Radek Suchomel - talentovaný kulturista s tragickým osudem

Uplynulo již 15 let od tragické smrti nadějného a talentovaného kulturisty Radka Suchomela. Jeho kulturistická kariéra byla krátká, vlastně pouhých 8 let. Začínala od roku 1992 a končila v roce 2000. O jeho optimálních předpokladech pro náš sport svědčí skutečnost, že zaznamenal velmi rychlý výkonnostní vzestup, a jeho potenciál bohužel nebyl zdaleka vyčerpán. Každého si dokázal získal svojí milou, přátelskou a bezkonfliktní povahou, a tak pro všechny, co jsme ho znali, byla zpráva o jeho tragickém konci o to více zdrcující.

Radek se narodil 23. června 1976 v obci Čechyně (součást šestitisícového města Rousínov) v okrese Vyškov. Kulturistika mu učarovala hned v dětských letech, a tak neměl ani šanci si trochu vážněji vyzkoušet, zdali nemá talent i pro nějaké jiné sporty. Hned po sametové revoluci, zároveň se změnou politického systému, padly veškeré ideologické bariéry a jako lavina se k nám začaly šířit filmy do té doby zakázané, a kdo jiný mohl mladého čtrnáctiletého Radka inspirovat více než samotný Arnold? Když ho viděl, jak kráčí s kládou na rameni a napíná svoje bicepsy ve filmu Komando, tak byl doslova uchvácen.

"Hned od videa jsem letěl do svého pokoje a pumpoval svaly s desetikilogramovou jednoručkou a dvěma závažími od decimálky. Možná to bude znít směšně, ale já jsem se s Arnoldem doslova ztotožnil. Byl z vesnice, já také, začínal z ničeho, já také. Když jsem později četl v jeho životopise, že mu při tréninku v kůlně přimrzly ruce k čince, nevěřil jsem, mně se to stalo také. Když jsem zjistil, že v tomto sportu se soutěží a Arnold se stal nejprve mistrem Evropy a poté i světa, tak jsem si řekl, proč bych to nemohl dokázat i já." Ovšem zatím svůj sen realizoval doma ve svém pokojíčku prakticky bez jakéhokoliv nářadí. Jeho dennodenní cvičení sestávalo z nekonečného počtu shybů, kliků, sedů lehů a dřepů.

Samozřejmě ho takovéto primitivní podmínky i přes nadšení, kterým se snažil přiblížit svému idolu, nemohly posunout dále, a tak pochopil, že jedinou cestou, jak může své sny přeměnit ve skutečnost, je trénink v některém kulturistickém oddílu. 1. květen 1991 bylo přelomové datum v jeho životě, protože se stal členem Sokola Luleč a konečně začal s pravidelným tréninkem za podmínek, které mu umožnily se velmi rychle zlepšovat. Měl také štěstí na svého prvního trenéra Josefa Fialu, který mu dal základy jak správně vedeného tréninku, tak stravování. Radek byl nedočkavý a neustále svého trenéra bombardoval stále stejnou otázkou - kdy budu soutěžit? Uspokojit jeho ambice mu bylo umožněno velmi rychle, již v roce 1992 ještě jako mladšímu dorostenci, a to nejprve na mistrovství jižní Moravy a poté celé Moravy. Druhá místa na obou soutěžích do 60 kg ho utvrdily, že pokud bude systematicky trénovat a nepoleví, tak má před sebou skvělou budoucnost. On sám ale chtěl zvítězit a byl pevně rozhodnutý svému pokořiteli příští rok porážku oplatit, byť již v kategorii starších dorostenců. Nestalo se tak, a třebaže jeho největší soupeř již ukončil kariéru, tak opět získal "pouze" stříbro na mistrovství střední Moravy, třetí místo na "Moravě" a pátý skončil na mistrovství republiky. Ambiciózní Radek byl z těchto výsledků hodně naštvaný, ale povzbudily ho k ještě tvrdším tréninkům a k systematickému studiu veškeré dostupné literatury. A samozřejmě se pídil po všech informacích od odborníků.

A výsledek? Tak ten se dostavil hned následující rok, kdy v roce 1994 nepoznal hořkou pachuť porážky v žádné dorostenecké soutěží od té nejnižší až po tu nejvyšší. Takový výkonnostní vzestup nečekal ani on a ani jeho trenér Fiala. Nedal šanci ani svému největšímu soupeři Alexandru Klierovi z proslulého Sandowa, který se rovněž v budoucích letech stal mistrem Evropy.

