Životní jubileum Zuzany Kořínkové - první dámy slovenské kulturistiky (II.)

Životní jubileum Zuzany Kořínkové - první dámy slovenské kulturistiky (I.)

V první části profilu Zuzany Kořínkové jsme popsali zrod této výjimečné osobnosti nejenom slovenské, ale i československé kulturistiky. Co soutěž na domácí půdě, to vítězství a Zuzka získala ihned gloriolu neporazitelnosti. Vždyť na mistrovství republiky 1986 (neoficiální), 1987, 1988, 1989 vždy zvítězila rozdílem třídy. Na půdě starého kontinentu dovršila své vítězné tažení titulem mistryně Evropy 1989.

Ve druhém pokračování se dozvíte, jak svůj triumf v amatérské kulturistice završila proti mnohem těžší konkurenci titulem mistryně světa! Podíváme se nejen na její účast na nejprestižnější profesionální soutěži Ms. Olympia, ale také na další souboje především s americkými profesionálkami.

Drahomír Krásnohorský se Zuzanou rozhodně neotáleli a okamžitě po těch několika týdnech odpočinku po "Evropě" zahájili přípravu na mistrovství světa, přičemž speciální příprava trvala šest měsíců. Aby nebyla příliš stereotypní, tak měnili místa pobytu. Na úvod absolvovala dvakrát po jednom měsíci tréninkový tábor v Kalifornii v Pro-Gymu slovenského krajana Jozefa Drsmana, poté další dva měsíce doma v Žilině, na další dva týdny využili výborných podmínek v Sandow Mariánské Lázně a závěrečné dva týdny strávili v bojnickém Sportcentru, kde našli pro náročný finiš maximální pohodlí a klid. Zuzana si mnohokrát sáhla na dno svých sil, zvláště v závěrečném dvouměsíčním období, kdy držela navíc velmi striktní dietu. Sotva došla do posilovny. Samozřejmě přes veškerou mobilizaci morálně-volních vlastností procházela krizemi, kdy chtěla přípravu vzdát. Dokonce si tři týdny před mistrovstvím světa v Mexiku sbalila veškeré věci a byla rozhodnuta odjet z Bojnic. Naštěstí to neudělala a konečný fantastický výsledek dal na všechny útrapy zapomenout, ale to předbíháme…

Na psychice se také podepsala "ponorková nemoc", protože v Bojnicích byli v celém areálu sami s Drahem a od rána do večera jenom trénovali, pózovali a nacvičovali volnou sestavu. Všechny tyto strasti nesmírně tvrdé předsoutěžní přípravy zdárně společnými silami překonali a do dějiště mistrovství odlétali v dobré pohodě a s vědomím, že udělali vše pro maximální sportovní formu. Do Mexico City zamířili již týden před mistrovstvím a cesta to byla opravdu zdlouhavá - z Prahy přes Montreal a Havanu s časovým posunem devět hodin. Těch několik dnů na aklimatizaci bylo opravdu nutných, protože hlavní město Mexika se nachází v nadmořské výšce 2300 metrů, což mohlo být výhodou v době konání olympijských her v roce 1968 pro některé atletické disciplíny vzhledem k řidšímu vzduchu ("skok do příštího tisíciletí" Boba Beamona 890 cm), ale rozhodně ne pro kulturistiku. Prologem celé soutěže bylo pochopitelně vážení a dopingová kontrola. V její kategorii do 52 kg se odprezentovalo 22 závodnic, nejvíce ze všech (17 závodnic do 57 kg, 16 závodnic nad 57 kg, k tomu ještě 17 dvojic). Z každé kategorie určili rozhodčí ještě 6 žen na dopingovou kontrolu a Zuzana byla mezi nimi. Zní to možná paradoxně, ale potěšilo ji to, protože to byl jasný signál, že by měla patřit mezi nejlepší.

