Svaly a síla z minulosti: Charles Rigoulot

Jen malé hrstce vzpěračů se dostane pocty být národním hrdinou. Možná je za tím cosi ze samotářské povahy tohoto sportu, bránící vzpěračům získat větší respekt svých krajanů nebo vrstevníků, ale také zde existují výjimky. Dlouho před famózními hrdiny činky, jimiž byli Američané John Davis a Paul Anderson, a to nemluvě o borcích bývalého SSSR v čele s Vasilijem Alexejevem, zbožňovala země galského kohouta svého čackého reka Charlese Rigoulota (vyslovte Ri´ga lo´ a nezapomeňte pravé francouzské "errr").

Stal se sportovní senzací své doby a následně jedním z nesmrtelných průkopníků Železné hry. Svými výkony posunul tzv. hranice lidských možností, stejně jako dobyvatel mety 4 minut v běhu na jednu míli Roger Bannister, famózní Pat Casey se svým epochálním bench-pressem 600 liber, nebo právě Alexejev prvním nadhozem 500 liber. Kouzlo Rigoulotovy charismatické osobnosti, umocněné občanskou statečností během nacistické okupace, nicméně přetrvalo déle než všechny jeho rekordy.

Ze rváče miláčkem národa

Narodil se na pařížském předměstí Le Vésinet v okrsku Seine-of-Oise v úterý 3. listopadu 1903 o páté hodině ráno jako nejmladší z osmi dětí. Rodina se věnovala zemědělství a Charles podědil zdravý, tuhý kořínek. Když povyrostl, jako kluk byl vůdcem pouliční tlupy rváčů, naštěstí se však vyhnul konfliktům se zákonem a v šestnácti nastoupil do učení ke knihtiskaři. Ve volném čase hrál fotbal a rugby, lyžoval a bruslil, v roce 1918 se stal juniorským šampiónem v běhu na 100 metrů slibným časem 11,4 sekundy a do výšky z místa skočil 148 cm. Řízením osudu bydlel nedaleko tělocvičny Stade Francais, kterou vlastnil známý trenér a funkcionář vzpírání Jean Dame (1898 - 1970), pozdější vicepresident IWF. Po půlročním tréninku vzpírání u nadšeného kouče už byl mistrem Paříže (1923) v lehko-těžké váze s nadhozem 130 kg, po nástupu na vojnu (kde nešťastnou náhodou přišel o ukazováček pravé ruky, ale ani tento vážný handicap jej nezastavil) dostal umístěnku do sportovního tábora v Joinville, aby se (pravděpodobně na Damovu přímluvu ) s veškerými úlevami, co se týče režimu, stravy a ubytování, připravil na olympiádu. Koneckonců v sázce byla čest vlasti a na tu si Francouzi potrpí!

Hry VIII. olympiády se konaly v červnu 1924 na zimním velodromu v Paříži. Triumf 21letého mladíka v kategorii do 82,5 kg, navíc na domácí půdě, z něho doslova přes noc udělal miláčka národa. Rigoulot svým stylem i výkony předpojal typ moderního vzpěrače, který více než na sílu sázel na rychlost a techniku. Přes nízkou váhu i mládí nazvedal v pětiboji 502,5 kg (nadhoz jednoruč 87,5 kg + trh jednoruč 92,5 kg + tlak soupažně 85 kg + trh soupažně 102,5 kg + nadhoz soupažně 135 kg), třetí nejvyšší součet ze 107 závodníků. Absolutně nejvíc měl Giuseppe Tonani ve váze těžké, 517,5 kg, další byl druhý z téže váhy Franz Aigner s 515 kg. Rigoulot dosáhl druhého nejvyššího nadhozu (za Hansem Tamerem v těžké váze se 140 kg), zato se mohl pyšnit nejlepším soupažným trhem 102,5 kg.

Ve zbývajících měsících čtyřiadvacátého roku Rigoulot stihl zlepšit světový rekord v nadhozu lehko-těžké váhy, držený Ernestem Cadinem na 135 kg, zdvihem 141 kg, následně něco přibral (tehdy váha těžká, v zápisech potom nad 110 kg, což kuriózně nikdy nevážil) a znovu udeřil do nadhozu. Nejprve vyšrouboval rekord na 147,5 kg a vzápětí, když zvedl 152,5 kg, překonal zdánlivě nepřekonatelný zdvih Němce Hermanna Gasslera 151 kg z roku 1912.

