Letošní Mistrovství ČR v OCR, které se konalo ve dnech 5. - 7. května, je minulostí. Závod podruhé hostilo město Lanškroun. Zázemí se nacházelo na Atletickém stadionu Romana Šebrleho, kde závod začínal a končil. Především závěrečná cílová 100m rovinka byla velmi překážkové pestrá a pro diváky atraktivní.
Rozhodla jsem se pro páteční závod na 3 km s více než 35 překážkami. Přijela jsem v pátek s dostatečným předstihem, i tak mě neminula pořádná fronta na registracích. Vyzvedla jsem si čip, dostala několik náramků. V balíčku se nacházely jokery, náramek závodu a náramek pro elitní kategorii. Zápěstí bylo trochu jak vánoční stromeček.
Před startem vyvolávali jmenovitě do koridoru, tahle novinka se mi moc zalíbila! Další větší novinkou, která mnoho závodníků potrápila, byl jeden pokus na překážku. V elitní kategorii nás bylo jak šafránu. Běžela s námi i jedna dánská závodnice, byl umožněn i mezinárodní start.
Pojďme k samotnému závodu elitních žen, kterého jsem se účastnila. Zkusím Vám přiblížit pár dojmů z trati. Vyvolali mě do koridoru k ostatním závodnicím, konečně se blížil čas startu elitní kategorie žen, většina byla nervózní a poskakovala. Okamžik, na který se mnozí tak těšili celý rok, byl před námi. Zazněl startovní pokyn a my se rozběhly ze stadionu ven.
Na první překážky byl můj plán dobíhat mezi prvními, abych nemusela zbytečně čekat. První půlka závodu byla více běžecká, objevilo se pár překážek, ale člověk musel natáhnout krok a snažit se běžet. Ano, snažila jsem se, ale běžecká příprava nebyla zrovna ideální. Za hrází rybníku už čekaly zákeřnější překážky z dílny Fénixe. První
low rig mě znovu vyškolil, špatně jsem si nohama chytla spodní lano a už byl problém na světě, další překážka
přeskoč si byla konečně moje letecká partie a bez zaváhání jsem ji prolétla. Následoval oblíbený
vyndavač, který byl letos o něco lehčí, a rybí schůdky. Po nich byla krátká běžecká pasáž, kdy jsem věděla, že na stadion je to už kousek, ale ještě před ním mě čekalo dalších pár zákeřných překážek, zejména
deadpool, který je taková prolézačka pro dospělé. Následovala skvělá armádní technika, která závodu dala šmrnc.
No a bylo to tu, závěrečná stovka na stadionu plná překážek. Stairways,
kola od Predatora,
ježek, low rig od Gladiator Race a závěrečné monkey a tarzan swing. Docela nálož, že? I já se lehce zapotila. Nejednomu závodníkovi zde skončil závod vzhledem k jednomu pokusu na překážku. Ale určitě každý z nás si nesmírně užil závěrečné zhoupnutí na tarzan swingu a následné emoce za cílovou čárou.
Závod byl velmi rychlý a od holek více strategický, protože obavy z jednoho pokusu na překážce byly velké. Jediná závodnice z Dánska nám ukázala jasnou dominanci a utekla. Bylo skvělé mít možnost se porovnat. Překážky byly kreativní a ukázalo se zde to nejlepší, co můžeme u nás potkat. Překážek si každý závodník musel užít dosyta. Ale jeden pokus na překážku byl velmi limitující a pro někoho i stresující. Proto od pořadatelů přišel i ústupek ve formě lehčích variant překážek. Nově byly překážky rozděleny pro muže a ženy, a tak jsme měly některé překážky lehčí.
A jak hodnotí akci Zuzka Třebická, prezidentka České asociace překážkových sportů?
Jak hodnotíš letošní MČR?
Tento ročník byl znovu nadupaný k prasknutí, plný emocí, neskutečných výkonů a přátelské atmosféry. Z organizačního hlediska ho hodnotím kladně, byl o něco klidnější než předešlý ročník. Podchytili jsme pár chybek z loňska a věřím, že to přineslo ovoce.
Došlo v závodě k výraznějším změnám od loňského roku?
Nejvýraznější změny jsme udělali hlavně v prostupnosti trati a v její
zvládnutelnosti. Přidali jsme dámské zvonky, jokery a dlouho řešili postavení překážek tak, aby sedělo jak více běžecky zaměřeným, tak i technicky zaměřeným
závodníkům. V sobotu jsme museli reagovat na nepřízeň počasí a některé překážky jsme úplně zrušili, některé upravili tak, aby se daly překonat i za deště.
Novinkou tento rok byly i některé překážky, které vyrobili a přivezli přímo závodníci.
Co říkáš na výkony závodníků?
K tomu snad slov netřeba. Znovu a zase neskutečné výkony, které jsou až k neuvěření. Viděli jsme opravdu skvělé výkony od všech dospělých i dětských závodníků, kteří se utkali v různých závodech. Znovu se na MČR dostavilo i pestré spektrum zahraničních závodníků, kteří tomu celému mistrovství dodali pěkný soutěžní náboj. Štafety ukázaly nádherný pohled na spolupráci a kooperaci mezi závodníky. Dětský závod na Mistrovství České republiky v OCR byl naprosto fantastický! Tyto malé šavlozubé bojovníky nezastavilo ani nepříznivé počasí a závodily s neskutečným odhodláním a nasazením. Zdálo se, že jsou nezničitelní, když se plnou rychlostí proháněli přes obtížné překážky.
Co se ti nejvíce na MČR líbilo?
Rozhodně emoce a ta atmosféra. Ta na jiných závodech taková prostě není. Tady jde každý předvést to nejlepší.
Musím podotknout, že mám ale nejradši to, jak spolupracujeme. Jak nám funguje tým organizátorů a dobrovolníků a i přesto, že nás je opravdu pomálu, to nějak zvládneme a přikládají ruce k dílu i závodníci a diváci, kteří by primárně nemuseli. To mám na OCR opravdu ráda. To, že jsme tu společně a táhneme za jeden provaz. Ještě jednou všem obrovské díky.
Prozradíš nám nějaký spoiler na další rok?
Jeden velký spoiler je to, že se MČR již další rok nebude pořádat v Lanškrouně.
Držíme si dvouletou tradici, tak i přes neskutečnou podporu od města musíme jít o dům dál. Již jsme jednu lokaci avizovali, ale máme v rukávu ještě jednu a to teď bude první věc, co budeme řešit.
