Dnes Vám přinášíme druhou a závěrečnou část rozhovoru s úspěšnou závodnicí v bodyfitness České společnosti pro naturální kulturistiku Renatou Hanušovou. Pouze připomínáme, že první část rozhovoru najdete zde.
Podporuje Vás manžel?
Manžel mě hodně podporuje, hlavně, když po něm nic moc nechci a když si vystačím sama. (smích) Pokud potřebuji jet závodit například na Slovensko nebo třeba na podzim jsem byla v Karlových Varech, tak jel se mnou. Někam dál je to však finančně neúnosné.
Omlouvám se, že se vracím k suplementaci, ale vzpomněla jsem si ještě na jeden preparát, který užívám - CLA. Když totiž přestanu konzumovat hovězí maso a baštím jenom kuřecí nebo file, tak svalová vlákna červené maso stále potřebují. Když před závody vidím, že je forma dobrá, tak jej ještě jím, ale pokud začnu být nervózní, že břicho tolik nevylézá, jak bych měla představu, tak jej ze stravy vyřadím.
Býváte před soutěží nervózní?
Nervózní ani ne, spíš taková napnutá. Na soutěž se vždycky těším a cítím takové to šimrání, kdo tam bude, nebude… Taková zdravá nervozita, natěšení.
A v dietě?
Kluci mi říkají, že jsem až obdivuhodně klidná, když cvičím. Manžel to nijak nekomentuje. Navenek působím dost klidně, ale v sobě člověk přece jen pnutí má. Hodně dám i na úplněk a měsíční fáze, vím, že pokud se měsíc blíží k úplňku, forma nebude tak správná.
Přizpůsobujete planetám také trénink?
Ne, to ne. Ale když je v zrcadle vidět, že jsem zalitá, a vím, že jsem neudělala žádnou dietní chybu, tak si říkám: "Kruci, zase ten měsíc funguje." Své tělo už mám dokonale přečtené, vypozoruji všechno.
Jsou diety, kdy se čachruje s vodou...
Zkoušela jsem je také, ale asi jsem to teď na MS trochu přehnala, měla jsem pak nedostatek hořčíku. Zkoušela jsem i superkompenzační fázi a asi jsem na to příliš lehký člověk, tělo bylo takové zhuntované. Ale chtěla jsem to zkusit. Musím však uznat, že svaly neměly chybu, jak tělo natáhlo cukry… žíly byly… prostě to bylo úžasné.
Samozřejmě na to musíte trochu opatrně, protože jinak probíhá superkompenzace u chlapa s obrovskými objemy a jinak u Vás.
Já vím, byla jsem dokonce pod dozorem. Zkoušela jsem to teď na podzim, první závody jsem absolvovala v Banské Bystrici a formu jsem ladila až na MS. Nemohu se při váze 50 kg připravit na všechny tři závody na 100 %. Při MS jsem spadla dokonce na 49 kg, což už bylo hodně, už jsem cítila, že svaly odcházejí. Na Banskou jsem si zkoušela ne úplně přímo superkompenzačku, ale snažila jsem se cukry, sůl a bílkoviny tak nějak zkorigovat do dnů, na Karlovy Vary jsem už trošičku přitvrdila a na MS jsem vzala přípravu natvrdo. Asi to bylo nakonec příliš, ale měla jsem z toho dobrý pocit.
V dietě používáte klasické sacharidové vlny nebo jenom ubíráte cukr?
Cukr vylučuji úplně, jedu na bílkoviny.
Snažíte se až před soutěží nebo se držíte třeba už 14 dní?
Jak říkám, hodně bych spadla, takže ne. Když se v sobotu vracím ze závodu, v neděli večer už většinou nedávám žádné cukry, pondělí, úterý a středa, když cvičím, jedu jenom na nesolených bílkovinách.
A zvyšujete jejich příjem? Třeba na 3 gramy?
Ano, zvedám je hodně. Jsem typický masožravec, kuřecí prsa mě příliš nezasytí, takže masa sním opravdu docela hodně. Na váhu nebo gramy jsem množství nesledovala, ale mohu prozradit, že jsem měla nakoupené balíčky kuřecích prsou, jedno balení mělo dobře 600 – 700 g, což jsem za den spořádala. Když člověk nemá cukry, chodí cvičit, do práce a ještě drží superkompenzačku, je unavený. Celou dobu cvičení (pondělí, úterý, středa) jsem zařazovala jen bílkoviny bez soli, ve čtvrtek, když jsem třeba viděla, že měsíc šel do úplňku a voda ještě nebyla tak, jak jsem si představovala, jsem si dala dopoledne maso a pak už jsem jela čistě jen na cukrech. Představují je sice rýžové chlebíky, ale moc se mi neosvědčily, nafukují mě, radši využívám sušené ovoce. Pavel zastává názor, že mají hodně draslíku, ale mně vodu stáhnou lépe než rýžové chlebíky, mám to na sobě vyzkoušené. Dobrá je také suchá rýže, lepší než rýžové chlebíky, ale když cestuji, jsou mobilnější a výhodnější. V Delvitě kupuji čistou fíkovou marmeládu s hroznovým cukrem, která se mi hodně osvědčila a mám ji nejradši - je bez přidaného cukru, obsahuje opravdu jenom čisté ovoce s hroznovým cukrem, doporučuji v cukrovací fázi. Oblíbila jsem si ještě sušené fíky a rozinky. V Olomouci máme speciální prodejnu, vždycky si nakoupím dvě kila. Jsou dovezené z Iránu, opravdu čistě přírodní, necukrované, sušené na sluníčku, takže výborné. Osvědčily se mi skvěle.