Že tento úspěch nebyla náhodná shoda okolností, tak o tom Radek přesvědčil hned následující rok, ale již v kategorii juniorů. V roce 1996 sice v juniorech tento úspěch druhým místem v kategorii do 70 kg za Jiřím Ožďánem nezopakoval, ale zkusil štěstí i mezi muži. Stříbrná medaile za zkušeným Františkem Davidem dávala tušit, že nebude bez šancí ani na mistrovství České republiky. Páté místo ve dvaceti letech v konkurenci třinácti účastníků kategorie do 70 kg v tak kvalitní soutěži rozhodně nemohlo být pro něho zklamáním, ale spíše povzbuzením do další náročné tréninkové práce. Vždyť i tréninkové podmínky se mu podstatně zlepšily. Pozorný čtenář tehdejších výsledkových listin by si povšiml, že v kolonce oddíl se místo Sokola Luleč, ze kterého po pěti letech odešel, objevil jeden z nejlepších moravských oddílů SK PEPA Opava. Vedení tohoto klubu mu nabídlo práci instruktora ve fit centru a tím vlastně profesionální podmínky, po kterých toužil, s tím, že se bude moci nerušeně připravovat na soutěže. A tak vyučený autoklempíř, který dělal v lisovně a později údržbáře v nábytkářské firmě, opustil své civilní povolání a odstěhoval se do Opavy společně se svojí tehdejší přítelkyní, fitnesskou Pavlínou Turnovskou. Vedení moravskoslezského svazu mu totiž slíbilo byt za předpokladu, že se umístí na medailových pozicích na mistrovství světa juniorů v Polsku. Radek tento požadavek v roce 1996 třetím místem v kategorii do 75 kg naplnil a opět porazil Alexandra Kliera, ale bohužel slib zůstal slibem, a tak se Radek vrátil do Rousínova a přestoupil do místního oddílu OK Rousínov.

Blížila se ovšem kulturistická událost prvořadého významu, a to mistrovství světa mužů 1997 v Praze, a touhou všech našich špičkových kulturistů bylo postavit se na pódium Paláce kultury a zabojovat o co nejlepší výsledek s výhodou domácího prostředí. Jak se říká, mnoho povolaných, ale málo vyvolených a Radek měl to štěstí, že patřil právě mezi těch 10 vyvolených trenérem Tomášem Kolinským, kterým se dostalo té cti reprezentovat. Suchomel se mezi 25 závodníky kategorie do 75 kg rozhodně neztratil, ba právě naopak. Zkušený matador Miloš Pavlů uzavíral finále a Radek skončil na krásném osmém místě, vždyť lépe se umístili pouze Vrábel na šestém v kategorii do 80 kg a Čada sedmým místem v kategorii do 90 kg. Po Štefechovi, který neprošel eliminací, tak byl v jednadvaceti letech nejmladší reprezentant - o to je jeho úspěch cennější. Při hodnocení jeho vystoupení na mistrovství světa jsem napsal: "Radek Suchomel zaujal estetikou, vynikajícím břišním svalstvem, pěknou plastikou zad a velmi dobrým vyrýsováním. Chyběla mu větší mohutnost a po zásluze získal osmé místo. Velmi povzbudivé umístění pro tohoto perspektivního závodníka." (Svět kulturistiky 12/97)

V roce 1998 šel nekompromisně za svým cílem - konečně zvítězit na nejvyšší domácí soutěži, a také se mu to podařilo. Jediný, kdo mohl zkřížit jeho plány, nebyl nikdo jiný než jeho největší soupeř Alexandr Klier. Třebaže se paradoxně Radek neprezentoval ve své špičkové formě, tak přesto opět bůhví po kolikáté svého věčného rivala porazil. Velmi působivý základní postoj, bezkonkurenční pohybová kultura a perfektně propracovaná volná sestava byly jednoznačné klady převažující nad jeho slabinami, které kromě nedotažené vyrýsovanosti představovalo svalstvo paží. Ty byly společně se svalstvem ramen naopak největší devizou jeho největšího soupeře, ale to na vítězství nestačilo.

