International Grand Prix of Brussels byla poslední jarní soutěží federace IFBB, na kterou se chystali čeští závodníci. Původně dva, avšak Frantu Hufa potkaly několik dní před odjezdem nečekané zdravotní komplikace, a tak jsme nakonec v sobotu 14. června 2008 krátce po jedné hodině ranní z Prahy odjeli pouze tři: já, Martina Hamáčková (Hami88) a do kategorie kulturistiky do 75 kg se chystající letošní mistr Moravy a Slezska Luboš „Moogosaurus“ Koumal.
Cesta přes Německo do Belgie trvala něco kolem devíti hodin jízdy, navigace nás spolehlivě navedla na městský okruh, ze kterého to pak bylo do dějiště konání jen pár metrů.
Co nám lehce nevyšlo, bylo načasování, protože kolem desáté, kdy jsme k auditoriu Jacquese Brela, kde měla soutěž proběhnout, přijeli, zde byla jen hrstka vystavovatelů chystající své stánky. Víc ani noha.
Závodníci se začali sjíždět kolem poledního, aby krátce před jednou hodinou odpolední absolvovali prezentaci. Na ni jsme si vystáli docela hezkou frontu (snímek níže), abychom pak zjistili, že Lubových 76,5 kg znamená start o kategorii výše, než bylo v plánu.
Belgická soutěž se od těch, které známe od nás či z vrcholné mezinárodní scény, liší řadou drobností. Tou první a z našeho pohledu ne právě příjemnou byl časový harmonogram. Na 17:00 byl naplánován začátek soutěže, kdy v prvním (cca 2hodinovém) bloku přijdou na řadu kategorie juniorů, masters, fitness žen a klasické kulturistiky (zde pojmenované jako „body classic“). Až blok druhý (který začal kolem půl osmé večer) znamenal start kategorií kulturistiky mužů, tedy i Luboše Koumala.
Na snímku níže můžete nakouknout na ceny čekající na vítěze celkem 21 kategorií (a to jen v případě, že jsem počítal správně) celého soutěžního klání.
Ač dějiště soutěže zvenčí nepůsobilo zvlášť poutavým dojmem (chvílemi jsem myslel, že jsme v nějakém bývalém průmyslovém areálu), samotný sál neměl jedinou chybu. Výborné osvětlení decentně zařízeného pódia, které dekorovalo množství cen, stupňovité pódium s příjemnými sedačkami, kdy pod každou z nich ústila klimatizace pro zajištění příjemné teploty i čerstvého vzduchu po celou dobu akce.
Snímek níže jsem pořídil ještě před začátkem úvodních kol, jakmile však nastoupili první závodníci na pódium, sál pro nějakých 450 lidí byl nejenže bez jediného volného místa k sezení, i postranní uličky začínaly být těsné!
Mimochodem, zmínil-li jsem ceny pro závodníky, tou největší byla dobrý metr vysoká socha kulturisty určená pro absolutního vítěze. Vítězové kategorií pak byli oceněni statným pohárem, ostatní pak skleněnou plaketou.
Jako první nastoupili na pódium junioři (na snímku níže vpravo pozdější vítěz kategorie do 21 let, vlevo vítěz kategorie do 23 let). Soutěž pro ně (i pro všechny další kategorie) začala volnými sestavami, po kterých přišlo na řadu porovnávání vzájemným vyvoláváním. Soutěž tak měla o jedno kolo méně, než jsme zvyklí. Zde bych ještě zmínil, že rozhodčí si závodníky vyvolávali sami do mikrofonu, a to třemi různými jazyky – sálem tak zněla čísla občas ve francouzštině, občas ve vlámštině a občas v angličtině. Nepletu-li se, pak i němčina měla chvílemi prostor.
Na pódiu spolu se závodníky nestál hlavní rozhodčí tak, jak je tomu u nás, ale jen jakýsi nemluvící asistent („designově“ sladěný s pořadateli u vstupu do sálu – nagelované černé vlasy, dále pak bílá, těsná a více než by bylo zdrávo rozepnutá košile a černé kalhoty – alespoň, že tmavé brýle dekorující jeho kamarády po první kategorii odložil :). Ten zajišťoval správné postavení závodníků (na snímku níže masters mužů) dle přání jednotlivých rozhodčích. Chybí-li Vám zde pozice hlavního rozhodčího, který vše mimo jiné komentuje, pak tu zastával přímo prezident belgické federace Julien Blommaert.
Když mluvím o pózování, pak zapomeňte na sedm základních póz – zde se užívaly pro každé porovnání tři nebo čtyři, které Julien vybíral podle jakéhosi tajemného klíče – každá skupina tak předváděla jiné pózy v jiném pořadí.
Mimochodem, Julien Blommaert po našem úvodním seznámení a vyřízení pozdravů od Stanislava Pešáta, který naši cestu do Belgie zajišťoval, sám vybral moje místo pro fotografování – v nejlepší řadě uprostřed pro dokonalý výhled. A že bylo na co koukat! Níže jedna ze závodnic kategorie fitness žen.
I když i přesto, že třeba její sestava byla velmi dynamicky a hezky pojata a úsměvy směrem k publiku nešetřila, ani ona ani téměř žádný z dalších závodníků či závodnic plný sál k výraznějšímu ohlasu nedonutil. Diváků tak sice bylo opravdu mnoho, o atmosféře takové jako u nás si ale závodníci mohou nechat jen zdát.
