Probírat se výsledkovými listinami soutěží v kulturistice a fitness pořádaných pod hlavičkou organizace NPC Worldwide, není mnohdy úplně snadné. Nefiguruje v nich totiž, za jakou zemi závodník k nastoupil. A tak pokud se jedná o nováčka na scéně, jehož jméno navíc není úplně typicky české, stane se celkem snadno, že v článku věnovaném takovým závodům někoho vynecháme. V takovém případě je to nejlepší, co daný sportovec může udělat, že nám do redakce Ronnie.cz napíše a dá nám o sobě vědět. Přesně takhle se po vystoupení na květnovém Champions Cup Pro Qualifier zařídil i Tung Linh Bui, jenž na zmíněném klání v Polsku vybojoval zlaté medaile v kulturistice mužů true novice, kulturistice mužů do 80 kg, classic physique true novice do 173 cm a classic physique mužů do 173 cm a posléze přidal i několik pěkných umístění z kvalitně obsazené Olympia Amateur Spain. Zaslal nám e-mail, ve kterém požádal, ať s ním pro příště počítáme, že je stejně jako další naši účastníci Champions Cup Pro Qualifier Čech, a následně jsme se domluvili i na krátkém rozhovoru. V tom jsme Tunga Linha Buie po vzájemné dohodě oslovovali jednoduše po česku Tomáši.
Tomáši, do letošní sezóny jste na Champions Cup Pro Qualifier vstoupil ve velkém stylu, když jste s výjimkou absolutek v kulturistice mužů a classic physique mužů vyhrál, co se dalo. Zřejmě nejenom pro mě jste se ale na scéně zjevil doslova odnikud. Přibližte prosím našim čtenářům, jak jste se dostal k tréninku v posilovně a kdy jste si řekl, že byste zkusil i závodit.
Zdravím všechny čtenáře. Do posilovny jsem se dostal v nějakých patnácti nebo šestnácti letech s mým kámošem Jakubem, kde jsme napoprvé strávili v posilovně asi tři a půl hodiny. Byl jsem takový hubený tlustý kluk, zkrátka skinny fat, a bylo to nejprve takové měsíc chození a měsíc nechození. (smích) Závodit jsem chtěl na konci roku 2020 na Fitness Mania Classic pod bývalým trenérem Pavlem Koukalem, ale tehdy jsem měl jen 61 kg, tak jsem si to rozmyslel. V roce 2021 jsem dostal od bývalé prezidentky svazu pozvání na mistrovství světa, tam jsem to ale taky odpískal, a to samé další dva roky, než to teď vyšlo. (smích)
Bylo Champions Cup Pro Qualifier Vaší první úplně první soutěží? A s jakými očekáváními jste na závody do Polska jel?
Přesně tak, Champions Cup Pro Qualifier v Polsku bylo mou úplně první soutěží. Stačilo by mi, kdybych obstál s formou v porovnání s ostatními závodníky. Jelikož to byla první soutěž, žádný výsledek jsem neočekával. Největším překvapením bylo, že jsem vyhrál cenu za pózing v kulturistice. Vůbec jsem to nečekal, v tu chvíli už jsem sbíral dobrůtky v rozcvičovně, co tam měli, a chystal jsem se jít do backstage si odpočinout. (smích)
Tung Linh Bui na fotografiích pořízených v den soutěže krátce před nástřikem soutěžní barvou
Na Instagramu jste se zmínil, že Vám do limitů ve Vašich kategoriích zbývá ještě přibližně 6 kilogramů. Jaká je Vaše výška a s jakou hmotností jste na letošním jarních soutěžích závodil?
Do classic physique mi zbývá ještě nabrat 3,5 až 4 kg. A do kulturistiky do 80 kg nějakých 5 až 6 kg. No, moje výška v Polsku byla 162,6 cm a ve Španělsku jsem vyrostl o 1,3 cm. Na příštích závodech třeba budu o další centimetr vyšší. (smích) Jinak v Polsku jsem stahoval do pětasedmdesátky, takže jsem měl 74,5 kg, a ve Španělsku jsem vážil 75,3 kg.
Cítíte se lépe v classic physique anebo mezi kulturisty?
