Nasser El Sonbaty
- rozhovor (VII.)

Po delší odmlce, kterou vyplnily reportáže a fotografie z jarních mistrovských soutěží, tu pro Vás máme sedmé (předposlední) pokračování rozhovoru s Nasserem El Sonbatym. Tentokrát se Nasser hodně zaměřil na svého "kamaráda" Miloše Šarčeva.

Předchozí části najdete zde (stačí kliknout na příslušný odkaz) nebo se na ně můžete podívat pomocí odkazů dole pod článkem: první část, druhá část, třetí část, čtvrtá část, pátá část, šestá část.

V jednom z předchozích dílů našeho rozhovoru jsi zmínil, že je těžké si mezi profesionálními kulturisty najít přátele. Mohl bys to rozvést? Jaké jsou, podle tvého názoru, vztahy v profesionální kulturistice?

Měl jsem několik přátel z oblasti profesionální kulturistiky. Rád bych zde řekl všechno o jednom z prvních takovýchto přátelství, které začalo dobře, ale skončilo špatně. Musím přiznat, že nedávno mě rozesmálo, když jsem si na diskusním fóru na Getbig.com přečetl, co o mně Miloš Šarčev řekl. Je to prostě osoba, kterou kvůli jeho současné životní roli a všem těm situacím, kterých jsem byl svědkem, nemůžete brát vážně. Nemusím nutně odpovídat na to jeho kachní kvákání v poslední době na fóru na Getbigu, ale přesně vám rozeberu a popíšu Milošovu osobnost.

Znám Miloše zhruba od roku 1985. Soutěžili jsme v bývalé Jugoslávii, což je stát, který už neexistuje. Rozpadl se v několik menších států. Poprvé jsme se potkali po semifinále na jedné ze soutěží, přiblížil se ke mně a zeptal se (bez jakéhokoliv představení se): "Slyšel jsem, že žiješ v Německu. Takže bereš Plenastril?" (v té době německá verze Anadrolu 50). Bylo mi celkem nepříjemné začít konverzaci otázkou na steroidy. A ještě dříve, než jsem stačil cokoliv říct, řekl: "Nemusíš mi odpovídat, protože já vím, že to bereš." Hned od začátku jsem z něho měl špatný dojem. Jiný závodník, který tam také byl, mi řekl, že Miloš se vždycky rád baví o steroidech a že je tím známý. Myslím, že jsem na této národní soutěži skončil třetí v "heavyweight" kategorii. DCM (Delusional Clown Milos = pomatený klaun Miloš) závodil v "light heavyweight" kategorii, ale nevzpomínám si, kolikátý byl. Vím jen, že nevyhrál.

Pokračoval jsem na soutěžích v Německu, kde jsem se narodil, ale nemohl jsem zde závodit na národním mistrovství, protože jsem neměl německé občanství, přestože jsem se tam narodil (mají tam jiné zákony než v USA). Často jsem se vracel na soutěže do Jugoslávie a také navštívit příbuzné z matčiny strany. Nakonec jsem v letech 1988 a 1989 zvítězil na Mistrovství Jugoslávie. O rok později (1990) jsem získal profi kartu a zažil svůj debut mezi profesionály na soutěži v Helsinkách ve Finsku, kde jsem soutěžil s borci, mezi nimiž byl i Ron Love, kterého jsem hned na svojí první profi soutěži porazil. Dále zde byli Gary Strydom, Nimrod King, Danny Padilla, Samir Bannout a Vince Comerford. Skončil jsem osmý.

Miloš se v průběhu této doby nějak přesunul z Jugoslávie do USA, kde začal žít bez platného povolení k pobytu, jen s turistickým vízem. V podstatě opustil socialistickou Jugoslávii, kde lidé měli elektřinu dvě hodiny denně, mléko v prášku místo skutečného mléka a jeden den mohla jezdit na ulicích auta s běžnou poznávací značkou a druhý den s neobvyklou značkou. Maso se dalo koupit jen velmi zřídka, a když ano, tak za šílenou cenu. Téměř celých deset let před občanskou válkou v roce 1990 tu byl totální ekonomický krach. Byla tu spousta lidského utrpení. Přes sto tisíc lidí bylo zabito jen kvůli jejich náboženské příslušnosti, dokonce i svými dřívějšími sousedy. Jak jsem řekl, Milošovi se mezitím podařilo odtamtud utéct s napolo sbaleným kufrem (vybavuji si, jak mi to říkal) a přijel do USA. Dorazil do Kalifornie. Stejně jako všichni lidé potřeboval jíst. Potřeboval si najít práci. A potřeboval tu zůstat, protože se nechtěl vrátit zpět. Také si chtěl splnit své kulturistické sny. Poté, co sháněl jídlo, kde se dalo, spal každou noc někde jinde, začal nakonec bez trenérské licence pracovat jako osobní trenér. Pak zjistil, jak na to a začal doslova hučet do jedné členky posilovny v San Diegu v Kalifornii, aby si ho vzala. To se mu mimochodem podařilo. Potkal jsem bratra té dívky, která si Miloše vzala. Ten chlapík byl pilot, který neměl službu a náhodou seděl vedle mě. Začal mluvit o kulturistice, velkých chlápcích s velkýma rukama, jeho bývalém švagrovi jménem Miloš. Skoro jsem usínal, ale najednou jsem se probral. Tento muž mi celý příběh potvrdil a měl jsem z něho pocit, že je stále velice rozzlobený, že jeho sestra byla tak hloupá a nechala se od Miloše podvést. Díky tomu Miloš získal povolení pro pobyt v USA. Miloš pokračoval v tréninku a stal se členem poměrně neznámé kulturistické federace. Pak nějak vyhrál mistrovství světa této (pro mě) pseudofederace a Wayne DeMilia (bývalý hlavní rozhodčí a víceprezident profesionální divize) mu předal profi kartu. Můžu jen říct, že "Miloš je vypraný v jakékoliv vodě". To je německý výraz a znamená to, že je schopný udělat cokoliv - legálního i nelegálního. Celá jeho minulost je toho důkazem. Člověk jménem Jim Rosenthal, bývalý redaktor magazínu Flex, ho nazval "The Mind". Ale Rosenthal byl vyhozen Weiderem za sexuální obtěžování, protože navštěvoval závodnice bodyfitness a fitness a sliboval jim smlouvu s Weiderem, když pro něj udělají "to a tamto". Ale to je jiná záležitost.

