Co by udělal Nasser El Sonbaty ve své kariéře jinak? Odpověď na tuto a spoustu dalších otázek najdete v pátém pokračování rozhovoru s touto "černou ovcí" světa profesionální kulturistiky. Předchozí části rozhovoru pak najdete zde (stačí kliknout na příslušný odkaz): první část, druhá část, třetí část, čtvrtá část.
Zmínil ses, že v průběhu rekonvalescence po chirurgických zákrocích jsi pobýval u rodičů. Jak důležití pro tebe byli v průběhu kulturistické kariéry? Jak důležité je pro profesionálního kulturistu mít dobré zázemí a podporu?
Vždy je dobré mít podporu. Může jí být vaše partnerka/partner, kamarádi, rodina. Měl jsem štěstí, že při mém problému s lipomem i mých dřívějších problémech v roce 2003 a při dalších nespočetně situacích při mně stála moje bývalá žena nebo moji rodiče. Také mám pár přátel pro těžké chvíle. Ale nejvíce se mohu spolehnout na svoje rodiče, protože mě znají nejlépe a nejdéle. Takže se považuji za velmi šťastného. V této chvíli bych chtěl ujasnit, že nemluvím o podpoře mé rodiny v kulturistických ambicích. Moje matka mě podporovala a podporuje, ať dělám cokoliv, je mi nápomocná. Můj otec je stejný, ale nikdy neměl moc rád kulturistiku. Jak jsem již řekl, neviděl ve zvedání činek a zatínání svalů nic kreativního a produktivního. Když se podívám zpátky, bylo dobře, že mě v tom nepodporoval. Ze zkušeností vím, že se většina skvělých sportovců a šampiónů netěšila podpoře svých otců, je jedno, zda to bylo úmyslně, či nikoliv. Nadměrná podpora otce je kontraproduktivní a nenutí vás pracovat tak tvrdě. Opravdu myslím a věřím, že nulová podpora v mém kulturistickém dobrodružství ze mě udělala šampióna. Když jsem na soutěžích nebo veletrzích, potkávám hodně lidí, zvláště otců, kteří mi vyprávějí, co všechno dělají pro své syny, aby je viděli uspět v kulturistice nebo mimo soutěžní pódia. Vždy si pomyslím, že tito synové to ve většině případů nikam nedotáhnou. Často také chtějí zažít prostřednictvím svých synů to, co se jim samotným v kulturistice nepodařilo.
Jak se tvoje rodina dívala na rizika, která jsi musel při tréninku a soutěžení podstupovat?
Nemyslím, že být kulturistou přináší nějaké riziko. Ale řekl bych, že stát se výjimečným sportovcem nebo vyčnívat v čemkoliv jiném, je riskantní. Někteří lidé však mají riziko rádi a rádi přijímají výzvy na jejich cestě a poli působnosti, ve sportu nebo v práci. Být parašutistou, horolezcem, atletem, fotbalistou, cyklistou na Tour de France, vojákem nebo známým politikem může být také velmi riskantní. Podnikatelé a obchodníci také riskují. Riskovat můžete s penězi nebo se zdravím, fyzickým i duševním. Může to také být kombinace všeho zmíněného. Když chcete v životě nebo společnosti vyčnívat, musíte riskovat. A když chcete patřit k nejlepším ve vašem oboru, musíte riskovat - bez ohledu, jestli si to uvědomujete, nebo ne, nebo podceňujete některé výzvy. Úspěch se nedostaví bez rizika. A šampióni vždy riskují. Vybral jsem si kulturistiku a vybral jsem si, co chci dělat. Nikdo mě do sportu nenutil. Nakonec je na vás se rozhodnout, jak daleko chcete zajít. Také jsem se rozhodl dodržovat kritéria kulturistiky. Nevidím v sobě žádného spasitele, který by měl zachránit ostatní sportovce, ani nejsem Che Gueavarou tohoto sportu - bez ohledu, jak kulturistiku hodnotím a kritizuji. Obecně vzato, kdybych byl součástí jiného sportu (jako jsem byl součástí kulturistiky), řekl bych totéž nebo i více. Když jste realističtí a pozorní, není kulturistika více nebezpečná než jiné sporty. Mluvíme o nejextrémnější verzi kulturistiky, ne o těch miliónech lidí, kteří cvičí jen pro zlepšení svého těla a kondice a nesnaží se být na vrcholu svých fyzických možností. Můžu říci, že moje rodina opravdu nezná všechny aspekty tohoto sportu. Rodiče se vždy zajímali o to, co dělám, ale současně nechávali životní rozhodnutí na mně.
