Makáme, proto nás čeká skvělý rok 2025! (II.)

Makáme, proto nás čeká skvělý rok 2025! (I.)

Minulý rok naše století oslavilo čtyřiadvacátý rok, tedy první seniorský. Věkový přestup do dospělosti bývá náročný, taková změna je výzvou pro mnohé, mě nevyjímaje. Určitě se Vám toho mnoho nepovedlo, snad ale těch úspěchů bylo přece víc a na právě končící rok budete vzpomínat veskrze pozitivně. Třeba jste ztratili práci, ale našli jste ještě lepší, zažili rozchod, díky kterému jste poznali lásku svého života, možná jste se dokonce zranili, díky čemuž si tělo odpočinulo od každodenního zápřahu, což Vám pomohlo vrátit se ještě silnější.

Věřím, že když se ohlédnete za tím rokem 2024, tak najdete spoustu krásných vzpomínek, spoustu výzev, které jste překonali. A ať už bude rok 2025 jakýkoliv, tak patrně nebude bez zklamání, ale i tak bude opletený řadou úspěchů. Některé si naplánujete, jiné se třeba "prostě stanou". No a protože mě zajímá, co se Vám v roce 2024 povedlo, na co jste pyšní, stejně jako to, co se Vám teprve v roce 2025 povede, tak jsem rozhodil sítě mezi své přátele-závodníky, abych třeba i já nasál motivaci a inspiraci, co si s tím rokem 2025 počít, aby byl lepší než kterýkoliv z těch uplynulých. Třeba se můj "tahák“ bude hodit i Vám, proto "nasávejte se mnou", a ať už nasáváte i na silvestra, nebo ne, tak Vám přeji všechno nejlepší do nového roku, ať už se to bude týkat sportu, nebo čehokoliv, co život přináší.

Položil jsem následují otázky:

• Na co jsi v roce 2024 nejvíce pyšný?
• Jaké jsou tvé cíle pro rok 2025?
• Co pro jejich dosažení uděláš?

Šimon Grebík - kulturista

Na co jsi v roce 2024 nejvíce pyšný?

Jako první ti chci poděkovat za prostor, Petře, a zdravím čtenáře Ronnie.cz. Rozhodně na to, jakou formu se mi povedlo předvést na jarních soutěžích. Konečně jsem se dostal přes tu magickou hranici 100 kg v závodní formě, která navíc byla vážně dobrá. Povedlo se mi přinést nejlepší balíček ostrosti, plnosti a velikosti, který jsem kdy měl, a překonal jsem své dosavadní maximum z roku 2021. Díky tomu se mi povedl zatím největší úspěch, což byl zisk kvalifikace na mistrovství světa a Mr. Universe ve federaci PCA.

Jaké jsou tvé cíle pro rok 2025?

Cílů pro rok 2025 je několik, ale dva jsou tak nějak nade všemi ostatními. Chci se opět kvalifikovat na mistrovství světa, ale ten druhý je zajímavější a je i větší výzvou. Spolu s Honzou Foblem a dalšími, které mohu nazvat naším týmem, budeme na jaře organizovat soutěž pod záštitou PCA. Takže největší cíl je uspořádat kvalitní závody, na které budou účastníci rádi vzpomínat a budou se na ně chtít vrátit. Pokud tedy zvažujete přestup, tak buďte ve střehu, brzy budeme o všem informovat.

Co pro jejich dosažení uděláš?

Oba tyto cíle s sebou však přináší spoustu práce. Abych byl více konkurenceschopný jako závodník, tak musím přinést zejména více detailů, které mi chybí, což bude priorita pro následující přípravu. Samotné pořádání soutěže a rozjíždění nové federace v ČR naopak přináší spoustu administrativy, vyjednávání s potenciálními partnery, vymýšlení webu, grafiky a podobně. Je ale super, že se jako závodník mohu snažit poskytnout druhým to, co mi na soutěžích chybí, a tím nabídnout lepší sportovní zážitek. Takže musím dobře nakombinovat mix dřiny, kreativity, komunikačních dovedností, a hlavně time managementu, abych byl schopný své cíle naplnit. Nicméně mám rád výzvy, tudíž se na to celé velmi těším.

Vanda Omastová - wellness fitnesska

Na co jsi v roce 2024 nejvíce pyšná?