Titul byl tedy v kapse a nezbývalo než se soustředit na nadcházející mistrovství Evropy v Bělehradě. Ty tam byly doby, kdy jsme jezdívali na tuto soutěž jako favorité a sbírali medaile jako na běžícím páse včetně těch nejcennějších. Radek se nominoval ve vyrovnaném souboji s Alexandrem Klierem, jak jinak. Jeho deváté místo rozhodně nebylo zklamáním, vždyť nikdo z našich se nedostal ani do finále a on k němu neměl daleko s ohledem na malý bodový odstup od šestého místa. Zakončení roku 1998 se mu 11. místem na mistrovství světa v Izmíru v Turecku příliš nevyvedlo.

V roce 1999 jsme ho na kulturistických pódiích prakticky neviděli, byť se neúspěšně pokusil nominovat na mistrovství světa. Ovšem dostáváme se k vrcholu jeho kariéry, tedy do posledního roku našeho milénia. Závodil již 8 let, ale stále patřil k nejmladším (vždyť mu bylo teprve 24 let!), a nutno dodat i k nejperspektivnějším. Rozhodl se veškeré svoje úsilí zaměřit na mistrovství Evropy a světa, tedy vynechat i všechny domácí soutěže. Jak se ukázalo, tato strategie se mu bohatě vyplatila.

Mistrovství Evropy 4. až 6. listopadu 2000 se konalo v Lausanne, sídle Mezinárodního olympijského výboru, však se také jeho předseda Juan Antonio Samaranch přišel na pozvání Bena Weidera osobně podívat. To byla ještě doba, kdy díky své neúnavné a stále sílící iniciativě (již po několik desetiletí) usiloval o přijetí kulturistiky mezi olympijské sporty. Nakonec se tato jeho celoživotní snaha ukázala z více důvodů (ale především kvůli početným dopingovým kauzám a neochotě IFBB zavést dopingové testy i u profesionálů) jako iluzorní a s jeho úmrtím v roce 2008 se tyto šance snížily na minimum, pokud vůbec nějaké jsou. Náš kulturistický svaz vyslal na tuto soutěž tu nejlepší sestavu, která byla k dispozici. V šestičlenném kádru tedy nechyběl ani Radek Suchomel, který byl pevně rozhodnut nevracet se bez titulu. Cituji vyslaného reportéra časopisu Muscle & Fitness Ing. Ivana Macha: "Radek Suchomel byl v Lausanne skvěle připraven, vyzařovala z něj radost z perfektně načasované formy a naprostá soutěžní pohoda." V objemovém období nabral několik kilogramů, které dokázal skvěle zpracovat, přešel do kategorie do 80 kg a zde nenašel mezi třiadvaceti účastníky vážného soupeře. Vždyť druhý v pořadí, Řek Mentis, za ním zaostával o 16 bodů! Ale ani ostatní naši borci se nenechali zahanbit. Kváča se stal vicemistrem Evropy v kategorii do 70 kg, Klimo v nejtěžší kategorii skončil pátý a Weinlich sedmý. V pořadí 34 zemí jsme skončili druzí (!) za vítězným Ruskem, a kdybychom se vrátili do dob společného státu se Slováky, tak bychom suverénně zvítězili!

Natěšen odjížděl o 14 dní později Radek jako člen šestičlenného týmu na mistrovství světa v Malajsii, a to v úloze jednoho z favoritů. Bojoval jako lev a nic neztratil ze své vítězné formy, o čemž svědčí, že za zlatým Bělorusem Dimitrijevem (pozdější absolutní vítěz) zaostal o pouhý jeden jediný bod! Opět mu ovšem šlapal na paty Řek Mentis, a tak tato trojice byla vzácně vyrovnaná. Největší "díru do světa" ale udělal Dan Pechánek, který se po Jablonickém a Oroszovi stal našim třetím mistrem světa v kategorii do 75 kg! To byl Radek ještě plný euforie, vždyť se jednalo o jeho jednoznačně nejúspěšnější sezónu, ale to ještě netušil, jaká "studená sprcha" ho vzápětí čeká… Přišly totiž výsledky dopingových kontrol a Radek byl mezi celou řadou těch, jejichž testy byly pozitivní. Dokonce byl odebrán titul čtyřem mistrům světa a i Čada přišel o bronz v kategorii do 90 kg. Radek nevěřil svým očím, vždyť byl testován před 14 dny na mistrovství Evropy s negativním výsledkem! Pro očištění svého jména vyvíjel maximální úsilí, dokonce si vymohl vystoupení v České televizi a vydal prohlášení, ve kterém jakékoli obvinění z úmyslného dopingu odmítl. Jaká byla skutečnost, tak to se bohužel již nikdy nedovíme… Vše bylo málo platné, nakonec se musel smířit s dvouletým zákazem činnosti v době, kdy jeho výkonnost kulminovala. Tehdy ještě nemyslel vůbec na ukončení závodní činnosti, třebaže se s nucenou pauzou smiřoval velmi těžce, ale nakonec si pomyslel, že po deseti letech si konečně pořádně odpočine a s novými silami se vrhne do tréninku s vidinou účasti na mistrovství světa v roce 2002. K tomu již ale nikdy nedošlo, a tak rok 2000 znamenal také konec jeho obdivuhodné, ale zároveň poměrně krátké kariéry, a to ve 24 letech, kdy většina závodních kulturistů svoje soutěžní ambice teprve začíná naplňovat.

