Zemřel Jaroslav Veselý, nejdéle sloužící předseda Československého svazu kulturistiky

Jaroslav Veselý na jubilejním 20. setkání veteránů kulturistiky a silových sportů v roce 2016

Narodil se již před válkou, 1. dubna 1937, a jeho vztah ke sportu se začal utvářet již velmi brzy, protože svoje pohybové aktivity spojil od útlého mládí s tehdy největší sportovní organizací Sokol, nejprve jako žák a poté jako dorostenec. Jako příslušník sokolské župy ve Vysočanech se účastnil i posledního všesokolského sletu v roce 1948 na Strahově, poté již nastupující komunistický režim tyto největší hromadné akce v dějinách zakázal.

Mladý chlapec, který bez sportu nemohl žít, se začal poohlížet po jiných možnostech, jak vybít svoji energii, a zaujal ho box. V šestnácti letech začal pravidelně trénovat ve Spartě Praha, kde bylo výborné trenérské zázemí, a vedl si velmi úspěšně. Odboxoval asi 50 zápasů a vrcholem jeho kariéry byl titul dorosteneckého mistra republiky v lehkém welteru. S boxem prožil celé reálné gymnázium a po maturitě před ním vyvstalo první opravdu životní rozhodnutí. Věnovat se naplno boxu s tím, že by přešel do Dukly Praha k legendě tohoto sportu Juliu Tormovi, nebo nastoupit na vysokou školu? Vsadil na jistotu studia ČVUT, obor Stavební inženýrství, a tak box musel jít stranou.

Na mistrovství světa 1982 v Bruggách

Když v roce 1960 promoval, tak se na box vrcholové úrovně cítil již dost starý a po roční vojenské službě se tedy začal poohlížet po sportu, se kterým by mohl začít ve svých pětadvaceti letech. Počátkem šedesátých let se již ze Slovenska do Čech začala šířit kulturistika s puncem módní aktivity, ale i s nevraživostí sportovních, a hlavně stranických funkcionářů, a ani média nebyla zpočátku tomuto sportu, který tak přitahoval mladé lidi, nakloněna. To ovšem Jardovi Veselému nijak nevadilo a našel si cestu do jednoho z nejstarších oddílů v Praze - Startu Praha. Ten tehdy vedl Dr. Emil Müller, průkopník kulturistiky a jedna z vůbec nejvýznamnějších osobností v historii našeho sportu. Nejprve začínal jako řadový kondičkář, ale Emil Müller si brzy všiml jeho rychlých tréninkových pokroků a navrhl mu přípravu na soutěž. Je asi málokomu známé, že dokonce zvítězil na oblastní soutěži v Hradci Králové (myslím v roce 1966), a dobře si počínal i na závodech v Praze. Byť se jeho závodní kariéra rozvíjela slibně, tak v ní nepokračoval, přičemž svoji roli u něho sehrálo jistě i pracovní vytížení (v roce 1978 se stal kandidátem věd).

Jaroslav Veselý přebírá pohár za vítězství v družstvech na mistrovství Evropy 1983 v Malmö

Na soustavnou přípravu na soutěže se tedy již necítil, ale u kulturistiky chtěl zůstat, a tak jakmile to bylo možné, absolvoval jedno z prvních trenérských školení v Nymburce. Protože školení trenérů šlo ruku v ruce i se ziskem rozhodcovské kvalifikace, a tak se z Jaroslava stal jak trenér, tak rozhodčí. V roce 1968 se dosavadní předseda oddílu Startu Praha Emil Müller oženil, vzal si Francouzku a s nastupující normalizací v roce 1969 legálně odešel do Kanady, kde žije dodnes. Ovšem ještě předtím si vyhlédl Jardu Veselého jako perspektivního funkcionáře a požádal ho, zdali by nechtěl převzít oddíl - a tak se také stalo.