Rok 2024 pro mě byl zlomový snad ve všech ohledech. Začátek roku byl ve znamení změny práce. Jsem dětskou psycholožkou, takže noví pacienti, nové prostory, nové přístupy. Celkově nový režim, než na který jsem byla dosud zvyklá. V osobním životě jsem si zkraje roku také procházela náročnějším obdobím, k tomu ne úplně jednoduchý off-season. V něm jsem zjistila ještě více o fungování hlavy i těla, které závodník zjišťuje v závodní přípravě. Jsem ráda, že jsem dokázala ze všech pádů i něco vytěžit a posunula se dopředu. Zjistila jsem, že méně je někdy více, naučila se poslouchat své tělo, odpočívat, zvolnit, což my závodníci moc neumíme. Rok 2024 byl náročný, ale díky němu cítím velký pokrok a kus práce ve všech oblastech.

Jaké jsou tvé cíle pro rok 2025?

Cíle pro rok 2025 mám celkem jasně dané. Po roční pauze bych se ráda vrátila na pódium. Chybí mi závodní příprava, chybí mi ten pocit hladu (ano, vážně), chybí mi vidět tu měnící se formu každý den, vůně barvy, a hlavně ty klapky na očích, které si člověk nasadí. Myslím, že nejsem sama, která vnímá i ty samotné tréninky zcela odlišně, když se ocitne v závodní přípravě. Zažívám jiný "drive" a to mě neskutečně baví. To, čeho je hlava schopná, je něco neskutečného, baví mě posouvat mé vlastní hranice. Také bych se ráda více věnovala coachingu a trénování. Samozřejmě, mimo svět fitness mám plány i v osobním a kariérním životě. Ráda bych více času věnovala nejbližším. Mám seznam zemí, které bych chtěla navštívit, a určitě mám v plánu i různé kurzy v rámci vzdělávání v mém oboru, jako psycholožka jsem vlastně věčný student. Zároveň se mi příští rok ukončí základní kmen v předatestační přípravě. Takže mě toho čeká celkem dost.

Co pro jejich dosažení uděláš?

V rámci závodění je postup jasný. Sluchátka, kšiltovka a jede se! (smích) S trenérem máme jasný cíl a sám víš, stejně jako to znají všichni další závodníci, že to potom je "all in". Tam je nám všem jasné, že člověk udělá naprosto vše potřebné, samozřejmě s přihlédnutím k tomu, co zdraví dovolí. Věřím, že si tělo oddychlo a bude spolupracovat. Každoročně si sepíšu "to-do listy", v nichž si vyznačím, co bych během roku chtěla zažít a stihnout. Vždy se tam objeví velké věci a cíle, ale i ty menší. Zároveň si v hlavě tvořím mapky cest vedoucích k vytyčeným cílům. (smích) Jsem prostě takový plánovač. Je to pro mě důležité i proto, že často zapomínáme na vše, co jsme zvládli a dokázali. Takže prvním krokem bude rozhodně sepsání plánů na příští rok, během čehož bude vznikat i brainstorming toho, jak k tomu dojdu. Samozřejmě se může stát, že cestu, která vede k dosažení cílů, nebude možné dokončit. V takovém případě hledám cestu jinou, vedoucí ke stejnému cíli. Myslím, že nejdůležitějším aspektem v dosažení vizí je skutečná chuť jejich dosažení. Potom si člověk najde správnou cestu, ať už je jakákoliv. Tímto bych chtěla povzbudit všechny, aby si šli za svými sny. Stanovte si cíle a hledejte způsoby jejich naplnění.

"Prajem všetkým krásne posledné dni tohto roku a krásne vkročenie do roku 2025."

Lukáš Ondráček - kulturista a silový trojbojař

Na co jsi v roce 2024 nejvíce pyšný?

Rok 2024 byl pro mě ve znamení pauzy od závodění, první od roku 2018. Mé tělo přestávalo dobře reagovat, shazování hmotnosti bylo stále těžší a po závodech jsem nabíral víc kilogramů, než bylo potřeba. Letos jsem se proto zaměřil na stabilizaci hmotnosti, lepší složení těla a intuitivní stravování. Cítím, že mé tělo teď funguje lépe a metabolismus se konečně ustálil. Zároveň jsem snížil počet tréninků ze čtyř na tři týdně a zjistil, že výkonově jsem pořád na úrovni MČR 2023, což je pro mě skvělý poznatek. Velkým zážitkem pro mě bylo druhé místo na exhibičních závodech WAFK Challenge v City Parku, kde jsem si poprvé vyzkoušel vyšší váhovou kategorii. Už dlouho jsem si závody takhle neužil, atmosféra byla skvělá a všichni se vzájemně podporovali. Letos jsem se také více soustředil na rodinu, práci a vzdělávání dětí. Aktivně jezdím po školách na Vysočině a edukuji děti o výživě, pohybu a osobním rozvoji. Rozjel jsem svůj podcast Mimo osnovy, který mi přinesl nové pracovní příležitosti a skvělé partnery jako Yavalabs a Nuvys. Na co jsem nejvíc pyšný? Na to, že jsem díky cvičení, výživě a závodění dokázal najít práci, která mě baví a naplňuje. Když se podívám zpátky, vidím, že to všechno začalo tím, že jsem začal cvičit - a dovedlo mě to až sem. Jsem pyšný na to, že si dokážu sám řídit trénink, váhu a udržet vysokou výkonnost na úrovni top 5 ve své váhové kategorii v Česku. A hlavně jsem hrdý na to, že dokážu udržet balanc mezi prací, sportem a rodinou, která je pro mě nade vše. Miluju ji a vždycky si na ni najdu čas, ať už se děje cokoli.

