Do úvodu tohoto textu jsem si předsevzal najít odpověď na otázku, jak se člověk stane legendou. Věčná sláva bývá někdy dílem náhody, na to však nelze spoléhat, navíc existuje spousta slavných lidí, kteří nejsou legendami, naopak každá legenda je slavná. Status legendy znamená mnohem víc než úspěch, úctu, obdiv, zbožnění, bohatství nebo cokoliv jiného. Znamená to vykonat něco zdánlivě nemožného, něco, co změnilo svět a stalo se příkladem pro milióny následníků. Legenda po sobě nechává odkaz, o němž budou hovořit celé generace. Marš času jí neublíží, naopak přidá víc lesku a jakousi auru záhadnosti, na nichž bývají některé legendy postaveny. Legendární umělec (ale také bodybuilder z historicky významného období) může být zařazen mezi klasiky, umělec lehčího žánru se mnohdy stává celebritou. Když zůstaneme u bodybuildingu, jako první
Vás napadne Arnold Schwarzenegger. Jistě, je legendou už od třiceti let, ne-li dřív. Nerad bych někomu ubral slávu, dál zmíním namátkou jména John Grimek, Reg Park, Jack LaLanne, Larry Scott, Sergio Oliva, Dave Draper, Frank Zane... a Bill Pearl. Měl štěstí, že většinu svých současníků a soupeřů z 50., 60. a 70. let minulého
století přežil a hřál se na výsluní zasloužené slávy neuvěřitelných 91 let.
Dětství v rezervaci
Nez Percé neboli Níimiipu je kmen původních amerických indiánů, žijících na nehostinném, skalnatém a písčitém území států Washington, Idaho a Oregon a poprvé popsaných v roce 1805, kdy jich bylo asi 6 tisíc. Název Nez Percé (pierced
noses) dostali od francouzsko-kanadských obchodníků s kožešinami a znamená "propíchnuté nosy", přestože tomuto obyčeji nikdy neholdovali. Propíchnutý nos tedy (naštěstí) neměl ani William Arnold Pearl, jenž se v indiánské rezervaci Warm Springs v severní části Oregonu posledního dne měsíce října 1930 (byl to pátek) s porodní váhou 5,8 kg narodil. Otec Harold Frank měl 27 let (nar. 1903), matka Mildred Elisabeth 25 let (nar. 1905) a byli manželé už deset let. Tři roky po svatbě přivedli na svět dceru Fontelle a po dalších čtyřech letech prvního syna Harolda. Táta Frank měřil šest stop, vážil 85 kilo a byl podnikatelem, majitelem restaurací, taveren, heren, sítě hracích automatů, obchodů s levnými oděvy, pily a zlatého dolu v Grangeville.
Zemřel v roce 1993. Bydleli v městečkách Prineville nebo Yakima, kvůli spoustě práce neměli se ženou na děti čas, a tak roli matky zastávala nejstarší Fontelle. Pearl vzpomíná, že se ustavičně prali a hádali, přičemž otloukání od silnějšího Harolda bylo jedním z důvodů, proč začal trénovat s činkami. Jejich drsné výměny názorů (ve skutečnosti zuřivé bitky na pěsti) trvaly až do roku 1975, když se Bill odstěhoval na ranč v Oregonu.
Kvůli narozeninám v říjnu šel Pearl do školy o rok později. Ve třetí třídě se naučil hrát na saxofon a naprosto propadl hře v kuličky. V té době už děti pomáhaly v restauracích tři večery v týdnu a o víkendech, prázdniny trávily výpomocí na chmelnicích a v sadech. Za vydělané peníze si Pearl kupoval šaty do školy. Asi v 11 letech se vrhnul do sbírání starých aut, motocyklů a bicyklů, které zkoušel restaurovat do původního lesku. Po pár letech už jezdil na skútru nebo řídil opravený Ford model 1924. V roce 1940 došlo k události, jež změnila Pearlův život. Viděl cirkusového artistu na slonu. Představil si, jak by s takovou silou a schopností ovládat velikánská zvířata mohl kontrolovat i bratra a konečně vyřešit všechny problémy. Co ale mohl dělat padesátikilový kluk? Začal tím, že vzpíral galonové piksly kukuřice a fazolí nebo vleže na podlaze prováděl jakési výtlaky s pytlem brambor. Po vyhlášení války Japonsku v prosinci 1941 se život stal mnohem obtížnější. Otec prodal restauraci, nastoupil do doků v Tacomě a rodina šla za ním. Po roce se vrátili do Yakimy a koupili tavernu, kde děti nesměly pomáhat. Náhradu si Pearl našel v manuální práci,
kopání jam, rubání dřeva a výpomoci na stavbách, mezitím sháněl knížky o starých silácích a s kamarády Petem Trusleym a Alem Simmonsem si koupili 45kg činku York Big Ten Special za 39 dolarů. Trénovali třikrát týdně ve sklepě podle návodu a vydrželi zde dlouhých pět let. Váha i síla zvolna narůstaly, ve čtrnácti letech Pearl dělal trhy jednou paží se 45 kg, v sedmnácti naměřil kolem volné paže 31 cm.
