Je bohužel naprostou realitou, že vznikl segment "expertů" (vedle těch skutečných respektovaných expertů), kteří kdekoliv na světě popisují, komentují, recenzují dění na především profesionální scéně, profesionálních soutěžích a hodnotí perspektivu jednotlivých borců, aniž by kdy viděli nejen ty hodnocené borce, ale vůbec nějakou soutěž - Pro show!
V komentáři to píše známý český kulturista Ladislav Kurčík.
Kdo je autorem tohoto komentáře?
Český kulturista, fitness trenér. Příslušník silné generace, jež nastoupila na scénu přibližně v polovině 90. let a začala poměrně pravidelně vozit medaile z mezinárodních soutěží. Dlouholetý úspěšný reprezentant ČR v letech 1995 až 2006.
Úspěchy: trojnásobný mistr ČR, mistr Evropy IFBB, druhý a třetí na ME NABBA, čtvrtý na MS IFBB, druhý na MS NABBA a další.
Nějakou dobu se zamýšlím nad věcí, u níž se vlastně není ani moc nad čím zamýšlet, jde spíš o to, že řeším cosi jako dilema. Kdo mne zná, ví, že se zabývám a sleduji kulturistickou scénu bez onoho patosu, jehož závěrem je vždy:
"Joo, to za nás to bylo jiný..." Za "jiný" si rovnou můžete dosadit nevyřčené
"lepší", které je tím velmi často míněno. Ne, tak to opravdu nemám!
Naopak se považuji za toho z bývalých závodníků, kteří současnou scénu sledují, jsou aktivní, ať jako trenéři, komentátoři dění, či rozhodčí, a nehledají neustále něco, co by sepsuli jen proto, že jejich aktivní soutěžní kariéra je prostě už pryč.
Tak nějak
Moje sledování kulturistické scény se týká současné širší amatérské lokální i mezinárodní
scény a stejně tak profesionálních divizí od té nejrespektovanější až po tu mladší. A tedy řekněme si upřímně nejen mladší, ale stále ještě, a přiznejme si, že ne bezdůvodně, vnímanou jako kvalitativně horší. To nejen z pohledu sportovní úrovně, ale i respektu globální fanouškovské základny.
Sleduji prostě celé dění jednak z profesní stránky, ale také z toho ryzího důvodu, že jsem v kulturistice něco zažil a stále
mě to i s postupem let baví, mám to rád.
S tím je spojena naprosto nezbytná a už i logická okolnost, že pokud mám potřebu reagovat na dění, výsledky, trendy a vůbec všechny okolnosti odehrávající se v bodybuildingu v roce 2022, beru za neodmyslitelnou součást toho všeho fenomén nových médií, vliv sociálních sítí. Dnes už prostě hlavní zdroj informací o tom, jak je kdo připravený, jaký má potenciál či jak ho vidí lidé s prokazatelně odbornou erudicí, nespočívá v tom, že se vyjadřují ti,
kteří soutěž či kvalitu a možnosti komentovaných borců viděli na vlastní oči, nýbrž videa, podcasty, reporty kohokoliv, kdo vezme do ruky nahrávací zařízení a vytváří obsah, aniž by danou problematiku, kdo má vyhrát, jaký je trend, co je a co není kvalita, měl možnost vůbec kdy vidět "live".
Je bohužel naprostou realitou, že tak vznikl segment "expertů" (vedle těch skutečných respektovaných expertů),
kteří kdekoliv na světě popisují, komentují, recenzují dění na především
profesionální scéně, profesionálních soutěžích a hodnotí perspektivu jednotlivých borců, aniž by kdy viděli nejen ty hodnocené borce, ale vůbec nějakou soutěž - Pro show! To by v podstatě mohlo být jedno, protože kdo alespoň trochu ví, o čem je řeč, ten si raději poslechne názor
například Doriana Yatese, Rona Harrise či reportérů respektovaných kulturistických médií, než někoho, kdo si vytvořil YouTube kanál s nápadem, že kopírovat, přebírat názory, videa a prezentovat dění jako své expertízy je fajn byznys plán.
Zároveň chci zdůraznit, že můj komentář není o závodnících či nějakých sympatiích či antipatiích k nim a už vůbec
se netýká konkrétních závodníků. Je to komentář o dění, které se namísto v sálech pod světly ramp odehrává u obrazovek počítačů
- tam, kde nikdy žádní kulturisté nevyrostou. Naopak tam vyrostou jen kecálci.
