Osudová rozhodnutí Arnolda Schwarzeneggera (I.)

Každý, kdo knihy, články a vůbec vše psané o Arnoldovi nejen čte, nýbrž hlouběji promýšlí, dospěje ke zjištění, že jeho kariéru charakterizují dva stěžejní faktory: stěhování a přátelé. Měnil místa žití za účelem hledání lepších podmínek a při tom si vyhlížel kamarády, lidi se stejným nebo podobným cílem. Pro mnohé životní kroky bylo nezbytné, aby v něm dozrálo rozhodnutí. Některá z nich, především ta z jeho začátků, si nyní připomeneme.

Rozhodnutí o zahájení tréninku

Je známo, že Arnold měl osobité a grandiózní plány už od dětství. Co ho k nim vedlo? V šesti letech viděl v Grazu naživo filmového Tarzana Johnnyho Weismüllera, ve třinácti se rozhodl být nejsvalnatějším mužem světa a vítězem Mr. Universe. Ve čtrnácti mluvil ve Vídni s Jurijem Vlasovem. Na otázku otce, co bude se všemi těmi svaly dělat, až je bude mít, odvětil:

"Chci být nejlépe stavěným mužem na světě."
"A dál?" tázal se znepokojený otec.
"Chci jet do Ameriky a stát se hercem."

Nebylo to ale hned. Prvotním smyslem těchto plánů byl únik z moci despotického otce, nicméně Arnold se stal kulturistou toho večera, kdy si v Geidorfově kině v Grazu, okouzlený filmy Rega Parka, slavného bodybuildera a herce v roli Herkula, umínil, že jednou bude jako on (zatím jej nenapadlo, že se s ním setká u něho doma v Jižní Africe a krátce poté na pódiu). Donekonečna si představoval svůj sen a ptal se sám sebe. Dokážu to? Když to dokázal Park, dokážu to já taky! Kolegové z gymu odhadovali, že cíle může dosáhnout do pěti let, což ovšem Arnoldovi nestačilo, a tak zvýšil frekvenci tréninků ze tří na šest týdně. Tušil rovněž, že jej čekají velké životní cesty, jenom ještě konkrétně nevěděl, jaké a kdy to budou.

Jen pro pořádek, Arnold Alois Schwarzenegger se narodil ve středu 30. července 1947 po čtvrté hodině ráno ve štýrské vesnici Thal, územně patřící do předměstí okresního města Grazu a čítající tenkrát asi 1100 - 1200 obyvatel. Starší bratr Meinhard přišel na svět o rok dříve, 17. července. Otec Gustav (narozen 17. srpna 1907 ve Weiszu, skonal 13. prosince 1972) podal v osmatřicátém přihlášku do NSDAP, pak vstoupil do armády (Sturmabteilung) a ve válce sloužil u vojenské policie v hodnosti hauptfeldwebel. Během služby v Polsku onemocněl malárií, v Rusku utrpěl zranění šrapnelem do nohy a byl roku 1943 propuštěn. S Aurelií Jadrny (narozena 29. srpna 1922 v Neukirchenu u Vídně, příjmení má český charakter, skonala 2. září 1998) se Gustav setkal po válce ve štýrském Mürzstegu a tam také měli 20. října 1945 svatbu. Do Thalu se manželé přistěhovali asi v roce 1947. Žili v patře domu č. 145, patřícímu starobylému rodu Herbersteinů a postaveném pro správce polesí.

Majitel gasthausu Café Restaurant na jezeře Thalersee v Thalu Karl Kling (narozen 1948) vzpomíná: "Arnold měl vždy pět cílů. Chtěl být nejlepším bodybuilderem, nejlepším hercem, jedním z nejbohatších lidí světa, chtěl si vzít pěknou ženu a patřit k nejmocnějším lidem na zeměkouli. Ve dvaceti letech," dodává Kling. "Poprvé odešel do Mnichova. Za dva měsíce se vrátil a řekl: 'Německo je pro mě příliš malé. Chci odjet do Ameriky, kde si splním všechny svoje sny'." Tuto myšlenku rozvinuli autoři knihy Pumping Iron (1974) George Butler a Charles Gaines: "Arnold chtěl být nejlepším bodybuilderem na světě a je. Chtěl být slavný a je. Chtěl být bohatý a taky je. Ať přímo, nebo nepřímo, těchto věcí dosáhl prostřednictvím bodybuildingu, v němž na sobě pracoval tak tvrdě jako kdokoliv na čemkoliv jiném. Tato práce, spojená s báječnými geny, z něho udělala kulturistického giganta."