Být profesionálním kulturistou vyžaduje ohromnou disciplínu a obětování. Stojí odměny za tu oběť?
Tuto otázku jsem zvažoval často, zvláště když jsem na pódiu neuspěl, jak bych chtěl. Nezáleží, jestli to bylo kvůli tomu, že mě okradli rozhodčí, nebo kvůli tomu, že jsem byl v horší formě, protože jsem neudělal vše potřebné. Nebo jestli to bylo kvůli frustraci, že nemám dostatek znalostí, abych se dostal do pořádné formy. Tady bych znovu nejdříve odpověděl obecně. Je vhodné, důležité a podstatné, aby dítě dělalo nějaký sport, který ho bude naplňovat. Spousta náctiletých dnes nemá žádné životní cíle. Zabavte je sportem. Hodně z nich jinak skončí špatně. Stanou se z nich drogově závislí, alkoholici, členové gangu a získají velmi nezdravé chování a návyky. Já jsem hrál fotbal a už jako náctiletý začal cvičit. Pokračoval jsem samozřejmě také ve studiu. A to je fantastická kombinace: vzdělání a sporty. Toto rozhodně udrží mnoho náctiletých dál od problémů a vězení. Pro dítě, které má jen jednoho rodiče, je sport ještě důležitější. Já prošel přeměnou od pouhého trénování k profesionálnímu kulturistovi. Koníček se stal prací. Jak jsem již řekl, nikdy jsem to neplánoval. Ale díky kulturistice jsem procestoval celý svět, setkal se s různými lidmi a kulturami, udělal si přátele a živil se tím, co jsem měl rád. Byl jsem silný již dříve, ale díky disciplíně a obětování v kulturistice jsem se stal ještě silnějším. V mém případě mi kulturistika dala osobní uspokojení, protože jsem v tomto oboru znám po celém světě, a dala mi také postavu, kvůli které by mnoho lidí zabíjelo. A nemůžete si ji koupit, ať máte sebevíce peněz. My, profesionální kulturisté, patříme k nejsvalnatějším lidem v celé historii lidstva. Pro někoho to není nic zvláštního, ale pro nás ano. A i když budu v budoucnu méně mohutný, budu pořád svalnatý a cítit se díky tomu lépe a bude to ohromně ovlivňovat moji duševní pohodu. Já osobně nemám žádná vážná zranění nebo závažné zdravotní problémy způsobené kulturistikou, ale přál bych si, aby kulturistika byla lépe placeným sportem. Byl bych rád, kdyby profesionální kulturisté dostávali více peněz. Nerozumím tomu, že někdo jako profesionální hráč amerického fotbalu Michael Vick má kontrakt na více než 100 miliónů dolarů za deset let. A nechci ani mluvit o penězích, které berou průměrní hráči basebalu a basketbalu. Skoro každý sport je (v porovnání s kulturistikou) lépe placený. Bez ohledu na každoroční velká prohlášení, kolik peněz bude letos vyplaceno na Olympii nebo Arnold Classic, to je nic v porovnání s krví, potem, slzami a obětováním, které do toho všichni profesionálové vkládají, muži i ženy. Kulturistika potřebuje více peněz pro ty nejlepší. Profesionální kulturisté nepotřebují více řečí, potřebují více činů. To opět znamená více peněz pro závodníky a férové rozhodování. To je ten nejlepší způsob, jak propagovat sport. A když bude podstatně více peněz, kulturisté nebudou mít problémy soutěžit na jatkách se zakrvácenými háky na maso a přenosnými záchody na smradlavé podlaze - neuvěřitelné.
Jak se smiřuješ s tím, že profesionální kulturistika je (kvůli množství steroidů, které se musí brát) potenciálně nebezpečným sportem a ty jsi dobrovolně podstupoval tohle riziko v průběhu celé kariéry?
