Soustředění za polárním kruhem - SVALbard (II.)

Soustředění za polárním kruhem - SVALbard (I.)

Jsme tu. Nejsevernější město na světě, teploty hluboko pod bodem mrazu a třináct týdnů, které mi zbývají do prvních závodů. Nemohu si dovolit nepřijít ve formě, neexistuje. Zároveň jsem na místě, které by mě nikdy ani nenapadlo. Musím se naučit skloubit extrémní turistiku a kulturistickou přípravu. Vše jsem předem dlouho plánoval a rozmýšlel.

Trénink

Měl jsem to štěstí, že městečko má svou posilovnu, která není vůbec špatně vybavená. Na to, že zde žije jen 2500 lidí, až nadstandardně. Nemusel jsem tak řešit, jak odcvičím v přípravě, s expandery a vlastní váhou. Hned první den jsem si zařídil členství. Cena byla přátelská, žádná raketa. Nejsmysluplnější byla koupě měsíční permanentky. Ceny jsou tam obecně sice extrémně přepálené, ale posilovna vyšla jen na zhruba 1300 Kč. Prý je to dáno státní podporou na sport. Vstup do gymu byl na QR kód. Díky tomu byl přístupný i v časy, kdy byla zavřená recepce. Otevřeno jsem tak měl od šesté ranní do desáté večerní. Paráda. Posilovna hezká, čistá. Jednoručky do 50 kg, spoustu klecí, os, lavic, několik strojů od Technogymu, adaptérů a dalších doplňků, které často nevidíme ani v našich posilovnách. Součástí tréninkového vybavení byly i kyslíkové bomby. Častokrát si ji někdo nasadil na záda jako batoh a prováděl s ní výpady, výskoky nebo ji jen využil jako zátěž na pás. To v Česku asi nezažijete. Kardio zóna byla poměrně početná, ale všech pět pásů bylo pořád zabraných. Obecně byla návštěvnost vysoká. Každý cvičenec vyfasoval u vstupu hadřík a dezinfekci, kterou po sobě očistil využité náčiní. Cvičil jsem 3+1 až 4+1, tak abych v den nejnáročnějších túr měl volno. V gymu mi nic zásadního nechybělo, tréninky byly super a příprava mohla hladce plynout.

Většina cvičenců cvičila technicky nadstandardně, alespoň co jsem měl šanci si všimnout. Snad všichni se zabývali rozvojem síly a pohybu. Málokdo tu cvičil primárně z estetických důvodů. Viděl jsem zde crossfiťáky i trojbojaře. Všichni se důsledně rozcvičovali, mnohem důsledněji, než to vidím v Česku. Po každém tréninku jsem měl pózovat, ze začátku mi to dělalo problém. Malá místnost, hodně lidí a já si připadal jako blb, a tak jsem dopózovával doma. Pak jsem si zvykl a pózoval v gymu. Oblečený, ale pózoval. Za blbce jsem asi byl pořád. Šatny zde byly přístupné jen dvě hodiny denně, takže jsme se všichni většinou zpocení nasoukali do oteplováků a teplých ponožek a vyrazili ve vánici domů a až tam se vysprchovali. To mi moc po chuti nebylo. Když už se mi podařilo přijít v čas, kdy byla šatna přístupná, tak jsem zjistil, že součástí je i malá sauna. U vchodu do posilovny, stejně jako do téměř všech budov, byla místnost, kde si všichni vyzuli obuv. Tady se moc ve vnitřních prostorech ve venkovní obuvi nechodí. Je jedno, jestli jste ve školních prostorech, muzeu, či galerii, boty a bundy necháváme u vstupu. Nikdo je nehlídá, tady se nekrade.

Strava

Většinu jídla jsem si přivezl z Čech, o tom jsem psal v předchozí části. Vše je tu extrémně drahé. Pro rámcovou představu si vynásobte cenu potravin třemi a dostanete se tak na špicberské částky. Není to nic překvapivého, Norsko samotné je pro nás velmi drahé a teď vezměte v potaz, že jste ještě čtyři hodiny letu od Osla na izolovaném ostrově uprostřed Severního ledového oceánu. K tomu je průměrná norská mzda prý čtyřnásobkem té naší. Já tak nakoupil vlastně jen rýži, tuňáky v konzervách a arašídové máslo, které nebylo až tolik drahé, zde se ceny nelišily až o tolik. Ale například čerstvé maso? To bylo spíše jen v dopoledních hodinách a zde byla cena opravdu přestřelená. Mleté od 600 Kč za kilo bylo tou levnější variantou. Chtěl jsem si zkusit připravit steak z polárního soba, který vizuálně připomínal hovězí, ale cena 1300 za kilo mě odradila. Zaujalo mě, kolik druhů proteinových tyčinek tu měli. Jednalo se o supermarket standardní české velikosti (ve městě byl jediný obchod) a proteinových možností a značek tu bylo desetinásobně víc než u nás.