Jaroslav Veselý na mistrovství Evropy 1985 v Madridu

Pod jeho vedením se ve Startu koncentrovalo pražské kulturistické dění s celou řadou aktivit a s úspěchy závodníků v čele s Bohuslavem Mládkem. V roce 1976 ho ve funkci předsedy oddílu vystřídal Vladimír Štěpánek, který v ní vydržel po celou dobu existence oddílu. Jaroslav Veselý si ovšem neustále zvyšoval kvalifikaci až po tu nejvyšší, tedy I. trenérskou třídu, a v osmdesátých letech získal i status mezinárodního rozhodčího. Neustále ale také stoupal po funkcionářském žebříčku. Začínal od píky, vždyť se účastnil již práce v komisi kulturistiky při svazu vzpírání českého ústředního výboru, tedy v době, kdy ani ještě neexistoval samostatný svaz. Postupně získával funkce, nejprve v Českém svazu kulturistiky a poté ve federálním. Když končil jako předseda federálního svazu Vojtěch Fiala, tak mu s ohledem na jeho dobrou pozici i u slovenských představitelů Alexandr Bačinský a Jozef Mazág navrhli, aby se stal předsedou právě on, že bude mít jejich plnou podporu. Nezaváhal a funkci předsedy v roce 1979 přijal. Vždyť ani česká strana neměla námitek. Následující vývoj v kulturistice ukázal, že to byla šťastná volba. Osmdesátá léta představovala doslova zlaté žně našich reprezentantů, kdy až na výjimky kralovali evropské kulturistice a přiváželi domů zlaté medaile. Vše vyvrcholilo dvěma tituly mistra světa Pavola Jablonického. A při tom všem sehrál předseda svazu významnou roli na poli sportovní diplomacie, vždyť se stal členem technické komise IFBB s povinností jezdit na všechny kongresy konané při příležitosti mistrovství světa. Jistě pro naše úspěchy nebylo zanedbatelné, že většinou působil i v roli rozhodčího na těchto evropských a světových soutěžích.

Mistrovství světa 1979 v Columbusu - Robert Dantlinger, Josef Veselý, Wayne DeMilia, Jaroslav Veselý a Anton Holič

Velkého ocenění jeho práce na poli kulturistiky se mu dostalo v roce 1989, kdy při příležitosti mistrovství světa v Paříži obdržel od prezidenta IFBB Bena Weidera nejvyšší vyznamenání, a to zlatou medaili IFBB za přínos Československa pro rozvoj světové a evropské kulturistiky, za úspěchy našich závodníků i osobní iniciativu v kulturistickém hnutí. Samozřejmě tuto poctu nevnímal jen osobně, ale i jako uznání desítkám a stovkám kulturistice oddaných lidí, kterými byl obklopen, funkcionářům, trenérům a samozřejmě samotným sportovcům. Pomyslným vyvrcholením jeho kariéry coby předsedy svazu bylo přidělení mistrovství Evropy v roce 1992 Československu, které proběhlo v Ostravě. Konečně vrcholná soutěž, kterou si naše republika svými výsledky již dávno zasloužila - bohužel poprvé a s ohledem na rozdělení Československa také naposled.

Jaroslav Veselý na mistrovství Evropy 1985 společně s Joem a Betty Weiderovými

Jeho kariéra ovšem stoupala i v rámci jeho profese, kdy dlouhé roky působil jako ředitel Technického a zkušebního ústavu stavebního v Praze. Sloučit obě činnosti, tedy profesní a vlastně dobrovolnou, pro něho jistě znamenalo velké vypětí psychických sil, což kompenzoval až do pozdního věku především kondičním během a ranní gymnastikou. Byť do posilovny již pravidelně nechodil, kondičku si udržoval tak dlouho, jak to bylo jenom možné. Když po rozpadu Československa předával svoji funkci PhDr. Luďku Noskovi coby prezidentovi nově ustanoveného Českého kulturistického svazu, tak jistě s příjemným pocitem opravdu dobře vykonané práce.

Svým definitivním odchodem Jarda Veselý zarmoutil nejenom své nejbližší, ale i velmi početnou komunitu fanoušků kulturistiky osmdesátých let, kteří ho ještě mají v živé paměti. Jarda je s těmito nejúspěšnějšími roky naší kulturistiky velmi úzce spojen a má na nich lví podíl. Čest jeho památce.

Jaroslav Veselý a Jiří Týn na jubilejním 20. setkání veteránů kulturistiky a silových sportů v roce 2016