Z našeho rozhovoru by lidé neměli získat dojem, že kulturistika je jediným nebo nejvíce steroidy zasaženým sportem na světě. 99 procent lidí beroucích steroidy nedisponuje žádným velkým svalovým rozvojem. Takže na pohled nepoznáte, že berou anabolika. A to je fakt. Znám mnoho lidí, kteří mi říkají: "Ty steroidy nefungují... možná je to falza." Ano, mohou být falzifikáty, ale většinou lidé spíše věří, že z nich steroidy stvoří jiného člověka. Když berete steroidy, musíte trénovat tvrději a intenzivněji, abyste viděli konkrétní a dlouhotrvající výsledky. Nejde je jen brát a čekat, kdy vám vyrostou svaly. Kdyby bylo vše tak snadné, objednal bych si jich celý náklaďák a bral je i v noci a jen čekal, že budu vypadat mohutně, souměrně, symetricky, tvrdě, obrovsky a budu mít nízké procento tuku. Proč by tedy všichni pilně cvičili, kdyby šlo zlepšování takhle? Proč tráví celé roky v posilovně, když všechno vyrobí steroidy? Přitom jsou pouze malou částí každého sportu, nezapomínejte, že všichni máme různou stavbu těla a genetiku. Rád bych jasně zmínil, že si myslím a věřím, že všichni sportovci berou anabolické steroidy. Otázkou zůstává, jak dlouho je berou a na jak dlouho vysazují, aby si udrželi dobrý zdravotní stav. Vše se může přehnat, i kdyby šlo jen o vitamíny, minerály, kávu nebo antibiotika. Rád bych učinil prohlášení, že dokonce 95 procent všech atletů na olympijských hrách (pro mě to znamená "všichni") berou nebo brali povzbuzující drogy v některém bodě kariéry. Ať už jimi byly stimulanty, steroidy, růstový hormon nebo jiné. Abyste nebyli odhaleni při testu, musíte volit steroidy s kratší dobou detekce nebo je vysadit dostatečnou dobu před soutěží. Existují odborníci (vědci), kteří se snaží vynalézt nezjistitelné látky, a pak další, kteří se snaží jejich přítomnost v těle odhalit. Dopingové testy se v mnoha sportech dělají ve snaze vyhnout se případnému riziku z nadměrného užívání po velmi dlouhou dobu, ale také kvůli tomu, aby se uspokojila naivní veřejnost, která si myslí, že světových výsledků v jakémkoliv sportu můžete dosáhnout jen s množstvím mléka, steaků, kuřat a vajec. Je velmi důležité poradit se s kvalifikovaným lékařem, pokud se rozhodnete brát steroidy, které primárně zkracují čas potřebný pro zotavení, umožňují delší výdrž a větší sílu a zabudovávají bílkoviny rychleji a efektivněji do svalů. Mimochodem, fotbal je jedním ze sportů nejvíce zasažených steroidy. Dokonce i někteří profesionální golfisté byli pozitivně testováni na anabolické steroidy. Také tzv. plážoví volejbalisté je berou. Jak jsem již zmínil v jiné části našeho rozhovoru, slabí a nemocní lidé je dostávají v průběhu zákroků nebo po nich, aby se rychleji vyléčili. Nechci, aby vše vyznělo, že anabolické steroidy propaguji a že jsou neškodné, ale chci, aby bylo jasné, že nejen kulturisté užívají steroidy. Steroidy mohou mít vedlejší účinky také v závislosti na tom, jak se s nimi tělo vyrovnává. Nebudu zde mluvit o zneužívání steroidů ve wrestlingu, vzpírání, americkém fotbalu, basebalu, ledním hokeji... v atletice, cyklistice, plavání atd. Já jsem si vědom, že jsem zdravý. Každý je ale jiný a záleží na vás, co uděláte se svým životem a tělem. Podle mých znalostí jsou steroidy méně nebezpečné než tlumiče bolesti, amfetaminy a skutečné drogy, které hodně lidí používá, jako jsou extáze a kokain. Také bych doporučil steroidy místo antidepresiv všem mužům trpícím touto chorobou.
Když se podíváš zpátky na svoji kariéru, co bys udělal jinak?
