Tento článek je velmi starý, informace v něm tedy už nemusí být zdaleka aktuální.
Petr navštěvuje posilovnu už od patnácti. Dnes mu je 21 a je více než slušná hrana. Každou chvíli mu někdo říká "tvojí postavu bych chtěl mít" a při jeho trénincích postávají okolo skupinky lidí, kteří v němém úžasu sledují, jak jeho obří síla překonává i ty sebevětší činky. Petr si nepřipouští bolest, jde vždy až do maxima a po tréninku se mu nejednou stává, že nemá sílu zvednout se z lavičky v šatně, aby došel do pár metrů vzdálené sprchy. Pak se ale jednoho dne jeho život změnil. Bylo to na některém z internetových chatů, kde narazil na úžasnou holku. Byla o pár let starší a byla s ní vážně zábava. Jednou, bylo to v pátek, měl právě den volna a večer ho napadlo jí napsat. "Půjdem ven?", zněla jeho krátká SMSka adresovaná na její telefon. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat a o hodinu později už nervózně postával v metru na Dejvický a vyhlížel, která dívka to bude. Přijelo metro a z davu lidí se k němu blížila ne právě příjemně vyhlížející, skoro dvoumetrová obryně. Petr mírně svěsil hlavu, jakože on sem nepatří a on rozhodně není ten, kdo tu čeká na tu internetovou super holku. Se skloněnou hlavou viděl pouze dlouhé blížící se nohy a tiše se modlil, ať to není ona. Už jí zbývalo jen pár kroků, už je u něho a... a jde dál! Díky bohu, že to nebyla ona. Radostně zvedne hlavu a rozhlíží se okolo. Kousek dál s telefonem v ruce postává krásná menší holka s na první pohled skvělou postavou. Podívá se jí do očí a jejich pohledy se střetnou. To je ona!
Strávili spolu skvělý večer, při tom dalším už u ní přespává a potom už se k sobě domů vrací jen občas. Myslí stále jen na ní, v její blízkosti je mu fantasticky a je nejšťastnějším člověkem na světě. Tak uběhlo 14 úžasných dní. Trávili spolu každou volnou chvilku a byli jako v ráji. Pak se ale Petr jednoho dne probudil a uvědomil si jednu věc... Už 14 dní nebyl na tréninku... Už 14 dní nemá svých 8 jídel denně... Už 14 dní jde jeho forma do háje. Při pohledu na váhu se Petr docela zděsil. Kde je jeho 90 kg? Ta snad musí špatně vážit... vždyť ukazuje... 79 kg!
Sex je skvělá věc, ale člověk u ní docela shazuje. A pokud bylo Petrovo tělo zvyklé na 250g kvalitních bílkovin denně a najednou dostávalo sotva pětinu tohoto množství, někde se to odrazit zákonitě muselo. Co ale teď s tím?
Urovnání osobních záležitostí nechám jen na vás, ovšem jak se vrátit do tréninku, jak se co nejrychleji vrátit ke svým běžným výkonům a jak se vrátit na "svojí" hmotnost zde rozebrat mohu. V následujících řádcích budu vycházet např. z výše uvedeného příběhu. Dlouholetý aktivní kulturista, který během relativně krátkého období přišel o svůj denní režim, 10 kg hmoty a částečně i motivaci. Vždyť proč cvičit a dál se zdokonalovat, když máte tak skvělou holku?
Začněme třeba jídlem. To je vždy základem a podle mého názoru i nejobtížnějším článkem úspěchu. Ono přesvědčit sám sebe a najít si čas pro přípravu jídla každé dvě hodiny, sedm dní v týdnu a bez jediné výjimky není žádná lehká věc. Chodit do posilovny dokáže každý. Cvičit tam opravdu tvrdě dokáže už jenom někdo. Cvičit až na doraz dokáže jen hrstka lidí a podřídit svému úspěchu všech 24 hodin denně dokáží jen opravdoví borci. A takový Vy, pokud chcete něco dokázat, musíte být! Bez jediné výjimky, bez jediného zaváhání, vždy a za všech okolností všechno podřídit svému úspěchu.