Charles Rigoulot - nadhoz 152,5 kg (1924)

Následoval nevyhnutelný přestup do profesionálního pole, uskutečněný utkáním se slavným borcem Ernestem Cadinem, olympijským vítězem z roku 1920 (na hrách nadhodil 135 kg) a sám sebou prohlášeným "nejsilnějším mužem světa". Částečně měl pravdu, neboť držel světové rekordy lehko-těžké váhy v trhu pravou paží (90 kg) a trhu soupažném (108,5 kg). Veřejností pozorně sledovaný souboj v deseti disciplínách, uskutečněný v Cirque de Paris, skončil těsným vítězstvím Rigoulota (1083 kg - 1075 kg) a znamenal počátek jeho profesionální kariéry. Stalo se tak 6. října 1925, Cadine vážil 91 kg, Rigoulot 98 kg a už držel světové amatérské rekordy v trhu levou paží (101 kg) a v soupažném nadhozu (161 kg). Podle jedné informace tady Rigoulot čistě vytlačil 120 kg, což se nezdá pravděpodobné. V odvetě 9. ledna 1926 "Rigo" vyhrál s ještě větším rozdílem. Poté v říjnu 1926 porazil ve vyzývacím utkání lucemburského obra Josepha Alzina (1893 - 1930), kolosa vážícího 146 kg, zejména díky vynikajícím výkonům v trhu - 105 kg pravou paží a 95 kg levou. Alzin totiž kvůli své váze a z ní plynoucí neohebnosti zvedal trhem jednoruč méně jak 90 kg a nadhozem jednoruč 82,5 kg. A nakonec v roce 1927 ještě jednou překonal Cadina. Kupodivu IWF dnes registruje jeho rekordy v kategorii do 82,5 kg (trh 102,5 kg, nadhoz 141 kg, trojboj 322,5 kg) a nad 110 kg (trh od 116 kg do 126,5 kg, nadhoz od 147,5 kg do 161,5 kg).

Zpeněžený talent

V průběhu dalších let Rigoulot periodicky, průměrně každých šest měsíců, vylepšoval svoje rekordy v kategorii profesionálů. Je třeba vědět, že za nimi nestál dlouhodobý ani pravidelný trénink, neboť vzpírání bylo pouze součástí siláckého vystoupení, s nímž kočoval z místa na místo po sálech, halách a cirkusech v okolí. Z peněz za prodané vstupenky uhradil nájem sálu, vyplatil pomocníky a zbytek byla jeho mzda. Zde je seznam rekordů s daty.

Doplním, že v lednu 1926 Rigoulot zvedl mrtvým tahem jednou paží 202,5 kg. Zauvažujme. Kdyby se Rigoulot v mrtvém tahu zlepšoval stejným tempem jako v nadhozu (od 161,5 kg v roce 1925 do 182,5 kg v roce 1929 čili o 21,5 kg), mohl s přehledem dávat až 304 kg! Ale takto bychom mohli přepočítat všechny výkony - do hry by nevyhnutelně vstoupil tzv. faktor času. Ten dokazuje, že nelze jen tak srovnávat výkony z různých časových období, nýbrž je nutno je nějak korigovat (jsou k tomu různé vzorce, nalézající se mimo obsah tohoto článku).

Charles Rigoulot - mrtvý tah 200 kg

Ve Francii tehdy bylo pravidlem vzpírání s koulovými činkami, do nichž se dosypávaly olověné broky nebo vlhký písek. Ačkoliv kongres FIH na OH 1924 koulové nářadí ze vzpírání odstranil, Rigoulot měl vyrobenou speciální, téměř 2,5 metru dlouhou činku s mimořádně pružnou osou. S tímto neregulérním náčiním a mistrovským využitím kmitů závaží na obou koních žerdi zvedl jako první vzpěrač v historii nad hlavu 400 liber, přesně 402 liber neboli 182,5 kg. Došlo k tomu dne 1. února 1929 a tvrdí se, že na to potřeboval deset pokusů. Neoficiálně však nadhodil až 185,6 kg a vyrazil je dvakrát za sebou, jindy čistě přemístil na prsa 191,5 kg. Dalšími "nemožnými" metami byly trh jednou paží 250 liber a soupažný trh 300 liber, které také zdolal. Důvod obliby koulových činek objasňuje americký expert Bob Hoffman: "Při rychlém výtahu činky s olověnými broky ulpí obsah koulí na zlomek sekundy na stěnách koulí a vznikne stejný efekt, jakoby byly prázdné. Trikem je ovšem vědět, kdy se zátěž sesype na dno koulí, neboť potom se její váha zdvojnásobuje! Zdá se divné, že staří němečtí vzpěrači tento mechanický fenomén více nevyužívali!"