Jaké jsou tvé cíle pro rok 2025?

Udržet zdravé tělo, skvěle rozjetý metabolismus, a pokud to půjde, zkusit další exhibiční soutěže. Rád bych si potvrdil, že na to pořád mám. Pokud bude tělo v top stavu, cílem bude oblastní soutěž v silovém trojboji a boj o medailové příčky na mistrovství ČR. Pokud ne, dám si čas a vrátím se silnější.

Co pro jejich dosažení uděláš?

Budu pokračovat v tom, co letos dobře fungovalo - zaměřím se na kvalitní a vyvážený trénink, regeneraci a hlavně intuitivní stravování. Dál budu pečlivě poslouchat svoje tělo, abych věděl, kdy zabrat a kdy naopak zvolnit. Prioritou zůstává udržení pevného zdraví a silného metabolismu, protože bez toho by nic dalšího nešlo. Pokud se rozhodnu připravit na oblastní soutěž nebo Mistrovství ČR, bude to s rozumem a důrazem na dlouhodobou formu. V přípravě se chci soustředit na techniku, postupné zlepšování výkonu a posílení slabých míst. K tomu budu i nadále spolupracovat s kvalitními partnery a lidmi kolem sebe, kteří mě podporují a pomáhají mi růst. Nezapomenu ale ani na to, co je nejdůležitější - rodinu a práci. Chci dál rozvíjet svůj podcast Mimo osnovy, pokračovat v edukaci dětí a klientů a hlavně mít ve všem stabilní balanc. Věřím, že když budu dělat vše smysluplně a s rozumem, rok 2025 bude ještě lepší než ten letošní.

Stanislav Vařil - classic physique

Viktória Tkáčová - bikiny fitnesska

Na co jsi v roce 2024 nejvíce pyšná?

V roce 2024 jsem pyšná na své soutěžní úspěchy a reprezentativní formu, kterou jsem přinesla na pódium. Na jaře jsem si vyzkoušela soutěžení ve dvou odlišných federacích, odkud jsem si odnesla titul vicemistryně Evropy a následně i vicemistryně světa. Na podzim jsem přestoupila do federace NPC, kterou jsem už delší dobu zvažovala, a jsem pyšná na konkurenceschopnou formu, kterou se nám s trenérem podařilo vybudovat. Jako trenérka jsem zase pyšná na každý jeden malý či velký pokrok mých klientů a na kus práce, kterou jsme spolu tento rok zvládli.

Jaké jsou tvé cíle pro rok 2025?

V roce 2025 plánuji budovat dále svou soutěžní kariéru a zase to posunu o úroveň výš. Taktéž se budu vzdělávat a sbírat zkušenosti, kterými časem mohu posunout i mé svěřenkyně.

Co pro jejich dosažení uděláš?

Pro dosáhnutí mých cílů se budu snažit udělat maximum nejen po fyzické stránce, ale aby i fokus byl na správném místě. Když se člověk postaví na pódium s vědomím, že udělal všechno, co bylo v jeho silách, nehledě na umístění, bude na sebe a svůj výsledek hrdý.

Roman Kuča - klasický kulturista

Na co jsi v roce 2024 nejvíce pyšný?

