Radim Řezáč:
Petr Polák
Plný očekávání jedu na další závod, tentokrát je mi společností, parťákem, a hlavně rádcem Peťa Šidlo. Opět vyjíždíme v pátek, který je i dnem registrace, tedy i vážení. Ve federaci WABBA jsem měl dvě možnosti kategorií vzhledem k mé výšce 185 cm. Buď athletic ((výška - 100) x 1,05), což by pro mě znamenalo 90 kg na váze, nebo classic bodybuilding, tam to je naopak přes 97 kg ((výška - 100) x 1,15). Takže buď extrémně málo, nebo naopak možnost pořádně "cukrovat", plnit k prasknutí. Trenér zavelí možnost "B". Takže piji dál, kreatin ve velkém, několikrát rýže s arašídovým krémem od Lionlab. Zároveň sundáváme vodu z podkoží, což znamená vysoké dávky vitamínu C, draslíku a konstantně vysoké množství přírodních diuretik.
Přijíždíme do Budapešti, rychlý nákup, kontrola formy, treska na pánvičku a rozdělujeme se. Petrova příprava na NPC závody, které se konají druhý říjnový víkend, totiž pokračuje, proto ho čeká trénink v legendárním Flex Gymu. Já ho vyzkoušel zkraje letošního roku a všem jen doporučuji, FG je skvělým mixem zážitkové posilovny, něco mezi muzeem, galerií a skvěle vybaveným gymem.
Já vyrážím na registraci, trochu bloudím. Google Maps mě odkazují o jeden blok dál, ale Radim Řezáč, český WABBA classic profesionál, mi telefonicky poradí a já tak vcházím do totálně neoznačeného sportovního centra. Registrace však probíhá v pohodě, maximálně půl hodiny čekání, vážení s váhou, měření s metrem - jaká změna oproti minulé zkušenosti z NABBA závodů. Dvě tašky dárečků, příjemní organizátoři, kteří jsou vybavení dostatečnou angličtinou. Vážím 97,15 kg, tedy o 6 kg plnější forma, než tomu bylo minulý týden, takže vše podle plánu. Hned mě čeká první základní nástřik, žádná levná sranda, ale přístup naprosto profesionální, dostatek stanů i natěračů. Hodinu a půl od začátku registrace tak kompletně vybavený opouštím budovu a za mírného deště vcházím do metra a vracím se na apartmán. Provádíme další kontrolu, trenér je spokojený, ale musíme ještě dosušit hýždě a záda, obzvláště suchost zad je něco, co mě trápí celou mou soutěžní etapu. Noc nic moc, naspím pár hodin, poslouchám podcasty a koukám do stropu.
Je tu ráno, pokračujeme v plnění, sušení a další kontroly. Vypadá to, že se forma vyvíjí dobře, a my před desátou vyjíždíme do dějiště závodů, které je vzdálené deset minut autem. Potkáváme české závodníky Ondru Januše a Radima Řezáče s přítelkyní. Radim nám drží místo, a tak ulehám a odpočívám před závěrečným nástřikem. Barva se povedla a pumpování se blíží, stage je krásná, backstage velikostně dostačující a sál plný diváků. Souběžně se zde koná i jakési klání strongmanů. Organizačně zatím vše v pořádku a na úrovni.
Už je to tu, před vstupem na pódium se rozcvičujeme s Ondrou a Michalem, dalším českým závodníkem, který je rovněž se mnou v kategorii. Ostatní závodníci? Vypadají obří a krásně napruhovaní, parádní úroveň minimálně pěti až šesti závodníků, ale ani zbytek startovního pole tu není omylem, každý je dobrý, není zde slabých kusů.
Vstupujeme na pódium, je nás jedenáct. Podle startovních čísel vzniknou dvě porovnávání, nejdřív pět borců s nižšími čísly a následně šest s vyššími, mezi nimi i já nebo Ondra. Protočíme klasické pózy, a aniž by proběhla dodatečná vyvolávání, kde bychom se vedle sebe mohli postavit s nižšími startovními čísly, tak jen dostáváme diplom, medaili "za účast" a opouštíme stage. Trochu překvapení, zaskočení. "To už je všechno?". To byl ale kvapík.
Upřímně na top 3 jsem neměl, borci byli vážně výborní. Právě suchost zad je něco, co mi chybí. První trojici toho v rámci amatérské úrovně moc nechybělo, vážně byli skvělí. Nezbývá než smeknout a pogratulovat. Jak jsem první závodní víkend ovládl, tak teď odjíždím zpráskaný. Opouštím závody bez finálové účasti, to se mi nestalo osm let. Sestavu bych si stejně neužil, protože posing routine nejsou na WABBA závodech prezentovány. Rychlé rozloučení s Radimem, kterého čeká profesionální část závodů až večer. V kategorii je jediným profesionálem a bude doplněn trojicí nejlepších z dnešního amatérského klání (Radim nakonec skončil na bronzové pozici).
Jako zpráskaný pes tak s Péťou Šidlem usedám do auta a vydáváme se na šestihodinovou cestu domů. Ráno nás čekají nohy. Je třeba se na ně vyspat.
Radim Řezáč
V sobotu 5. října jsem se zúčastnil soutěže federace WABBA v kategorii classic physique, kde mám z roku 2023 profesionální kartu, a tak vždy nastupuji rovnou do boje o prize money. V ten stejný den postupují i vítězové všech výškových kategorií, což nebývalo, vždy postoupil do profi jen absolutní vítěz. Holt závodníků je potřeba. :-)
WABBA je ale letos pro mě velkým zklamáním, neboť nechávali zvítězit influencery, kteří je zpropagují. Pózing a připravenost byly až na druhém místě a tohle je za mě sprosté. Umístil jsem se na třetí pozici, když přede mě dali dva Maďary. Nebudu hodnotit jejich dotaženost, vítězům patří pokora a poraženým čest, tak to je. Já osobně udělal chybku ve finálním dni a stage look nebyl takový, jaký být mohl, ale to jsou chyby, které nás posouvají vpřed a věřím, že na další soutěž to dotáhneme s trenérem Martinem Stašem daleko lépe! Co je ale pro mě podstatné, že jsem přinesl od minulé sezóny asi 4kg progres, což je mou výhrou, neustálé zlepšování sebe sama.
Bohužel, tohle prošlo snad všemi kategoriemi. Popsal bych to: "Ty nejsi náš, tak tady máš X." Tohle jsem viděl i u kolegy Péti Poláka, který dostal X od jednoho rozhodčího, a to ještě ani nedošel do základního postoje. Bohužel, začali to dělat více pro peníze, méně pro závodníky.
Mě teď čeká přesun do NPC, kde se dále rozhodne o mé závodní kariéře. Startuji 20. října na Fitparade v Budapešti a dále se uvidí, jestli vydrží kondice i chuť až do EVLS.
