Vyhazovač Tomáš Kuchař: "Vyhodil jsem vlastního dýdžeje a pracoval 43 dní v kuse."

ŽIJÍ FITNESS, ŽIVÍ JE PRÁCE... Strážník Karel Vazač: "Ve službě budí svaly respekt."

Fanoušci železné hry, řeknu Vám jedno tajemství. Kulturistika není sportem levným. Naopak by se dala přirovnat ke sportovnímu letectví, golfu nebo tenisu. Každá příprava je velkou investicí s mizernou finanční návratností, přesto nám to za to stojí. Samotným závoděním si v Česku ani na Slovensku pravděpodobně nikdo na chleba (čti rýži s masem) nevydělá, proto musíme mít všichni další zdroj příjmů. Charakter zaměstnání nám často přípravu ovlivňuje a mně se zdálo zajímavé vyzpovídat závodníky z různých výdělečných segmentů a zjistit tak, jak to s prací mají oni. Postupně si rozkryjeme příběhy jednotlivých atletů, kteří na trénink chodí s úsměvem po pracovní době, přestože si tělo říká o odpočinek a klidový režim. Ale oni to dennodenně zvládají a třeba se s jejich příběhy ztotožníte, nebo se jimi dokonce inspirujete.

Dalším, koho jsem si vzal na paškál, je "sekuriťák" jednoho významného pražského nočního klubu. To povolání se taky často nazývá "vyhazovač". To není práce pro měkké hochy, ale naopak pro pořádné tvrďáky. A já vím, že přesně takový je Tomáš i v tréninku, sám jsem tu zkušenost měl. U několikaletého svěřence Radka Neumanna a Honzy Turka byste nic jiného ani nepředpokládali. Tomáš má řadu medailových umístění na všemožných tuzemských soutěžích. Závodník, který vždy disponuje skvělou formou, tvrdými svaly a pěkným pózingem. Zaujme také rozštěpem, který pravidelně zařazuje do svých volných sestav. Jinak také velký sympaťák a srandista, v jehož společnosti musí být každému dobře. To všechno je Tomáš, kterého znám a kterého teď mám tu čest představit i Vám.

• Mistrovství ČR mužů, žen, párů a masters 2021 - 2. místo v kulturistice mužů do 90 kg
• Mistrovství Čech mužů a žen 2021 - 2. místo v kulturistice mužů do 90 kg
• Mistrovství ČR mužů, žen, párů a masters 2020 - 2. místo v kulturistice mužů do 90 kg
• BFC Adel Cup 2017 - 2. místo v kulturistice mužů do 80 kg
• Partner Cup 2017 - 1. místo v kulturistice mužů do 80 kg
• Grand Prix Ronnie.cz 2013 - 2. místo v kulturistice mužů do 80 kg

Tomíku, ty pracuješ jako security (vyhazovač nebo taky sekera) v pražském klubu a jako ochranka v kasinu. Jak ses k této práci dostal?

Předem bych ti chtěl poděkovat za oslovení k rozhovoru, Péťo. Vážím si tvého zájmu a dále bych chtěl pozdravit čtenáře Ronnie.cz. Ano, pracuji jako ochranka v kasinu a zároveň pracuji v klubu v centru Prahy. K této práci jsem se dostal už v šestnácti letech, kdy mě začal brát o víkendech do jednoho baru v Radotíně můj strýc, který měl v tu dobu "na dveřích" hezkých pár let za sebou a se kterým jsem tenkrát zároveň trénoval. Když tato práce skončila, oslovil mě ve fitku, kam jsme spolu chodili, náš tehdejší společný kamarád a poté i můj sparing, zda bych nechtěl začít dělat nějaké záskoky jako vyhazovač v tenkrát dosti známém pražském klubu. Takže se dá říci, že k této práci jsem se dostal díky strýci. Člověk se nějak zavedl a další práce se pak nabalovaly.

Jaký musí být správný vyhazovač, ať už jde o fyzické, nebo povahové vlastnosti?

