Můžete ho milovat, můžete ho nenávidět, jemu na tom stejně nezáleží. Nasser El Sonbaty je svůj a říká nahlas věci, které by jiní raději udrželi v tajnosti. Třetí část rozhovoru je stejně otevřená a zajímavá, jako byly předchozí dva díly (ty si můžete přečíst zde a zde).
Zmínil ses, že se závodníci k sobě nechovají zrovna fér. Lee Priest na to také často upozorňuje. Řekneš nám k tomu více?
Nemyslím si, že lidé jako Lee Priest přehánějí. Prostě jen říkají, co by chtěli říct také ostatní, kteří se ale bojí. Nevidím žádné změny k lepšímu. Když ho vezmou zpět, pomůžou tím vlastně sami sobě. Když Lee odešel, jeho jméno a popularita odešla s ním. Mohou tak "zabít dvě mouchy jednou ranou": vezmou druhé asociaci (Pro Division Incorporated - PDI) jejich nejlepšího kulturistu a umlčí tím také ostatní závodníky. Myslím, že mu nakonec s návratem nebudou dělat problémy. A v PDI není tolik peněz a publicity, takže půjdou tam, kde mluví peníze.
Takže si myslíš, že si závodníci vybírají federaci podle množství nabízených peněz?
Ano. Když máte většinu nejlepších závodníků, pořádné soutěže a za sebou časopisy, jste (i přes všechny nedostatky) nejlepší volbou ze všech.
Je podle tebe PDI schopna růstu?
Ne. Když získáte titul absolutního vítěze na šampionátu v USA a dostanete profesionální kartu, jaký je další krok? Přiřadíte se ke všem ostatním profesionálům v IFBB, není tu jiná alternativa. Federace Waynea DeMilii (PDI) nemá co nabídnout. Wayne nemá nejlepších patnáct kulturistů, žádné známé časopisy nebo webové stránky, ani extra finanční odměny. Osobně mám DeMiliu rád. A myslím, že v něm ztratili jednoho z nejschopnějších lidí v kulturistice. Ale i on špatně rozhodoval o figurkách v panelu rozhodčích a nerozpoznal určité síly uvnitř dané hierarchie.
Myslíš, že v budoucnu bude nějaká federace schopná konkurovat IFBB?
Je to možné, když bude mít šanci a dostatek peněz. Když vznikne federace, která bude disponovat penězi, aby mohla uspořádat pořádnou soutěž a propagovat se nejen v USA, ale i v Evropě, tak je to možné. Všechno je o penězích. Kde jsou peníze, tam jsou závodníci. Hledáte práci a dostanete dvě nabídky - jedna je finančně výhodnější... kterou si vyberete? Proč zůstávat ve federaci, kde vám nenabízejí přiměřené odměny? 95 procent kulturistů žije na úrovni životního minima. Zajímají je jen peníze. Buď je máte, nebo ne.
Zní to vážně divně. Jsou chlapci, kteří se nikdy nedostanou mezi top kulturisty, aby si zajistili slušný příjem, ale stejně utrácejí tisíce a dokonce si i ničí zdraví, aby uspěli. Co je motivuje?
Myslím, že jedním z důvodů (zvláště pro neamerické závodníky) je jejich víra ve splnění "amerického snu". Pořád dokola tu v televizi opakují, že když něco hodně chcete, podaří se vám to. Média vám našeptávají, že můžete být profesionálním sportovcem, filmovou hvězdou, zpěvákem, vším, co si jen budete přát. Ale takhle to nefunguje. Hodně těchto lidí jsou snílci. Budou se snažit pět, deset, patnáct let. Přestěhují se do Venice v Kalifornii, budou spát někde v parku, celý den jíst tuňáka, chodit cvičit do Gold's Gymu a pořád doufat, že si jich někdo všimne. A doufají v to i přesto, že mají špatnou genetiku nebo na to prostě nemají. O Americe se říká, že je zemí příležitostí, příležitostí bez hranic. A tito lidé si myslí, že když to dokázal Arnold nebo Nasser, že oni to dokážou také. A to je ten "americký sen", který se snadno může proměnit v noční můru.
Podobní lidé jsou schopni obětovat cokoliv, aby dosáhli svých cílů v kulturistice.
Plně souhlasím. Tohle jsem neviděl (kromě Ameriky) nikde jinde na světě. To je vážně americká nemoc. Pár lidem se to může podařit, ale ostatním ne. A oni stále doufají, že právě jim to vyjde, protože to přece chtějí víc než ti druzí.
Mohl bys uvést nějaké příklady lidí, kteří zacházeli až do extrémů, a přesto nikdy ničeho významného nedosáhli?
