Rozhovor s Borisem Oravou: Kulturistický comeback po 8 letech!

	Rozhovor s Borisem Oravou o metabolických typech (I.)
	Rozhovor s Borisem Oravou o metabolických typech (II.)

Stalo se něco, co jste asi nikdo nečekali. Osm let po svých posledních závodech se Boris Orava vrací k závodění v kulturistice! Boris naposledy závodil v roce 2016 a od té doby se místo závodní kulturistiky věnoval powerliftingu, kajaku, adrenalinovým sportům nebo lukostřelbě. Usedlý život vyměnil za kočovný, když si pořídil karavan a začal v něm cestovat napříč republikou. V rámci stravování se přitom zaměřil na praktikování poznatků získaných studováním teorie metabolických typů. Stále si udržoval dobrou formu, i když se od kulturistiky jako takové držel poměrně daleko. Co jej přimělo k návratu do posilovny a k tomu, že jej už tuto neděli uvidíme soutěžit v klasické kulturistice na mistrovství Čech v Mladé Boleslavi, na to nám odpověděl v následujícím rozhovoru!

Borisi, ty jsi mě docela překvapil, když jsi mi prozradil, že se na letošním mistrovství Čech chystáš k návratu k soutěžení v kulturistice. Rád bych ti proto položil několik otázek, které budou určitě zajímat i naše čtenáře. Naposledy jsi závodil v klasické kulturistice na Mistrovství světa v kulturistice mužů v roce 2016, takže letos je to 8 let od tvých posledních závodů. Co tě přimělo po tak dlouhé době k návratu? Popravdě jsem myslel, že jsi na soutěžní kulturistiku nadobro zanevřel.

Už dávno jsem mimo kulturistiku a žiju úplně jinak, s jinými zájmy, cíli, ale také starostmi. Od dob, kdy jsem závodil v klasické kulturistice a pak úspěšně v silovém trojboji, je u mě všechno jinak. V něčem jsem se našel, něco jsem ztratil. Ale nic bych neměnil ani nevracel, přestože si myslím, a pracuju na tom, že to nejlepší teprve přijde - to myslím především v životě, a ne vrcholovém sportu, kterým jsem dlouhou dobu žil. Naplňuji svoje sny, od těch dětských až po nové, které utvoří vývoj.

Kdybyste se mě ještě nedávno zeptali, jestli pomýšlím ještě někdy na soutěžení v kulturistice, tak bych si poklepal na čelo. Jenomže nikdy nevíš, co ti osud přihraje. Dal jsem výzvu klientům a sobě taky, abych je inspiroval. Ale proč si neříct o víc? Po letech, kdy jsem tak nějak přežíval, cvičil velmi málo, téměř rok vůbec, jsem díky podzimnímu zranění bicepsu začal pravidelně cvičit, abych ho dal do kupy bez operace.

Těch zranění jsem měl v posledních letech více než obvykle. Jednak je to stinná stránka extrémních sportů a také to znamená, že se člověk musí naučit padat, protože pády vždycky přijdou. K tomu jsem si teda ještě luxusně rozřízl ruku mimo sport a vyzkoušel hluboké šití bez umrtvení - dá se to.

Biceps jsem si zranil na konci září na Trnávce, což je nejtěžší umělý kanál v Evropě. Tam mě na závěr dne nechtěl pustit jeden válec, a tak jsem se musel zcela výjimečně katapultovat z kajaku. Pak jsem se snažil ten kajak plný vody, který má tak 300 kg, dostat na břeh, abych ho nemusel chytat někde dole v kanálu. Samozřejmě to nešlo a dlouho jsem ho jednou rukou držel skříplý v proudu u zdi a nesmyslně bojoval se silami přírody. Najednou jsem ucítil něco jako povolení a křeč v předloktí, ale nějak jsme ho dostali na břeh. Druhý den jsem si všiml změny tvaru svalu a neschopnosti jeho aktivace, přestože mi to při běžných činnostech vůbec nevadilo. Žádný otok, modřina ani větší bolest. Zpočátku to vypadalo na typickou operaci, ale byl jsem dost neobvyklý případ. Distální šlacha bicepsu byla částečně utržená, ale funkčně mě to nijak neomezovalo, zlepšovalo se to a cítil jsem, že si s tím moje tělo poradí a spravím to cvičením. Tak jsem díky tomu v půlce října po letech začal pravidelně cvičit s cílem dát biceps do kupy a vyhnout se operaci, protože těch omezení za poslední roky jsem měl už dost a nedá se s tím fungovat při (zatím) sólo životě v karavanu.

