[Text: Veronika Lišková]
S nadváhou jsem bojovala už od dětství. Vyrůstala jsem na typické české stravě - buchty k snídani, knedlíky, sladké limonády, tučné sýry a omáčky apod. Ve třídě jsem byla skoro vždy ta největší. Problémy s obezitou jsem si začala uvědomovat sama na svém těle někdy okolo 12 let. Do té doby mi vadily spíše narážky okolí, ale v tomto období to začalo vadit i mně samotné.
Cestu k pohybu a zdravému životnímu stylu jsem si musela najít a probojovat sama. Nikdo mě od dětství k žádnému sportu nevedl. Ve 13 letech jsem začínala s plaváním. To byl první krok k velké změně. Překonat stud a jít v plavkách s kily navíc do bazénu byl pro mě očistec. Upravila jsem svůj jídelníček. I moje mamka se v té době pokoušela zhubnout a zapisovala si jídlo do kalorických tabulek, a tak trochu zlepšila své stravovací návyky, což pomohlo se změnou k lepšímu i mně. Tenkrát jsem zhubla skoro 20 kg během jednoho roku. To byla moje první zkušenost s hubnutím. Později jsem začala chodit i do fitka a posilovat s činkami a na strojích. Trenér ve fitku mě trochu naučil základy. Nevěnoval se mi nijak dlouho, ukázal mi jen základní cviky a já se začala trochu více zajímat o cvičení sama. Ráda jsem chodila i na skupinové lekce, zejména na kruhový trénink a Pump FX, kde se posilovalo s činkami.
Okolo 15. roku se u mě však začaly projevovat silné deprese. Procházela jsem jedním z nejtěžších období v životě a objevily se problémy se záchvatovitým emočním přejídáním. V tu dobu jsem přestala i chodit do fitness centra, protože jsem cvičila tolik, že jsem občas mívala závratě a motala se mi hlava. Protože mi nebylo ještě ani 15 let, moje doktorka tyto příznaky spojila právě s nadměrným posilováním, a tak mi jej v té době "zakázala" a moje mamka mě pak do fitka už nechtěla pouštět. Kombinace záchvatů přejídání, depresí a absence pohybu zapříčinila, že jsem během zhruba 3 let přibrala z 55 kg na 95 kg.
Nesnášela jsem své tělo a zlobila se sama na sebe, co jsem se sebou udělala. Ocitla jsem se v začarovaném kruhu. Na sociálních sítích jsem do toho vídala holky v mém věku, které cvičily v posilovně a účastnily se i soutěží v bikiny fitness. Pamatuju si, jak jsem jim záviděla a byla zoufalá z toho, že jsem na jejich místě mohla také být a místo toho vypadám příšerně. Začala jsem se více stranit lidí, nikam jsem nechodila a nechtěla jsem se ani fotit. Každý pohled na mě samotnou mi způsoboval smutek. V moment, kdy mi začaly být těsné i legíny velikosti XXL, jsem si uvědomila, že již opravdu musím začít něco dělat, jinak definitivně zničím sama sebe. Už jsem se chtěla přestat stydět sama za sebe jednou provždy. Pokoušela jsem se zhubnout několikrát. Jednou se mi to přece podařilo, tak proč bych to nezvládla znovu? Jenže marně. Opět jsem začala chodit na skupinové lekce a snažila se upravit jídelníček, ale kila nešla dolů tak jako poprvé. Něco jsem sice zhubla, ale mohla to být nanejvýš 3 kila. Nenašla jsem dostatečné odhodlání a motivaci tak jako dřív. Podařilo se mi zhubnout jen pár kilo a pak se hubnutí na nějaký čas vždy zastavilo.
Vše se obracelo k lepšímu, až když jsem se více zaměřila na nastavení své mysli a učila se mít se ráda takovou, jaká jsem. Obezita nebyla jediné, co mě trápilo. Cítila jsem se sama. Měla jsem pocit, že mi nikdo nemůže pomoct a že mě nikdo nechce. Moje kamarádky randily, zatímco já seděla doma a trápila se. Byla jsem přesvědčená, že takhle mě nikdo nemůže chtít.
Potom se ale něco změnilo. Snažila jsem si uvědomit, čím vším mě nadváha omezuje. I přesto, že jsem byla společenská, jsem nikam nechodila, neoblékala jsem si oblečení, které jsem doopravdy chtěla, styděla jsem se jíst před ostatními, byla jsem přesvědčená, že si nenajdu kluka a zůstanu osamělá. A pak jsem si představila, jaké by to bylo, kdybych tlustá nebyla a co všechno by se změnilo. Začala jsem se chovat, jako bych byla hubená. Jednoduše jsem šla a koupila si jiné oblečení, více se projevovala a snažila jsem si v hlavě srovnat, že vlastně nechci kluka, kterému se bude líbit můj vzhled, ale to, jaká jsem uvnitř. A najednou se změnilo všechno. Podařilo se mi bojovat s přejídáním, protože jsem změnila vztah sama k sobě a svoje emoce. Nemůžete po někom chtít, aby vás měl rád, když nemáte rádi sami sebe. Nejdůležitější vztah ve vašem životě je totiž ten k vám samotným. Najednou mi moje nadváha tolik nepřekážela a skutečně jsem si našla partnera, který mě měl rád takovou, jaká jsem byla, a dnes se stal mým snoubencem. Ani jednou neřekl žádnou narážku na moji váhu.