Na amatérské úrovni je spousta závodníků. Snaží se sebevíc, ale nikdy se jim to nepovede. Příkladem je třeba Dave Palumbo. Tolikrát se snažil získat profesionální licenci. Jezdil ze soutěže na soutěž. Proto má nyní tolik vědomostí a zkušeností, díky nimž může pomoci jiným. Buď neměl genetiku, nebo ho prostě v profi nechtěli. Je jedním z mnoha set, kterým se to nepodařilo. V mnoha případech znamená vstup mezi profesionály úspěšnou kariéru, ale může to být také konec cesty. Nejúspěšnější zemí v amatérské kulturistice je Egypt. Nemají žádné giganty, spíš lehčí závodníky. Každý rok máte jednoho, dva, tři, čtyři mistry světa z Egypta. Ale chápou, že kdyby přešli k profesionálům, nemají šanci. Jsou to realisté. Jiní vyhrají lehčí váhovou kategorii, jdou do profi a myslí si, že přiberou pět nebo deset kilo a budou vypadat jako Dexter Jackson. Ale kolik vítězů těchto nižších kategorií skutečně uspělo? Zase se najde někdo, kdo jim řekne, že na to mají a oni do toho jdou. Dostávám spoustu mailů z celého světa. Nedávno mi psal chlapec z Brazílie, že jeho rodiče jsou bohatí, a ptal se mě, jaké steroidy má brát, aby se stal profesionálem. Jsou to hlupáci. Myslí si, že stačí mít peníze. Být profesionálním kulturistou je nejtěžší věcí na světě. Spíše se stanete senátorem nebo kongresmanem, než se dostanete mezi nejlepších šest na Olympii.
Soutěžil jsi mnoho let. Jistě jsi měl genetiku a vůli dostat se na špici. Jak se ti podařilo brát tak dlouho steroidy a zůstat přitom relativně zdravý?
Dostat se mezi profesionály není jen o tom, jakou máte genetiku nebo jak tvrdě trénujete. Velmi také záleží, jak vaše tělo reaguje (kladně i záporně) na různé druhy steroidů, které celé roky používáte. Musíte mít konstituci jako kůň. Podívejte se na Ronnieho Colemana nebo Jaye Cutlera. Kdyby neměli takovou konstituci, už dávno by nesoutěžili. Máme také několik obětí: Flex Wheeler, Don Long, Tom Prince, Mike Morris a mnoho dalších. Je to také o tom, jaké dopady na vás mají vedlejší účinky steroidů.
Miloš Šarčev se v Pro Bodybuilding Weekly Radio Show zmínil, že steroidy působí konstruktivně, ne destruktivně. Co si o tom myslíš?
Obecně si myslím, že do určitého množství je všechno zdravé. Anabolické steroidy jsou vyráběny pro lidi po automobilových nehodách, pro lidi, kteří se pomalu uzdravují po operaci. Mohou být velmi užitečné. Mnoho lidí ale steroidy roky zneužívá, a to bez dohledu doktora. Navíc si je koupí na černém trhu, což může být nebezpečné. Slyšeli, že po tom můžou být velcí a že tenhle chlápek po nich narostl, tak prostě pokračují v aplikaci. Myslím si, že od určitého množství už nejsou steroidy zdravé a můžou mít opačný účinek. Zmínil jsi Miloše Šarčeva. Tady bych chtěl krátce odbočit od tématu. Miloš mi stále dluží 2.550 dolarů. V roce 1995 jsem mu půjčil 2.550 dolarů na steroidy. Rozváděl se a neměl peníze. Půjčil jsem mu tedy, aby si mohl koupit steroidy a soutěžit. Ale nikdy mi je nevrátil. Později všem tvrdil, že mi půjčku splatil tím, jak mi předával informace o steroidech. To je blbost! Nikdy mě o steroidech nic neučil, protože vše, co o nich ví, má ode mě. Je rád středem pozornosti. Je jedním z nejnafoukanějších kulturistů. A má silikonové implantáty v lýtkách. Líbí se mu jeho pověst trenéra šampiónů. Každému, kdo u něj trénuje, nabídne steroidy, dosáhne s ním malý pokrok a jde zase na dalšího. Je velmi hladový po pozornosti a vlastní propagaci, proto tak rád rozšiřuje zprávy o steroidech. Lidé by k němu nepřišli trénovat, kdyby nedostali steroidový rozpis, který jim byl slíben.
Hodně profesionální kulturistiku kritizuješ. Řekni mi, co se ti na ní vlastně nejvíc líbí?
Co mám na profesionální kulturistice nejradši? Skutečně nevím. Myslím, že jsem na to prostě zvyklý a mám rád pocit napumpování po tréninku. Raději budu svalnatý než tlustý nebo vychrtlý. Ale co mám doopravdy nejradši? Miluji skutečnost, že si to prostě nemůžete koupit. Jinak by si každý koupil 13 kilo zad nebo ramen, 7 kilo svalů na tuhle nebo tuhle partii. Když si koupíte auto, musíte ho zaparkovat před domem. S sebou nosíte jen klíč. Ale vypracovanou postavu můžete s sebou vzít kamkoliv. A jako kulturista prostě vypadáte jinak. Odlišujete se.