Je skutečně těžké odpovědět. Opravdu nevím, co bych změnil. Nemohu jednoduše říci, že jsem měl trénovat tvrději, držet dietu striktněji. Mohl jsem být jedině více "politicky" korektní a lézt lidem více do zadku, abych vyhrál více soutěží a neskončil více než desetkrát na druhém a více než desetkrát na třetím místě. Nic jsem nedostal zadarmo. Zvláště ne mé soutěžní výsledky. Volná sestava je často rozhodčími používána, aby vás mohli srazit níže, nebo naopak posunout výše. Nezáleží (jak se mi tolikrát stalo), jestli jsem jednoznačně porazil ostatní ve svalovém rozvoji a symetrii, rozhodčí si vždy našli při kole volných sestav příležitost, aby dali ostatní závodníky na moji úroveň nebo i přede mě. Důvodem nebylo mé špatné pózování, nicméně v kole volných sestav se dá nejlépe manipulovat s výsledky. A navíc s neexistujícím součtem, jak mi bylo často řečeno. Když se zahledím zpět, řekl bych, že kdyby mě rodiče nasměrovali jinam, například do jiného sportu, pravděpodobně bych byl podobně úspěšný, ale s mnohem větším finančním ziskem. Obecně řečeno, kulturistika je dělničina s lidmi, kteří mají dělnické myšlení. A jen díky většímu množství peněz a férovému rozhodování může růst, udělat pozitivní změny a ne se vracet zpátky. Soutěže v bodyfitness nepozvednou kulturistiku a neučiní ji populárnější, ale vydělají promotérům více peněz - což však není špatné. Kulturisté by měli a musí také najít cestu, jak si vydělat více díky odměnám a smlouvám. Žádný dopingový test nedělá sport populárnější. Ani to, že je guvernérem Kalifornie Schwarzenegger, nedostalo kulturistiku více mezi lidi. Co ale můžu s určitostí prozradit, je, že bych nikomu nedoporučil stát se profesionálním kulturistou. Nejen kvůli nevyhnutelnosti brát léčiva, ale také kvůli finanční nejistotě, podvodům na soutěžích a také v podstatě absenci sociálních jistot (jako je zdravotní pojištění, penzijní zabezpečení), špatná organizace a určitý nezájem ze strany některých (ne všech!!!) promotérů se postarat o plné zabezpečení soutěže. Také osobně neznám příliš mnoho rozhodčích/promotérů, kteří by povzbuzovali své děti, aby si vybrali kulturistiku.
Kdo byl tvou inspirací (z oblasti sportu nebo jiné) v průběhu kariéry?
Nikdy jsem se neinspiroval nikým v oblasti sportu a ani v žádné jiné. Nikdy jsem neměl žádný idol nebo tak něco. A navzdory kulturistice to nikdy nebyl Arnold nebo (válečný) hrdina, Oprah nebo prezident Bush, který je obdivován tolika lidmi (ale ne mnou), koho jsem obdivoval. Skutečně nevím, co mě inspirovalo nebo bylo silou, která mě hnala dopředu jako osobu a atleta. Myslím si, že si jednoduše můžete něco vzít i ze zahradníků nebo podobných obyčejných lidí. Mojí největší inspirací byli rodiče, později také škola, televize, knihy a dnes i internet; bez ohledu, kolik braku média produkují. V současné době musíte filtrovat téměř každou informaci, než ji přijmete.
Jaký je tvůj současný rodinný stav? A jestli máš vztah, podporuje tě přítelkyně v tréninku?
Nikoho nemám, žiji sám. V této životní etapě nepotřebuji nikoho, kdo mě bude podporovat v tréninku. Každá žena, která dnes nebo zítra vstoupí do mého života, to bude mít neporovnatelně snazší než moje bývalá manželka, protože hlavní práce už je hotová a všechny vrcholy mé kariéry se všemi negativními jevy, výkyvy nálad a frustracemi jsou už za mnou. Vidím to jako proces vybrušování diamantu, který byl nakonec úspěšně dokončen a diamant vyleštěn. Celý proces se uzavřel. Nyní skutečně netoužím po někom, kdo by mě podporoval v tréninku. Toužím spíše po osobě, kterou bych mohl podporovat já, také bych chtěl, aby mě nebrala jen jako další stroj na peníze, řešící všechny její osobní problémy, neštěstí a předchozí nedorozumění s tímto nebo jiným mužem a další události. Podobné pijavice a parazitové v podobě všehoschopných žen a již zmíněných falešných přátel mě unavují.
Prozradil jsi mi, žes dostával obrovské množství emailů, v nichž tě lidé žádali o radu ohledně steroidů a drog. Proč tě lidé považují za takového guru v tomto oboru? Jak se cítíš, když dostáváš podobné dopisy?