Ačkoliv z dnešního hlediska nejde o žádná fantastická čísla, ve 20. letech minulého století to byly výkony jako z jiného světa. Kupříkladu Rigoulotův trh pravou paží převyšoval amatérský rekord v nadhozu a nechybělo mnoho, aby dorovnal rekord těžké váhy v trhu soupažném! Dá se soudit, že v optimální formě mohl Rigoulot zvednout trhem nejméně 150 kg, samotnou pravou paží potom 120 kg a takzvaným "kontinentálním nadhozem" až 200 kg. To vše s tělesnou váhou asi 105 kg na robustní, 174 cm vysoké postavě (obvody krku, bicepsu a lýtek měl 47 cm, hrudník 132 cm, šířku ramen 48 cm, pas 97 cm, předloktí 38 cm a stehna 70 cm).

Ve francouzském vzpírání té doby muselo nutně dojít na tzv. Apollonovo soukolí, neohrabaný kus litiny, vzdáleně podobný čince, vážící 166,5 kg a s osou tlustou 4,9 cm. V roce 1930 napadla myšlenka na jeho vzepření i Rigoulota, několik měsíců v utajení trénoval, a teprve když si byl jistý úspěchem, ohlásil veřejný pokus. Ten se podařil 3. března 1930 a vězme, že kvůli malým rozměrům dlaní musel chytit osu bezpalcovým úchopem! Na popisce k fotografii nicméně stojí, že soukolí vzepřel prvním pokusem... Po něm ještě dostali šanci John Davis a Norb Shemanski. Dne 13. září 1949 Davis překvapil své fanoušky kouskem, když na Elysee Montmartre v Paříži - po přemístění střídavým hmatem - slavné Apollonovo soukolí nadhodil. Tenkrát šlo málem o život, protože po odhození činky ztratil z extrémního úsilí na moment vědomí a skoro spadl na zem, osa se po pádu ohnula. Shemanski měl ke vzepření soukolí dobrý rozjezd, neboť krátce předtím na MS 1954 v Paříži nadhodil světový rekord 192,5 kg. Když se jej ptali, jak neohrabanou a neotáčivou masu železa zvládl, lakonicky odvětil: "Zmáčknul jsem ji jako ďas a zabral!" Nebuďte překvapeni tím, že slavný silácký artefakt držel v rukou také český vzpěrač. Stalo se tak roku 1981 při MS v Lille a byl to Petr Šolar (na MS skončil 5. v kategorii do 110 kg). K soukolí přistoupili Američan Bruce Wilhelm s Petrem Šolarem a s námahou jej pozvedli asi půl metru nad zem. Ale dostat je nad hlavu? Už jen ta představa... Pak ale ohnutý artefakt zmizel ve skladišti Muzea sportu.

Charles Rigoulot - zdvih soukolí

Vzácný vhled do přípravy Charlese Rigoulota poskytuje část textu z francouzského sportovního časopisu Stadion, cca 1925, v dobovém překladu. "Všeobecně se myslí, že můj trénink sestává z nepřetržitého zvedání spousty železa, ale to je omyl. Kdybych se zaměstnával jenom břemeny, neměl bych potřebné pružnosti a vláčnosti svalstva, které jsou k výkonu důležity, a stal bych se těžkopádným. Jakožto pohybovou gymnastiku provádím asi 5 minut skákání přes provaz. Dále dělám cvičení pro zesílení zádového svalstva a kříže. Pro uvolnění ramen cvičím tři až čtyři minuty s kužely. Trénuji také na boxerském pytli, abych dodal svalstvu napínací sílu. Nakonec dělám cvičení ve skocích s rozběhem a bez rozběhu, dopředu i dozadu. Přirozeně cvičím také s činkami, asi 5kilovými, jimiž sílím biceps a triceps. Pro sílení nohou dělám dřepy buď s pytlem asi 70 kilo těžkým, nebo s jedním mužem na zádech."

Další zdroj poznatků pochází od britského kouče George Walshe (cca 1941): "Rigoulot byl prvním mužem, který založil svůj trénink na rychlých disciplínách. Neomezil při tom silové cviky na minimum, on je kompletně vyřadil. Byl přesvědčený, že švihy, trhy, přemístění a nadhozy na důkladný trénink stačí, a tuto svou víru prokázal do ohromujícího stupně. Jeho úspěch při vzestupu od průměrného standardu do neuvěřitelných výšek, dosažený díky revoluční metodě, začal jako revolta proti nadvládě pomalých a silových cviků. Dnešní vzpěrači silové cviky neignorují tak, jako Rigoulot před dvaceti lety. Nepřehlížejme ani to, že Rigoulot byl mladý (21 let), měl postavu pro těžkou váhu, kterou stále zvyšoval, také povahou byl velmi bojovný a výbušný."