V tuto chvíli si uvědomuji, že příslib odpovědi na tuhle otázku není rozhodně jednoduchý, protože člověk si v životě nastavuje různé priority a následně má hodnotit. Díky tomu, že můj soukromý i pracovní život se neustálé prolíná s fitness, a dovolím si říct i kulturistickým světem, po dlouhých úvahách je přeci jen pár věcí, na které jsem při vší skromnosti skutečně pyšný. V pracovní rovině, kdy trenéřina a výživařina je ti denním chlebem, jsem po více než desíti letech praxe konečně došel k tomu, že lidé nejsou "stroje", byť se tak snaží fungovat. Na všechny rozhodně nefunguje stejný přístup, a byť jeden očekává bič, druhý potřebuje naopak trochu cukru. Co všechny spojuje, je jakési hledání zlatého grálu - zázračné "něco", co vyřeší jejich problémy a sny - takříkajíc hned, instantně. Zamíchat, vypít a hotovo. Jenže všichni víme, že tak to rozhodně nefunguje, a cílem trenéra by neměl být okamžitý výsledek, nýbrž navedení člověka na určitou cestu. Pochopení, že nic není hned a rozhodně ne jednoduše.

A co mě potěšilo nejvíce? Zrovna včera na mě vykoukly rezervace lekcí a tréninků před deseti lety. Člověk se rozhlédne kolem a říká si: "Ty jo, vždyť tahle téměř desítka lidí se mnou začínala někdy před dvanácti lety a pořád se potkáváme, protože nám jde o společnou věc." S úsměvem na rtech jsem vždy slýchával, že kategorie klasické kulturistiky je vlastně kategorie pro kluky, chlapy, kteří těch svalů moc nemají. A to je moje kategorie, už mnoho let. Jasně, každému se líbí velké svaly v různé podobě, vždyť kdo by nechtěl vypadat jako, vycházím ze vzpomínek nedávného EVLS, Cbum? Ta euforie a šílenství byla neskutečná. Elegantní, estetický, a přesto dovolím si říct brutální. Tak proč, když jsem po dlouhé roky nevynechal trénink, nebyl by den, kdy bych neměl navařeno, obden odříkávám všechny zázračné kulturistické formule, piji lektvary mnoha barev a chutí… pořád nic.

Ale teď vážně, patřím mezi ty "kulturisty", kteří nedisponují genetikou ani nemají vhodný somatotyp a snad jedinou vlohu pro tenhle sport. Se svými 196 cm vyhrávám úplně všechny soutěže, výškou. V závěru každé přípravy si říkám: "Ty vole, naposledy, tohle může dělat jenom debil." Unavený, dobitý, protivný, a především věčně hladový, plus jako bonus vymetené konto, protože ono to libové hovězí něco stojí, že jo. I přesto jsem ve výsledku šťastný za to, že jsem si střihnul hned dvě soutěžní období. Mistrovské jaro, kdy jsem na moravskoslezském klání stál na bedně právě v kategorii "klasiky". Tehdy jsem si řekl, že připravenost není vůbec špatná a vzhledem k tomu, že mít dva metry a nemít něco nad sto kilo, to už bylo úplně špatné, tak jsem zkusil kategorii té mé úplně odlišnou, nejtěžší váhovku chlapů, kde tenkrát startovalo hodně přes deset závodníků. Je jasné, že jsem nechtěl skončit poslední, když jsem ten kulturista bez svalů. Do prvního vyvolávání šla pětice závodníků. Ve druhém už byli závodníci jenom tři. Nebudu lhát, zklamání tam bylo. Jenže chlapi nestačili dotáhnout první pózu a rozhodčí se rozhodli, že chtějí ještě jedno číslo mezi ně. Však to jsem já! V tu chvíli jsem vyrostl minimálně o dvacet kilo a chuť poprat se o tu šestku nebyla největší. Ta nervozita, kdy čekáš v zákulisí na ten papír, to je hrozný, že jo, a pak bum, jsem v šestce těch největších chlapů. Jdu do finále.

Nakonec jsem skončil pátý. Jasně, pro většinu je to výsledek, kterým by se nepochlubili ani babičce a dědovi, ale pro mě, pro vysokého Somálce s opičíma rukama to byla fantazie a dodnes na to celé rád vzpomínám. Možná, že právě díky tomu jsem se rozhodl jít také podzim a kromě několika pohárovek si splnit svůj osobní sen, start na Grand Prix PEPA a vůni divadelních prken. Úkol zněl jasně, neposrat se. V prvním klání se to bohužel nepovedlo a já vážně svou nervozitou a touhou nezklamat posral, co se dalo. Naštěstí přišla možnost opravy a po důkladném vnitřním rozhovoru jsem se rozhodl, že příště tomu tak nebude, a opravdu, ve večerním finále stál na prknech úplně někdo jiný a výsledkové zlepšení jsem si, doufám oprávněně, zasloužil.

Jaké jsou tvé cíle pro rok 2025?