Možná si řeknete, co je tak závažného na tom, kdy Arnold prvně vzal do rukou činku. Nezabýval bych se tím tak dlouze, kdyby nešlo o rozporuplné okolnosti kolem zahájení tréninku a vůbec oněch raných, budoucnost formujících let nejvýznamnějšího bodybuildera v historii.

"Je spousta lidí hlásících se k tomu, že s Arnoldem trénovali nebo že s ním chodili do školy a kdesi cosi, ale co je skutečně pravda? S Arnoldem jsem se poznal v létě 1963 na jezeře Thaler See, kam jsme se přijeli s Kurtem Marnulem, trenérem posilovny Athletik Union Graz, vykoupat. Šli jsme lesem za půjčovnu loděk a najednou vidíme kluka, jak cvičí shyby na tyči mezi dvěma stromy. Seskočil a šel k nám. Arnoldovi bylo patnáct, 30. července zahájil šestnáctý rok. V průběhu rozhovoru, v němž se hlavně zajímal o naše svaly, se ukázalo, že chodí do učení v Neubaugasse, což bylo kousek od mého bytu na Defreggergasse No. 1. Jednu místnost velkého bytu jsem uzpůsobil jako tělocvičnu, byl tam posilovací stroj z USA, na nějž jsem přidal elektronické počítání závaží i opakování, a originální Weiderova činka dovezená z USA. Navrhl jsem, aby Arnold po práci zašel ke mně, že budeme trénovat, on to vzal přes ulici Mariahilfer a náměstí Südtirolerplatz a byl u cíle. Makali jsme každý den až tři hodiny, a když se trénink protáhl a on nestihnul autobus, vzal to domů klusem."

Předchozí text napsal Harald Maurer. Ve většině arnoldovských knih nefiguruje, nebo jen ve zkratce, na německé Wikipedii zjistíme, že Maurer, narozený 3. září 1944, byl adoptované dítě a vyrůstal v Grazu, kde žije dodnes. Vychodil základní školu St. Andra a pak Hauptschule Marshall. V podniku svého nevlastního otce se vyučil elektrikářem a získané znalosti později využil jako fyzik samouk vydáním knihy "Princip bytí". V roce 1965 absolvoval základní vojenskou službu. Kulturistice se věnoval od roku 1961 a tři další roky (?) cvičil spolu s Arnoldem Schwarzeneggerem. Po roce 1965 se rozdělili, Harald po smrti matky zdědil veliký majetek, cestoval po světě, pod pseudonymem Harry Mason psal knihy pro děti a později otevřel v Grazu na Mondscheingasse obchod.

"Marnul tohle seznámení u jezera posunul nazpět do července 1961, zatímco podle Wendy Leigh se odehrálo o rok později. Ale stalo se to v červenci 1963. V dubnu 1964 se konala soutěž v hotelu Steier Hof, tam se Arnold poprvé ukázal na pódiu a já vyhrál Mr. Steiermark. Kurt Marnul vždycky tvrdil, že byl Arnoldovým prvním trenérem, což je poněkud přehnané. S Arnoldem jsme posilovali nohy ve staré Unii na fotbalovém stadionu, já tam byl do léta 1964, kdy jsem šel na vojnu, a Arnold až do podzimu 1965. Kvůli mým širokým zádovým svalům mne nazval 'Mister Latissimus'. Když jsme se o třicet let později sešli, jako první řekl: 'Á, Mister Latissimus!' Chvíli jsme se smáli a potom dodal ke svému doprovodu: 'To je on, s ním jsem začal tenhle sport.' Marnul Arnoldovi ochotně předal to nejlepší, co věděl, a byl jednou z vůdčích postav bodybuildingu té doby. Představoval pro nás vzor, jeho rady a pokyny měly hodnotu, i když jsme hodně čerpali z amerických časopisů."

"Arnold strávil léto 1963 skoro denně se mnou. Byl vysoký, štíhlý, dost upovídaný, měl výrazně velkou bradu a trochu rustikální štýrský přízvuk. Nejvýraznějším rysem však byla jeho upřímnost - nazval bych to rovný charakter, protože jsem jej nikdy nepřistihl při lži. O jeho rodině vím málo, matku, otce ani bratra jsem neviděl. Jen jednou jsem jel do Thalu na návštěvu. Pamatuji si, jak jsem šel po dřevěném schodišti a nahoře ležela černá činka s koulemi na obou koncích. Na stěně visel velký plakát Rega Parka. Arnold často říkal, že bude taky takový a jednou se stane největší filmovou hvězdou. Nebyl jsem jediný, kdo se mu za to vysmíval, přestože jsme měli skoro stejný cíl. Mým idolem byl Steve Reeves."

V příštím článku se můžete těšit na další osudové rozhodnutí Arnolda Schwarzeneggera.