V pátek 5. října nastoupila na semifinále již plně aklimatizovaná a s myšlenkou, že jí postup mezi šest nejlepších nesmí uniknout. Soutěž probíhala v otevřeném amfiteátru nejenom před 4000 diváky, ale i před kamerami mexické televize, která soutěž vysílala v přímém přenosu po oba soutěžní dny. S ohledem na velký počet účastnic musela nejprve proběhnout eliminace, tedy snížení počtu na 15, což znamenalo pro 7 žen nemilosrdný konec soutěže ještě dříve, než vůbec začala. Semifinále bylo pro všechny účastnice velmi vyčerpávající, vždyť jen v její kategorii trvalo porovnávání přes dvě hodiny. Zuzka byla jako favoritka mnohokrát vyvolávána s těmi nejlepšími, a to zvláště s mistryní USA Vickie Simsovou a Němkou Karin Petzovou. Pomyslela si, udělala jsem opravdu dobře, že jsem se takticky rozcvičovala jenom dvacet minut na rozdíl od soupeřek, které svoje svaly pumpovaly celou hodinu… No, zkrátka někdy méně znamená lépe. Zuzana si získala srdce mexických diváků a svou volnou sestavou na píseň Tiny Turner se symptomatickým názvem "The Best" je strhla k bouřlivému potlesku. Pravidla jsou taková, že po semifinále ještě žádný účastník neví, kdo postupuje do finále. Ale jejich starý známý Steve Wennerstrom jim prozradil, že Zuzana je zatím na prvním místě! Lepší povzbuzení před sobotním finále ani nemohla dostat, zvláště když si pomyslela, že právě v den finále má jejich milovaná Natálka jmeniny. Že by pro ni přivezla domů ten nejkrásnější dárek?

Sobotní finále již probíhalo úplně v Zuzanině režii. Při úvodní sestavě se ozývalo z hlediště mohutné "Czechoslovak super"! Po konečném porovnávání všech šesti finalistek a závěrečném volném pózování nastala ta nejnapínavější chvíle celé soutěže - vyhlašování pořadí, a aby se napětí zvyšovalo až na hranici psychické únosnosti, tak od šestého místa. Samozřejmě moderátor ještě navíc toto vyhlašování úmyslně protahoval, a tak byly tyto okamžiky pro Zuzku téměř k nepřežití. Z úst Miss Mexika se tedy nejprve ozvalo šesté místo - Japonka, páté - Argentina, čtvrté - za pochopitelného pískotu domácího publika Mexičanka. Nervozita se stupňovala, vždyť už šlo o medaile. Ta bronzová - Němka Karin Petzová! A když se ozvalo jméno Vickie Simsové na druhém místě, tak Zuzanu na pódiu a Draha pod ním zalil pocit nevýslovného štěstí. V krátkém okamžiku na nejvyšším stupni vítězů Zuzaně proběhly hlavou tisíce hodin tréninkové dřiny a tvrdé diety s myšlenkou, že žlutý kov blýskající se na její hrudi jí veškeré to martyrium bohatě vynahradil! Třešničkou na dortu byla gratulace již osminásobného Mr. Olympia Leeho Haneyho. Hned v následujících dnech pocítila, co to je být mistryní světa, a nejprestižnější kulturistické časopisy Muscle Fitness, Flex a Physique Women World si s ní domlouvaly rozhovory a fotografování. Těch nadšených komentářů bylo mnoho a snad jen jeden za všechny od odborníka nad jiné povolaného, opět Stevea Wennerstroma v Muscular Development: "Ti, co si mysleli, že ženská kulturistika je mrtvá, jsou na omylu. Vždyť šampionát v Mexiku patřil k největším a nekvalitnějším v celé historii - 57 soutěžících a 17 párů ze 30 zemí světa. V lehko-těžké kategorii (do 52 kg) jsme zaregistrovali rekord v historických tabulkách - účast první Východoevropanky Zuzany Kořínkové a její zisk titulu mistra světa. Od začátku bylo jasné, že o prvenství bude bojovat se Simsovou z USA. Kořínková nedala Simsové žádnou šanci a vyhrála díky lepší definici svalstva a tvrdosti všech svalových partií. Hlavně její paže byly nedostižné v celé soutěži. Zuzana je světová třída a její vstup do profi tábora bude velkým přínosem." K tomu již není co dodat, všechny ostatní komentáře se nesly v podobném duchu…