Pokud se podíváme na Petra a jeho jídelníček v onom "prázdném" období, nebude návrat k tomu "správnému" nic lehkého. Petr jistě zjistil, že jíst jenom dvakrát nebo třikrát denně má obrovské množství výhod. Tou největší je čas, protože pokud jíte každé dvě hodiny, z čehož vám cca 15 minut zabere příprava jídla a dalších 15 jeho konzumace (to první číslo je ale myslím trochu podsazené), pak vám moc času na osobní záležitosti asi nezbude. Návrat k ideálnímu jídelníčku bych rozdělil na tři fáze. V prvních cca sedmi dnech 4 jídla denně, čímž by se bílkoviny mohly dostat alespoň na 1,5 gramů na jeden kilogram tělesné hmotnosti, tzn. v našem případě na nějakých 120g bílkovin denně a to pokud možno bez jakýchkoliv suplementů. Následujících 7 dní bych doporučil zvýšit příjem jídla na 6 porcí, k nimž bych přidával pouze základní suplementy, tzn. multivitamínové a multiminerálové preparáty, navíc vitamín C a vitamíny skupiny B (třeba i v podobě Pangaminu). Posledních 7 dní již bude nejjednodušších. Zde by se již měl vrátit původní jídelníček, tzn. 8 denních jídel, 3 a více gramů bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti a plná suplementace.
Jako druhý přijde na řadu trénink. Jak se k němu vrátit po několika týdnech absolutní nečinnosti? Opět si na to vyhradíme období 21 dní. Prvních sedm dní splitem 1+1, tzn. den tréninka a den volna, kdy v každém tréninkovém dni vybereme jeden cvik na každou partii a v cca třech nebo čtyřech sériích cvičíme se střední intenzitou, tzn. žádné plné vypětí, ale na druhou stranu zase žádné flákání. Délka tréninku by se měla vejít do cca 80 minut. Dalších 7 dní bych zařadil trénink splitem 2+1+2+2, což je můj oblíbený režim, kdy máte dva dny trénink, den volna, dva trénink a dva volna. Výhod to má několik, ovšem ta hlavní je, že se to vejde akorát do jednoho týdne, což mnoha lidem vyhovuje. Tentokrát bych již trénoval jednotlivé partie odděleně a opět se střední intenzitou. Jeden den kupříkladu hrudník a biceps, další nohy, dále ramena a triceps a v posledním dni záda a břicho. A týden je za námi a my jsme připraveni skočit do poslední sedmidenní fáze, čili návratu k původnímu splitu. Zde je jisté, že se výkony ani zdaleka nabudou blížit těm před "výlukou", ale intenzitou by jsme již neměli být příliš daleko. 60 minut je maximální doba trvání tréninku a i to je docela hodně. Nyní bych cca dva týdny držel běžný split a následně, pro rychlejší návrat k původním výkonům, bych zařadil alespoň na jeden měsíc trénink se silovým faktorem, tzv. power factor training. Článek o něm naleznete v sekci trénink.
A co zbývá? Jídlo i trénink jsme si dali do pořádku, ale co s motivací? Ono člověk si sice na první pohled někdy připadá spokojeně, má spoustu volného času, spoustu času na přátele a práci, ale v hloubi duše ví, že by se k tréninku měl vrátit. Ovšem kde je ta hybná síla? Rozchod s partnerkou (partnerem) Vám doporučovat nebudu (i když to pomáhá asi ze všeho nejvíc). Vyzkoušejte však následující možnosti. Co třeba nový sparingpartner? Nemusí být nutně na vaší výkonnostní úrovni a nemusí být ani stejného věku, ovšem měl by to být někdo, kdo má pro tento sport skutečný zápal. Vím, že je těžké najít toho správného blázna, ale pokud se to povede, a to jsem již na těchto stránkách někde psal, pak tréninky dostávají zcela jiný rozměr a každý jeden z nich se stává skutečným zážitkem. Další možností je změnit posilovnu. Ono pokud cvičíte již pár let pořád v té stejné, výhody to má, ovšem motivaci, jakou je snaha "předvést se" v nové posilovně a před zcela novým kolektivem lidí, se jen máloco vyrovná.
Možná namítnete, že 21 dní je na změnu z nulového tréninku do plného nasazení velmi málo a organismus se s tím nemusí tak lehce smířit, ovšem podle mých osobních zkušeností se to zvládnout dá. Samozřejmě je nutné se zde uvědomit, že nemluvíme o nějakém absolutním začátečníkovi, ale o vcelku ostříleném borci, který má již pár let tréninku za sebou. Vím také, že s výše uvedenými řádky může mnoho lidí nesouhlasit, vězte však, že jsem popisoval pouze to, co jsem poprvé otestoval na sobě a co následně platilo i na několik mých klientů, kteří za mnou s žádostí o "návratový" trénink přišlo.