Jak důležitý je duševní přístup, když se připravuješ na soutěž nebo tvrdě trénuješ?
Teď bych mohl říct, že musíte být duševně velmi silní, abyste to zvládli... bla bla bla. Ale to je jen jeden faktor úspěchu v kulturistice. Potřebujete také disciplínu a výdrž. Musíte trénovat nepřetržitě několik let. Nestačí cvičit jen pár měsíců před létem, abyste vypadali na pláži dobře. 99,9 procent návštěvníků posiloven nesoutěží a nikdy nebude. Dokonalá postava se nevybuduje přes noc. Je za tím spousta let obětování mimo posilovnu a sebetýrání ve fitcentru. Před soutěží musíte jíst tak, abyste dosáhli požadovaného vyrýsování, ne kvůli chuti. Často slyším lidi, jak si stěžují, že by mohli vypadat jako já, ale rádi jedí. Nebo jiný příklad, člověk ke mně přijde a řekne, že by nechtěl vypadat jako já. To je totéž, jako kdybych přišel k někomu, kdo řídí Ferrari, a řekl mu, že bych takové auto řídit nechtěl. No a co? Koho zajímá, co se komu líbí? Je jasné, že potřebujete být mentálně silní. Být profesionálem je jeden z nejtěžších způsobů, jak se uživit. Abyste se dobře uživili, musíte patřit mezi deset nejlepších na světě. Musíte mít skvělé genetické předpoklady pro všechny svalové partie. Nesmíte mít široký pas, mohutný vršek a k tomu pas jako velbloud, nebo kuřecí nožky. Všechny svalové partie musí být rovnoměrně rozvinuté. Nestačí mít dobré kvadricepsy, když vám zaostávají hamstringy. Nebo dobrá záda a malé ruce. Jaké jsou vaše genetické dispozice, zjistíte jen pravidelným soutěžením. Musíte být symetrický a mít správné tvary. Tvar svalu nelze změnit. Změnil se snad vzhled vašich břišních svalů? Mohou být tvrdší, vyrýsovanější, můžete je rozvinout, ale nemůžete změnit jejich tvar. Lidé mají různou stavbu těla. Někteří již od začátku vypadají lépe. Někteří mají geneticky dané větší množství tuku. A někteří by raději měli hrát basketbal než se dát na kulturistiku. Měli byste jíst správné a čerstvé jídlo. A to stojí peníze, hodně peněz. Ale ani peníze nejsou zárukou, že z vás bude kulturistická hvězda. Váš zdravotní stav musí být perfektní. Musíte být ambiciózní, ale ne přehnaně na úkor svého zdraví nebo jiných lidí. Měli byste se obklopit lidmi s neutrálním vztahem ke sportu. Ještě lépe lidmi, kteří vás budou ve vašem snažení podporovat a tolerovat nálady v dietě. Kulturistika může mít také dopad na vztahy v rodině. Některé závodníky to tak pohltí, že nedělají v podstatě nic jiného, než žijí podle striktního kulturistického režimu. Nemají na nic jiného čas, ani na vzdělání a společenský život. Mají dojem, že jim okolí za jejich snahu něco dluží. To je již extrém. Pro mnoho kulturistů bylo doslova pohromou, když si uvědomili, že se nedostali na špičku amatérské nebo profesionální kulturistiky. Kulturistický koláč se skládá z hodně faktorů, které si nemůžete naplánovat nebo je předvídat. Skutečně musíte být od začátku silní. Byl jsem svědkem toho, že mnoho lidí přišlo do kulturistiky, fitness a bodyfitness po zkušenostech s drogami a alkoholem. Někteří se napravili, ale někteří do toho spadli ještě více.
Zmínil ses, že je důležité mít někoho, kdo tě podporuje. Jsi nebo byl jsi ženatý? A jestli ano, podporovala tě manželka?