Mistrovství světa skončilo tedy pro ni nejlépe, jak to bylo možné, ale na dlouhé oslavy a usínání na vavřínech rozhodně nebyl čas a jejich myšlenky se již soustředily na to, co dál. V amatérské kulturistice dosáhla maximum, a tak bylo třeba si vytyčit vyšší cíle. Hned na místě jako mistryně světa získala právo účasti na nejvyšší profesionální soutěži Ms. Olympia a taková úžasná možnost se neodmítá. Naštěstí měla na výběr, buď již v roce 1990 v New Yorku, nebo o rok později v Los Angeles. Účast, která by následovala zhruba měsíc po mistrovství světa, po zralém uvážení s Drahem zavrhli, pokračovat v tvrdém tréninku a dietě, to by se rovnalo sebedestrukci. Navíc profi scéna, tak to je již jiná výkonnostní liga! Tento rozdíl mezi amatérskou a profi kulturistikou kdysi trefně okomentoval Pavol Jablonický: "Amatérská kulturistika, to je něco jako střední škola, ale ta profesionální, to už je ta vysoká." Proto bylo zcela namístě, že se Zuzana celý následující rok speciálně soustředila jen na účast na nejvyšší a nejprestižnější soutěži. Byli si oba dobře vědomi, že soutěž je bez váhových kategorií a bude se muset postavit na pódium vedle žen vážících o 10 - 20 kg více než ona. Pokud ovšem zvýšila svoji váhu, byť o několik málo kilogramů, a zachovala si mexickou formu, tak by nemusela být bez šancí.

Rok tvrdé tréninkové práce, která směrovala k jedinému datu 12. až 13. říjen 1991 a k jedinému cíli - co nejlépe uspět v kalifornské "jámě lvové" na pódiu nejprestižnější soutěže Ms. Olympia v Los Angeles a co nejlépe reprezentovat i celou československou kulturistiku. S Drahem nechtěli ponechat nic náhodě, a tak let trvající 15 hodin absolvovali již týden před soutěží, aby byl dostatek času na aklimatizaci. Když se Zuzana v sobotním semifinále postavila na pódium obrovského divadla Shrine Auditorium s kapacitou 10 000 míst, tak byla ve skvělé formě, a jak Draho poznamenává: "Její největší devizou byla nádherná symetrie a především ženskost, která z ní vyzařovala a ještě byla zvýrazněna skvělou barvou pokožky, plavkami i účesem." Konkurencí jí bylo ovšem 20 těch absolutně nejlepších kulturistek světa, které většinou disponovaly i mnohem většími soutěžními zkušenostmi na profi scéně. Tím se ovšem Zuzana nenechala znejistit a soutěžila v dobré psychické pohodě. Jedinou její nevýhodou byla její nízká závodní váha 53,5 kg, tedy jenom necelé dva kilogramy navíc oproti mistrovství světa, a to se ukázalo při její výšce 160 cm jako zásadní hendikep. Třebaže se nedostala do semifinále a skončila na 16. místě, tak zanechalo její vystoupení velmi dobrý dojem. To bylo první zklamání a tím druhým překvapením, či spíše šokem bylo vedení Bev Francis před Lendou Murray, tedy kulturistky, jejíž 80 kg čisté svalové hmoty bylo pro většinu diváků již neakceptovatelné. Vždyť ten večer by byla schopna porazit i jakéhokoliv mužského kulturistu téže váhové kategorie! Nakonec se vše v dobré (a ve prospěch vnímání ženské kulturistiky u širší veřejnosti) obrátilo a zvítězila Lenda Murray. I přesto se tato soutěž Ms. Olympia stala možná prvním výstražným signálem a varováním před tím, jakým směrem by se rozhodně ženská kulturistika neměla ubírat. Pro Zuzanu to bylo poučení. Přestože byla na pódiu nejestetičtější, tak při její tělesné váze nemohla při brutálním svalovém trendu, který v Los Angeles převládal, uspět v nerovném souboji se závodnicemi, které byly těžší o více než 20 kg.

