Profesionální trenérka cvičení s vlastní vahou, zkušená závodnice v OCR, mistryně České republiky ve street workoutu a zároveň čerstvá absolventka hudební konzervatoře. Kde na tohle všechno bere Laďka Jeřábková sílu (a že jí je), jak zvládá vše skloubit a jaký je její recept na úspěch?
Laďko, pro ty čtenáře, kteří tě ještě neznají, čemu všemu se vlastně věnuješ a co vnímáš ve cvičení jako nejstěžejnější?
Kalistenice neboli také street workoutu se věnuji od roku 2015, chvíli od nástupu na FTVS UK. Během studia tělesné výchovy a sportu se mi tak zanedlouho vyprofilovalo mé poslání - motivovat lidi k pohybu. Na výkonnostní úrovni se doplňkově věnuji též překážkovým závodům, které beru jako zpestření a zároveň svou jakousi cestu ke komplexnosti.
V pohybu jako takovém vidím jako hlavní klíč konzistenci. Nechtít výsledky hned. Rozvíjet talent, dřít i snít a v rámci výkonu nikdy nezapomínat na psychickou a mentální přípravu.
Vyjma sportu se věnuji ještě klasické hudbě. V posledním ročníku magisterského studia tělovýchovy jsem začala současně studovat Konzervatoř Pardubice, obor hra na kytaru. Tento rok jsem úspěšně absolvovala a můj plán dostudovat do třiceti tedy vyšel. (smích) Sport a hudba jsou nedílnou součástí mého já. Dělám to, co mne baví. Mým ideálem je řecká kalokagathia neboli harmonie těla a ducha.
To zní, jako bys ani nespala. Kdy všechno stíháš? Může ti vůbec zbýt nějaká energie na práci?
Svou práci mám systematizovanou tak, abych měla energii jak na klienty, tak na vlastní cvičení. Má-li být člověk spokojený v osobním životě, musí si na sebe umět vyhradit prostor. U mne navíc platí i to, že musím být spokojená s výsledky práce, tedy s pokroky mých klientů, eventuálně studentů, žáků. Když jsme u toho skloubení sportu, hudby, práce, studií, soukromého života, podotkla bych, že poslední roky jsem měla v povaze tak trochu "hasit, co nejvíc hoří". (úsměv)
Kde tě, Laďko, mohou tví noví potenciální klienti potkat a co takového svého běžného svěřence učíš?
S největší pravděpodobností mě můžou vidět někde viset na hrazdě. (smích) V letních měsících pracuji s lidmi venku, nejvíce se však pohybuji v Praze 8, 9 a v Čakovicích. Zároveň mám to štěstí figurovat nyní už pár let jako jeden z týmu trenérů v rámci dvou fitek: ToFitko Pod Palmovkou a Panther Gym Čakovice.
S klienty většinou začínáme od základů a postupně se propracováváme přes lehčí varianty cviků až po jejich plné provedení. Učíme se první shyb, klik, stoj na rukou a další prvky. Vždy záleží na klientovi a jeho úrovni fyzické zdatnosti i preferencích. Začátečníci se určitě nemusí bát. (úsměv)
Na tvém kontě je řada úspěchů, vypíchla bys alespoň ty největší?
Zas tak tolik jich za mne není, ale co bych asi vypíchla, jsou následující
milníky:
šampionka Czech League Street Workout 2017
6. místo na mistrovství světa v Moskvě (2021) a v lotyšské Rize (2023)
mistryně České republiky ve street workout freestyle 2023
Brussel's Freestyle Cup 2022 - 2. místo
mistryně České republiky v překážkových závodech OCR ve věkové kategorii (2021 a 2023)
…a osobní rekordy ve shybech nadhmatem (24 opakování v roce 2018) a v muscle-upech (10 opakování v roce 2024).
To je slušný seznam. Workoutu už se věnuješ pěkných pár let, máš se ještě vůbec co učit? A máš v současné době ještě nějaké sportovní cíle?
Jistě, vždycky je prostor pro zlepšení! Vždy jsem byla více silový, popřípadě silově dynamický typ. Mezírky mám tedy zejména v dynamice a i proto jsem si před třemi lety našla trenéra. Jsem zastánce toho, že by se člověk měl učit od těch nejlepších. I trenér potřebuje trenéra.
A můj cíl? Cvičit, hýbat se až do smrti. (úsměv) A to bez nějakých větších nadsázek. Jít lidem vzorem, dále pořádat kempy a workshopy, ale i se dál sama vzdělávat. A dá-li zdraví, podívat se do čtveřice na mistrovství světa ve workoutu, odteď však už do kategorie veterans. Jsem moc vděčná za tu možnost již třikrát reprezentovat naši zemičku.
Kdy ses rozhodla závodit a co tě vlastně vedlo k tomu poměřit své schopnosti s ostatními na soutěžích?