Vím, že ses celou tu dobu udržoval, že jsi držel dobrou formu. Rozhodl ses to teď jen vyrýsovat a jít závodit takříkajíc "z vody", nebo jsi na to šel klasicky, tedy s pořádným dlouhým objemem a následně dietou?

Určitou dobu jsem si držel velmi slušnou formu s velice pestrými aktivitami a přiměřeným cvičením. S posunem ve výživě a všestranností to přinášelo skvělé výsledky daleko efektivněji a bez cílení na to, jak vypadám. Důležité pro mě je, co dělám. Vždycky jsem chtěl být všestranný podle toho, co odpovídá mým zájmům a snům. Je to hlavně příroda, adrenalin, zážitky, hudba a poznání. A že jsem měl slušnou formu, byl "vedlejší produkt". Ale nebylo tomu tak vždy! Od léta 2022 jsem kvůli rodinným problémům začal upadat do krize a vyhoření. K tomu se přidaly další starosti a okolnosti tak, že jsem od té doby do nedávna zažíval největší krizi v životě. Poznal jsem, co je to být vyhořelý, a klesl na dno, kde mi zůstalo jen zdraví. To jsem si udržel díky stravě, kterou mám zmáklou a dokážu ji přizpůsobit jakékoliv situaci. Zároveň jsem přišel na to, že zdraví není to nejdůležitější, jak se říká. Pokud nemáte v pořádku vztahy a nenaplňujete svou životní prioritu, což pro mě je to, co dělám a za co bojuji, je vám zdraví k ničemu. Stejně tak ale bez něj nic nejde a všechny vaše schopnosti a prožitky vycházejí z vašeho zdraví.

Prakticky rok jsem necvičil a nic moc nedělal kromě setrvačné práce a hudby, respektive řvaní do mikrofonu, což byla moje terapie. Nevypadal jsem špatně, ale ani dobře na svoje poměry. Nechal jsem se okolnostmi stáhnout na dno, kde jsem ztratil sám sebe, sebevědomí a motivaci. Bylo to však důležité období pro obecné poznání, sebepoznání, vyřešení a pochopení věcí od dětství po současnost, abych se vrátil k sobě, silnější, moudřejší a mohl se následně posunout ještě dál.

Jaké to bylo, vrátit se do poctivého kulturistického režimu a ke klasickému tréninku, kterému ses poslední roky spíš vyhýbal?

Na podzim jsem měl 89 kg při takové plážové formě, což jsem byl nejlehčí a byl jsem poloviční. Ale cítil jsem se dobře, fungoval jsem lépe tam, kde jsem potřeboval. Začal jsem se dostávat z té krize a začínal být zase aktivní, což mi zařízlo to zranění bicepsu - a to mě vlastně stimulovalo k pravidelnému tréninku. Nechtěl jsem následky a omezení v aktivním životě v budoucnu, tak jsem k tomu přistoupil zodpovědně. Protože vím, že nic se nespraví samo, cvičil jsem tak, abych to co nejlépe a co nejrychleji dal do původního stavu. Každým tréninkem to bylo o kousek lepší. Cvičil jsem tak, abych nejlépe využil čas a regeneraci. Dával jsem infrasaunu a používal jsem bylinky, které mám na svém e-shopu, k urychlení regenerace a potlačení možných komplikací (záněty apod.), které mohou nastat. Protože distální šlacha se utrhla od vřetenní kosti a posunula o několik centimetrů, kde se však chytla a obnovila svou funkci. Poměry loktu se však změní a často se objeví komplikace nebo přetížení jinde. Díky vyladěné stravě podle metabolického typu mám velice dobrou regeneraci, a tak to všechno šlo hladce, až za pár měsíců byl biceps velmi blízko původnímu stavu a funkci. To potvrdilo v mém případě správný postup. Upřímně se mi na operaci nechtělo, nikdy jsem nebyl na žádné operaci ani v narkóze. Navíc operace by mohla způsobit víc škod než užitku, což je dilema u částečných ruptur distální šlachy bicepsu. Měl jsem rozumného doktora a vnímal jsem intuici a svoje tělo.