Zápasník, nebo bodybuilder?
Pearl byl dobrý student i sportovec, šampión Yakima YMCA v zápase a po maturitě dostal nabídky fotbalového školného z několika univerzit, rozhodl se však jinak. Když vypukla válka v Koreji, podepsali s Alem Simmonsem čtyřletou vojnu u U.S. Marine Corps a byli umístěni na základně v San Diegu. Už během čtyřměsíčního základního výcviku Pearl navštěvoval slavnou posilovnu Lea Sterna (1922 - 2009) na Granada Avenue, pak jej na dva roky přemístili do U.S. Naval Air Station na ostrově Whidbey u Seattlu. Tam dělal údržbáře, řidiče a promítače filmů, po večerech boxoval, posiloval a zápasil. Vyhrál dokonce přebor 13. námořního okrsku ve váze do 80 kg.
Aby se vyhnul umístěnce na malé lodi bez posilovny, udělal si Pearl novinářský kurz a dostal se zpátky do San Diega, tedy znovu
k Leu Sternovi. Pracoval v informační kanceláři jako Public Information Officer, pobíral žold 110 dolarů měsíčně a všechen volný čas trávil u činek. Stern později napsal: "Když Bill u mne začal trénovat, moc jsem se mu nevěnoval. Byl prostě dalším urostlým klukem, jehož zajímala síla pro zápas. Měl dobré šance reprezentovat USA na olympijských
hrách 1952." Trenér a žák se nakonec spřátelili a Pearl Sterna ve všem zastupoval, uklízel, přijímal nové členy a o víkendech přespával na lavici v šatně. Rozhodl se také, že se v civilu bude živit jako majitel posilovny.
Ve Sternově posilovně trénovali dva velcí borci, které obdivoval: obrovitý Keith Stephan a černý svalovec Hugh Cobb, Pearlův dočasný parťák a soupeř na první soutěži Mr. San Diego 1952, kde Pearl skončil třetí a Cobb vyhrál. Nadešel rok 1953 a mladý
indián začal sbírat úspěchy: Mr. Oceanside, Mr. Southern California a Mr. California, vše v jednom zátahu od ledna do dubna. Poté se zaměřil na hlavní cíl - AAU Mr. America dne 9. června v Indianapolis. V té době Pearl sloužil na palubě zásobovací lodi U.S.S. Sperry a v tréninku musel improvizovat. Proto si před soutěží vybral dovolenou a Stern jej vyslal na týden do Yorku v Pensylvánii, aby s pomocí Johna Grimeka doladil formu.
Bill Pearl na soutěži Mr. San Diego 1952
Grimek rovněž odvezl Pearla svým novým Packardem do Indianapolis, kde panovalo velké horko. Nervózní mladík začal ztrácet na váze a na pódium nastoupil s 87,5 kg. Poté, co 28 účastníků předvedlo své sestavy a čekalo na výsledky (Pearl udělal jen čtyři pózy), Pearlův přítel z Kalifornie Irwin "Zabo" Koszewski oznámil: "Pearle, ty jsi vyhrál, Dick DuBois je druhý a já třetí!" Podle Lea Sterna trvá pět až deset let tréninku, než kulturista vyhraje Mr. America. Pearl toho dosáhl za méně než tři roky, což dokazuje jeho talent i odhodlání v nepříliš vhodných podmínkách.
Po návratu do San Diega čekalo Pearla rozhodnutí, co dál. Na Mr. America už podle pravidel startovat nesměl, dostal ale pozvání od šéfa britské federace NABBA Oscara Heidenstama, aby se zúčastnil soutěže Mr. Universe, připravované na den 11. července 1953 v Londýně. Protože zbývalo málo času, nikdo se nestaral o cestovní předpisy, málem zapomněli i na očkování, až situaci zachránila armáda, resp. důstojník jménem Ralph Styles, který málem bleskově zařídil vše potřebné. Cesta leteckým speciálem do Anglie zabrala čtyři dny. Nejprve ze San Diega do San Francisca, pak na Aleutské ostrovy, dál na Azorské ostrovy a nakonec na základnu poblíž Londýna, neboť Pearla jakoby "služebně převeleli" na americkou ambasádu. Na jevišti London Palladia měl Pearl číslo 38 a vážil 97,5 kg. Jak známo, chráněnec Lea Sterna zvítězil nejen v kategorii, ale dobyl celkový amatérský titul a stal se prvním mužem, jenž získal poháry Mr. America a Mr. Universe v jednom roce.
