Libor Voborník o zisku profi karty: "Dost zvláštní pocit a trochu se s tím rovnám."

Musclecontest Austria Pro Qualifier 2024: profi karta pro Libora Voborníka!

Českým závodníkům v kulturistice a fitness, kteří nastupují v organizaci NPC Worldwide, se letos dařilo! Vybojovali řadu medailových umístění a šesti z nich se povedlo dosáhnout i na profesionální kartu. V samotném závěru sezóny ji vybojoval také devětačtyřicetiletý Libor Voborník, který 14. prosince celkově zvítězil v kulturistice mužů na Musclecontest Austria Pro Qualifier v rakouském Schwechatu. Pokud sledujete dění na poli českého, ale i mezinárodního bodybuildingu, jistě Vám Liborovo jméno nebude cizí. Soutěžní plavky navléká už od roku 1993, nastupoval v mezinárodní federaci IFBB, federaci NABBA a v posledních dvou sezónách také ve vzpomínané organizaci NPC.

Přestože mu sportovní kariéru po léta komplikovalo chronické autoimunitní onemocnění, dařilo se mu ve všech zmíněných sportovních federacích sbírat parádní výsledky. Je vicemistrem světa organizace NABBA, absolutním mistrem světa IFBB v kategorii masters a při vstupu do letošní sezóny se blýskl stříbrem v kulturistice mužů nad 102 kg na EVLS Prague Amateur, kde zároveň zvítězil v kulturistice masters. Po následném celkovém triumfu na závodech v Rakousku se před ním poněkud nečekaně otevřela cesta k přestupu do profesionální ligy IFBB Jima Maniona, kde působí ti nejlepší kulturisté světa. Jak na svůj úspěch Libor Voborník nahlíží, jaké ohlasy jeho výsledek z Rakouska vzbudil a co ho čeká dál? Podrobnosti se dočtete v rozhovoru níže! Interview doplňujeme o snímky, které na Musclecontest Austria Pro Qualifier pořídil profesionální fotograf Oskar Boral. Jeho další práci můžete zhlédnout na Instagramu nebo na Facebooku.

Libore, blahopřeji Vám k profi kartě a podle mě i k životní formě. Byla to letos na podzim i podle Vás Vaše vůbec nejlepší forma?

Děkuji moc. Ano, asi byla. I když v létě to tak vůbec nevypadalo, série komplikací mě donutila uvažovat to zabalit. Ale zkusil jsem to ještě, povedlo se, asi jsem kouzelník. (smích)

Závodíte s přestávkami vynucenými převážně zdravotními potížemi přes třicet let. Našel se za tu dobu moment, kdy jste na profi kartu pomýšlel, anebo to nikdy nebyl Váš hlavní sportovní cíl? Teď mám na mysli tu "Manionovu" profesionální kartu, mezi Elite profesionály jste před několika lety zamířit mohl...

Tak ve dvaceti jsem měl za sebou první úspěchy i sportovní sny a díváš se vysoko. Pak přijde prozření do reality, že je to sakra daleko a vysoko. Navíc přijdou zdravotní problémy a byly doby, kdy jsem vůbec necvičil i několik let a sny o profi kartě byly dávno pryč. No a teď, na prahu padesátky, jsou ty sny zase sakra blízko. Dost zvláštní pocit a trochu se s tím rovnám, ale mohlo by to bejt i horší. (smích) Po třiceti narkózách a všech těch zážitcích, kterým není nikdy konec... Co na to říct, úplně to nechápeš. Ano, na Elite kartu jsem dosáhl, tuším, čtyřikrát. Ale úroveň těch závodů mi prostě nepřijde, jak já říkám, top strop. To je jedině Pro League v NPC. Tak to prostě je, to je jediná opravdová profi liga.

Vím, že Vás zlobí artróza v koleni, máte operované rameno, tuším i lokty. Jak se s tím v devětačtyřiceti letech trénuje? Předpokládám, že jste tomu v průběhu let musel trénink přizpůsobit.

Máte o mně dost dobrý přehled. (úsměv) Takže postupně. Lokty, oba tenisové, operovány 2008, naprosto bez problémů, nevím o tom. Rameno první operace 2001 uštípnuté labrum, následně v pohodě, poté 2022 jen čištění, ale zjištěna artróza. U některých cviků omezuji trochu rozsah pohybu, ale celkem to jde. Z kolene jsem měl největší strach. V roce 2020 mi dělali meniskus a byla zjištěna malá artróza, ale teď už jsem z toho neměl dobrý pocit. Už vůbec nedřepuju, jezdím různé varianty legpressu (menší ohyb kolene) a před závody přidám předkopy a sissy dřepy. Vše minimálně dvanáct opakování, malé váhy a pomalu. I na vršek už jedu vše minimálně po deseti opakováních, víc procítěně a radši trošku menší váhy. Nejen kvůli tomu ramenu, ale už mi prostě není dvacet… Rameno i koleno občas opíchneme injekcemi na zpomalení artrózy. Něco to stojí, ale jiná možnost není. Kloubní výživa je samozřejmost. Jinak celkově jedu každou partii jednou za týden, je potřeba více regenerovat v tomto věku.