Asi to funguje
Nepochybně to funguje, ale fakt, že tak vzniká pohled na kulturistiku ne na základě skutečností,
které se odehrávají reálně na pódiích, nýbrž na základě fotek, videí, pohledů laiků
"papouškujících" mainstream u obrazovek počítačů ve smyslu "co mele většina, budu mlít také, abych byl v obraze" je nejen smutnou skutečností, ale řekl bych, že tím, co v bodybuildingu nikdy nerozhodovalo... naštěstí!
Časy se ale mění, zdá se, a tak protože "Karel" je faakt vobrovskej a všichni ho obdivují, tak přece já nebudu upozorňovat na to, že
"Karel" je možná impozantní z pohledu laiků, ale kritéria kvality kulturisty čítají více parametrů než jen jeden, a řekněme si, ten, co pozná a vidí i cvičený šimpanz.
Měl jsem na kulturistice rád vždy to, že aspekty kvality se skládají z řady elementů od svalové hmoty přes nároky na proporcionalitu, symetrii bez zásadních defektů, ať přirozených geneticky, a tedy jedincem neovlivnitelných, až po ty nepřirozené, například získané po zranění atd.
A tedy i proto, že ve výsledku se opravdovými šampiony povětšinou nestávají ti, kteří jaksi naplňují požadavek právě toho mainstreamu, který ale popravdě ví velmi často prd a kulturistice nerozumí, ale že jsou naplněny všechny, nebo skoro všechny aspekty toho, čím kulturistika je kulturistikou, a ne jen plácáním hmoty na hmotu
- hlavně, že si fans sednou na prdel.
A už vůbec se mi nechce přijmout fakt, že i ti, kdo ovlivňují trendy a budoucnost především Pro bodybuildingu, jako by naslouchali hlasu toho víceméně laického či velmi málo zkušeného mainstreamu na sítích a nových médiích a jaksi mu
"dají, co si dav přeje".
Abychom si rozuměli
Ale aby nevznikla mýlka. Rozhodně nezevšeobecňuji a netvrdím, že je to jen a
pouze takhle. Jen vyjadřuji subjektivní dojem, že je to tak častěji a častěji.
Podtitulek mého komentáře je věta: "Není to jen o velikosti, doufám..." a s odkazem na americké komentátory na YouTube by se také hodilo napsat anglicky: "It is not only about size, I hope..." Samozřejmě, že je dobře, že velikost v té
"velké kulturistice" hraje velmi významnou roli, vždyť tím se právě odlišuje od té tzv.
"běžné" a od té amatérské. Vždy tady ale byla kritéria, jako je proporcionalita,
symetrie, tvary, které byly důležité, a názor diváků, followers a fandů byl jen názorem
a rozhodovala skutečná, v reálu viděná kvalita. Nikdy ale ne primárně poptávka a
"zadání" fans. Ten trend určovali vždy skutečně zkušení odborníci, kteří tam ani dnes pochopitelně nechybí. Nicméně to, že rozhodnutí o výsledku má v rukou velmi často jedna osoba, přestože v panelu rozhodčích je několik osob, je něco abnormálního a nemyslím, že prospěšného.
K tomu všemu považuji za naprosto šílené, že ve chvíli, kdy s mainstreamem nesdílíte názor či máte jen jiný názor na výsledek soutěže a uvedete, proč to vidíte jinak, najde se dost těch, kteří to vnímají tak, jako byste měli něco osobního proti danému závodníkovi. Vytváří to docela toxické prostředí a vysvětlovat, že protože si myslíte že
"Jarda" je lepší než "Karel", neznamená to, že byste ty chlapy hodnotili nějak charakterově, morálně či osobnostně. To je absurdní. Díky za pochopení.
A tak tedy
Tak jsem se "vybrečel", řeknou jistě mnozí, a můžu si říct, že tomu už tedy vůbec nerozumím, a odejít z oboru úplně. Nechat to na ty jiné znalce a experty je asi snadným řešením. A nebo jen přestat sledovat nebo se od regulérního hardcore bodybuildingu odklonit k pro mne uchopitelnějším a
"čitelnějším", respektive "čitelněji" hodnoceným kategoriím, jako je třeba
classic physique.
To vše můžu, ale i tak pro mne to, co v našich končinách nazýváme kulturistikou, bude nejen o velikosti
- s tím, že vnímám dost dobře tenhle termín, že je velikost a velikost. Chápu a respektuji trendy, ale kritéria jako proporcionalita, typologie, symetrie, estetičnost
pro mne zůstanou i tak klíčová.