Mnoho lidí, včetně mě, nenazývá Miloše Miloš, ale DCM. Milošovo vzdělání je také zahaleno tajemstvím. V době, kdy Miloš studoval v bývalé Jugoslávii, jste mohli jít na univerzitu bez ukončeného středoškolského vzdělání. Každý dělník, zedník a instalatér mohl jít studovat. Byl to socialistický systém a díky tomu vláda umožňovala získat komukoliv jakýkoliv typ vzdělání bez předchozí kvalifikace.

Já jsem začal mezi profesionály soutěžit v roce 1990. Na soutěži v Chicagu v roce 1992 jsem se nedostal mezi nejlepších patnáct, dokonce ani mezi nejlepších dvacet, nevypadal jsem dobře. Byl jsem mohutný, ale nebyl jsem vyrýsovaný. Poté, co jsem se nedostal mezi prvních patnáct na Night of the Champions, jsem se rozhodl, že budu s touto formou pokračovat a zkusím soutěž v Chicagu. Miloš zde také soutěžil. Pořád mě překřikoval a v zákulisí mi mezi jednotlivými koly předváděl svoje zatnuté kvadricepsy, aby mi ukázal, jak dobře vypadají. Ale nechtěl ukázat hamstringy nebo neexistující lýtka. To dobře odráží Milošovu osobnost. Když cítí nebo si myslí, že je lepší než vy, chová se arogantně, ponižuje lidi a uráží. Všem říkal, že jsem jen tlustá nula bez budoucnosti - a to mě nazývá/nazýval přítelem?

Ale v jednu dobu jste byli přátelé, ne?

Nazýval jsem ho přítelem. Jsou dvě skupiny přátel: skuteční přátelé a falešní. On patřil k té druhé skupině. Začátkem roku 1993 jsem byl se svojí bývalou manželkou na návštěvě v Kalifornii a jeli jsme do San Diega, kde jsme náhodou potkali Miloše a jeho "nejlepšího kamaráda" Sonnyho Schmidta v největším místním Gold's Gymu (nyní World Gymu). Sonny byl celkem potichu, jak býval, když vás neznal. Vždy jsem ho měl rád. Byl to opravdu hodný člověk s velkým srdcem, který by pro přátele udělal cokoliv. V tu dobu se mě Miloš zeptal, jestli něco nepotřebuji. Měl na mysli steroidy, chtěl mi je na mojí dovolené prodat. DCM mi nechtěl opravdu pomoci, chtěl ze mě mít zisk. Řekl jsem mu, že momentálně mám dostatečné zásoby. A když jsem mu odpověděl (jako obvykle chtěl vědět, co přesně mám), že beru ruský D-bol, chtěl ho ode mě hned koupit! Ale já jsem nedělal takové "kšefty".

V listopadu 1994 jsem konečně získal smlouvu s Weiderem. Již na pódiu Mr. Olympia 1994, když mi dával na krk medaili za sedmé místo, mi osobně řekl, že bych měl přijít k němu do kanceláře, protože by se mnou chtěl mluvit. Také mi řekl, že jsem konečně naplnil jeho očekávání. Byl jsem skutečně šťastný.