Chodil jsem cvičit do Fitness Korzo v Šumperku, odkud pocházím a kde jsem kdysi trénoval na juniorské soutěže, než jsem odešel na FTVS UK do Prahy. Už druhým rokem žiju v karavanu dobrodružný a kočovný život a pracuji online, takže můžu být kdekoliv. Na zimu jsem zakotvil právě u Šumperka, abych mohl využít skvělou dostupnost hor, zimní sporty a využil zázemí, které tu mám. A vzhledem k tomu, že tahle zima, co se podmínek a počasí týče, moc nevyšla, nebylo moc, co dělat, tak jsem pokračoval ve cvičení intenzivněji. I proto, že jsem potřeboval vypadnout od počítače, při kterém trávím většinu dne konzultacemi, tvorbou jídelníčků na míru a obsahu, kterým šířím poznání a inspiraci. Takže nakonec jsem cvičil téměř každý den, ale bez nějakého vyššího cíle a zaměření. Už roky jím 1 - 2x za den, což je velmi praktické a efektivní. Ale rozhodně to nehrotím. Přizpůsobuji stravu práci a programu, který je dost nabitý a různorodý. Žádné krabičky si nenosím a neotročím svému tělu. Když mám možnost a potřebu, jím, když nemám potřebu nebo možnost, tak si počkám, až mám klid, a udělám si pořádné jídlo.

Postupně jsem si začínal (nejen já) všímat, že se dostávám do docela slušné formy. V únoru jsem vlezl na váhu a z původních 89 kg za 4 měsíce bylo 96 kg v ještě lepší formě. Myslel jsem, že ta váha je špatná, protože poslední roky svoji váhu fakt nesleduju. Ale při této váze a kvalitě jsem už dlouho, možná nikdy, nebyl. Kdybych se podíval na 4 měsíce staré fotky, tak to byla fakt změna, že bych nevěřil, že to jde naturálně ve 38 letech a se stravováním 1 - 2x za den a úplně necíleně. Do té doby jsem cvičil podle chuti, žádný plán, žádný režim.

Vyhlásil jsem soutěž pro klienty do formy, a že do toho jdu s nimi pro inspiraci. Poslední únorové dny jsem začal uvažovat o kulturistické soutěži, protože by byla škoda nevyužít "následky" nudné zimy. A proč si nedat vyšší cíl? Pokračoval jsem dál stejně, protože jsem ještě nebyl úplně rozhodnut a ještě v půlce března jsem byl lyžovat s dětmi v Rakousku. Od půlky března, což bylo měsíc před hlavním cílem, to je MČR, jsem se v podstatě už cíleně připravoval. Hlídal jsem jídlo a trénoval obvykle dvoufázově. Ale ne v posilovně, dával jsem horské kolo a koloběžku. Jedl jsem skoro vždy jednou za den, což mi nejvíce vyhovovalo při nižším příjmu kalorií, který jsem byl schopen držet daleko tvrději, ale pohodlněji než dříve. A cítil jsem se skvěle i při 2000 kcal, které jsem dal v jednom jídle večer, ráno jen malé smoothie (syrové vejce, zelené potraviny a omega 3).

Příprava trvala rekordně krátce, v podstatě pár týdnů. O to však byla intenzivnější, efektivnější a neskutečně přínosná z hlediska poznání a využití potenciálu metabolismu.

Jakou kategorii sis pro svůj návrat vybral? Dříve jsi závodil v klasické kulturistice, takže předpokládám, že se do ní vrátíš. Přesto si říkám, jestli by ti neslušela taky kategorie classic physique, která za dob tvého soutěžení ještě neexistovala?