Ovšem co se nestalo. Asi dva měsíce po Ms. Olympia dostala Zuzana dopis od generálního sekretáře IFBB Harrise Kagana, který pro ni znamenal určitou satisfakci. V něm se doslova psalo, že na poslední Olympii byla porušena pravidla a prý se učiní opatření na zlepšení renomé tohoto sportu. Jedním z nich měly být dopingové zkoušky prováděné každý měsíc a závodnice se budou na ně vybírat počítačem (v podstatě takové losování, nebo spíše ruská ruleta?). Rovněž rozhodčí budou poučeni, aby na soutěžích hodnotili především ženskost a až poté svaly, a ne naopak, jak to bylo na poslední Olympii. Tento dopis pochopitelně Zuzanu potěšil, protože ženská kulturistika se pomalu dostávala do slepé uličky preferencí přehnané svalnatosti. Vždyť již začala přemýšlet nad tím, zdali za takovýchto okolnosti vůbec pokračovat v soutěžení. Já jenom dodávám, a to s odstupem času od této dobře míněné strategie, že se sice krátkou dobu tyto dopingové kontroly konaly (vždyť něco podobného se začalo praktikovat i v mužské profesionální kulturistice), ale velmi rychle tato snaha zkrotit přehnanou muskularitu ženských kulturistek vzala za své. Kam to ženská kulturistika postupem času dopracovala, všichni víme. V podstatě byla nahrazena jinými ženskými kategoriemi a víceméně v současnosti paběrkuje a na našich pódiích, a to ani na mistrovství republiky, ji nevídáme. Smutný konec tak slibně se rozvíjejícího sportu.

Ovšem vraťme se do roku 1991, kdy to s ženskou kulturistikou ještě vypadalo poměrně optimisticky s tím, že se tento trend přehnané svalnatosti dá ještě změnit. A jednou z hlavních aktérek této změny k lepšímu měla být právě Zuzana. Ovšem Drahovi trvalo celé dva měsíce, než ji přemluvil, aby se s plnou vervou vrhla do tvrdého tréninku na soutěž, na kterou dostala pozvání, Jan Tana Classic. Vždyť to byla jedna z mála možností, jak se znovu kvalifikovat na Ms. Olympia v roce 1992. Motivací jí byly nespočetné obdivné dopisy od fanoušků, kteří ji povzbuzovali k další závodní činnosti. Příprava probíhala podle plánu a Zuzka se dostala do vynikající formy s "vysekanými" 55 kilogramy a všichni z jejího okolí ji poplácávali po ramenou, jak je dobrá. Co čert ale nechtěl... Týden před odletem ji přepadla viróza, osmatřicetistupňové horečky, zimnice a vše, co k tomu patří. Na trénink, ale ani na odlet do USA neměla ani pomyšlení. Co teď? Tak těsně před odletem nebylo ani možné zrušit letenky bez obrovského penále. Po zralé úvaze se rozhodli, že přeci jenom do USA odletí s tím, že to bude prostě jakýsi nevydařený výlet a ze soutěže se omluví. No ale pro jistotu si vzala s sebou všechny potřebné věci na soutěžení, co kdyby…

První, kdo byl "na ráně" mezi kulturistickými odborníky, starý známý Steve Wennerstrom. Chvíli váhali, ale pak šli s pravdou ven. Steve slíbil, že tuto tak nepříjemnou skutečnost Wayneu DeMiliovi (pravá ruka prezidenta IFBB Bena Weidera) vysvětlí, že Zuzka soutěžit nemůže. DeMilia se ale s tímto vysvětlením nesmířil, protože velmi stál o to, aby soutěžila. Aby se alespoň částečně vykurýrovala, tak na to měla zhruba 24 hodin. Poté ji DeMilia navštívil ještě s jedním rozhodčím na hotelovém pokoji a konstatoval, že přes všechny zdravotní problémy je ve výborné formě, a tak ji přesvědčil, aby se postavila na pódium. Zuzka byla jednou z nejestetičtějších kulturistek a společně s Anjou Schrainer měla prosazovat nový trend v ženské kulturistice, a proto její účast považoval za tolik potřebnou. Vždyť negativní ohlas na vystoupení na Ms. Olympia neuvěřitelně svalnaté Bev Francis byl tak výrazný, že Bev odložila plavky a již se věnovala jenom rozhodování…