Ona je tahle práce docela specifická a v očích většiny veřejnosti jsme jen vymlácené opice, které si rády bouchnou, ale podle mě je to jako v každé jiné práci. Všude máte slabší jedince a dobré lidi. Nezáleží na tom, jestli jde o vyhazovače, pekaře, automechanika nebo někoho, kdo dělá v kanceláři. Je to vždy o lidech a o tom, jak k té práci přistupují a jak se chovají. Já měl za celou dobu, kdy tuto práci dělám, většinou štěstí na opravdu dobré kluky a těch, za které jsem se styděl, že vedle nich musím vůbec stát, ať už šlo o IQ, nebo vizáž, bylo jen minimum. Za mě by člověk, který dělá ochranku, měl být určitě psychicky odolný, měl by umět správně vyhodnocovat situace, nebrat si nic osobně a fungovat spíš jako prevence, než pak hasit už vzniklý problém. Spoustu věcí se dá vyřešit už u vstupu. Koho si do klubu pustíš, toho tam máš. Dále si myslím, že by ten člověk měl nějak vypadat. Nemyslím teď, že musí vypadat jako komiksová figurka s černými brýlemi a drátem v uchu ve stylu M.I.B., ale určitě by měl vypadat reprezentativně a mít slušné vystupování. Návštěvníci by měli ochranku respektovat, a nikoliv se jí bát. Přeci jen je ochranka první a zároveň poslední, koho návštěvník vidí při návštěvě podniku. O tom, že by měl být člen ochranky fyzicky zdatný, se bavit asi nemusíme.

Jaké typy směn děláš?

V kasinu dělám dvanáctihodinové směny od 6:00 do 18:00 denní a v klubu je to podle lidí od osmi do desíti hodin, ale většinou 21:00 - 6:00 v týdnu a do sedmé ranní o víkendu. Klub jede každý den.

Můžeš si v klidu sníst v práci krabičku?

V kasinu problém s jídlem není. Mám tam na to většinou klid, takže se dá jídlo dodržovat přesně na čas. V klubu se rovněž můžu najíst. Jen je to tam složitější, jelikož je nás tam víc a každý má svou pozici, takže je to vždy o domluvě, což naštěstí s kluky, se kterými dělám, není žádný problém. Také záleží na tom, jak moc velký frmol je. Už se mi stalo, že byl celou dobu klid, dokud jsem nevzal do ruky krabičku. V tu chvíli to bylo, jako by se čekalo na to, až ji otevřu. I když to se vlastně děje celkem pravidelně, takže jídlo se pak protáhne klidně i na půl hodiny i víc, kdy jsou mezi sousty značné prostoje, ať už se jedná o fungování na šatně, nebo řešení konfliktních situací. Občas se sejde několik věcí najednou a v tu chvíli by nás tam mělo být klidně o dva až tři víc. Takže tu jednu krabičku jím na etapy třeba na třikrát.

Co dělají za sport tví kolegové? Činky, bojovky nebo něco jiného?

Co se mých kolegů týká, tak každý se věnuje nějakému sportu, buď jsou to činky, nebo bojové sporty, ať už vrcholově, nebo pro zábavu a pro svou práci. Převážně jsou to kluci z MMA, boxu, thai boxu, do toho si každý tahá i nějaká ta železa, což je dle mého stejně základ každého sportu. Dělal jsem i s kluky, kteří dělají powerlifting nebo strongmany, což pro tuhle práci není také na škodu. Jen místo 150kg kufrů nosíš občas jiná břemena. (smích)

Jak dobře se dá v klubu uživit?

Tak uživit se tím určitě dá, jen se člověk musí docela otáčet. Samozřejmě také záleží, na jakém místě člověk dělá. Jsou kluby, kde se dá vydělat více, jinde méně. Navíc spousta kluků, včetně mě, má práci v klubu jako "vedlejšák" a do toho si dělají svoji práci. Práce na dveřích byla, když jsem začínal, dobře placená. Jenže doba nám jaksi postoupila a peníze za dvacet tři let, co to dělám, zůstaly skoro stejné. Takže při dnešních cenách a vůbec nákladech na život je zapotřebí dělat těch směn daleko více nebo mít dvě práce, ale uživit se tím dá. Pokud není člověk líný, uživí se jakkoliv.

Jak snášíš opilecké a jiné řeči?

Dá se říci, že opilecké řeči jsou náš denní chleba. Někdy je to vtipné, že se člověk i pobaví, jindy chytá rudo před očima. Já bych řekl, že za ta léta jsem si už vypěstoval, že se snažím to neřešit a pouštět to jedním uchem tam a druhým ven. Neberu si nic osobně a dvojnásobně to platí v případě, kdy se řeší problém a člověk je terčem urážek, nadávek a podobně. Mně jde jen o to co nejrychleji vyřešit daný problém a nenechat se zatáhnout do hry, o kterou kolikrát tomu vyváděnému opilému nebo jinak posilněnému člověku jde. Za mě se asi 80 % situací dá vyřešit slovně. Ale jsou případy, kdy i kdybyste dotyčného prosili na kolenou, aby odešel, tak on tak neučiní a neustále se bude snažit vyvolat fyzický konflikt nebo si něco dokazovat. A je úplně jedno, jestli vás na těch dveřích stojí pět. Pak to dopadne například tak, že vám letí bariérový sloupek s provazem do výlohy. Prostě alkohol je mocný démon a na každého působí jinak.