Každý večer jsem si připravil jídlo na další den tak, abych byl v případě neplánovaného výletu připraven. Makra mi každý den seděla a jejich zdroje nebyly nejhorší. Ani jednou jsem nejedl v restauraci, ani jednou jsem nezhřešil. Mezery v genetických dispozicích se musí zaplnit důsledným přístupem. Jediné, kde jsem si nechával prostor pro nečekanou kreativitu, byly proteinové tyčinky, v Česku jsem si pořídil proteinovky bez cukru. Na dlouhé túře nemůžete jíst hovězí bresaolu s rýží. V minus dvaceti to zmrzlo a nedalo se ukousnout. Tyčinka se však dala doma nakrájet a ta se pak dala po kouskách vkládat do úst, kde se vlivem teplého dechu rozmrazila. Podobný problém byl s pre-workoutem. Přivezl jsem si několik sáčků nakopávače, který jsem si doma připravil a nechal ho rozpustit ve velmi teplé vodě v termosce. Pokud jsem to neudělal, tak mi během cesty do fitnessu zamrzl.

Trenérem naplánované kalorie jsem držel vždy přesně. Určitě to po náročných dnech nebylo vždy úplně správně. Měl jsem občas výdej i dost před 5000 kcal, přitom příjem byl 3600. Kdybych Péťovi napsal, určitě by mi řekl, abych doplnil. Já o to však prosit nechtěl. Neumím, nebo nechci naslouchat tělu, i když to je leckdy kontraproduktivní, já vím. Ale to jsem prostě já.

Regenerace

Regenerace má dvě roviny. Měl jsem fantastický spánek. Jednak kvůli nízkým teplotám a nefunkčnímu topení během prvního týdne pobytu. Nižší teploty v ložnici okolo sedmnácti stupňů mi velmi napomáhají při spánku. V Česku jsem spal okolo šesti hodin, po příletu na ostrov to bylo většinou osm, leckdy devět. Také to bylo dané tím, že jsem prostě neměl jasno, že musím na určitý čas vstávat na trénink, nějakou schůzku nebo do práce. Dalším bonusem byla sauna přímo v obývacím pokoji. Fantazie, obzvlášť když hned z pokoje byl vstup na pláž a do oceánu to bylo asi pět metrů. Energetický výdej byl ale obrovský. Do posilovny to bylo půl hodiny cesty v hlubokém sněhu, to samé zpět. Do toho náročné výšlapy do tamních hor. Nestěžuji si. Naopak, mám to moc rád, rád chodím, nerad sedím. Chci být co nejvíc v pohybu. Jen vím, že to moc k přípravě na závody nepatří. Ale já jsem jen nadšenec, žádný profík. Tělo si moc neodpočinulo. No a co?

Život

Špicberky jsou specifické v ledasčem. Kvůli množství ledních medvědů zde nemůžete opustit městečko bez pušky, zákon to neumožňuje. Pokud tedy nevlastníte zbrojní průkaz a pušku, musíte se spolehnout na společnost průvodce. Aut je tu mnoho, sněžných skútrů však ještě víc. Domy se tu nezamykají, tady se nekrade. Alkohol je na příděl, měsíčně připadá v obchodě na jednoho obyvatele 24 piv. V Česku věc zhola nemožná, ba dokonce bláznivá. Ve městě se vám potulují sobi, někdy i medvědi, my to "štěstí" neměli. 2500 obyvatel, ale jsou tu dvě školky, jedna vysoká škola, kino, vícero muzeí, galerie, kavárna, která se hemží psy husky, Caffe Huskies se jmenuje, a vždy tu "pracují" minimálně dva potomci vlků. Celkově jich tu potkáte a podrbete snad k deseti. Obecně je tu hodně psů a většinou je to právě toto krásné plemeno. Národnostní složení je kromě místních složeno z Rusů, Ukrajinců, Thajců, Němců... Spíše než norsky si tu popovídáte anglicky.

Průběh "soustředění"

Trénink mě baví vždycky, ale tady jsem se nejdříve obával, že posilovna vůbec nebude. O to víc jsem si jí vážil a trénovalo se mi perfektně. Chyběl mi sparing, ale jinak to byla krása. Jedna část dne byl výšlap, druhá trénink, třetí většinou společenské hry a vaření. Druhý týden ale přišly obrovské sněhové vánice, lavinové výstrahy a nebyla možnost dostat se na nějaký výlet. Nepřilétala ani neodlétala letadla. Trochu jsem se začal nudit, přiznávám. Naštěstí jsem měl skvělou společnost v přítelkyni Lucii, jejím bratru a smečce psů, která u nás byla. Přesto jsem se časem začal těšit na návrat do každodenní reality a "tunnel vision", které mě čekalo v Praze. Forma ale postupovala a já shodil za dva týdny 2,5 kg. Nebezpečně hodně. Po návratu trenér řekl, že je s připraveností spokojený a že jsme napřed. Teď aktuálně jsem zpět v Praze a mám 10 týdnů, kdy se budu snažit stáhnout se z kůže a dorůst o nějaký ten sval. Jdeme na to, jarní sezóna se blíží…

Soustředění za polárním kruhem (II.)
- Špicberky, tréninky, výlety, ledová jeskyně, ceny v obchodě