel by měl mít svoji vlastní rutinu a pravidla, která sám dodržuje. Díky tomu totiž žáci vědí, co od něj můžou čekat. V opačném případě by byla výuka hrozně chaotická a nevedlo by to k ničemu dobrému.
Teď čistě závodnická otázka. Nově tě připravuje Dan Švach. Proč on? Umím si představit, že se spoustu slečen zdráhá oslovit mužského trenéra, protože nedostatečné rozumí ženskému tělu.
Dana Švacha jsem oslovila, protože se mi velmi zamlouval celkově jeho přístup k tréninkům a to, jakým způsobem vede spolupráci se svými klienty. Věděla jsem, že na sobě chci v následujících měsících co nejvíce pracovat a posunout se ve všech ohledech. A to spolupráce s Danem umožňuje. Jsem u něj teprve necelé dva měsíce, ale už teď na sobě vidím nějaký progres, takže jsem moc spokojená. A v tom, že je to mužský trenér, nevidím žádný problém. Já osobně z chlapů cítím větší autoritu a mám k nim větší respekt, než bych měla k ženské trenérce, takže mi to takto vyhovuje.