Nikdy jsem nebyl vizionář, jen snílek s nízkými ambicemi, a tak jsem se mnohdy spokojil s málem. Nechci tím říct, že jsem neměl cíle nebo sny, jen jsem se bál je vyslovovat nahlas. Ale právě rok 2024 mi přinesl mnoho nových zkušeností, mnoho pádů a opětovných vzestupů. Díky tomu jsem se naučil být k sobě tvrdší a vyžadovat více. A cíl 2025? Je to snadné. Není příliš odlišný od toho, který si dávám každý rok. Minimálně v závodnické pozici chci přijít rozhodně o 5 až 6 kilogramů těžší, samozřejmě při zachování maximální připravenosti. Obávám se, že největším a nejtěžším cílem však bude pózing, volná sestava a vlastně veškeré tyto pohybové záležitosti. Ať se snažím, jak se snažím, tohle je rozhodně má nejslabší stránka a je načase s ní opravdu něco udělat, ne o tom pokaždé jen debatovat, a to ještě nejdříve pár týdnů před soutěží. O tom, že se chceš každý rok naučit něco nového, jistě nemusí být řeč, protože v našem sportu se učíš trénink od tréninku, přípravu od přípravy a nikdy to nesmí skončit.

Co pro jejich dosažení uděláš?

Cíle jsou jasné a vlastně i pevně dané. K jejich přiblížení jsem vlastně došel už krátce po podzimní sezóně, kdy jsem si rekapituloval poslední roky závodění, a po několika rozhovorech s Honzou jsem došel k tomu, že letos jsem opravdu vypadal jinak než kdykoliv předtím. Podařilo se mi opět rozšířit ramena, záda a zároveň ještě více zúžit pas. Honza tvrdil, že jsem do jisté míry "přeskládal" tělo, něco jako transformeři, a to všechno při nejlehčí závodní váze, kterou jsem v posledních pěti letech měl. V tu chvíli si říkáš něco jako: "Jsem kulturista, ne? Tak bych měl přece rok od roku růst, být větší." A tak stojíš před tím zrcadlem a říkáš si, že na ty poměry "kubánského doutníku" to vážně nevypadá vůbec špatně, ale... A tohle ALE bylo klíčové a ze semínka, které jsem měl v hlavě delší dobu, byla pořádně velká rostlina.

Musím ty věci dělat jinak. A protože jsem do jisté míry vždy vzdával hold staré škole, a to především tréninkově, vím, že musím začít především u tréninku, který byl u mě mnohé roky prakticky neměnný. Stále jsem opakoval stejné principy a tréninkové metody dokola. Proto, byť většinu věcí konzultuji s nestorem kulturistiky u nás na Ostravsku, s Honzou Kubíkem, vím, že i on je zastáncem staré školy, vždyť kdo vám řekne, jak to dělal Jablonický nebo Šarčev a on v New Yorku žral chlebíčky s majonézou? Jenom velezkušený závodník. Nikdy nebudu ani z poloviny vypadat jako Honza, který má své postupy a principy, které mu fungují. Chci najít něco, co bude sedět i mně. Proto jsem ve věci tréninku oslovil Petra Šidla, který si už delší dobu jede svůj styl, ty extrémně dlouhé kontrakce, které u něj můžete vidět, mi byly absolutně nesympatické a nedovedl jsem si představit, jak vůbec může někdo takhle cvičit. Jenže Petr sám je důkazem místo slibů, a když sledujete jeho cestu, chcete to zkusit. A tak jsem si řekl, že těch 5 až 6 kilo bude a zakončím to fantastickou volnou sestavou. Prcek si vždycky přeje, aby mu táta dovezl medaili na hraní.

Jan Vácha - kulturista

Na co jsi v roce 2024 nejvíce pyšný?

Jsem hrdý na to, že jsem skutečně dřel na svých cílech. Nevynechal jediný trénink, jediné kardio, jediné jídlo. Makal jsem i na sociálních sítích a neřekl si, že se mi teď nechce. V žádném roce jsem se neposunul jako tento rok. Rozchod s člověkem byl pro mě velký "wake-up call" do reality, že opravdu nic, vztahy a úspěch, není bez konstantní práce.

Jaké jsou tvé cíle pro rok 2025?

Cíl je stejný, jako byl letos. Užít si ten progres. Nehodlám s ničím polevovat. Právě naopak, stále to vylepšovat.

Co pro jejich dosažení uděláš?

Neopakovat chyby, které jsem dělal. Vzal jsem si z nich, doufejme, jen to, co potřebuji. Budu vědomě pracovat s kartami, které mám.