Zuzka tedy zmobilizovala veškeré své síly a postavila se do jedné "lajny" s dvaceti soupeřkami té nejvyšší kvality před beznadějně vyprodaným hledištěm Roanoke Civic Centra ve Virginii. Pokud rozhodčí budou akceptovat nové trendy ženskosti tak, jak to vyžaduje vedení IFBB, tak by Zuzka měla velkou šanci na úspěch. A zdálo se, že tomu tak bude, protože v průběhu prvních dvou kol patřila k těm nejvíce vyvolávaným na porovnávání a to vždy signalizuje přední umístění. A průběžný výsledek? Čtvrté místo! Třetí kolo představovalo volné sestavy ve večerním finále a v něm si Zuzka věřila nejvíce. Vždyť měla perfektně připravenou sestavu, dokonce na speciálně složenou hudbu s profesionální choreografií. Rozloučila se s Natálkou a Drahem a šla se rozcvičit před sestavou, na kterou nastupovala jako poslední s číslem 21. Nemohla si vybrat lépe, vždyť jak se říká, to nejlepší na konec.

To ještě netušila, že se schyluje k malé sportovní tragédii. Zkoušela závěrečný gymnastický provaz a ouha! Ozvalo se křupnutí - natržený úpon svalu na vnitřní straně stehna… Co teď? Soupeřky se zachovaly výtečně a okamžitě jí začaly přikládat na postižené místo led, ale to již hlavní rozhodčí ohlásil její nástup na sestavu s oznámením, že se právě zranila, ale přesto nastoupí! Zuzana napnula veškeré svoje síly a nezměrnou vůli a zahájila svoji dynamickou volnou sestavu za obrovské podpory diváků. Bohužel ukrutná bolest ji donutila se po 30 vteřinách se slzami v očích odbelhat do zákulisí. Odměnou jí byl ohlušující potlesk plný porozumění. Ve sportu bohužel neplatí, co by bylo, kdyby… tedy kdyby nedošlo k jejímu zranění a vše by probíhalo dle jejích představ. Ano, zcela reálně mohla skončit dokonce druhá, ale za této situace i její konečné 6. místo bylo obrovským úspěchem, vždyť přesto porazila i některé finalistky z Ms. Olympia a další profesionálky světové třídy. Nakonec to, že se nechala přesvědčit Waynem DeMilliou, přineslo svoje ovoce a hlavně optimistické zjištění, že i tak drobná kulturistka s její tělesnou výškou není v profi kulturistice rozhodně bez šancí i na nejvyšší tituly, a to pro ni byl velký stimul k přípravě na další kulturistické soutěže.

Doufala tedy, že na příští soutěži ji již smůla pronásledovat nebude a že konečně bude moci plně prokázat své kvality. A tou další soutěží byla ta druhá nejvýznamnější hned po "Olympii" - Arnold Classic v Columbusu. Na jeho pátý ročník dostala pozvání od samotného Arnolda, což považovala za velkou čest - postavit se mezi 19 vyvolených profesionálek. "Dělala jsem vše pro to, abych populárního Arnolda nezklamala, a do dějiště této jedinečné sportovní akce jsem odcházela v životní formě. Měla jsem hmotnost 54 kg a méně než 0,4 procenta podkožního tuku. Této typicky americké soutěže jsem se zúčastnila s dalšími třemi Evropankami, a to s Italkou Montemaggiovou, Angličankou Bircumshawovou a známou Finkou Mario Selin, která ale žije na Havajských ostrovech," vzpomíná Zuzana. A jak nakonec dopadla? Dejme slovo odborníkovi z nejpovolanějších Dr. Luďku Noskovi, který zde byl akreditován jako fotograf: "S výjimkou několika málo žen se v Columbusu sešla elita ženské profesionální kulturistiky, ve které dominují, jak jinak, Američanky. Hned úvodem je třeba říci, že Zuzana se mezi nimi neztratila. Obsadila krásné osmé místo, když do poslední chvíle, se dalo věřit, že se dostane do finále - mezi pět nejlepších. V jisté chvíli ji vyvolali pětkrát za sebou a porovnávali i s vítězkou Kim Chizevski. Čtvrtou Sue Gafnerovou mohla klidně vystřídat Zuzana Kořínková, kdyby měla jen trochu lepší svalstvo nohou. Kdo byl svědkem soutěže, potvrdí, že je to krásný úspěch a že při troše štěstí mohla být ve finále..."