První soutěž jsem okusila cca 1,5 roku po tom, co jsem s kalistenikou začala. Nápad vzešel z mé hlavy a možná také trochu na popud kluků z týmu, tehdy jsem díky Facebooku věděla, že se nějaké takové soutěže konají. Dobrala jsem se tedy i k upoutávce na "RVL Pull Up Jam" a řekla jsem si, proč ne. Tento nápad jsem asi tak měsíc před soutěží prodiskutovala se svým tehdejším trenérem Davidem Rejlem, který mi dal pevné základy v rámci našich komorních skupinových lekcí, na které moc ráda vzpomínám. No a ten mne v mém rozhodnutí podpořil. A bylo. (úsměv)
Jak vlastně probíhá taková soutěž ve street workoutu?
Záleží na disciplíně. Pokud se bavíme o soutěžích freestyle, tedy sestavách na hudbu, nejčastěji jsem se setkávala a setkávám s dvěma formáty soutěží, přičemž vždy jsou vypsány kategorie muži a ženy. Ty je dále pak možnost diferencovat dle váhových kategorií (u mužů jsou nejčastěji tři, u žen nula až tři v závislosti na účasti), jiní organizátoři zase upřednostňují rozřazování dle výkonnosti do kategorií PRO a Intermediate. Poslední roky se také na vybraných soutěžích objevují náznaky věkových kategorií, ale to zatím jen zřídka. Tento sport čeká ještě dlouhý vývoj i co se týče způsobu hodnocení.
Máš své vlastní svěřence, kteří závodí, pomáháš jim s tím?
Jak jsem uváděla v otázce výše, můj běžný klient se učí spíše základním cvikům, avšak sem tam natrefím na někoho ambiciózního, je to vždy příjemná změna. Mám ráda variabilitu. Teď zrovna mě čeká první příprava jednoho cvičence na workoutovou soutěž, těším se na to. (úsměv) Běžnější variantou soutěžících cvičenců jsou však případy, kdy vychovávám mladé sportovce za primárním cílem naučit je zpevnit se a kompenzovat tak, aby ve svém hlavním sportovním odvětví podávali co nejlepší výkony dlouhodobě, nepřetěžovali své tělo pouze jednostranně a rozvíjeli se co nejvíce všestranně. Spolupracuji s kluby i jednotlivci z řad sportů, jako jsou beach volleyball, biatlon, judo, florbal, kickbox, pole dance aj.
Jak často vlastně trénuješ a proč by měl kalisteniku cvičit každý?
Hýbat se snažím každý den, většinou jeden den v týdnu mívám odpočinkový. Vždycky jsem se snažila o komplexnost, proto moje pohybová příprava neobsahuje jenom tréninky na hrazdě atp., ale i strečink, mobilitu, běh, sezónně běžecké lyžování, vysokohorskou turistiku, cyklistiku apod. Pokud to čas dovolí, někdy trénuji i dvoufázově. Cvičení je pro mě zároveň úžasný nástroj, jak si zachovat čistou hlavu.
Benefitů, proč cvičení s vlastní vahou doporučuji, je mnoho. O kalistenice jsem dokonce psala diplomovou práci. Obecně se jedná a pohyb, který tvoří základ pevného těla každého sportovce i nesportovce. Nepoužíváme přidané externí váhy, jedná se o pohyb zcela přirozený. Nesoutěžní formu kalisteniky můžeme pojímat také jako prostředek rehabilitace či prevence zranění. Cvičení probíhá nejčastěji na venkovních workoutových hřištích, která se nejčastěji skládají z kovových konstrukcí a obsahují několik hrazd o různé výši, bradla o stejné výši žerdi, žebřiny (ribstole) a lavičky. Jednou z mnoha výhod tedy je, že tyto konstrukce umožňují lidem zadarmo cvičit venku na čerstvém vzduchu.
Co tě nejvíce baví na závodech OCR?
Na překážkových terénních závodech mě baví zejména variabilita a komplexnost. Člověk musí mít něco naběháno, ale zároveň to nedá bez technické přípravy na překážky a ani bez síly středu těla, paží... Každý organizátor si může s tratí "pohrát" po svém (pokud se tedy nejedná o vyšší typ soutěží). Predator Race, Spartan Race, Gladiator Race, aj., každý závod má svá specifika. Každému vyhovuje jiný. Některé závody jsou více běžecké, jiné překážkové, někde se brodíte půlku závodu v bahně pod ostnáčem, jinde jste vykoupaní až na půdu. (úsměv) Různost je také v profilu trati, převýšení...
Každou, ať už OCR, či workoutovou akci, osobně vnímám zároveň jako sociokulturní událost. I na OCR, byť jde dnes o velmi komerční záležitost, se po léta střetávají ty samé známé tváře. Takové to jádro věrňáků se zkrátka známe, a to napříč výkonnostními kategoriemi. (úsměv)
Tvoje postava vypadá skvěle, nepřivedl tě někdo na myšlenku zkusit to i na pódiu, například v bikiny fitness?
Co se týče bikiny fitness, mám na to svůj názor, že to je dost nezdravý sport. Každopádně s mými 155 cm bych mezi ně úplně nezapadala. (smích) Ale děkuji za lichotku.
Prozradíš nám na závěr něco ze svých stravovacích návyků nebo své nejoblíbenější jídlo?
Mým oblíbeným pokrmem je Tomate-Mozza, tedy jednoduchý salát složený z rajčat a mozzarelly s hrubozrnnou solí, případně trochou olivového oleje. Také miluji čokoládu, tou nikdy nepohrdnu. (úsměv)
