Dan Xaver - šampion v utajení

Soutěžní kulturistika je záležitostí rozmanitou nejenom co se týče kategorií, ale stejně tak i federací. Některé se do našeho povědomí dostaly více, jiné méně. Vše se však mění s časem, snahou samotných asociací i úspěšností a atraktivitou jejich představitelů a zástupců. Dan Xaver je závodníkem, který si prošel federacemi IFBB, INBA, až zakotvil v sesterském uskupení NABBA a WFF. Probojoval se dokonce do profesionální divize a obráží největší světové klání, které tyto federace nabízí. Dá se tak říci, že díky kulturistice poznal svět. Je mistrem světa, Evropy i Mr. Universe. Další sezóna se mu kvapně blíží, určitým způsobem se bude prezentovat na mistrovství Čech, Moravy a Slezska 18. května, ale hlavní šampionát Dana čeká 15. června v Berlíně, kde se uskuteční mistrovství světa. Závodění se věnuje přes dvacet let a čtyřicítku už má za sebou, možná právě proto disponuje komplexní, vyzrálou, stále však estetickou a líbivou postavou. Přesto mám pocit, že ho dost možná všichni neznáte. Tak to pojďme změnit - šampion Dan Xaver.

Dane, ačkoliv z sebou máš obrovské množství úspěchů, tak tě asi mnoho čtenářů znát nebude. Jak je to možné ?

Podle mě jsem malinko zaspal dobu. Jsem si dnes už vědom toho, že veškerá propagace mé osoby i jako sportovce a závodníka spočívá ve využívání sociálních sítí, jako je Instagram, TikTok a jiné. A to mě popravdě moc nebaví. Viset na telefonu klidně osm hodin denně, ukazovat svoje soukromí? V tom jsem nenašel doposud smysl. Jsem skromnější člověk ze staré školy, ale vím, že to musím změnit, zapracovat na své propagaci a zviditelnit se. Proto jsem rád, že jsi mě na tento rozhovor pozval, nakoplo mě to. Zatím jsem sice úspěšný jako závodník, ale jako influencer ještě ne.

Nejsi jen úspěšný, ale i zkušený. Kdy a kde ses poprvé postavil na soutěžní pódia a po jak dlouhé době od prvního vstupu do posilovny to bylo?

Do fitka jsem začal chodit od šestnácti let pravidelně a v osmnácti už jsem poprvé stál na pódiu. Bylo to v Hronově na mistrovství republiky juniorů, tenkrát z toho bylo 3. místo. Tím to pro mě všechno začalo. Životní pouť, které jsem se od té doby už nikdy nepustil.

Kde všude po světě jsi závodil?

Zpočátku, ještě mezi amatéry v kulturistice, jsem se probojoval do Portugalska na mistrovství světa, jinak byly závody hlavně v Čechách. V autě jsme pak objeli různé mistrovské soutěže po Evropě - v Litvě, na Slovensku, v Německu, Rakousku a tak dále. Pravé cestování se závoděním ale začalo až v mých třiceti šesti letech, kdy jsem se už jako čerstvý profesionál podíval na spoustu krásných míst - do Singapuru, Kuvajtu, Jižní Koreje, Kalifornie, Anglie, Itálie i jinam, kde jsme s manželkou Andreou zůstali po závodech i na dovolenou.

Kde se ti líbilo nejvíc?

Upřímně se mi líbila všechna místa a země, kde byly závody WFF nebo NABBA pořádané. Nejvíc se nám ale líbilo v Singapuru na Mr. Universe 2018. Soutěž probíhala ve vyhlášeném klubu Zouk, kde je nad sebou několik pater pro diváky, a tenkrát tam v mojí kategorii nastoupilo okolo padesáti závodníků. Skoro jsme se na stage ani nevešli. Bylo z toho čtvrté místo mezi profesionály. Druhý den jsem měl profesionální focení před Marina Bay a navštívili jsme známé místní zahrady Gardens by the Bay. A nejlepší zmrzlinu, co jsem kdy ochutnal, jsem měl taky v Singapuru. Za zmínku určitě stojí i Kuvajt a místní profesionální závod WFF Middle East Championship, který probíhal celý na luxusní lodi Radisson Blue na pobřeží, která je zároveň i hotelem. Kromě toho, že jsme s mojí Andrejkou kvůli zákonům země nemohli být na jednom pokoji, se nám tam taky moc líbilo.