Všechny kategorie dle mého názoru mají prakticky stejná kritéria: tvrdost a vyrýsovanost, svalový rozvoj a symetrie. Bohužel v tom pořadí, jak jsem to řekl. A je jedno, jestli je to bikina, fyzik, psychik, klasik, hybrid nebo 89,99 kulturista. Jen záleží, kam se váhově vejde a kolik centimetrů látky má mít na boku. Kulturistiku už dlouhou dobu moc nesleduji a už ani fanoušek kulturistiky se v tom nemůže vyznat.

Rozdíl mezi klasickou kulturistikou a classic physique je v jedné póze a několik kilogramů navíc. Vakuum bych zařadil spíš do klasické kulturistiky a classic physique je spíše sportovní kulturistika ve výškových kategoriích, což by dávalo větší smysl. Neměl jsem nikdy problém vejít se do limitu klasické kulturistiky a jako celoživotní naturál a všestranný sportovec nemá smysl se cpát jinam.

Pomáhá ti někdo s tvým návratem? Myslím, že jsem zaslechl, že to celé konzultuješ s Vjačeslavem Vinogradovem? Co ten říká na tvůj návrat?

Já bych to nenazval jako návrat. Přišlo to spontánně a nečekaně jako následek nudné zimy. Rozhodně hodlám pokračovat v pestrém a akčním životním stylu, který jsem začal po ukončení soutěžení v kulturistice a trojboji. A chci to ještě posunout dál a naplno využít možnosti, jaké mám s karavanem a prací. Cvičení už řadu let mám jako doplněk k aktivitám, které jsou při dobrých podmínkách záživnější. Mimo zimu preferuji řádění na kole, kajaku, lukostřelbu, aktivity a pobyt v přírodě. Cvičím venku a jen na nohy jsem chodil do posilovny. Na mou postavu má efekt všechno. Moje frekvence, když jsem se udržoval, byla 2 - 3 silové tréninky týdně podle ostatních aktivit, které byly primární. Dělám a učím se věci, které jsem vždycky chtěl a obdivoval. A tak mě to baví! A pokud nejste v zimě v Alpách, tak to je právě to ideální období chodit víc do posilovny. Koncem dubna už jsem přihlášen na závody v enduru na horském kole a mám v plánu objíždět sportovní a adrenalinové akce i dělat vlastní kurzy. Takže do další zimy je hlavní program jasný. A teď, ještě než se rozjede sezóna, tak se věnuji naplno cíli, který jsem si dal.

Slávka jsem navštívil jako nejpovolanějšího u nás, a proto, že se známe. Byl se mnou na všech velkých závodech, je to skvělý motivátor a pozitivní člověk. Šel jsem se mu ukázat a poradit se ohledně startu na soutěžích. Rád mě viděl, protože jsme spolu něco zažili, bere mě takového, jaký jsem, a určitě mě rád uvidí opět na pódiu. Tak doufám, že jeho i ostatní potěším nejen tímto spontánním návratem, ale také formou.

Připravuji se jako vždy sám a po svém a Matěj Ryšavý je můj mentální kouč a bude se mnou na závodech. Matěj ušel zajímavou cestu životem a naše cesty se setkaly, když před dvěma lety přijel za mnou na konzultaci metabolického typu. Matěj se dost změnil, neskutečně jsme si sedli a metabolické typy ho velmi posunuly. Máme si hodně co říct, a tak když jsem se začátkem března rozhodl pro soutěž, byl první, komu jsem to řekl.

Na jakých soutěžích tě uvidíme, respektive kam plánuješ jít závodit?

Vždycky jsem závodil na mistrovských soutěžích. Startuji na mistrovství Čech, protože mám trvalé bydliště ve středních Čechách, a cíl je národní mistrovství.

Tento rozhovor doplňují i fotky tvé aktuální formy. Jsi s ní spokojený, nebo tam vidíš nějaké rezervy?