Pózy v kulturistice mi sedí víc, protože jsem celkem dřevo na klasické pózy. (smích)
Kolik je Vám vlastně let?
Bohužel už pětadvacet let.
Většina podobně mladých závodníků do NPC jde s tím, že chce vybojovat profesionální kartu. Pomýšlíte na ni i Vy? A přemýšlel jste už nad tím, jaká kategorie by Vám mezi profíky seděla nejlépe?
Nepomyslel jsem, že něco vyhraju, natož abych pomýšlel na profesionální kartu. Každý chce profi kartu, ale pak zjistí, že v profi divizi nemá co dělat. Vyhrát profesionální kartu je jedna věc, druhá věc je, zda tam budu konkurenceschopný. Chce to čas, nalepit další svaly, takže kdybych náhodou získal profi kartu, nejspíš bych to nepřijal a jen se s tím maximálně vyfotil. (smích) Jinak s mým trenérem bychom to časem směřovali do kategorie do 212 liber.
Zmínil jste se, že máte trenéra. Na čí vedení se spoléháte?
Je to Milan Obořil. Jsem velmi vděčný, že si mě vzal pod svá křídla necelé tři měsíce před soutěží.
V závěru přípravy na letošní soutěže jste děkoval masérovi a fyzioterapeutovi za to, že Vás dávali zpátky do kupy. Co Vás přesně trápilo a jste už v pořádku?
V závěru diety jsem zapomněl, že to tělo už slábne, při přítazích v předklonu jsem zapomněl zapojit core a zablokovalo se mi SI skloubení. Velmi bych chtěl poděkovat Davidovi Pospíšilovi za jeho kouzelné ruce, že mě dal do kupy. Kdyby někoho něco trápilo, tak se mu ozvěte (Neurobalance.cz). A poděkování patří také masérovi Kubovi.
Na Vašich letošních soutěžích jste zatím nastoupil vždy ve čtyřech kategoriích. Jaké to je odzávodit toho tolik najednou? Dá se to všechno upózovat?
Popravdě je to velké sousto, ale když už, tak se to musí využít. Horší byly porovnávačky v absolutce, kde nás otáčeli a drželi v póze klidně 45 sekund. Pak se cítíte tak napumpovaně, že chytáte křeče i týden po závodě. (smích)
Jaké byly závody v Polsku a následná amatérská Olympie ve Španělsku po organizační stránce a jaká zde byla kvalita soupeřů?
V Polsku jsme měli zpoždění asi čtyři hodiny, ale s tím se nedá nic udělat, když je v některých kategoriích patnáct až dvacet závodníků. A ve Španělsku to byla velká katastrofa. Malý backstage, kde jsme se na sebe všichni lepili. Neuměli moc anglicky, nechali nás stát 50 minut, než jsme šli na pódium... Nicméně kvalita závodníků byla velmi vysoká. Každý závodník byl na hraně svého váhového limitu.
Na jakých soutěžích bychom Vás letos ještě měli vidět?
Ještě bych se měl na sto procent ukázat na Flex Weekend Pro Qualifier v Itálii, a pokud tělo už nebude unavené, tak bych chtěl ještě zkusit amatérskou Olympii v Portugalsku. Ale to se rozhodnu až po Itálii.
Zahlédl jsem, že pracujete jako trenér v Infitness Brno. Jaká je to práce a jak se Vám ji daří spojit s Vaší vlastní přípravou na závody?
Dělám na recepci a i trenéra v Infitness. Ke konci přípravy už je to hodně těžké a je to znát. Hlavně když lidi mají různé připomínky ve stylu, proč se neusmíváš, zase jíš apod. To mě dokáže vytočit, jinak jsem velmi klidný člověk. (smích)
Je někdo, komu byste touto cestou chtěl poděkovat za pomoc nebo podporu v přípravě?
Moc děkuji svému trenérovi Milanovi, bez kterého bych neudělal formu, kterou jsem měl teď. Určitě své přítelkyni, která má pochopení, dále Davidovi Procházkovi, řeznictví Šutera za kvalitní maso, Martinu S. a všem, kteří mi fandí.