Tvá práce může asi často být konfliktní, nebojíš se třeba před závody zranění?

Samozřejmě, že se před závody a v pokročilém stádiu diety zranění bojím. Už se mi to i stalo, když jsem si při řešení konfliktu tři týdny před závody natrhl lýtko. Ale na to, obávat se zranění, myslím někdy jen při cestě do práce, nebo když je klid a člověk má čas přemýšlet nad věcmi, co by kdyby. Pokud je potřeba řešit problém, tak na tohle člověk nemyslí. Zaprvé bych v tom nikdy nenechal kolegy samotné i za cenu toho, že by mi to omezilo, nebo dokonce přerušilo přípravu. Pořád je to práce, která mě živí, a kulturistika je pouze můj koníček a hobby, kterým žiji a které mě baví. A zadruhé v těch vypjatých situacích stejně není čas přemýšlet nad tím, zda si něco udělám nebo ne.

Kdo tě vlastně připravuje? Z dřívějška tě mám spojeného s Radkem Neumannem, později s Honzou Turkem. Jak je to aktuálně?

Momentálně stále spolupracuji s Honzou Turkem, s nímž jsem se připravoval na jarní sezónu 2021, která pro mě byla velmi úspěšná, a od té doby jsem pod jeho křídly. Baví mě jeho postupy, celkový přístup a pohled na tento sport a mám ho rád i jako člověka. S Radkem Neumannem jsem spolupracoval v letech 2017 - 2020, což mi taky hodně dalo. On dal mému závodění nový řád, nový přístup. Hodně mě naučil a dodnes z toho čerpám, když někomu radím nebo pomáhám s přípravou na soutěž.

Je ti kulturistika v práci spíše výhodou nebo je na obtíž?

Kulturistika mě v práci nikdy nijak nelimitovala, spíš naopak. I když musím objektivně brát v potaz, že přeci jen závodím v kategorii do 90 kg a v objemu jsem měl maximálně 108 kg. Stát někde celou noc na nohou se 120 - 130 kg nebo se s někým tahat delší dobu by asi bylo o dost horší. Nicméně s fyzičkou nebo to někde v kuse odstát deset hodin jsem nikdy větší problém neměl.

Jak to máš se spánkem? Kolik toho naspíš a jak se snažíš zlepšit kvalitu svého spánku?

Jo, tak spánek, to je u mě kapitola sama pro sebe. S tím je to hodně špatné. Nebo to minimálně není ideální, a to jak v normálním životě, tak i v tom kulturistickém, kde je zapotřebí opravdu dost spát, ať už kvůli regeneraci, podání maximálního výkonu na tréninku, nebo aby vůbec tělo správně fungovalo. Naspím průměrně tak čtyři až pět hodin, ale spíš kolem těch čtyř. Abych vše stihnul, nemám bohužel moc jinou možnost. Například když mám denní, tak vstávám v půl páté ráno a do postele se dostanu kolem půlnoci. S kvalitou spánku, pokud pominu, že spím málo, jsem asi nikdy problém neměl. Lehnu a do pěti minut spím a můžou vedle mě střílet z děla. Netýká se to diety. To se budím nebo nemůžu usnout, ale to je normální a má to hodně lidí, kteří se někam připravují.

Máš velké svaly a pracuješ v klubu, kde se to hemží krásnými slečnami. Jak snadné bylo nějakou sbalit v časech, kdy jsi nebyl zadaný?

Haha... no tak řekněme, že noční klub a správná míra alkoholu udělá své. Přestože opravdu nejsem žádný výstavní kousek, tak každé zboží má asi svého kupce a v dobách, kdy jsem ještě mohl beztrestně dělat cukrbliky na přítomné slečny, to někdy až takový problém nebyl, jindy jsem dostal zase studenou sprchu. (smích) Jsou slečny, kterým se to líbí, a slečny, které by si o nás na dveřích neotřely ani své polobotky. (smích) Myslím ale, že jsem se k dámám, pokud to nebyly takové ty otravné opilé cácorky, choval vždy slušně a spíš jsem to ukecal než vyhrál nějakou krásou a sladkým obličejíčkem.