Vždycky jsou rezervy nebo se ukážou. Dieta trvala pár týdnů oproti 3 - 4 měsícům při běžné systematické přípravě. Takže hlavní rezervou je čas. Co jsem za tu dobu zvládl, to se pozná na závodech. A také jak se povede závěr přípravy - superkompenzace a odvodnění. To u mě dělá hodně, hlavně na nohou. To jsem kdysi pár let vychytával, což se pak skvěle povedlo na mistrovství Evropy 2014, kde za to bylo zlato. Teď jsem to trochu upgradoval, tak jsem zvědavý, jak to vyjde a co ještě doladím na MČR. Je to velmi těžké hodnotit po tolika letech mimo kulturistiku.

Spokojený jsem hlavně s tím, že jsem se odrazil ze dna a zažehnul svůj oheň ve všech oblastech svého života. Dostal jsem se zpět do tělesné i psychické životní formy a měním poznání, kterého jsem za poslední roky dosáhl, ve výsledky. Vyšší cíl v podobě soutěže v kulturistice mi umožnil ještě více do hloubky poznat neuvěřitelný potenciál a praktičnost nízkofrekvenčního stravování, které praktikuji už dlouho. Ale nyní je to spojeno s více intenzivním cvičením, což přináší neuvěřitelné výsledky.

Jaký výsledek očekáváš?

Udělat nejlepší verzi sebe sama a co nejefektivněji zbořit všechny mýty a ukázat potenciál lidského těla - to je moje poslání! Pro mě je nejdůležitější, a obzvlášť teď, jaký já můžu být nejlepší v rámci podmínek. Srovnání s ostatními nebo výsledek na soutěži je takový bonus k tomu.

Budeš v závodění v kulturistice dál pokračovat a máš v ní vyšší závodní cíle? Nebo zamýšlíš tenhle návrat spíš jako jednorázovou akci? Ptám se, protože za poslední léta jsi vyzkoušel řadu sportovních aktivit, ale úplně nejvíc ti sedlo se u žádné z nich napevno nevázat a nechat si volnost a možnost volby.

To myslíš ženy? (smích) To možná tak vypadá, ale já když se zapálím, tak jen tak nevyhasnu. Mám taková období, kdy se na něco zaměřím víc, pak na něco jiného, pak se k tomu třeba vrátím. K ženám se tedy nevracím. (úsměv) A je to také vývoj, okolnosti a improvizace. Tím, že mám tolik zájmů, těžko se dělá všechno naplno současně, i když bych to tak rád měl. Kdybychom jako lidstvo opravdu dosahovali pokroku, tak bychom nemuseli pracovat a šlo by to. Ale práci jsem si zařídil tak, že mě baví, a jsem pánem svého času i místa, kde budu. Takže mám víc svobody a osobní suverenity.

Potřebuji však víc, než si žít jen tak pro sebe, to mě nenaplňuje. Každý člověk má mít nějaký vyšší smysl. Kromě rodiny je to jeho role nebo poslání, kterým přinese něco společnosti. Moje poslání je vést a inspirovat lidi, pomáhat jim vylepšit jejich životy. Moje specializace je výživa a v tom to funguje nejlépe.

Nejlepší na tom životě je, že nikdy nevíš, kam tě zavede. Jet v zajetých kolejích není nic pro mě. Jak jsem říkal ve videologu ze skialp z Tater, můj život je freeride.

Jak se za ta léta změnil tvůj pohled na kulturistiku? Mám pocit, že ses na ni díval trochu skrz prsty, takže mě tvůj návrat překvapil. Přesto ti asi přirostla k srdci nejvíc ze všech sportů. Jak se změnil tvůj pohled na ni?

Specialitou člověka je všechno zdeformovat a vyhrotit do extrému. Takže výsledkem je přefouklé tělo k ničemu s omezujícími a destruktivními dopady na život. Kulturistiku si představuji jako všestranný tělesný rozvoj a funkčně-estetickou kulturu s maximálním využitím a objevováním lidského potenciálu. Od té doby, co jsem dospěl, což považuji od 33 let, je mým cílem rozvíjet dovednosti a zážitky a při tom vypadat dobře a inspirativně, a to trvale, bez výkyvů a diet.

Děkuji ti a přeji ti co nejlepší úspěch na soutěžích!