V posledních deseti letech se mě nejméně 260 lidí osobně ptalo na steroidy. Ještě více žádostí o radu nebo dokonce dodání steroidů jsem dostal emailem. Unavuje mě číst žádosti od těchto falešných přátel. Je pravda, že většinou pochází otázky buď od lidí, které jsem nikdy nepotkal, nebo od lidí, kteří jsou zoufalí, mizerní, bezohlední a dodatečně zkoušejí štěstí. Lidé, které jsem nikdy předtím neviděl nebo je jednou potkal, mi píší, protože zjistili, že jsem velmi vstřícná osoba, navíc velmi otevřená a komunikativní. Většině lidí to přijde normální, postrádají správné vychování. Učí se, že za zeptání nic nedají a tolik neztratí, když dostanou zápornou odpověď. Také jsem občas dostal finanční nabídku. Ale já tyhle věci nedělám ani za peníze. Když tak činíte, je to většinou tzv. steroidová výměna - jako splátka za vaše úspěchy. Na druhou stranu, mnoho profesionálů tohle pravidelně dělá a je to přirozený základ jejich příjmů. Neodsuzuji tyto lidi, odsuzuji ty, kteří vás chtějí zneužívat jako zdroj zdarma a ani vás tak dobře neznají, jen vás potkali někde na soutěži, v restauraci nebo klubu. Ale pro ně to nic neznamená.
Proč podle tebe mnoho lidí, kteří tě kontaktují, spojuje užívání steroidů a jiných látek s úspěchem v kulturistice?
Teď se zeptám já: Co je lepší? Poskytovat rady ohledně steroidů a být za to placený, nebo být osobním trenérem, který požaduje, abyste byli "čistí", a který připravuje lidi na soutěže a namlouvá jim, že mohou vypadat stejně dobře jako jedinci, kteří berou? Takže je vlastně placený za to, že poskytuje poloviční informace. Odpověď je na vás. Zmiňuji další "šedou oblast", v níž si každý může vybrat, kam až chce ve svých radách zajít. Obecně řečeno, dávat rady ohledně steroidů po emailu je ilegální. Hodně lidí si také myslí, že být v dobré formě a úspěšně soutěžit je spjato s dokonalou znalostí v oblasti zakázaných látek, což je do určitého bodu pravda. Ale znovu, steroidy nedělají šampióny. A proč bych se měl bavit o steroidech s každým a obzvláště s neznámými lidmi a "kamarády"? Mimochodem, lidé mají obecně tendenci myslet si (bez ohledu na výšku jejich IQ) a věřit, že řešením všech jejich problémů s postavou jsou zakázané látky a plastická chirurgie. V oblasti kulturistiky to není nic neobvyklého. Jsou tu kulturisté, kteří soutěží s implantáty a existují dokonce i rozhodčí, kteří nikdy nesoutěžili a mají také implantáty. A nemluvím o silikonových implantátech v prsou rozhodčích-žen. Neodsuzuji to (mužské rozhodčí s implantáty). Jen mi to připadá směšné. Znám dokonce ženy, které normálně pracují a kterým stěží stačí peníze, ale berou steroidy a nechávají si dělat různé zkrášlující zásahy. Nevěděl jsem, že steroidy můžou udělat někoho hezčím. To je prostě průměrná lidská povaha dát si drink, tabletu a injekci a všechno bude lepší. Jen málo lidí uzná, že někdo má lepší postavu, protože už ji prostě měl lepší od přírody. Takže i když někteří steroidy neberou, stejně si o nich lidé budou myslet, že ano. Někteří je zařazují, jiní ne. Ale pro ty, "kteří znají uživatele steroidů osobně", je snazší připsat něčí dobrou postavu tabletám a injekcím - raději než tvrdému tréninku a dietě. Kdybyste dali všem lidem stejné množství steroidů, rozdíly mezi nimi stejně zůstanou. Kdo vypadal lépe už od přírody, bude vždy vypadat lépe. Vezměte si moji fenku Sato. Kdyby dostávala steroidy (které nedostává), vypadala by vždy mohutnější než pudl, který by bral desetkrát větší množství. Všechno záleží na genetice, když jde o postavu lidí a zvířat. Nemůžete změnit svoji DNA, ať přijímáte jakékoliv množství steroidů.
Fascinující! K tomuto tématu se brzy vrátíme, ale teď z jiného soudku: kdo byl podle tebe skutečným průkopníkem kulturistiky?