Poprvé na Olympii a skončil jsem sedmý, to není špatné. Měl jsem dojem, že si nyní tu smlouvu skutečně zasloužím (poté, co jsem nebyl dost dobrý v roce 1991 a 1992, když mně, Yatesovi, Jarimu a Ouramovi zaplatil Joe cestu do Kalifornie). Miloš mi nedomluvil návštěvu u Joea a nic takového pro mě neudělal, spíše naopak. Požádal mě, abych mu pomohl s financemi, což jsem také udělal a začátkem roku 1995 jsem mu půjčil peníze na soutěž Night of Champions, která se konala v květnu. Bylo to přesně 2.550 USD, které potřeboval na nákup steroidů. Jeho tehdejší manželka Ursula ho v lednu 1995 opustila (poté, co jsme jim spolu s mojí bývalou manželkou pomohli přestěhovat se z centra San Diega do Temeculy v Kalifornii). Ursula byla z Miloše už otrávená. Pořád se hádali kvůli blbostem, jako například "jestli je správné, aby si žena na ulici pískala", což Ursula dělala. Miloš kvůli tomu zuřil. Považoval to za vulgární a pod úroveň. V lednu 1995 odjela Ursula na Floridu, kde se dala dohromady pravděpodobně s bývalým tréninkovým partnerem Troye Zuculotta. Miloš se zhroutil. Museli jsme ho dát psychicky do pořádku. Bylo to týden před koupí domu. Vím, jak se cítil, protože se mi to samé stalo v roce 2001. Neodsuzuji Miloše za to, co se mu stalo s jednou z jeho mnoha žen, ale co bych rád řekl, je, že jsme mu spolu s mojí bývalou manželkou pomáhali a ne naopak, jak prohlašuje tento chorobný lhář.

Později se Ursula na krátkou dobu vrátila, ale netrvalo to dlouho. Miloš mi tenkrát řekl, že Ursula letěla do San Francisca navštívit svoji matku. Ale také navštívila svého bývalého přítele a použila peníze z Milošova vstupního kontraktu, aby za ně koupila veškerý nábytek do apartmánu jejího ex-přítele.

V tu dobu, 17. ledna 1995, jsme také koupili Milošovi k narozeninám sochu (miluje sochy) za více než 300 dolarů. Jen proto, aby měl zase lepší náladu. Miloš hodně brečel a utěšoval sám sebe nadměrným pitím alkoholu a braním kokainu. Byli jsme svědky toho, jak na tom byl. U něj doma a také v mém malém bytě, který jsem v tu dobu měl v San Diegu, jsme viděli, jak si píchal nubain a tekutý kokain do vnitřní strany obou předloktí.

Moje žena byla skutečně znechucená, mít u sebe drogově závislého. Také ho vždy vezla na a z letiště v San Diegu, když někam letěl. Skončila s tím, protože se bála, že je přistihnou při drogovém zátahu v našem (v té době) jediném autě. Nechtěli jsme se kvůli němu dostat do problémů.

Později mě Miloš obvinil, že nejsem skutečný přítel, protože jsem ho nepřinutil přestat brát všechny ty drogy. Potřeboval profesionální pomoc a ne někoho, jako jsem já, který toho o drogách, které bral, mnoho neví. Jednou jel Miloš do Los Angeles. Svoji cestu začal na severní dálnici v San Diegu. Tam musíte projet bezpečnostní kontrolou blízko Camp Pendleton. On, Sonny Schmidt a další dva chlápci byli zastaveni americkou pohraniční hlídkou a byla jim udělána kontrola auta. Úředník našel zhruba půl kila marihuany v rohu kufru. Miloš mi řekl, že se třásl a myslel si, že bude deportován zpátky do občanskou válkou zmítané Jugoslávie a Sonny k "protinožcům".

Ale kontrolor poznal Sonnyho z kulturistických časopisů, vzal si balíček k sobě a nechal je pokračovat v cestě do LA jako svobodné. Měli obrovské štěstí! Miloš mi prozradil, že ta marihuana byla původně jeho, ale prodal ji Sonnymu, protože byl bez peněz. A nevěděl, že Sonny ji vzal s sebou na výlet do LA. Byl jsem překvapený, protože jsem si vždy myslel, že Sonny byl tím náruživým kuřákem, ale Miloš mi řekl, že také on používal marihuanu, když chtěl "vypnout" a relaxovat. A kokain byl "občas již příliš" - cítil se jako při infarktu. Jen cituji, co on řekl. Nevyznám se v těchto drogách.

Miloš mi také řekl, že ho jednou v zákulisí na soutěži, které se účastnil, Lynn Conkwright od Weidera přistihl při braní drog. Miloš bral drogy pravděpodobně také s Aaronem Bakerem a Davidem Dearthem. Jen zde cituji a opakuji, co mi Miloš řekl.

Později, jak se jeho návyk na drogy zvětšoval, měl dokonce v průběhu abstinence sebevražedné sklony. Také byl schopný cvičit jen poté, co si ve sprše ve fitku píchl tekutý kokain a nubain. Když ještě žil s Ursulou, nemohl jsem s ním skutečně dál pravidelně cvičit, protože většinu času používal stroje. A to jsem já nechtěl. Byl v posilovně líný. Takže s postupujícím časem jsme spolu přestali trénovat. Také mě štvalo, že skončil s tréninkem, když jeho žena, která cvičila samostatně, měla odcvičeno a chtěla jít domů. Přestože měli každý svoje auto, musel odejít z posilovny s ní a ukončit náš společný trénink.

