Ladislav Pink - profil k sedmdesátým narozeninám

Řady sedmdesátníků se v našem sportu utěšeně rozrůstají a dnes, 17. července, se k nim přiřadil i bývalý rozhodčí, trenér a funkcionář Ladislav Pink. Narodil se v Rychvaldě v okrese Karviná a o kulturistiku se začal zajímat v době, kdy její popularita strmě narůstala, a právě Ostravsko bylo specifickou lokalitou, ve které se koncentroval nejvyšší počet horníků a ocelářů. To byli vždy tvrdí chlapíci, žádné padavky a není se tedy co divit, že tento mužný sport nalezl v tomto prostředí tak velký počet nadšenců.

Mezi ně patřil i tehdy sedmnáctiletý Láďa, který se společně s kamarády odhodlal transformovat svoji postavu dle tehdejších idolů Stevea Reevese a Juraje Višného. Mnohem bližší, a to doslova, mu byl Ostravák Jaroslav Satina, dvojnásobný mistr České republiky a vicemistr Československa v letech 1971 a 1972, vždyť s tímto svým vzorem se mohl dokonce potkávat v posilovně! Byl už nejvyšší čas, aby se sebou něco dělal, vážil 130 kg a kromě estetických důvodů, které ho v tomto věku trápily asi nejvíce, taková nadváha mohla reálně ohrozit už i jeho zdraví. Řeklo by se, že s touto korpulentní postavou bude vyřazen z jakýchkoliv jiných sportovních aktivit, ale již od klukovských let hrál fotbal na postu brankáře za Slavoj Rychvald a s tímto koníčkem nepřestal ani v době, kdy ho na prvním místě zaměstnávala kulturistika, vždyť mu tato záliba vydržela až do roku 1980.

Na Ostravsku vznikala celá řada kulturistických oddílů, což reflektovalo stále se zvyšující zájem mládeže. A jedním z nich a zároveň jedním z nejstarších byl Colbert Club Ostrava - a tam zamířily také jeho kroky. V čele tohoto oddílu stál jeden z nejvýznamnějších protagonistů tehdejší ostravské kulturistiky, dnes již nežijící Ing. Dalibor Toman. Takže aniž to tušil, vybral si dobře. Díky usilovnému tréninku třikrát týdně a mladickému nadšení na sebe výsledky nenechaly dlouho čekat, ale stále se ještě dvakrát týdně věnoval tréninku fotbalu a soboty a neděle absolvoval zápasy. Láďa ovšem nesměřoval na závodní pódium, ale velmi brzy se stal platným členem funkcionářského kádru tohoto oddílu. To již Colbert Club coby oddíl kulturistiky spadal pod TJ Rudý Říjen Ostrava, přičemž tento název, byť nebyl změněn, ale pouze "upozaděn", což bylo pro období normalizace symptomatické - název po americkém kulturistovi nebyl ideologicky žádoucí.

V sedmdesátých letech tento oddíl začal pořádat jednu z nejvýznamnějších soutěží v tehdejším Československu, "Pohár 7. listopadu", a Láďa se stal vydatnou posilou pořadatelského týmu v odpovědné funkci vedoucího závodníků. Kdo z fanoušků kulturistiky té doby by nepoznal krásné amfiteátrové hlediště kina Vítek (dnes již uzavřené) v Ostravě - Hrabůvce, které se svým věhlasem téměř vyrovnalo divadlu N. V. Gogola v Mariánských Lázních. Vždyť se v něm konala i dvě mistrovství Československa v letech 1977 a 1979.

Profesně se vyučil strojním zámečníkem a svářečem. Co naplat, řemeslo má zlaté dno. Po dvouleté základní službě se vrátil zpět do oddílu a Ostrava se navíc stala od roku 1979 jeho domovem. Postupně se k práci v oddíle ve funkci kvalifikovaného trenéra kulturistiky posadil i za rozhodcovský stolek a postupně si zvyšoval kvalifikaci až po I. třídu. A po krátkou dobu, až do oddělení obou sportů, rozhodoval i silový trojboj. Vždyť trenéři bývali zároveň i rozhodčími. Svoje organizační schopnosti prokázal i na mistrovství Evropy v roce 1992 v Ostravě jako člen organizačního štábu a jeho dlouholetá činnost v kulturistice byla oceněna při této příležitosti i diplomem - medailí prezidenta IFBB Bena Weidera.

Přelom tisíciletí znamenal i pro něho zásadní přelom, a to v jeho sportovním životě. Byl totiž požádán Tělovýchovnou jednotou Nová Huť Ostrava, zdali by nevypomohl oddílu volejbalu jako kondiční trenér. Důvod byl jasný, vždyť jeho druhá dcera (ročník 1987) hrála volejbal právě za tuto jednotu. Řekl si, proč nezkusit uplatnit nabyté vědomosti o posilování v jiném druhu sportu, a tak tuto nabídku v roce 2001 přijal, přičemž tato spolupráce trvá do dnešních dnů. Ne, na kulturistiku nezanevřel, na to byl vztah k ní příliš silný, ale musel se rozhodnou, čemu dá přednost - a zvítězil volejbal. Jak se říká, těžko se sedí na dvou židlích a víkendové termíny soutěží v kulturistice se většinou překrývaly s konáním volejbalových zápasů, a tak se činnosti rozhodčího po roce 2010 s těžkým srdcem vzdal.

Volejbal není fotbal a funkce kondičního trenéra a asistenta hlavního trenéra v oddíle volejbalu nebyla a není práce na plný úvazek, a tak Láďa pochopitelně pokračoval ve své profesní činnosti, kterou ukončil v roce 2017 odchodem do důchodu.

Že by trávil zasloužený odpočinek s papučemi u televize, tak to u něho rozhodně nehrozilo, ba právě naopak. Plně se tedy mohl a může věnovat práci v extralize žen U18 (současný název pro kadetky) ve volejbalovém klubu TJ Ostrava (spadá pod statutární město Ostrava). To ovšem neznamená, že by zcela zanevřel na své předchozí koníčky. Rád si zajde na fotbal na místní hřiště, a pokud je nějaká kulturistická soutěž poblíž na Ostravsku, tak pochopitelně nemůže chybět v hledišti - vždyť stará láska nikdy nezrezaví. Na závěr jsem si ponechal jeden jeho zcela specifický koníček, který se sportovními aktivitami má pramálo společného. Od mládí vlastní početnou sbírku kaktusů, které od jara do podzimu opečovává, a přinášejí mu radost svými květy. A s úsměvem dodává: "V poslední době jsem propadl zájmu pěstování masožravých rostlinek. Naplnil jsem jimi okenní parapety a manželce přidal vrásky na čele, i když toto moje hobby toleruje."

Jménem redakce Ronnie.cz přejeme Láďovi Pinkovi do mnoha dalších let především pevné zdraví, které mu dovolí pokračovat ve všech jeho různorodých aktivitách, a pochopitelně i mnoho spokojeností a štěstí v soukromém životě!