Nemohl tedy závodit, a tak se o to intenzivněji věnoval rodinnému životu, vždyť měl s manželkou Kateřinou teprve malou dceru Barborku, a s plnou vervou se vrhl na podnikání v čem jiném než v tom, co mu bylo nejbližší, tedy v provozu posilovny, a založil svoje první fit centrum v Rousínově pod názvem "Fitness 2000". Ovšem stejně jako si kladl maximální cíle ve sportovní kariéře, totéž se snažil uplatnit v podnikání a nechtěl se spokojit pouze s jednou posilovnou, přičemž jeho vizí bylo vytvořit celý řetězec v Jihomoravském kraji. A protože od myšlenky neměl daleko k činům, tak vzápětí otevřel posilovnu ve Slavkově. Následovalo zahájení provozu posilovny v Přerově, ale ani jedna z nich nesplnila jeho představy a Radek byl nucen posilovny zrušit. Bohužel se nepohodl ani s majitelem budovy v Rousínově, a tak i tuto posilovnu musel opustit. Jeho představy o řetězci posiloven byly v troskách. Zřejmě sousto, které si vzal, bylo příliš velké.

Z Rousínova přestěhoval stroje takřka přes noc do Vyškova a po třech měsících otevřel novou posilovnu. Zdálo se, že jeho věčnému kočování bude konec a Radkovi se konečně začne dařit v podnikání a bude v něm úspěšný tak, jak byl zvyklý ze své sportovní kariéry. Bohužel zdaleka ne každý úspěšný sportovec se stane i úspěšným podnikatelem - kolik bývalých hokejistů a fotbalistů by mohlo o tom vyprávět. Jeho podnikatelské problémy vyvrcholily v červenci 2008, kdy musel uzavřít i posilovnu ve Vyškově a klientelu převedl do konkurenční posilovny manželů Gottwaldových. Tím skončily jeho podnikatelské aktivity v oblasti fitness, ale aby toho nebylo málo, tak se stupňovaly i jeho problémy v soukromém životě a rozvedl se. Kdo by si pomyslel, že v tak silném a svalnatém těle se skrývá tak zranitelná a citlivá duše. Ale zdání klame a Radek, který svoje tělo dokonale ovládal, již nebyl schopen mít pod kontrolou svoje psychické problémy a depresivní stavy. To vše se podepsalo i na jeho fyzickém zdraví, dokonce prodělal infarkt a rovněž byl krátkodobě hospitalizován v psychiatrické léčebně. Ale to již zbývalo pouze několik dní do děsivé tragédie, která otřásla celým Rousínovem. Jeho otec nevydržel psychický tlak a podlehl ještě větším depresím než Radek. Vzal do rukou legálně drženou zbraň a zastřelil nejprve manželku, poté svého syna a nakonec ji obrátil proti sobě. Naživu zůstala Radkova sestra, ale otce ztratily jeho dvě děti, dcera Barborka a syn Radek. 8. srpen 2008 byl tedy dnem, kdy se uzavřel život nejenom nadějného a úspěšného kulturisty, ale především milého, sympatického a ve styku s ostatními velmi příjemného člověka, který měl ve svých dvaatřiceti letech ještě celý život před sebou.