Na Olympii 1992 v Helsinkách ve Finsku mi Sonny Schmidt osobně řekl, že Miloš používal na této soutěži také drogy jako "speed". Brali to (Ursula, Miloš a Sonny) nonstop mnoho dní a sotva spali. Semifinále se blížilo a Ursula a Miloš měli jeden z jejich obvyklých sporů. Výsledkem bylo, že je zachvátila paranoia a hodili všechny jejich drogy do hotelového záchodu. Sonny byl naštvaný, protože se začal cítit velmi unavený, jak neměl další přísun "speedu". Cítil se nemocný. A Miloš byl tak mimo, že si na pódiu Mr. Olympia sedl. Pravděpodobně měli pokračovat v braní speedu, který měli, aby nepocítili mizející účinky drogy v den Olympie.

Sonny mi v roce 1998 v Austrálii řekl, že stále podezřívá Miloše z braní drog kdykoliv a kdekoliv. Ale já jsem mu na to odpověděl, že měl (Sonny) na výběr a nemůžeme pravděpodobně říct, že by ho Miloš pořád k braní drog sváděl. Souhlasil s tím, ale stejně uvedl, že Miloš na něj měl špatný vliv a že se společně přestěhovali do San Diega v Kalifornii ještě dřív, než se objevila na scéně Ursula a Sonny musel po dlouhých letech odejít. Sonny prozradil, že na začátku, když přijel soutěžit do Ameriky, a poté, co dostal smlouvu od Weidera, bydlel v Los Angeles. Proč se pak přestěhoval 100 mil jižně do San Diega? "Přesunul jsem se tam jen kvůli Milošovi, protože Miloš bydlel v San Diegu," řekl Sonny. Miloš byl jediný, kdo následoval Sonnyho jako malý pes. Jen co Sonny přiletěl na letiště v LA, Miloš tam byl, vyzvedl ho a odvezl dolů do San Diega. Miloš byl osamělý, osamělý muž s hlavou plnou drog a spoustou bolesti v srdci a duši. Miloš také říkával: "Hej, Sonny, jsme mladí, musíme utrácet peníze." Ale Miloš většinou utrácel Sonnyho peníze, protože Sonny měl v té době ve světě kulturistiky velké jméno. Byl druhý za Yatesem na NOC v roce 1992 a mezi prvními šesti na Olympii 2002 - a kdo byl Miloš? Byl to někdo, kdo používal Sonnyho peníze k návštěvám různých party a braní drog. Sonny občas měl v kapse 5 tisíc dolarů, ale někdy také 10 až 12 tisíc dolarů z jeho častých exhibičních vystoupení. A jako dobrá duše (nebo blbec?), kterou Sonny byl, dovolil Milošovi utrácet jeho peníze. Tohle není legrace. To je pravda. Sonny spoléhal jako cizinec s polynéským původem tady ve Státech na Miloše. Miloš byl více přesvědčivý, otevřený, komunikativní, ale také manipulátor. A Miloš podepsal nájemní smlouvu na jejich byt v Down Townu, kam se přestěhovali, když se "zmocnil" Sonnyho, který měl smlouvu s Weiderem dřív než Miloš - a bez pomoci Miloše. Peníze, které si Sonny chtěl ušetřit na otevření vlastní posilovny v Austrálii, rychle zmizely s "pomocí" DCM. Divím se, že "odborník" Miloš netvrdí, že Sonnyho "vytvořil". Ale domnívám se, že Sonny byl pro Miloše dobrý jen k tomu, aby mohl používat jeho peníze a aby dostal od Weidera (prostřednictvím Sonnyho) smlouvu. Mimochodem, Sonny vzal Miloše do kanceláře Joea Weidera a Miloš se choval jako kamarád a tlumočník pro Sonnyho vrčící angličtinu. Takhle se DCM dostal ke smlouvě s Weiderem.

Perfektně se hodilo, že Sonny neměl americký řidičský průkaz. S řidičákem v Milošově hadí ruce, udělal Sonnyho na sobě ještě více závislým. Bez auta nemohl Sonny jet do posilovny nebo prostě jen nakupovat. V Los Angeles mohl Sonny chodit do fitka nebo na nákupy pěšky. Ale v San Diegu se s postupujícím časem stával stále více obětí zdrogovaného Miloše.

