Jak jsem slíbil, přináším pokračování rozhovoru s absolutním mistrem Evropy 2005 a vicemistrem světa 2006 Lukášem Osladilem. Dnes se bude vše točit hlavně kolem úspěšné sezóny 2007, kdy Lukáš absolvoval tři po sobě jdoucí soutěže v sérii Euro Elite. První v ruském Kaliningradu ještě nepřinesla patřičné uznání, další dvě soutěže pořádané v estonském Tallinnu a francouzské Marseille už ukázaly, že jediný, před kým se musel Lukáš poklonit, je současný absolutní mistr světa, což je zajisté obrovský úspěch. Na estonských stránkách lze volně zhlédnout videozáznam z místní soutěže Euro Elite, které se kromě Lukáše zúčastnili i další čeští závodníci Martin Dráb a Radek Čejka.
Opět jsi světu ukázal, kam patříš, a ve dvou soutěžích Euro Elite jsi za sebou nechal všechny závodníky kromě novopečeného absolutního mistra světa Roberta Piotrkowicze, který zraje jako víno a je radost se na něj podívat.
To ano, na Euro Elite měl 102 kg a já 92 kg a to měříme stejně. Lidé mohli porovnat, jak vypadá rozdíl deseti kil čisté hmoty. Zajímavé bylo, že v některých pózách nebyl až tak znát. Při širokém zádovém zepředu mě rozhodně úplně rozdrtil, vypadal ohromně a já se v té póze navíc vůbec necítím dobře. Snad břicho jsem měl hlubší než on, stehna tak nastejno. Měl víc hmoty a vyhrál spravedlivě, to je jasné.
To nezpochybňuji, spíš jsem myslel na ty, kterým jsi ukázal záda, mezi nimi byla přece i velmi zvučná jména.
Myslím, že třeba Pocius byl nejspíš hodně překvapený. Jako vítěze těžké váhy (125 kg) ho porazím já - o 35 kg lehčí. Jenže nebyl ve formě, on sází na velká ramena, což sice udělá dojem, ale v oblasti stehen hodně ztrácí. Ani lýtka nejsou jeho silnou stránkou.
Co jsi říkal na návrat Bogdana Szczotky?
Čekal jsem, že bude lepší. Znal jsem ho z fotek, když vyhrál svět 2004, a tehdy vypadal moc dobře. Říkal jsem si, dal si tři roky pokoj, teď bude mít o deset kilo víc. Nakonec mi na fotkách z Jeju připadal horší než před třemi lety.
Letos jsi startoval na třech soutěžích Euro Elite, zprvu to vůbec tak úspěšně nevypadalo, řekneš mi k Rusku něco?
Nebyl jsem z formy, měl jsem sice rezervu dvě kila, ale špatné to nebylo. Viděl jsem se tak na čtvrté místo. Nakonec přede mnou skončili Szczotka, Pocius a Rusové, které bych tam vůbec neumístil. Stál jsem a koukal, jak finalisté pózují, no, to bylo hrozné. (smích) To není nic pro mě.
Na estonských stránkách to taktně opsali, že do soutěže v Tallinnu jsi výrazně zlepšil formu a o Kaliningradu raději příliš nemluvili.
To je jen část pravdy, bylo sice co zlepšit, ale nemyslím, že jsem si tehdy zasloužil osmé místo. Celé Rusko bylo plné problémů. Sháněli jsme víza, ta měla platnost jen na tři dny, přesně od - do, kdyby mi uletělo letadlo, tak byl další problém. S Euro Elite je to prostě divoké. V poslední sérii 3 soutěže zrušili, informace se dozvíš až 14 dní před konáním apod.
Ale finančně je to příjemné soutěžení, ne?
Pro Piotrkowicze nepochybně. (smích)
Jak je to s vyplácením odměn?
Hned na místě. V Marseille udělali výjimku a dodnes je nemám. Už jsem si psal i s prezidentem IFBB a stále nic.
Proč jsi vlastně zkusil Euro Elite a ne jiné soutěže?
Vstupují sem finanční důvody a pak jsou také skutečnou výzvou, protože se na jednom pódiu sejdou nejlepší amatéři bez rozdílu vah. Našli se sice trenéři, kteří si stěžovali a chtěli rozdělení na dvě kategorie, ale je dobře, že tomu tak není. Já sám patřím k jedincům s menší vahou, ale po rozdělení už by to nebylo ono. Když jsou všichni amatéři dohromady, pak vím přesně, kde jsem mezi nimi já, proto tam jezdím. Navíc, pokud přibyde kategorií, sníží se i sumy pro vítěze.
Jak se vyvíjela forma?
V Rusku jsem měl asi 95 kg, nebyla tam váha, nevím. Získané osmé místo mě naštvalo, tak jsem si řekl, počkejte! Splácal jsem, co se dalo, pak najel vlnu - měl jsem kolem 100 g sacharidů denně a nakonec dvě nuly - v Tallinnu jsem už vážil 93 kg. Když přišla na řadu Marseille, poslední soutěž, utnul jsem příjem sacharidů po tři dny na nulu, už jsem byl úplně vyřízený. Pak přišel přechod, začal jsem cukrovat a nemohl dospat. Vstal jsem před šestou, uvařil si 4 sáčky rýže bez soli a snědl je během 18 minut. To mě unavilo, tak jsem zalehl a po probuzení jsem snědl dva balíky rýžových chlebů. Ten den jsem v rýži a rýžových chlebech nacukroval 1700 g, jak jsem byl vyřízený ze dnů na nule. No a forma v Marseille byla nejlepší.
To zní, že ses rozhodl, vzal osud pevně do vlastních rukou a nic už tě nemohlo zastavit, nebo snad ano?
Nikdy nevíš, co ti osud nebo „správná pomoc“ připraví. V Kaliningradu za mnou pár hodin před soutěží přišel polský rozhodčí, že se doslechl, že nemohu závodit a že po mně chce důkaz, že tomu tak není. Pak máš setkání se závodníky a tam tě veřejně propírají a jsi tam za černého Petra. Musel jsem volat našemu prezidentovi svazu, který jim musel volat zpět a ujišťovat je, že nemám stopku. Tallinn byl v pohodě. Marseille byla skutečný bonbónek. V ní přišla pro změnu výtka, že nemám nahlášený monitoring, jenže ten se před Elite Tour nedělá. Tak jsem do Francie odlétal naslepo a čekal, co se zase bude dít. Tam se vše opět řešilo, ale nakonec to dopadlo dobře.
Nepřemýšlel jsi o federaci NABBA?
Přemýšlel, ale nepůjdu do ní. Zatím mě stále láká titul mistra světa v IFBB. Tady jsem ještě neudělal nic!
Jak jsem reagoval na toto Lukášovo svérázné zhodnocení dosavadních úspěchů a kam se náš rozhovor ubíral pak, se dozvíte už brzy, ve třetí, závěrečné části rozhovoru.