O špičkové kvalitě soutěže nejlépe svědčilo právě vítězství stávající Ms. Olympia Chizevski a ne náhodou je Arnold Classic považováno za druhou nejvýznamnější soutěž po "Olympii" až do dnešních dnů. Soutěž je jedna stránka celé Arnoldovy akce (společně s Jimem Lorimerem, dnes již zesnulým), ale tou druhou a neméně významnou, zvláště z obchodního hlediska, je veletrh fitness a sportovní výživy. A zde se Zuzka stala objektem pozornosti Arnolda - no především její Natálka. Jakmile ji uviděl, rozzářil se a vzal ji do náruče. A tato fotka obletěla celý svět a nejenom to, Arnold ji použil na titulní stránku bulletinu pro následující ročník své soutěže! Není se tedy co divit, že když se Zuzky po letech novináři zeptali na největší zážitek z její soutěžní kariéry, tak bez rozmýšlení uvedla tento nezapomenutelný okamžik. Zuzku čekala ještě další soutěž na americkém kontinentu, a to opět Jan Tana Classic v Roanoke ve státě Virginia. Na tuto soutěž měla špatné vzpomínky, a tak si je jistě chtěla notně vylepšit. Kromě ní byla pozvána i Eva Sukupová, která se rovněž vydala na profesionální dráhu, a tak po roce 1989, kdy se naposledy Zuzka stala mistryní Československa právě před Evou, se očekával s napětím jejich vzájemný česko-slovenský souboj. Význam této soutěže byl umocněn i tím, že po soutěži Ms. International (v rámci Arnold Classic) to byla pouze druhá a zároveň poslední možnost, jak se znovu kvalifikovat na Ms. Olympia. S počtem 29 profesionálek byla tato soutěž ještě početnější než Arnold Classic a o nic méně kvalitnější, ale chyběla stávající Ms. Olympia Chizevski. Zuzana se představila, jak jinak, ve vynikající formě (snad to ani jinak neuměla), o čemž svědčí fakt, že ji porovnávali dokonce pětkrát, a to i s pozdější vítězkou Denisou Rutkowski. Celá řada závodnic vsadila na mohutnost a tím naopak ztrácela nejenom na estetice, ale i na symetrii, a takové Zuzana díky své dokonalosti nechala za sebou. Osmé místo v takové vynikající konkurenci bylo důvodem ke spokojenosti jak její, tak i Draha, a chválou nešetřila ani kulturistická média. Vždyť se opět potvrdilo, že je schopna porážet kulturistky o 10 - 20 kg těžší. Zuzka neskrývala, že ji snad nejvíce potěšil fakt, že porazila i Evu Sukupovou, která skončila uprostřed závodního pole na 14. místě.

Zuzka Kořínková disponovala i výjimečnou silou, díky které triumfovala na prestižní silové soutěži Extravaganza a stala se tak nejsilnější kulturistkou světa. Srdnatě ovšem navzdory nepřízni rozhodčích bojovala nadále i na profesionálních soutěžích. Její kariéra ovšem vyvrcholila na rodném Slovensku na soutěži European Women's Pro Invitational v roce 1996. To vše, ale i to, jak její život pokračoval po konci závodní kariéry, se dozvíte v posledním pokračování jejího profilu.

Zuzana Kořínková - fotogalerie

Fotografie, zdroje:
čerpáno z knihy Famózna Zuzana (Vladimír Hagara, Drahomír Krásnohorský, D.D. Media, 1998)
archiv Drahomíra Krásnohorského