Potkal jsem Sonnyho v roce 1991 na Night of Champions v NY City a později měl příležitost s ním mluvit častěji ve Venice v Kalifornii v roce 1991; pak jsem Sonnyho potkal v roce 1993 v Kalifornii (jak jsem již zmínil) a lépe ho poznal v Německu koncem roku 1993 v posilovně Bernda Beiderbecka, promotéra German Grand Prix. Sonny tam v podstatě žil více než dva měsíce v místnosti v posilovně. Miloš mu zakázal se vrátit zpátky do USA do San Diega, do bytu, který měli společně pronajatý, protože se spolu se svojí manželkou, exotickou tanečnicí (striptérkou) Ursulou, už dále nechtěli dělit o prostor se Sonnym. A nebyl připravený žádný pokoj pro Sonnyho, jak mu jeho velký kamarád Miloš řekl po telefonu. Mimochodem, říkalo se, že Ursula a její kamarádka Dayna se neživily jen jako exotické tanečnice, ale také jako pouliční šlapky. Ale rozvedli se. Dayna byla v té době Sonnyho přítelkyní. Když Dayna obcházela roh baráku, viděli jste nejdříve její obrovská prsa, až teprve pak zbytek jejího hubeného těla. Měla je tak veliká, že tím dokonce Sonnyho zaskočila. Později byla Dayna viděna s Garym Strydomem, před Achimem Albrechtem. Kvůli Milošovi se Sonny nevrátil včas do Los Angeles, aby obnovil svoji roční smlouvu s Weiderem. Bez legrace. Sonny byl také bez bytu v San Diegu, byla v něm Ursula. Ale jak víme, Miloš byl krátce nato vyšoupnut ze života Ursuly.

Poté, co Miloš dostal ode mě a mojí bývalé ženy narozeninový dárek za více než 300 dolarů, pokrytecky se ptal mojí ženy, kdy mám narozeniny - předstírajíce, že bude mít pro mě připravený dárek. Ale, Miloši, přátelství není založeno na dárcích, půjčování peněz, chození společně na jídlo, ale na vzájemném respektu a důvěře. A já respektuji tvé úspěchy ve světě profesionální kulturistiky, kde držíš rekord v počtu účastí na profesionálních soutěžích, ale nerespektuji tě a neakceptuji jako přítele. Začal jsem slovo "přítel" používat ve spojitosti s tebou, protože jsi všem řekl, že jsme přátelé. Ve skutečnosti jsem tě nikdy nepovažoval za přítele.

V roce 1998, když jsem byl znovu v Austrálii a potkal promotéra Australian Pro Tonyho Dohertyho (který v tu dobu bydlel se Sonnym Schmidtem), jsem se dozvěděl více nepříjemných historek o Milošovi. Doherty přiměl Sonnyho, aby mně a mojí bývalé ženě řekl, co dalšího se stalo mezi ním a jeho "kamarádem" Milošem. Tentokrát se do toho Sonnymu opravdu moc nechtělo. Cítil se trapně znovu o DCM mluvit. Chtěl na to prostě zapomenout. Nicméně mi Sonny nakonec řekl, že když bydleli s Milošem v bytě v San Diegu, platil nájemné 850 dolarů, na začátku devadesátých let. A Miloš mu řekl, že on a Ursula platí každý také 850 dolarů. Takže Sonny věřil a myslel si, že nájem byl 2550 dolarů. Dobrák Sonny žil většinu času na odlehlém polynéském ostrově v Tichém oceánu a neměl mnoho kontaktů na ty správné lidi tady v USA, tedy kromě lidí v posilovně, drogových dealerů a Miloše. Ale od toho uběhlo už více než dva a půl roku. Sonny mi řekl, že zaslechl rozhovor (z vedlejšího pokoje v bytě v Down Townu) mezi Ursulou a Milošem, kteří se zase (jako obyvkle) hádali. Ursula slovně Miloše napadala, protože roky zneužíval "takového milého chlapíka, jakým je Sonny" a jak toto mohl udělat svému "nejlepšímu kamarádovi" (Sonnymu), aby platil nájem za všechny tři? Sonny to slyšel krátce po svém návratu z pobytu v Německu, ale mezitím již ztratil svoji smlouvu s Weiderem. Rozhodl se vrátit zpátky do Austrálie, protože byl australským občanem a nechtěl žít sám tady v USA bez pravidelného příjmu. A od té doby, jak řekl mé bývalé manželce a mně, už nikdy s Milošem nemluvil. A Miloš všem tvrdil, že Sonny je jeho "nejlepší kamarád".

Nechci se s Milošem přátelit a nechci se s ním stýkat. Byl jsem jedním z těch, kteří se s tebou přestali bavit, Miloši. Takže nepředstírej, že jsi čestný a že jsi se mnou přerušil kontakt. Tvoje morálka je na úrovni válečného zločince. A prosím všechny, spočítejte si, kolik peněz DCM ušetřil tím, že neplatil ani dolar za nájem v Americe (v San Diegu v Kalifornii) za nejméně dva roky. Jasně, z Milošova pohledu byl Sonny každopádně dobrým kamarádem.

DCM je také skutečným šampiónem v obcházení systému. A nemá kvůli tomu špatné svědomí. Dokonce i kdyby měl "jít přes mrtvoly" svých příbuzných a jiných lidí, aby dostal, co chce, opravdu by mu to bylo jedno, protože se řídí pravidlem "účel světí prostředky".