Jak se na závodění vlastně dívá tvá Andrejka? Ne vždy je úloha partnera závodníka jednoduchá.

Musím říct, že moje žena Andrejka je v tomhle perfektní. Podporuje mě, jak to jen jde, uvaří, nechybí na jediných závodech a vždy je tam jako fanoušek ze všech nejvíce slyšet. Dokonce jsem se díky ní vrátil k závodění po několikaleté pauze. Jsem za ni velmi vděčný.

Musíš si, přestože jsi v profesionální divizi, platit všechny výdaje na cesty za závody sám?

Upřímně, zčásti ano, ale už se mi podařilo mít více sponzorů, kteří zaplatili i letenky a přispívali na přípravu velmi slušně. Ale nebylo úplně jednoduché je sehnat, trvalo to a musel jsem se sám snažit a shánět. Třeba v Koreji na Mr. Universe jsem dostal i finanční výhru 3000 dolarů, to už bylo i se sponzorskými příspěvky zajímavé. Obecně ale nemůžu říct, že by mi profesionální kariéra přinesla nějak moc peněz. Zatím ne.

Jak se lišila pořadatelská úroveň napříč jednotlivými státy?

Líbilo se mi všude, kde jsem závodil, úroveň WFF i NABBA byla všude na vysoké pořadatelské úrovni. Nejvíc mě však překvapily profesionální závody WFF, zejména v Singapuru, Koreji a v Kuvajtu. Ty byly opravdu pořadatelsky na top úrovni.

V jakých všech organizacích jsi v průběhu kariéry závodil?

Odzávodil jsem toho spoustu v IFBB, pak i v naturálech, jako byla INBA nebo SANK, a poslední roky už jen WFF a NABBA.

Amatérská NABBA/WFF nabízí svým členům možnost svobodné volby závodů, tedy i startu ve všech dalších organizacích. Nikdy jsi toho nevyužil?

Od té doby, kdy jsem začal startovat v NABBA/WFF a šplhal jsem tam nahoru, jsem neměl důvod a vlastně ani čas koukat po jiných federacích. Do budoucna to ale v plánu mám, nejspíš už příští rok.

Kdo jsou největší české osobnosti NABBA/WFF z tvého pohledu?

Od té doby, co v těchto federacích závodím, jsem viděl už dost výborných závodníků. Jako první mě napadnou Petr Kovář, Petra Kočková a Pavel Jurča, který mi hodně šlapal na paty. Můj trenér a zároveň prezident svazu Michal Benda. Také Stanislav Cerman nebo Jiří Lasík.

Aktuálně závodíš v kategorii bermuda, což je předpokládám obdoba men’s physique. Máš ale zkušenosti i v jiných kategoriích, že? Není škoda schovávat nohy, které máš jednoznačně skvělé?

Závodil jsem od roku 2000 v IFBB, tedy v době, kdy byla jediná kategorie kulturistika. Classic physique, men‘s physique a další kategorie přišly až za dalších dvanáct let i později. I to bylo důvodem, proč jsem se roku 2014 zase vrátil k závodění, byl jsem typově vždy subtilnější, štíhlejší, s hodně úzkým pasem a hustějšími, hlubšími svaly, než měli moji soupeři. Jen jsem nikdy nebyl opravdu velký. Jakmile jsem zahlédl men’s physique kategorii, hned jsem si říkal, že to je konečně kategorie pro mě. Od té doby jsem se toho držel, nakonec jsem si v době covidu úspěšně zazávodil i v kulturistice ve váhové kategorii nad 90 kg. Tam jsem konečně zjistil, že po těch nějakých čtyřiceti soutěžích mám konečně i na to, stát mezi těžkými kulturisty.

Mluvil jsi o sobě jako o subtilnějším závodníkovi. Dnes jsi však obrovský. Jaká je tvá maximální objemová hmotnost i ta soutěžní?