Do letošní sezóny jste vstoupil před domácím publikem na EVLS Prague Amateur s cílem obhájit zlato v kategorii masters a mezi muži se probojovat do finále. Výsledek, který se Vám povedl, byl tedy už nad plán, že?

Jojo, přesně tak to bylo. Dokonce mě musel kamarád přemlouvat, ať zkusím zase i open. (smích) Jako zdálo se mi, že forma docela je, ale že až tak? Přesně řečeno mými slovy, bylo to nad plán.

Jak jste si v Praze užil atmosféru soutěže? Měl jste potom možnost vidět závody profíků?

Závody byly parádní, jen mě trochu unavovalo, než na nás dojde řada, ale tak už to bývá. Diváci, stage, světla, všechno super. Na profíky už jsem nečekal, byl to dlouhý den, jeli jsme se najíst.

Čtyři týdny po EVLS jste se vydal na nakonec pro Vás tolik vydařené závody v Rakousku. Plánoval jste už před EVLS Prague Amateur další soutěž, anebo jste se pro ni rozhodl až po dobrém výsledku z Prahy?

Rakousko jsem zvažoval dopředu, ale záleželo na tom, jak dopadne EVLS a jak se budu cítit. Bylo tam ještě Španělsko a tuším Norsko nebo Dánsko a to se mi nechtělo. Nejsem moc cestovací typ, mám z toho stres. A taky šlo o finance, už takhle je to obrovská pokladnička, celej ten náš sport.

Měříte 183 cm. S kolika kilogramy jste v Rakousku závodil?

V Rakousku nejvíc v "kariéře", 117,4 kg (nepřijde mi to občasné závodění jako kariéra). Asi moje top. Největší váha při maximální ostrosti, o jedno kilo víc než na EVLS ve stejný čas při pátečním vážení. Loni to bylo tak 115 kg. Na stagi je to samozřejmě ještě o něco méně po dojetí vody.

Vaše forma z podzimních soutěží zaujala i na zahraničních účtech na sociálních sítích. Co říkáte na ten ohlas?

Jo, ohlasy celkem jsou, sledovanost stoupla. Já sítěmi zase tolik nežiju, ale dnes to jinak nejde. Je tam spousta zahraničních "no name" komentářů, jako že takového padesátníka ještě neviděli apod., což je pěkné. Ale spíš si víc vážím pochvaly a gratulace od opravdových profíků, jako jsou Miloš Šarčev, Roland Cziurlok (osobně v Praze) atd. Na české scéně, bych řekl, to až takový ohlas nemá. Beru to s rezervou, nejsem prostě až tak mediálně známý. Ale gratulovalo mi i dost lidí, kteří fakt vědí, o co jde, a těch si velmi vážím! Ještě k té české scéně. Máme tu dost mladých závodníků, kteří v pětadvaceti (i dříve) už mluví o profi kartě. Pak je vidím v zákulisí a někdy jsem nechápal. Obrovská břicha už v tomhle věku, a pokud už je tam nějaká hmota, je dost nezpracovaná, taky nesymetrická. Nevím, jestli tohle je cesta do profi, hlavně ta břicha.

Podařila se Vám velká věc. Máte profi kartu, která Vám dává možnost závodit po boku těch nejlepších kulturistů světa. Už jste to nějak vstřebal a rozmyslel si, co dál?

O tom vstřebání už jsem mluvil. Krom téhle karty jsem toho vyhrál už celkem dost, tahle profi karta úplně nebyla můj cíl. No ale když už mi ji dali, proč ne. (smích) Co dál? Toť otázka. Na velké profi open to není, co si budeme nalhávat. Moje záda a celkově vršek zaostávají a pět kilo už tam těžko přilepím v mém věku. Obzvlášť když se o to snažím neustále. Navíc jsem kosterně dost úzký, s tím nic neudělám. Nějaké profi masters by snad šlo, i když budu nejstarší asi i tam. (úsměv) V první řadě bude následovat rentgen a revize kolene, pak mám pravidelné kontroly s kolitidou a na interně. A když všechno bude ok jako vždycky, třeba ještě něco zkusím. No, zkusím není úplně ten správný výraz. Když někam jdu, musím vědět, že na to mám, jinak to nemá cenu.

Přesto, že je kulturistika individuální sport, bez podpory sponzorů, přátel a rodiny by se dělala jen obtížně. Je někdo, komu byste touto cestou chtěl poděkovat?

To je pravda. Poděkování patří hlavně Richardu Stratilovi, který se o mě na závodech všude stará a v závěru přípravy mi do toho kecá. (smích) Dále Leošovi Malíkovi za jeho obětavost, fandění a parádní videa, která mi udělal ze závodů. Pak pár dalším, o kterých se zmíním ve své knize. (úsměv) No a sponzoři, bez kterých by to fakt nešlo: Alprim, s.r.o. - David Šolc, Gois, s.r.o. - Petr Gois, Turbiny.cz - Marcel Pavel, PK Kovovýroba, s.r.o. - Petr Kovář, Autodoprava Roman Svatoň a Icekram Roman Kocourek.

Libor Voborník při vítězném startu na Musclecontest Austria Pro Qualifier 2024