Sonny byl již předtím, než se potkal a skamarádil s Milošem, velkým kuřákem trávy, ale s Milošovým nepřetržitým negativním vlivem se z něj stal skutečný drogově závislý, jako byl a je Miloš. A když se Sonny, který se původně narodil na Novém Zélandu a vyrůstal v Západní Polynésii, vrátil zpátky do Melbourne v Austrálii ze svého "amerického dobrodružství" s Milošem a byl konečně mimo dosah jeho vlivu, začal se zbavovat návyku na drogy jako nubain. Sám Sonny mi řekl, že ho příbuzní zamkli do velmi malého odlehlého pokoje, kde byl mimo společnost skoro šest měsíců. Jídlo mu strkali malou dírou pod vstupními dveřmi - jako to můžete vidět ve filmech ze středověku. Tohle byl způsob, jakým se Sonny Schmidt úspěšně zbavil návyku na nubain. Ta malá kamenná místnost byla ve skutečnosti jeho rehabilitačním zařízením.

Ale není pravdou, že ti svými kulturistickými znalostmi Miloš ve skutečnosti pomohl? Jak to bylo se zápisky, které ti podle všeho Miloš poskytl?

Je pravda, že mi Miloš ukázal jeho poznatky, ale mě to příliš nezajímalo. Můj systém na mě zabíral, nepotřeboval jsem někoho, kdo byl totálně zdrogovaný, aby mi ukázal, jak užívá steroidy, ale který byl ve skutečnosti více znalý v oblasti rekreačních drog než v drogách zvyšujících výkonnost. Když jsem mluvil s Milošem, vždy se z jeho strany jednalo o to samé téma a stejný výslech ohledně drog. Při každém našem setkání se ze mě pokoušel dostat informace ohledně drog. Časem mě to unavovalo. Také mám stále schovanou pohlednici, kterou nám poslal, na které píše: "Ahoj, věřím, že se oba máte dobře - jen jsem vás chtěl pozdravit a říct vám, že jsem nezapomněl na vaši půjčku."

Později, když jsme navštívili Miloše v Temecule, kde žil se svojí manželkou Milamar, jsem řekl své ženě, aby v případě, že se Miloš bude ptát na můj "deník" (kniha, kde jsem měl informace o steroidech), mu pověděla, že jsem ho ztratil. Samozřejmě, Miloš a jeho matka, která ho znovu přijela navštívit a která je moc milá paní, nám připravili dobré jídlo. Milamar v poledne ještě spala a Miloš byl zklamaný, že nemám žádané knihy s sebou. Miloš byl jinak velmi dobrý hostitel.

Ale pravdou je, že Miloš byl velmi dobrým profesionálním kulturistou a mnoho lidí by se mnou souhlasilo. Přece není důvod takhle vystupovat a říkat o Milošovi takovéto věci. Proč je to pro tebe tak důležité?

Protože po všem negativním, co o mně napsal na fóru Getbig.com, chci, aby všichni věděli, jak to bylo. Všeobecně se má za to, že já a Miloš jsme přátelé. To není pravda. A Miloš ve svojí poslední větě na Getbig.com napsal: "Další detaily jsou povoleny." Takže mě tím povzbudil, abych zde v tomto rozhovoru uveřejnil zbytek pravdy. Příběh, který jsem vám řekl, by nikdy nevyplul na povrch, kdyby DCM nepřišel za mojí bývalou manželkou a neotevíral si sobecky jeho velkou hubu jako "přítel", kdyby mi vrátil peníze, které jsem mu půjčil, a kdyby sám sebe nevykreslil jako mého kulturistického učitele. V roce 2001, dva dny před Olympií, se jako obvykle zranil. V jeho vzteku, bolesti, sebelítosti, zoufalství a nevím v čem ještě, přišel za mojí bývalou ženou, která byla v tu dobu v posilovně hotelu Mandalay Bay v Las Vegas, a řekl jí, že se chce rozvést se svojí ženou Milamar. Řekl, že jí "má dost" a je z ní unavený - nemůžu si vzpomenout, jestli to je jeho čtvrtá nebo pátá manželka? Řekl, že měla spoustu jiných chlápků, když žila s ním. Řekl mojí bývalé ženě, že Milamar spala s členy jeho posilovny, několika asistenty Chrise Lunda (to jsou ti chlápci, kteří pomáhají Chrisovi při focení), Dorianem Yatesem a mnou.

Miloš poslal svoji ženu Milamar, aby vyzvedla Yatese, který tu byl na návštěvě. Měl nápad, že otevře společně s Yatesem posilovnu (předtím chtěl otevřít posilovnu se mnou). V každém případě jí to trvalo více než osm hodin, než dovezla Doriana Yatese z letiště blízko Milošova fitka ve Fullertonu. Miloš se také později zeptal Yatese, jestli je pravda, že spal s jeho ženou Milamar. Yates pravděpodobně odpověděl "ano" - a Miloš řekl: "Dobře, musím respektovat, že jsi čestný a mluvíš pravdu." Dělali společný seminář na cestě po Anglii a ani jeden nepromluvil na druhého; mluvili jen k fanouškům.