Určitě máš z práce spoustu zážitků a historek. Podělíš se s námi o nějakou?

No tak těch historek je opravdu spousta a většina z nich, pokud je vypravím lidem, kteří se v této branži nepohybují, mi to nevěří a říkají, že to se nemohlo přece takhle stát. Bohužel většina z nich je zde nepublikovatelná. Teď takhle z fleku mám fakt práci nějakou vypíchnout. Taková kuriozitka, co se moc nevidí... Stalo se, že jsme museli natvrdo vyhodit našeho vlastního dýdžeje, který ten večer hrál. Přišel za mnou manažer, že to dýdžej zřejmě přehnal s bílým práškem nebo si vzal špatný pytlík a řve tam do mikrofonu na lidi, kteří tam jdou do toho podniku, ať vypadnou, že si nezaslouží, aby pro ně hrál. Nadával celému parketu, personálu, prostě nám začal odrazovat hosty, do toho se pak začal sápat na manažera klubu, když mu řekl, že za tuhle estrádu mu nezaplatí. Podotýkám, že takto se stihl zdunit asi za dvě hodiny. Rozhodně se nedalo říci, že by kopal s týmem za jeden provaz a propagoval náš klub ve světlých barvách. Přes kamarádské prosby a přemlouvání jako: "Kamaráde, prosím tě, běž se vyspat, nedělej nám tady problémy, zítra si o tom popovídáte s manažerem." Dopadlo to tak, že dýdžej letěl natvrdo ze dveří a za ním kufr s CD spolu s jeho plakátem. Aby toho nebylo málo, tak jsme ho museli ještě na sílu nacpat do taxíku, jinak by toho druhý den v rádiu asi moc nenapovídal, protože ve finále začal napadat i nás jako ochranku. Takže pokud si dobře vzpomínám, tak to nakonec dohrál za pultíkem manažer. Ale tohle je jen takový střípek a fouknutí do peříčka. Jsou daleko ostřejší věci.

Nejsou někdy tvé svaly naopak pro posilněné návštěvníky jako červená pro býka?

Jestli myslíš červená pro býka tak, že by je to provokovalo nebo něco ve špatném slova smyslu, tak to asi ne. I když i to si občas vyslechnu, ale vesměs je to ve vypjatých situacích. Spíš aniž bych si nějak fandil nebo aby to neznělo namyšleně, jsem se setkal převážně s obdivem a lidi zajímá, jak dlouho cvičím, kolikrát týdně cvičím, za jak dlouho jsem se k tomu dopracoval. A jedna z hlavních otázek je, zda užívám kreatin a BCAA. (smích) Trošku otravné je, že si tu a tam na tebe chtějí lidé sáhnout, ať už klasicky na biceps, nebo hrudník, což si pak člověk připadá jako opička někde v ZOO. (smích) Ale beru to v pohodě. Vlastně je to pochvala. Horší by bylo, kdyby mi říkali: "Co ten pupek, co?" (smích)

Bereš si před závody dovolenou?

Poslední roky tomu tak bylo, že jsem si vždy před závody a v konečné fázi přípravy bral dovolenou. Takže tři až čtyři týdny jsem se opravdu naplno věnoval přípravě na závody. Prakticky jsem si vyplácal celou dovolenou, abych věděl, že jsem dal do přípravy své maximum a nic nepodcenil. Ten odpočinek je v téhle fázi opravdu potřeba. Obzvlášť když má člověk pomalu problém i dojít si na WC nebo jít ven se psem. Stát někde čtrnáct dní před závody nebo být deset hodin v noci na nohou během superkompenzace by asi nebylo ideální a výsledek by podle toho asi i vypadal.

Kolik směn měsíčně tak zhruba uděláš?

Jak jsem řekl už výše, tak prací ochranky se uživit dá, ale člověk se musí otáčet. Já dělám v kasinu krátký a dlouhý týden a o volnu chodím do klubu. Takže za měsíc udělám dvacet šest směn s tím, že někdy jich je i více. Už jsem měl i dny, kdy jsem jel třicet šest hodin v kuse stylem, že jsem šel do kasina na denní, z kasina na noční do klubu a z klubu zase zpět do kasina na denní. Do toho jsem ještě stihl trénink. Můj rekord je celkem čtyřicet tři nocí v kuse bez dne volna.

Znáš i další kulturisty, kteří dělají "na dveřích"?

Pár kluků, kteří si touhle prací přivydělávají, znám. Ona ta příprava se sama nezaplatí a každej zlaťák dobrej. Vajíčka jsou dnes nad zlato. (smích)