Díky, maximální objemová váha byla 106 kg a ta soutěžní 88 kg. Paradoxně ale ty větší závody, které jsem v kraťasech vyhrával, jsem navážil jenom 76 až 78 kg. Vedle soupeřů, kteří měli 90 a víc kilo, to bylo poznat ale jen v zákulisí. Na stagi při srovnáváni jsem objemově ani s tak nízkou hmotností nijak nezaostával. Jen jsem si hodně nacvičil, jak tam mám stát, aby ten rozdíl vidět nebyl.

Připravuješ se sám, nebo tě někdo instruuje? Měl jsi třeba v minulosti nějakého trenéra nebo mentora?

V začátcích mě připravoval Petr Soukup, později Jan Vašek, Slavoj Bednář a posledních šest, pro mě nejvíce úspěšných let, Michal Benda. Toho se budu určitě držet.

Máš nějaký sportovní vzor? Někoho, ke komu vzhlížíš, popřípadě se jím necháš inspirovat?

Budeš se asi smát, ale když jsem poprvé viděl v roce tuším 1991 časopis, na němž byla na obalu reklama na film Predátor s Arnoldem přes celou stránku, úplně mě to dostalo. Hned jsem si řekl, že tohle je ono. A dodnes k Arniemu vzhlížím. Vždycky pro mě byl inspirací a vždycky bude.

Jak vůbec cvičíš? Máš něco jako tréninkovou filosofii?

Snažím se trénovat tak, abych nikdy neodjel totožný trénink dvakrát. Osvědčilo se mi všude (až na výjimky), trénovat v plném rozsahu pohybu. Mít opravdu precizní techniku cviku, který dokážu v celém rozsahu pohybu mít perfektně pod kontrolou, a nelámat váhové rekordy. Taky se mi osvědčilo danou partii, kterou chci trénovat, nejdřív dokonale zahřát, protáhnout, napumpovat do extrémního pálení a až potom ji odtrénovat. Vytvořil jsem si pro každou partii jiný předtréninkový rituál o zhruba deseti speciálních cvicích.

Živíš se jako osobní trenér. Kdy jsi zažíval zlaté časy trenérství? Je to třeba právě teď?

Nejvíce tréninků, klidně i dvanáct denně, jsem měl ve svých začátcích. Dnes už jich mám zhruba jen polovinu, ale jsou mnohem kvalitnější z mé strany a zaměřené už spíše na zkušenější klientelu. Opravdu zlaté časy věřím, že teprve přijdou.

Je pro tebe jako trenéra výhodou, že závodíš? Jak zvládáš fungovat s klienty v závěru přípravy?

Určitě je to výhoda, protože se zaměřuji hlavně na tvarování těla. Nesupluji rehabilitační pracovníky, fyzioterapii nebo jógu. Přijdou za mnou hlavně klienti, kteří chtějí změnit svou postavu a tvarovat ji k dokonalosti a třeba i závodit. Přesně takové klienty chci trénovat. A vybírají si mě skoro vždy na základě mých soutěžních výsledků a mé postavy. Závěr přípravy zvládám poměrně dobře, většinou kvůli závodům vynechám jen jeden nebo dva dny práce.

Jaká bude tvá letošní sezóna?

Doufám, že se mi podaří udělat životní formu a ukázat i ty nohy. S Michalem Bendou se ale teprve rozhodneme, na které závody přesně půjdu a do jaké kategorie. Kde budu mít s aktuální formou i váhou nejlepší šance uspět. Určitě to bude tento rok opět v NABBA a WFF.

Jaká je podle tebe ideální pauza mezi závodními sezónami?

Pro mě osobně je nejlepší si moc pauzy nedávat, jen maximálně jeden až dva měsíce a zase být v přípravě. Ani mi nesedí vypadnout ze závodního kolotoče na delší dobu. Cítím se paradoxně nejlépe v závěru přípravy, tedy kromě posledního týdne samozřejmě.

Jak moc se liší tvá forma v sezóně a mimo ni? Snažíš se držet i v off-season třeba maximálně 10 kg nad soutěžní váhou?

Nejlépe se cítím, když se mi váha opravdu drží do 10 kg nad soutěžní, a toho se držím. Zkusil jsem i udělat dlouhou objemovou přípravu, kdy jsem přibral třeba 20 kg, ale nesedělo mi to. Necítil jsem se dobře objemem jídla ani celkově.