Zpátky doma na palubě Pearla za skvělou reprezentaci námořnictva odměnili speciální cenou, hovořil do rádia a televize, musel napsat texty o fitness do armádních příruček a bohatě si užil svých pět minut slávy. Když se o všem dozvěděla matka, vypsala v dopise typické mateřské obavy: "Bille, co budeme dělat se všemi tvými šaty? Schovávala jsem je a teď už ti nepadnou!" Poslední dny služby Pearl strávil v Coronado Naval Air Station. Do civilu odešel v roce 1954 s našetřenou částkou 2800 dolarů, a jelikož nechtěl konkurovat Sternovi, v Sacramentu, městě s populací 200 tisíc lidí a dnes metropoli Kalifornie pronajal místnosti a otevřel svou vůbec první posilovnu "P-Street Gym". Současně se oženil s dívkou jménem Sylvia Ann Frazier, aby se stal otcem syna Philipa a dcer Kimberley a Reneé. Byznys posléze nabral tak šílené obrátky, že po čase řídil sedm posiloven po celém státě a zaměstnával 40 lidí. Pracovní stresy nicméně zapříčinily rozvod manželství a v roce 1960 Pearl skončil téměř na mizině. Přesto se odhodlal pokračovat. Když se doslechl, že v jižní části Los Angeles, v Inglewoodu, je na prodej gym
George Redpatha, neváhal a hned složil zálohu. Posilovna fungovala od roku 1949 a byla první společnou cvičebnou pro muže a ženy v USA, kde navíc trénovali olympionici, koulař Dallas Long a diskař Rink Babka, vzpěrači, powerlifteři, včetně Pata Caseyho, a siláci Chuck Ahrens se Stevem Merjanianem.
Bill Pearl jako Mr. USA 1956
Ještě se musíme vrátit do roku 1956. Trenér Stern přemluvil Pearla, aby startoval na soutěži Mr. USA Pro (14. dubna v Los Angeles), pořádané Bertem Goodrichem a dotované sumou 1000 dolarů. Ačkoliv Pearl vyhrál (2. Clarence Ross, 3. Zabo Koszewski), v důsledku vlastně tratil, protože musel za sebe najmout náhradu k vedení posilovny. Také Goodrich se ukázal jako šizuňk, když Pearlovi předal jen 500 dolarů s tím, že zbytek rozdělil mezi další závodníky.
Protože od Mr. USA pořádně netrénoval, překvapila jej nabídka York Barbell Company, aby reprezentoval firmu na NABBA Mr. Universe v Londýně dne 16. června. Pearl už dlouho nezažil prohru, neuposlechl námitky Lea Sterna a do Anglie odletěl. Pamětníci tvrdí, že nebyl v nejlepší formě, a dokonce si ani neoholil hrudník! Ovšem kdo by po cestě trvající tři dny přes půl zeměkoule udržel 100% připravenost, navíc když šel přímo z letiště na pódium? Svoji kategorii profesionálů nad 173 cm tedy vyhrál, o celkové vítězství jej však připravil báječný Jack Delinger z Oaklandu. Pearl po tomto zklamání začal znovu trénovat až na jaře 1957.
V roce 1958 vyhrál Reg Park podruhé titul Mr. Universe. Stern s Pearlem dospěli k závěru, že je čas také natáhnout plavky, a zvolili rok 1961. Soutěž proběhla v Royal Hotelu 23. září a největším soupeřem byl Pearlovi dvojnásobný amatérský vítěz Earl Maynard z Barbadosu. Sbor rozhodčích nicméně nadělil Pearlovi 100 % hlasů a tím obhájil svůj druhý titul.
Po šestileté pauze a ve věku 37 let, údajně naposledy s cílem poté odejít ze scény, Pearl nastoupil 23. září 1967 na jeviště divadla Victoria Palace, ve slabé konkurenci vyhrál "hands down," jak říkají Angličané, přičemž jej 14 rozhodčích dalo na 1. místo.
23. ročník Mr. Universe NABBA se konal 18. září 1971 a v kategorii vyšších profesionálů přinesl "souboj století," neboť se zde sjely legendární osobnosti Reg Park (43 let), famózní Kubánec Sergio Oliva (29 let) a 41letý Pearl. Rozhodčí vynesli jasný verdikt: vítězný Pearl dostal 10 prvních míst, druhý Oliva
čtyři. Proč Pearl obrazně řečeno nesl kůži na trh, ptáte se možná? Po světě se totiž ozývaly hlasy, že se bojí soutěžit. Pearl to zprvu nebral vážně, vždyť měl 41 roků, avšak nakonec se rozhodl ukázat všem a jednou provždy, kdo je tady králem (a ukázal). Můžeme pouze litovat, že nesoutěžil ve federaci IFBB a nezměřil síly s Arnoldem Schwarzeneggerem!
Bill Pearl na NABBA Mr. Universe 1971
Pearl soutěžil ve dvou dekádách (1952 - 1971), absolvoval 11 soutěží a 9 z nich vyhrál. Během kariéry trénoval a koučoval
9 vítězů Mr. America, 14 šampiónů Mr. Universe a jednoho vítěze Mr. Olympia (Chris Dickerson). Nejlepší míry: výška 175 cm, váha 105 kg, biceps 49,5 cm, hrudník 137 cm, pas 86 cm, stehno 73 cm a lýtko 49 cm. Poté žil ve městě Phoenix v Oregonu a řídil svou firmu Bill Pearl Enterprises, vydávající jeho publikace. Skonal 14. září 2022 ve věku 91 let.
Bill Pearl - exhibice ve věku 56 let (rok 1986)
Použité zdroje:
Pearl, Bill: Beyond the Universe, The Bill Pearl Story; The Bill Pearl Enterprises, Phoenix, Oregon, USA, 2003