Narodil jsem se v šedesátých letech a první Mr. Olympia již proběhla. Skutečně toho nevím mnoho o historii kulturistiky v dekádách, než jsem se začal kulturistikou zabývat. Ale co můžu s určitostí říct, je, že obzvláště podle mých zkušeností a sledování by bez zapojení a práce bratrů Weiderových, Joea a Bena, nebyla kulturistika taková, jakou ji známe. Weiderovci vybudovali kulturistickou říši díky nesmírnému nasazení, článkům, spoustě různých časopisů za ty roky, pořádání soutěží (zvláště té nejprestižnější - Mr. Olympia), cvičebnímu vybavení, posilovnám, obchodům s výživou, oddělení výživy, sponzorování závodníků a poskytování jim trvalého příjmu. Byl jsem u Weidera dvanáct let, po dobu tohoto období jsem měl pravidelný příjem. Mohl jsem trénovat a stoprocentně se věnovat sportu, aniž bych měl starosti o peníze. Některé společnosti tento Weiderův postup následovaly a také podporují kulturisty, ale žádná z nich toho pro závodníky nikdy neudělala tolik jako Weider Company. Když jsem uzavřel smlouvu s Weiderem , dostával jsem postupně stále více peněz (jak jsem se zlepšoval), mohl jsem si dovolit přestěhovat se z Německa do Kalifornie. Mohl jsem mluvit s Joem a Benem, kdykoliv jsem chtěl nebo si myslel, že některé věci by se měly udělat jinak. Udělali si na mě čas. Často jsem slýchával, že Weiderovci manipulují s výsledky soutěží, dokonce i na Olympii. To je lež vykonstruovaná závistivými lidmi nebo těmi, kteří neví, koho mají obvinit, protože neznají nikoho jiného ze "zákulisí" a neuvědomují si, kdo jsou skuteční manipulátoři. Joe a Ben se nikdy na žádné manipulaci nepodíleli. Také jsem slyšel, že Joe neměl trpělivost s lidmi - ale jak byste se cítili, kdyby vás denně chtělo kontaktovat zhruba sto lidí po telefonu, osobně, po internetu, pomocí dopisů, aby vás přesvědčili o vhodnosti investice peněz do nich. Joe má rád a miluje kulturistiku a bez něho bych dnes nebyl v USA a nikdy bych se nestal kulturistickou hvězdou. Udělal ze mě hrdinu - a zaplatil za všechna focení, která jsem kdy absolvoval (pro magazíny, jako je Flex nebo Muscle & Fitness). Také mě motivoval osobně. V roce 1995 jsem byl pár měsíců v Kalifornii. Joe Weider mi slíbil dát 10.000 USD na zaplacení nákladů na stěhování z Německa. Dodržel slovo a koncem roku 1994 mi je dal. Nebyla to půjčka nebo něco takového. V tu dobu jsem s ním měl již podepsanou smlouvu. Také vím, že když jsem ještě v roce 1993 bydlel v Německu a potkal zde v posilovně Bernda Beiderbecka (který byl dlouho promotérem German Grand Prix) Paula Dilleta, dostal Dillet od Joea peníze navíc. Joe mu je poslal telegraficky, protože mu Dillet řekl, že už žádné nemá, přestože již dostal od Weidera pravidelnou měsíční výplatu. Joe také zaplatil daně za Wheelera. Ben udělal obrovský kus práce ve všech oblastech světové amatérské federace a propagoval mnoho desetiletí tento sport po celém světě. Napsal také velmi dobrou knihu o Napoleonu Bonapartovi. Mnoho, mnoho věcí, které jsou v profesionální divizi špatně, se nedá svalovat na Weidera. Od té doby, co Weidera převzal Pecker, mnoho kulturistů přišlo o smlouvy nebo se jim výrazně snížily příjmy. Také stovky bývalých zaměstnanců přišly kvůli finančním škrtům Davida Peckera o práci. To je současný stav. Pecker je příjemný chlapík, který neví nic o kulturistice, bez ohledu, jak úspěšný je v jiných oblastech. Finanční transakce mezi Weiderem a Peckerem byla velkou chybou a srazila kulturistiku na kolena. Pecker ví o kulturistice a její podstatě asi tolik, jako já umím čínsky. Existují samozřejmě také další průkopníci sportu, kteří také proslavili kulturistiku a/nebo byli aktivními závodníky. Ale nikdo se nemůže přiblížit Weiderovcům.
Zdroj:
bodybuilding.com