V roce 1999 byl Miloš ve stejném letadle jako já, Levrone, Cormier a Ronnie - letěli jsme ze severní Evropy na letiště Newark v USA a Miloš se mě zeptal na tu samou otázku (kterou položil i Yatesovi) poté, co poprosil Ronnieho, aby si se mnou vyměnil místo. Také jsem odpověděl "ano" - a Miloš řekl: "Ale moje žena říkala, že jsi jí nejméně třicetkrát volal na pokoj v hotelu, než na to přistoupila." Ale já na to Milošovi odpověděl: "Prosím, řekni svojí ženě, ať nedělá pitomou," a že stačilo zavolat jen jednou. Následující den vlastně chtěla být znovu se mnou, ale já jsem jí řekl, že to nejde, protože mám již domluvenou další schůzku s dívkou z Bostonu (exotickou tanečnicí) na zbytek víkendu. Dokonce jsem obě dívky vzájemně představil, ale zřejmě si příliš nepadly do oka. V té době, v letadle, mě Miloš prosil, abych to nikomu neříkal a já to nikomu neřekl. Byl vyvedený z míry. Ale musím přiznat, že tohle není jeho chyba. To se může stát kdykoliv komukoliv. Ale Milošova žena o tom zřejmě řekla ostatním a ty, Miloši, jsi šel za mojí ženou a řekl jsi jí to, což ukazuje, jak málo sebeúcty máš - a to bylo přesně dva dny před mým vystoupením na pódiu Mr. Olympia. Zbláznil ses? Odpověď je zřejmě "ano". Jaký jsi měl motiv - kromě toho, že jsi chtěl vidět ostatní lidi také tak nešťastné a zubožené, jako jsi byl ty? Chápu, že se zlobí kvůli minulosti a na svoji ženu Milamar. Protože když stojíte na pódiu profesionální soutěže a každý druhý nebo třetí chlapík na pódiu měl také již vaši ženu, i hlavní rozhodčí Wayne DeMilia, pak z toho můžete skutečně zešílet. Říkalo se, že Milamar byla dlouhou dobu milenkou Waynea DeMilii.

Když jsme byli na E Tour (European Tour), závodníci vždy kritizovali DeMiliu, ale Miloš byl ten nejhlasitější a nejagresivnější ze všech. A Wayne zacházel s Milošem jako s dítětem, protože věděl, proč je Miloš tak rozzuřený, navzdory faktu, že Wayne byl s Milamar, ještě než se s ní Miloš oženil. Znovu, nic z toho bych nezveřejnil, ale ty jsi přišel za mojí ženou, abys ji poštval proti mně. A chtěl jsi mě vyzvat tím, že jsi šel na fórum na Getbig.com? Jsi skutečný podrazák, zvlášť proto, že ten náhodný sex se stal v době, kdy jsem nebyl dokonce ještě ani ženatý, a jsi dareba kvůli 999 jiným důvodům. A některé z nich jsou zmíněny v tomto popisu tvojí osoby.

To náhodné sexuální setkání s Milamar se odehrálo v jejím pokoji v hotelu New York Beacon v roce 1995. Milamar přiletěla z Calgary do New Yorku; říkala také, že ji zdrželi imigrační úředníci. V průběhu našeho "setkání" mě několikrát nazvala nechutným, protože jsem po ní chtěl, aby měnila polohy. Také mi řekla, že mám rozkošný penis. Když bylo hotovo, chtěl jsem se vrátit do mého vlastního pokoje, protože jsem byl unavený a chtěl jsem si odpočinout. Nechtěl jsem zůstat u ní, držet ji za ruku a oholit její intimní partie, jak po mně chtěla. Takže jsem odešel z jejího pokoje v sobotu brzy ráno a Milamar pokračovala ve své přípravě na soutěž. Jak si vzpomínám, byla v den soutěže velmi unavená. V ten samý den (v sobotu) měla soutěž a já se "musel postarat" o Lisu (exotickou tanečnici), která přiletěla do Bostonu, aby mě viděla. Řekl jsem Milamar, že Lisa je jen kamarádka, která byla u mě na pokoji, protože měla problém se svým přítelem (který neexistoval). Nechtěl jsem Milamar odbýt příliš krutě. Ten víkend ve "Velkém jablku" jsem byl skutečně velmi zaneprázdněný. V tu dobu jsem vůbec nevěděl, jestli Milamar někoho má. O tom jsme se nebavili. A náhodou jsme spolu s Milamar letěli stejným letadlem z New Yorku do Denveru, jak si vybavuji. Domluvili jsme se s chlápkem na palubě, že si vymění sedadla, aby mohla sedět vedle mě. Bylo to skutečně příjemné a zábavné být tam s ní těch několik hodin, než se naše cesty rozdělily. Ona přesedla na spoj do Calgary a já na spoj do milovaného San Diega. Mimochodem, s Milamar jsem se potkal již v roce 1995 v zákulisí na Olympii v Atlantě. Hned jsme si dobře rozuměli. A znovu, nebyl jsem tehdy ženatý. Také jsem v té době potkal jejího bratra, velmi milý člověk. Pak jsem se v létě roku 1995 doslechl, že Milamar a Miloš se vzali. Byl jsem překvapený, také proto, že Milamar mi několikrát volala z Calgary do San Diega a nikdy se o Milošovi nezmínila.