Jak obecně vnímáš stravu? Jak moc jsi precizní, vyzkoušel jsi nějaké specifické výživové směry? Co ti vyhovuje?

Na stravu nahlížím jako na nejdůležitější aspekt bodybuildingu. Zkusil jsem toho spoustu a nejvíce mi prostě sedí obecně více jídla plného kvalitních živin. Třeba ketogenní diety na rychlou redukci mi fungují taky, ale musí to být na opravdu omezenou dobu. Dlouhodobě je to za mě blbost.

Co děláš pro lepší regeneraci?

Tohle je trošku moje slabina. Jsem zaměřený hodně na výkon, ale tělu dostatečně nevracím. A to od něj chci hodně. Teprve se učím, jak regenerovat a zastavit. Po čtyřicítce už cítím, že se to musím naučit.

Kolik soutěžních startu jsi schopen zvládnout v jedné přípravě, aniž by se to negativně podepsalo na formě?

Nejvíce se mi podařilo tuším osm startů v jedné sezóně a i formu se povedlo držet pořád dobrou. Jinak ale myslím, že tři čtyři závody bohatě stačí.

Jak dlouho ještě plánuješ závodit? Máš svůj vrchol, ať už se jedná o výsledek, nebo formu, ještě před sebou?

Věřím, že ano. Myslím, že v nejlepší formě budu za rok, možná dva. Dělám všechno tak, abych mohl závodit klidně ještě za deset dvacet let. Dokud to půjde, budu se soutěžení držet.

Jaké jsou tvé další koníčky? U čeho odreaguješ?

Kdysi jsem se nejlépe odreagoval u Playstationu, dnes už volím spíše čas s rodinou, naší malou Natálkou a dlouhé procházky. Mám rád masáže, wellness víkendy, poznávání nových míst, památek. U toho všeho vypnu. Pořád ale nejvíce tu hlavu vypnu na tréninku. (smích)

Jaké jsou obecně tvé přednosti a naopak slabé stránky?

Myslím, že má povaha je mou předností. Když si za něčím jdu, tak to dotáhnu do konce. Jsem veselá kopa, většinou v lidech, teda doufám, vyvolávám sympatie, důvěru a jsem i celkem zábavář. Jsem i hodně přátelský, komunikativní, mám rád lidi. A to vše je k mojí práci opravdu potřeba. Slabých stránek vidím teda spoustu, třeba to, že chci opravdu každému pomoct, zachránit a vynaložím na to dost energie, která by byla více třeba doma. Nesnáším úřady a veškeré papírování, daňové přiznání je pro mě vždy pohroma. Taky trochu chaos. Často se dostanu do období, kdy řeším moc věcí najednou a ani jednu neudělám pořádně.

Co ještě můžeš zlepšit, abys byl nejlepším závodníkem, jakým Dan Xaver může být?

Pořád je co zlepšovat, hlavně bych se ale chtěl dostat do bodu, kdy si dám celou přípravu už jako opravdový profík, jen jídlo, odpočinek a trénink. Pracuju na tom, aby to tak mohlo být.

Co ti kulturistika dala a co naopak vzala?

Popravdě vděčím kulturistice za to, kde jsem dnes. Bez ní by to nebylo možné. Závodit, cestovat po celém světě, mít i nějaké ty sponzory. Mít pořád hodně práce a energie. Nemůžu vůbec říct, že by mi něco vzala, užívám si to.

Komu bys chtěl na závěr poděkovat, zmínit ho?

Chci moc poděkovat Michalu Bendovi a jeho ženě Veronice za to, jak se o všechny v nezávislém svazu kulturistiky a fitness starají a posouvají je. Nechybí na žádných závodech, vedou český NABBA/WFF tým opravdu skvěle. Taky chci poděkovat Radovanovi Panáčkovi a RP-security za sponzoring a podporu po dlouhé roky. Také Giuseppemu z bývalého Loca Bar Prague, Pepovi Sedláčkovi a celému Senior Komplexu. Real Life Services za vzdělávání. Pavlovi Filandrovi za krásné, na míru ušité závodní plavky. Mojí ženě Andrejce za nekonečnou pomoc a podporu. Mojí mámě, taky Form Factory za skvělé zázemí. A všem, kdo mi fandí.