Lepší jsou ještě pravé fíky, tyto ztrácí kvalitu cukru sušením.
Já vím, čerstvé fíky mi sice chutnají, ale k dostání u nás nejsou. Využívám tedy rozinek, sušených fíků a rýže. Když se smíchá fíková marmeláda s rýží, vznikne super bašta. Třeba dělám něco špatně, ale mám na sobě vyzkoušené, že mi to zatím funguje.
Hodně lidí využívá banán s rýží...
Banán jsem také zkoušela, je dobrý, ale až v den závodů. Mám pocit, že mi natahuje vodu, že ji víc drží v podkoží. Některé kamarádky však cukrují banány a jsou spokojené.
Každý organismus reaguje prostě jinak. Vím, že jste říkala, že v tuto chvíli necvičíte, ale pokud trénujete, pak sama nebo s někým?
Sama. Nemohu žádnou kamarádku přesvědčit, aby se mnou chodila cvičit, a s kluky je pro mě přehazování vah zdržování. Potřebuji odtrénovat "šup šup" a jít.
Vím, že jste se o tréninku již zmiňovala, ale domácí ranní posilovnu jste nedořekla...
Ano, trochu jsem odbočila jinam. Trénuji od pěti do šesti, s manželem jsme si postupem času nakoupili nějaké činky domů, takže ranní trénink se snažím zařadit co nejvíce doma, většinou cviky s činkami, doma stroje nemám, jen stacionární kolo, kterým řeším aerobní část. Příští týden mám ještě domluvený běhací pás, říkala jsem si, že do něj investuji, protože kolo na moje žíly příliš vhodné není, chodím spíše na běhací pás, který je lepší. Mám trombózu (ucpanou cévu) v tříslu, takže když vsedě šlapu, stlačuji si ji, pro nohu to není optimální poloha. Na páse mi rychlá chůze ani běh nevadí.
Jaký pás si chcete kupovat?
Vybrala jsem si Track SC od Kettlera, přijde mi, že je zlatou střední cestou. Jinak jsem spíše zastáncem činek, takže ráno doma železo v rukou a odpoledne posilovna, v níž jsou stroje opravdu dobré a cvičí se mi tady pěkně.
Jak se doma namotivujete k tréninku? Zavřete se do místnosti a začnete cvičit?
Když už jdu cvičit, cvičím. Jsem prostě zavřená, takže žádné vycházení nebo bavení se, jsem nervózní, i když mě vyruší telefon nebo cokoli jiného.
Jaký časový rozestup míváte mezi probuzením a startem cvičení?
Půl hodiny. Za pět minut půl páté vstávám, vezmu si preparáty (dopředu si je večer vždy nachystám, abych se nezdržovala), než se nasoukám do tepláků, než si promnu oči... Má to prostě svůj rytmus, který udržuji třeba 2 měsíce.
Manžel v tu dobu spí?
Ano. Já si zatím odbydu aerobní část, většinou deset minut, čtvrt hodinky na stacionárním kole, aby se tělo zahřálo, a ještě si odjedu břicho, protože jej radši zařazuji před vlastním tréninkem. Manžel se zatím vykulí a pomůže mi s činkami.
Nestává se, že si řeknete, dneska cvičit nebudu, prostě se prospím?
Ne, manžel mě dokonce přesvědčoval, zítra nebudeme vstávat, říkám: ne, ne, ne!
Závidím Vám takovou vůli.
Vůli mám obrovskou, všichni říkají, že až obdivuhodně příliš, což není také zrovna dobré, organismus si potřebuje i odpočinout. Ale když už jsem na sobě cítila, že jsem hodně unavená, 2 dny jsem si odpočinula. Natolik svůj organismus znám.
Nepřišel nikdy moment v dietě nebo před soutěží, že byste si řekla: "Končím, nebudu se připravovat, nestojí mi to za to."
I takovou chvíli člověk někdy zažije. Když jsem měla pocit, že závody neprobíhaly podle mých představ, když jsem se viděla líp, vždycky mě to tak trošičku srazí a říkám si: "Mám já to zapotřebí?" Ale po soutěži to člověka více motivuje, více dře a je to zase takové jiné.
Jak se na Váš trénink a sport dívá okolí? Kamarádi, kamarádky, lidé v práci?
Když cvičíte, na kamarády moc času nezbývá, takže jich moc nemám. Kamarádi jsou však lidé, které třeba celý rok nevidíte, ale pak vám zavolají: "Jé, tys byla na závodech...," protože si to někde přečetli. Ti mi hodně fandí. Já osobně nijak dvakrát neprezentuji, že závodím, nejsem chlubivý typ. V práci to spíš jenom přechází a tolerují...
Dovolíte si v práci konzumovat doma připravené kuřecí maso?
Ano, mám svou kancelář a v ní dokonce mikrovlnku a parní hrnec Tefal.
Tak to je pohoda, když máte vlastní kancelář.
Akorát, když jim tam zavoním kuřecím a někdo právě žvýká suchý rohlík, tak mě nemají zrovna rádi. (smích)
Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů!