Vraťme se zpátky ke kriminálním aktivitám, ve kterých se, Miloši, rok od roku zlepšuješ. DEA (Drug Enforcement Administration) se bezdůvodně nevyptávala lidí na Arnold Classic v roce 2004 v Columbu. Agenti, kteří vyzpovídali ostatní i mě, byli mimochodem velmi milí, slušní a velmi znalí prostředí kulturistiky a hlavně tebe. To celé sledování DEA a vyptávání se na tvé nelegální obchody trvalo dva a půl roku. Téměř sto lidí muselo kvůli tvému případu letět do Des Moines (Iowa), kde byli vyslýcháni prokurátorem a dvacetišestičlennou porotou. To vše stálo spoustu peněz. Víš, kolik stojí 100 letů? Pak výdaje za hotel a peníze za práci lidí, kteří se zabývali tvým případem, a to několik let? Téměř každý profesionální kulturista, který s tebou kdy promluvil, tam (na náklady daňových poplatníků) letěl. Takže to nebyl jen Chad Nichols a já, jak jsi říkal.

Říká se, že jsi sám byl nejméně osmkrát v Des Moines, abys tam prodával drogy. Dokonce i lidé z místní posilovny mi řekli (když jsem tam byl párkrát trénovat), že se divili, proč jsi tam byl tak často. Je opravdu chytré letět do tak malého místa, jakým je Des Moines, a prodávat tak drogy, zvlášť když víš, že je to sídlo DEA.

Coleman, který tam byl také (kvůli tobě), mi řekl, že ho taxikář poznal a ptal se ho, co tam dělá. A Ronnie si vymyslel příběh, že je obchodním zástupcem zdravotnické firmy. Agenti DEA mi také řekli, že tvoje žena Milamar se s nimi všemi dokonce chtěla vyspat, aby se o tebe přestali zajímat. Oni samozřejmě odmítli. Tomu říkám loajální žena.

Napsal jsi také na Getbig.com, kolikrát byl tvůj dům prohledáván, tvé počítače zabaveny (v posilovně i doma) a kolik věcí ti bylo odebráno na detailnější prohlídku, že tvoje žena byla dokonce zatčena a nakonec jsi dokonce ani nešel do vězení. Musíš být velmi dobrým zpěvákem, můj "kamaráde". Ale odhaduji, že tě příliš netrápí, kolik lidí jsi dostal za mříže, aby sis zachránil vlastní zadek. A slyšel jsem od důvěryhodného zdroje, že když DEA "navštívila" Miloše u něj doma, byl nejen vyděšen k smrti (myslel si, že ho DEA zabije?), ale třásl se jako osika.

Řekl jsi lidem také to, že ses setkal s pár chlápky z New Yorku v Portoriku, abys uzavřel velký drogový obchod? Nebo je to zase ta situace, kdy si tě spletli s někým jiným? Divím se, že ještě máš čas na trénink a svých deset jídel denně, když pořád prodáváš kdykoliv a kdekoliv tolik drog?

Řekl jsi lidem, že máš implantáty v lýtkách, které sis nechal udělat po chirurgickém zákroku na kvadricepsu po zranění, které sis způsobil při focení v posilovně? To jsi pořád tak ješitný a narcistický, že potřebuješ implantáty v lýtkách ve svých téměř 45 letech? A už dokonce ani nesoutěžíš. Mimochodem, lýtkové implantáty jsou v profesionální kulturistice nelegální.

Když se bavíme o "posilovně" - řekl jsi lidem, že svým zaměstnancům v posilovně neplatíš skoro nic, opravdu skoro nic? Stěžují si na všechno. Také používáš své příbuzné, aby tam pracovali v podstatě zadarmo, ale s možností, že můžou aspoň spát nedaleko, nebo že používáš členy rodiny své manželky, kteří sem musí lítat z Calgary v Kanadě?

Řekl jsi lidem, že jsi měl několik posledních let smlouvu s Weiderem ne proto, že bys byl tak dobrým modelem, ale proto, že se za tebe přimluvili Chris Lund a Peter McGough?

Lund už nebyl vítán, aby fotil v MetRx posilovně v Costa Meza v Kalifornii, protože některé lidi rušilo, když zabíral část posilovny na dvouhodinové focení. Od té doby se většina fotek dělá ve tvé posilovně, jejíž jméno jsi musel změnit kvůli problémům se společností Powerhouse.

Řekl jsi lidem také, že se spoustou svých kamarádů už nemáš dobré vztahy? Ať je to "Moose" z Gold's Gymu v San Diegu, nebo ten chlapík, který ti daroval auto, když jsi přijel sem do Kalifornie, nebo ten dlouhý zástup lidí, které jsi trénoval, ošidil a pak se s nimi pohádal, mám na mysli i profesionálního kulturistu Mustafu Mohammada. Je toho tolik, co o tobě lidé neví.

Zdroj: bodybuilding.com