Co se týče úrovně připravenosti a kvality jednotlivých soutěžících, byla různorodá. Mezi juniory zářili dva kvalitní borci, které jsem představil už na jednom z předchozích snímků, cca desítka jejich protivníků pak za nimi držela viditelný odstup, byť i většina z nich se za svoji připravenost stydět nemusela. Relativně vysokou úrovní se pyšnila kategorie masters, a to jak první „national“ (snímek níže), tak také pozdější „international“, která byla skutečně perfektní! K ní se ale fotografiemi ještě v tomto článku vrátíme.
Kategorie body classic (klasické kulturistiky) byly celkem čtyři. Nejvíce závodníků (opět okolo deseti) se představilo v podkategorii do 175 cm, jejího vítěze zachytil snímek níže.
Ve chvíli, kdy se na pódiu rozdávaly ceny „klasikům“, patro pod námi se již chystaly kategorie kulturistiky sportovní. Dolů jsem nakouknul jen na chvilku, abych pro Vás Moogosaura zachytil v následující momentce…
Kategorie kulturistiky mužů byly rozděleny poněkud zvláštním způsobem. Na pódiu tak v jeden okamžik bojovaly společně první tři váhovky (do 65 kg, do 70 kg a do 75 kg), poté další trojice (do 80 kg, do 85 kg a do 90 kg) a na závěr opět „sloučené“ do 100 kg a nad 100 kg. Uvozovky u slova „sloučené“ však nechávám záměrně, protože i přesto, že závodníci absolvovali porovnávací kolo společně, vyhlašování už byla v každé kategorii odděleně.
Na snímku níže je jedna z prvních volných sestav v Lubošově kategorii…
…po ní druhá…
…a pak konečně ta, na kterou jsme s Martinou čekali. Luboš předvedl stejně našlapanou sestavu jako při svém exhibičním vystoupení ve Zbýšově před několika týdny. A protože belgičtí pořadatelé byli v mnoha ohledech velmi benevolentní, předvedl ji téměř ve stejné délce!
I přesto, že to slušné asi nebylo, dovolil jsem si po Lubově vystoupení nahlédnout do hodnocení dvou rozhodčích sedících přede mnou – první si u něho napsal třikrát znaménko plus (ač závodníci v této kategorii předtím i potom dostali vždy maximálně jedno a více sbírali mínusů), druhý si pak do svých poznámek k jménu našeho borce dopsal malou jedničku. Obě hodnocení však byla oprávněná, protože Luboš je ve volném pózování opravdu mistr!
Následovala porovnávání s ostatními soupeři – kolik jich celkem závodníci absolvovali, mi v paměti nezůstalo, Luboš však bojoval jak v prvním, tak v druhém z nich! Na snímku níže je ve společnosti pozdějšího vítěze kategorie do 90 kg (závodník zcela vlevo).
I přesto, že měl Luboš od své první letošní soutěže za sebou už předlouhých šest týdnů, představil se s velmi dobrou (byť měkčí, než na letošní Moravě) formou!
Poté, co závodníci jeho kategorie odešli z pódia, nastoupili masters „international“. Ty jsem zmínil už výše při posuzování úrovně soutěžících, zde ji na dvou snímcích můžete posoudit sami!
Po skončení obou kol nastal náš okamžik pravdy. Opět je zde malý rozdíl v porovnání s českými soutěžemi. Závodníci nečekají na vyhlášení svého jména na pódiu, ale v zákulisí. S tím, jak Julien oznamoval pořadí a jejich jména, tak postupně od posledního k prvnímu místu přicházeli na pódium. V Lubošově kategorii zazněla jména všech jeho soupeřů, náš borec ale stále nikde. Aby ne, když přišel na řadu až jako poslední! Vítěz kategorie do 80 kg – Luboš Koumal!
V těchto chvílích už i ospalé belgické publikum (bylo kolem desáté večerní) začínalo tleskat a původně zmrzlá atmosféra začala pomalu roztávat. Já si v tu chvíli počkal ještě na vítěze nejtěžších kategorií (na snímku níže vítěz nad 100 kg)…
…i exhibiční vystoupení absolutního mistra Holandska pro rok 2008…
…Koerta Vogela…
…po kterém přišlo vyhlášení mezinárodní kategorie masters mužů (následující snímek). V tu chvíli byly však za námi jen dvě třetiny soutěže, celých 6 kategorií ještě mělo přijít!
Ručičky hodinek ale ukazovaly blížící se jedenáctou večerní a představa devítihodinové cesty zpět do vlasti nás odpoutala ze sálu. Pro Luboše přišel dlouho očekávaný okamžik, kdy začal pojídat obsah do té chvíle zakázaných tašek jídla v zadním kufru našeho auta. To mu vydrželo další dvě hodiny, než jsme se na chvíli vystřídali v řízení, aby po další střídačce kousek před Norimberkem po další dávce jídla usnul.
Do Prahy jsme přijeli kolem sedmé ranní. Moji spolucestující se probudili už před Plzní, v Praze se pak ke mně (spícímu za volantem) oba obrátili s úsměvem, že ta křižovatka, kterou jsme bez zastavení projeli, byla z naší strany ozdobena velkou stopkou. Jasno do následného dohadování o tom, zda tam byla či nebyla, vnesl až modrý policejní majáček, který nás nemilosrdně zastavil. Z původních dvou tisíc pokuty udělaly moje ospalé oči polovinu, vystoupivší Luboš (v triku bez rukávů a s pohárem v ruce) pak vše snížil na pouhou domluvu :).
Na závěr mého povídání Vás odkazuji na naše diskusní fórum, kam se pokusím přidat ještě další fotografie, a to jak do topicu o Belgii, tak do Lubova tréninkového deníku.
Lepší zakončení jeho sedmiměsíční cesty „Transformation to the Moogosaurus“ si nikdo z nás nemohl přát!