V březnu 1930 se v cirku Medrano konala silácká soutěž za účasti borců z USA, Egypta, Československa, Turecka, Indie, Itálie a dalších zemí. Přijeli Brit Parkay Thompson, Američané Gutl a Louis, turečtí zápasníci Hali Adali a Jousuff Ismail, Ital Luigi Obizzi a dva domácí, Maurice Gambier a Rigoulot. Ve výčtu disciplín bylo zvedání s popruhy, držení váhy nohama, trhání karet, zvednutí speciální činky s tlustou osou, nesení a zvedání koní, potáhnutí stěhovacího vozu zuby a další teatrální čísla. Ač podstatou ryzí vzpěrač, Rigoulot skončil druhý za fenomenálním Milem Barusem! S kariérou profesionálního vzpěrače se Rigoulot rozloučil v květnu 1931 v sále Wagram kvůli poranění kyčle, které si přivodil během pokusu o nadhoz 185kg činky.

Od činky k volantu

Život šel dál a náš silák působil v roce 1932 v cirkuse jako "chytač," zkoušel rovněž herecké řemeslo, a dokonce zpíval v šantánech. O rok později Rigoulot utrpěl svou nejhorší porážku, když na exhibici v gymnasiu Voltaire sice kontinentálně nadhodil 171 kg, nicméně Egypťanu Mochairovi Hussainovi se totéž zdařilo čistým stylem! V březnu 1934 Rigoulot debutoval v Palais des Sports jako profesionální zápasník. Přes četná vítězství nad borci jako Louis Loew, Henri Deglane, Dan Koloff nebo Kwariani nebyl úspěšný ani zde, protože odmítal účast v předem dohodnutých utkáních s předstíranými chvaty. Karel Prohl uvádí, že Rigoulot vystoupil roku 1934 v Nantes. V jednom večeru položil na lopatky dva zápasníky, trhnul pravou 105 kg a levou rukou 100 kg, soupažně pak 120 kg a udělal tři výrazy se 165 kg.

Charles Rigoulot jako zápasník

Po svatbě s půvabnou gymnastkou Renée Dory dne 2. března 1936 Rigoulot rozšířil svůj repertoár o silově akrobatické číslo. Brzy se však ukázalo, že přes veškerou snahu a píli patří do průměru a mohou vystupovat jen v druhořadých cirkusech nebo na venkovských štacích. Jako milovník rychlých sportovních vozů Rigoulot sledoval jednoho dne závody a bylo mu umožněno nahradit indisponovaného řidiče. Ke všeobecnému překvapení závod vyhrál, obdržel lukrativní kontrakt s firmou Peugeot a následně vydělal spousty peněz. Vzpěrač-závodník Rigoulot konečně vedl spokojený život. Proháněl se v autech, trénoval se svými činkami, a když měl náladu, zápasil. Víme například, že v roce 1937 získal trofej Bol d´Or na trati dlouhé 2 137 km a ještě v prosinci 1938 zápasil nerozhodně s americkým silákem Henry "Milem" Steinbornem.

Když německá armáda v roce 1942 obsadila Paříž, stal se uctívaný silák symbolem celonárodního odporu. Jako člen národního odporu strávil 16 měsíců v koncentračním táboře Stalag (Stammlager, hlavní tábor pro nižší důstojníky a mužstvo). Traduje se, a klidně může jít o výmysl, že díky své síle prý jednou roztáhl mříže vězeňského okénka a uprchnul, možná i s dalšími vězni! Válka skončila a Rigoulot znovu usedl za volant. Soutěžil ve 24-Hour Le Mans, později přesedlal na motocykl. V roce 1946 dobyl titul mistra Evropy v zápase, mimo to hodně vystupoval v rozhlase, stál na jevišti se slavným komikem Bourvilem, zpíval v šantánech po celé Paříži a mihl se v několika filmech (L'aventure est au coin de la rue, 1944, Jamais deux sans trois,1951 a À la manière de Sherlock Holmes,1956). Svoji lásku k bruslení předal dceři Danielle "Dany" (nar. 1944), mistryni Francie a účastnici OH 1960, kterou doprovázel na tréninky na stadion Palais de Glace. V roce 1953 se ještě stal sportovním ředitelem Cognac Distillery Richard.

Charles Rigoulot skonal 22. srpna 1962 v nemocnici St. Joseph´s Hospital, kam byl převezen o půl roku dříve po záchvatu krvácení do plic. Dožil se jenom 59 let. Překonání mety 400 liber v soupažném nadhozu, byť mimo oficiální protokol a s neregulérní činkou, jej povyšuje mezi opravdové pionýry lámání hranic lidských možností. Teprve po dlouhých dvaceti letech, v roce 1951, přišel jiný bohem posvěcený vzpěrač, který 400 liber se vší slávou a podle regulí zvedl. Stalo se tak dne 16. června v Los Angeles a jmenoval se John Davis.

Použité zdroje:
Webster, D.: The Iron Game, Irvine, Scotland, 1976
Willoughby, D. P.: The Superathletes, Barnes&Company, USA, 1970