Rozvedl jsem se začátkem roku 2003. Bylo to pro mě finančně náročné. Moje bývalá žena dostala kompenzaci za všechno, co pro mě udělala. Jak jsem již řekl, je to velmi složité žít s kulturistou, obzvlášť s profesionálem, který všechen čas a energii věnuje sportu. Pro ženu je stejně tak těžké, že všechnu pozornost na sebe strhává chlap. Ne jako v "normálním" vztahu, kde je většinou v centru pozornosti žena. Profesionální kulturisté jsou jako královny krásy a vyžadují více péče. Tyto ženy většinou stojí v pozadí. Užívají si výhod, které jim přináší úspěch jejich partnerů (životní styl, peníze, prestiž), ale stále se cítí opomíjené. Moje manželka byla velmi chápavá a hodně mi pomohla. Kulturista by měl mít buď tolerantní partnerku, nebo raději žádnou. Moje bývalá žena mi počítala můj každodenní kalorický příjem po celých deset let. A to jsem jedl každé dvě a půl až tři hodiny. Neznám nikoho jiného, kdo by tohle dělal. Pro svou kariéru jsem měl tu nejlepší možnou podporu a zázemí. Takže mi nakonec ani nevadilo vyplatit jí 70.000 dolarů za moji fenku Sato. Původně jsem jejímu právnímu zástupci řekl, že mi ji unesla, ale on namítl, že byla součástí společného majetku a nemůže to být bráno jako únos.
Vím, žes měl také nějaké zdravotní problémy na přelomu roku 2006 a 2007, kdy ses vrátil do Německa, kde ses podrobil několika chirurgickým zákrokům.
Ano, rozhodl jsem se jet do Německa za svým chirurgem. Nechal jsem si ze zad odstranit několik mateřských znamének, vyřešit problémy s kýlou v oblasti pupíku, z levého latissimu odstranit jizvu a vyříznout lipom z podpažní jamky. Vše to začalo v prosinci 2006. Zmiňovaný lipom byl následkem diet, které jsem celé ty roky držel. Tělo prostě chtělo udržet tuk a hromadilo ho v oblasti podpaží. Bylo to, jako kdybych tam měl implantován kus mýdla. Odstranění lipomu způsobilo krevní výron. Udělala se mi v podpaží krví nalitá bublina. Musel jsem podstoupit další dva zákroky, při kterých bylo krvácení zastaveno a krevní bublina zredukována. Bylo to velmi bolestivé. Strávil jsem skoro dva měsíce ležením v posteli, abych se z toho zotavil. Zákrok okolo pupíku byl (v porovnání s lipomem) maličkostí. V tu dobu se o mě skvěle postarali rodiče, kteří žijí v Německu.
To muselo celkem trvat. Jak jsi to zvládal?
Ležet skoro celé dva měsíce v domě mých rodičů bylo ochromující. Ale není lepší pomoc a péče, než být obklopen rodinou, když se cítíte špatně a nemáte na nic sílu. Nemusíte vařit, prát si prádlo a starat se o tyhle věci. Absolvovat tři chirurgické zákroky kvůli lipomu, odstranění jizvy z levého latissimu, mateřských znamének, zákrok okolo pupíku a každý den nebo každý druhý den jezdit do nemocnice na převaz, odsátí vody a krve, to je skutečně vyčerpávající. A studená zima v Německu vaší náladě také moc nepřidá. Je celkem těžké získat ztracenou váhu a svaly zpátky. Ale určitě je lepší zažít toto, než jít na transplantaci ledvin nebo operaci se srdcem (jako Mike Matarazzo).
Jednou jsi řekl, že jsi schopen udržet svoje masivní svaly i při méně než 100 gramech bílkovin denně. Jak tohle děláš?
Jsem v tomto sportu už 25 let. A jak jsem se již dříve zmínil, dietuji - mám tím na mysli tvrdé předsoutěžní diety - osmnáct let. Možná bych si měl sednout a udělat šílenou kalkulaci, kolik jsem za tu dobu snědl kuřecích prsou. Před soutěží samozřejmě mnohem více než mimo sezónu. Prostě už jsem byl unavený jíst pořád bílkoviny, abych udržel nebo vybudoval svalovou hmotu. Když jste na vysokoproteinové dietě a máte málo sacharidů a tuků, musíte zvýšit svůj denní příjem bílkovin (nejméně na 300 gramů, a když jste opravdu velcí, tak byste měli mít až 600 gramů bílkovin denně), jinak budete pálit svaly. Jsem již nemocný a unavený z bílkovin z jídla, aminokyselin a koktejlů. Rozhodl jsem se proto jíst mimo sezónu více sacharidů, abych vykompenzoval nižší příjem bílkovin, který jsem zařadil. Před soutěží se jich však zase snažím do sebe dostat co nejvíce. Mimo sezónu denní příjem bílkovin zanedbávám. Když vám přísun bílkovin nedělá problémy, jděte do toho. Čím více bílkovin budete mít, tím větší svaly vybudujete. Mimo sezónu jsem vážil až 150 kg. S vyšším příjmem bílkovin jsem pravděpodobně mohl být ještě větší. Jsem tzv. mezomorfní typ a už od začátku jsem měl atletickou postavu. Můj metabolismus není ani příliš rychlý, ani příliš pomalý. Když jste ektomorf, váš metabolismus je velmi rychlý, musíte pak jíst mnohem více a častěji.
Zdroj:
bodybuilding.com
