Před víkendem jste se mohli podívat na formu Patrika Šerého, který měl právě před startem na soutěži Mr. Universe Canary Islands pod hlavičkou mezinárodní federace IFBB. Soutěž se konala v sobotu 19. října na Tenerife a Patrik plánoval startovat v kategorii nejtěžších borců - nad 90 kg bez limitu. Níže Vám přinášíme jeho ohlédnutí za soutěží.
Absolvujete i Vy některou ze zahraničních soutěží?
Ozvěte se nám bezprostředně po ní také se svým ohlédnutím, budeme rádi!
[Patrik Šerý] Na soutěž Mr. Universe jsem na Kanárské ostrovy přiletěl ve čtvrtek, plán byl takový, že nastoupím v kulturistice masters 40 - 49 let, váhu jsem měl 98 kg. Podařilo se mi ale odvodnit za 36 hodin o 6 kg, tak jsem se rozhodl jít i do klasické kulturistiky nad 180 cm, kterou nám pak spojili v jednu kategorii bez výškového limitu. A když už jsem byl rozhodnutý, tak přibyla i kulturistika mužů nad 90 kg.
Vše probíhalo do poslední chvíle dobře, než jsem měl jít na finálové exhibice. To přišla první chyba pořadatelů a pustili mi muziku, která nebyla moje a navíc mně i jako posluchači naprosto cizí. Nějak jsem to ustál a exhibice byla spíše experiment, jak se s tím vyrovnám. Ustál jsem to díky místnímu publiku, které mě potleskem vyburcovalo.
Ale když se stejná chyba opakovala podruhé, tak jsem se už ozval z pódia o nápravu hudby. Přišli s omluvou a žádostí, zdali mohu opět improvizovat, nepotěšili mě. Lidé byli tak úžasní, prostě top, že mě doprovázeli i v průběhu špatné druhé finálové skladby.
Největší rána přišla potřetí. Opět jiná hudba. Psychicky jsem rezignoval, úplně mě to rozhodilo. Dělejte vystoupení na úplně jinou hudbu a styl. Já měl připravenou hudbu ve stylu srdce, síla, odhodlání a tohle bylo mimo mísu a bez přípravy.
Nakonec jsem skončil v kulturistice masters čtvrtý, v klasické kulturistice čtvrtý a v kulturistice mužů nad 90 kg pátý.
Jediné, co bylo pozitivní, byli diváci, ti mě tlačili dopředu, a lidé, co jsou zde bez domova, leží pod palmami u drahých resortů a prosí, co jim kdo dá. Ulevilo se mi, když jsem mohl pomoci a viděl člověka, jak je vděčný za jídlo a pití, které jsem zajistil v nedalekém supermarketu. Úplně se mu rozzářily oči vděčností, to se pozná, a s jakou chutí se do toho hned pustil. Dnes je už místní, ale kdysi přišel z Rumunska. Moc děkoval a já si říkal, co je špatně puštěná hudba oproti životu bez domova. Bylo mi hned lépe a cítím, že tohle není nic v porovnání s neštěstím, které potkalo zde žijícího člověka, který sem přišel něco budovat a nevyšlo mu to.
Jedno je jisté, 50 let se mi blíží a věřím, že pokud bude zdraví a síla, tak pro ČR ještě nějaké medaile vybojuji.
