Štěpán Domorád: Jak jsem se stal mistrem Evropy ICN

	10 let měl obrovské problémy se zády. Teď ponese na Sněžku 170 kg!
	Štěpán Domorád překonal rekord. Na Sněžku vynesl 170 kg!

[Text: Štěpán Domorád] Zdravím čtenáře Ronnie.cz, kterým mohu být teoreticky povědomý, neboť jsem se již na tomto serveru objevil škobrtajíc na vrchol naší nejvyšší hory se 170kg nákladem na zádech po tom, co mi chtěli v nemocnici rozřezat páteř a poslepovat ji dohromady.

Letos jsem se rozhodl soutěžit v kulturistice pod hlavičkou ICN. Ředitel Tomáš Procházka byl velmi ochotný, a tak mi trpělivě odpovídal na všetečné otázky a já se pomalu začal vyfukovat směrem k prvním ze čtyř závodů, které jsem si na jaře naplánoval. Dietu jsem zahájil na Nový rok a zprvu to bylo pouze o tom ořezat nesmysly a jíst čistě. Tělo hezky reagovalo a já si domluvil první trénink, konzultaci a lekci pózování u našeho guru Tomáše Bureše.

Jelikož je Tomáš velmi zkušený, dokázal mě v pózách vykroutit tak, že i já jako nesymetrický dlouhán s propadlým hrudníkem, rameny končícími pod ušima a jedním křejčovským svalem vypadal tu a tam celkem obstojně. Po božském (čti Tomově) zásahu do diety se začala forma drát i do tlustých stehen a podoba s dolní polovinou těla Věstonické venuše brala za své. V euforickém závěru přípravy na první soutěž jsem stáhl hmotnost na cca 95 kg a nastoupil na pódium Beauty & Fitness Cupu. V Kralupech to žilo mými kamarády, kteří v hledišti rozpoutali peklo pokaždé, když jsem se objevil na pódiu. V mých očích to byl jistě jeden z důvodů, proč mě porota nepřehlédla a ze strachu z nevole publika mě umístila na druhé, respektive třetí místo v kategoriích kulturistika novice a open.

Povzbuzen dobrým výsledkem a chválou od trenéra jsem započal ihned přípravu na soutěž druhou. Tou bylo ICN Mezinárodní mistrovství České republiky v Karlových Varech. Když jsem měl trénink s Tomášem, nastupoval jsem po Pepovi Květoňovi a po mně šel Slavoj Bednář. Cítil jsem se tam, velmi mírně řečeno, nepatřičně. Nejhorší bylo se svléknout a začít pózovat. Vypadal jsem spíš jako na konkurzu pro novou uklízečku než jako kulturista před soutěží. Po Pepovi tak sice vypadá skoro každý, ale to na situaci nic neměnilo. Při druhých závodech jsem se pral s nadýmáním, ztracenou formou (v mých očích), bolestmi hlavy a dalšími radostmi každého závodníka. Výsledkem bylo třetí místo na republice, které jsem bral všemi deseti, a krátce nato jsem už bral všemi deseti hamburgery, hranolky, zmrzliny atd. To jsem ovšem trochu přehnal, protože za týden jsem měl startovat ve Zvolenu. Cesta na Slovensko byla dlouhá a já byl stále tlustý. Nakonec vše ale tak nějak doběhlo a hrdě jsem volal "Burákovi", že to opět dalo na třetí flek a táhnu domů lesklé těžítko ve tvaru krásné medaile.

ICN Mezinárodní mistrovství ČR 2023 - výsledky

Zbývalo 14 dní do vrcholu jarní části a tím mělo být ICN Mistrovství Evropy ve Španělsku. Vůle dotáhnout snažení do konce kmitala jako sinusoida, ale když padlo rozhodnutí, nebylo cesty zpět. Dieta utažená, že jsem vypadal jako ze zombie filmu, a tréninky o výkonech podprůměrné mažoretky. Tělo ovšem reagovalo dobře a voda šla pryč. Dokonce i žíly na nohách se množily jako nosorožci v safari parku a já tak získával dobrý pocit, že to nebude ostuda a nebudu muset žádat ve své domovině o plány města a chodit kanály. Když nastal den "skoro D" a odcestovali jsme s výpravou do dějiště, nálada byla dobrá. V čele s prezidentem Tomášem Procházkou a jeho skvělou organizací to ani jinak nešlo. Měl jsem i doprovod, jarem zkušeného kamaráda Jirku, který plnil mé úkoly, když jsem byl náhodou občas líný (takže pořád). Cesta šla hladce. V letadle se nade mnou smilovala letuška a strčila mi nohy k nouzovému východu. Odvoz z Madridu byl po vzoru rockových hvězd klimatizovaným Mercedesem, kde mi řidič zakázal jíst a já tak zbytek cesty jen smutně koukal na sušené krůtí. Ve španělské Salamance bylo překrásně a elegantní paní nám předala klíče od ubytování se třemi koupelnami jen kousek od samotného místa dění. Ač forma lehce utrpěla šrámy během cestování, posílal jsem Tomášovi fotografie z tak špatného světla, že ani on, ani já jsme nevěděli, jestli je to dobré, nebo ne. Tím byl největší stres nevědomostí zažehnán.

Konečně první červencová sobota a mistrovství Evropy mohlo začít. Pumpoval jsem, jak když vám na moři uchází člun. Nástřik držel hezky, jen ten jejich speciální gelový olej mi zatáhl všechny detaily hlavně na nohou a já byl slitej jak šťáva do lahve. I přesto jsem se snad poprvé (a na dlouhou dobu naposledy) sám sobě líbil a to se odrazilo na mé prezentaci. Startovním číslem jsem zamaskoval zřejmě neexistující pravý krejčovský sval, nadechnul jsem se do plochého hrudníku jak před ponorem a při nástupu na pódium ve snaze dopumpovat prsa málem zboural při sérii kliků mizerně zajištěnou kulisu, kterou bych s největší pravděpodobností omráčil moderátora a soutěž předčasně ukončil. Sebevědomě jsem vybojoval v kulturistice novice stříbro a o půl hodiny později v kategorii nad 180 cm zlatou medaili. Za doprovodu státní hymny a s vlajkou nad hlavou jsem se stal mistrem Evropy ICN. Tomáš Bureš měl upřímnou radost. Dodnes nevím, jestli z výsledku nebo z toho, že se mě konečně zbaví, ale byl to skvělý pocit a nebýt jeho, mohl jsem si o titulu nechat dál jenom zdát.

Děkuji všem, kteří mi na mé cestě drželi palce a podporovali mě.