I když už jsem se necítila tak špatně, kila navíc mi stále vadila, ale nebyla jsem schopná se do hubnutí opřít naplno. Vše změnil jeden rozhovor s mým přítelem, který mi řekl slova, po kterých se mi rozsvítilo: "Kdybys to DOOPRAVDY chtěla, už to máš."
Na tato slova si vzpomenu často i dnes. Nestačí něco chtít, musíte pro to makat. Protože pokud vám to za to skutečně stojí, uděláte pro to maximum. Druhý den vznikla moje první fotka "před". Našla jsem poprvé odvahu se vyfotit ve spodním prádle, protože jsem byla přesvědčená, že tentokrát to dokážu. A stalo se. Stáhla jsem si do telefonu kalorické tabulky a hubnutí šlo samo. Postupně jsem během několika let shodila zdravě 35 kilo. Žádné velké omezování drastickými dietami. Přistupovala jsem k celému procesu pomalu a zodpovědně. Chtěla jsem zhubnout zdravě a tak, aby to pro mě bylo udržitelné. Vrátila jsem se k posilování a stal se z toho můj největší koníček a vášeň. Cvičení mě baví a zajímá natolik, že jsem si udělala kurz fitness trenéra a dnes se tomu věnuji naplno. Mám své klientky, kterým pomáhám nejen s technikou, ale i s jídelníčkem a se zdravým přístupem ke cvičení a nastavením mindsetu.
Vždy mě lákalo vyzkoušet si soutěž v bikiny fitness. Ale když jsem se podívala na fotky závodnic, říkala jsem si, že je to pro mě nemožné a že na to zkrátka nemám i přesto, že jsem ve směru fitness opravdu disciplinovaná a každý trénink se snažím odjet na maximum. V mém okolí se v nedávné době objevilo několik lidí, kteří se soutěžení věnovali, a já začala uvažovat, jestli je to pro mě skutečně tak nedosažitelné nebo jestli mám ve své hlavě jen bloky z minulosti, které mě omezují natolik, abych to alespoň nezkusila. Lákala mě nejen ta forma, ale také jsem si chtěla celý proces vyzkoušet a získat nové zkušenosti pro své klientky. Vše se rozseklo po sezení s mou kamarádkou, která mě přesvědčila, že bych do toho měla jít, a pomohla mi s výběrem plavek a dohodila mi svou kamarádku Petru Vackovou, která trénuje a připravuje holky na první závody. Domluvila jsem si s ní schůzku a ihned začala s tréninky a pózingem. Když se na to podívám zpětně, pózing na celé přípravě a soutěžení byl pro mě nejnáročnější, jelikož na tvrdé tréninky jsem byla zvyklá a s dietou už jsem nějaké zkušenosti měla.
Musím uznat, že Peťa je v celé přípravě svých holek opravdu pečlivá a perfektně mě na závody připravila. Na pózingu ze mě vyždímala všechno, co šlo. Vysvětlila mi celý průběh závodů, takže jsem byla klidnější a věděla jsem, do čeho jdu.
Veronika Lišková na Golem Classic 2024
To, co pro mě tehdy byla slabina, je dnes moje síla. Svou proměnu z obézní studentky na štíhlou trenérku zpětně vnímám jako velkou výhodu i pro své klientky. Vím, jak přistupovat k lidem s nadváhou, protože jsem si celým procesem sama prošla a vím, jak je to těžké hlavně na psychiku.
Té tlusté holce, kterou jsem bývala, jsem splnila sen a nevzala bych zpět jediný moment, kdy jsem o sobě nejen v předsoutěžní přípravě pochybovala. Každou překážku jsem nakonec zdolala a teď můžu říct, že to skutečně stálo za to, i když to byla velká dřina. Ty nejlepší věci zkrátka chtějí svůj čas, trpělivost a odhodlání vydržet, ať to stojí, co to stojí. A za tuto zkušenost z celého srdce děkuji.
Musela jsem si nejdřív odpustit, přijmout se a naučit se milovat tu holku vlevo, abych se mohla stát někým novým. Nikdo, kdo nebyl obézní, nemá šanci pochopit, kolik vám nadváha ve skutečnosti vezme. Vzala mi sebedůvěru a vyměnila ji za stud. Vzala mi prožít si dětskou lásku a dala mi osamění. Vzala mi svobodu obléct si, co chci, a navlékla mě do černého volného hábitu, aby mě skryla před světem. Obrala mě o šťastné chvíle a drze mi za ně darovala slzy. Přiměla mě nenávidět sama sebe a v jednu chvíli mi málem vzala i život.
A já jsem si to právě vzala všechno zpět!
Pro každého, kdo bojuje sám se sebou, mám malou radu.
Lidé okolo vás budou jen procházet a podceňovat vás. Můžou vám poradit, ale nemůžou vám pomoct. Nikdo vás nevysvobodí. To můžete jen vy. A pokud budete hledat jiný způsob, jak to celé změnit, neuspějete.
JEN VY JSTE TÍM, NA KOHO ČEKÁTE.
Podařil se Vám také podobně skvělý výsledek? Chtěli byste i Vy motivovat ostatní čtenáře a čtenářky? Neostýchejte se nám ozvat na
redakce@ronnie.cz, budeme rádi! Ukažte, že i Vy jste to dokázali!
