Reklama:

Legendy československé kulturistiky - Jaroslav Kulovaný (I.)

14.489 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Jméno Ing. Jaroslava Kulovaného není zdaleka tak známé, jak by si jeho výsledky na kulturistických pódiích zasloužily. Je pravdou, že nepatřil mezi ty nejzářivější hvězdy československého kulturistického nebe, ale v každém případě mezi její stálice. Myslím si, že v době jeho nejlepší formy byla kvalita jeho svalů na takové úrovni, že si rozhodně zasloužil dostat reprezentační příležitost minimálně na úrovni mistrovství Evropy. Bohužel pro něho, ale možná i pro celou naší kulturistiku, se tak stalo pouze jednou, a to až na závěr jeho kariéry. Jinak byl vždy zařazen v tom nejlepším případě do širšího reprezentačního kádru, tedy do takzvaného "béčka", a svoje kvality na mezinárodní úrovní tak mohl prokazovat pouze na výjezdech do "spřátelených" zemí na pohárové soutěže.

Jarda se vlastně celou kulturistickou kariéru trvající téměř dvacet let (!) prezentoval v kategorii do 179 cm a s jeho účastí na mistrovstvích Československa se pojí jeden, dnes již nepřekonatelný rekord - čtrnáctkrát bojoval o mistrovský titul, přičemž se stal trojnásobným mistrem republiky a získal dalších pět medailových umístění! V počtu účastí tím překonal o jedno desetinásobného mistra republiky Ing. arch. Petera Uríčka a vyrovnal rekord Antona Holiče. Jistě uznáte, že tato fakta ho jednoznačně kvalifikují mezi legendy československé kulturistiky.

Co je ovšem s podivem, že na rozdíl od řady jiných, často i méně úspěšných kulturistů, se Jardovi se nedostávalo příliš mnoho prostoru (respektive téměř žádný) nejen ve sportovních časopisech se širším zaměřením, ale ani v ročenkách kulturistiky či v časopise Tréner. Příčinu tohoto neutěšeného stavu neznám, ale moje osobní zdůvodnění je v tom, že Jarda se vždy choval velmi nenápadně, nikdy na sebe neupozorňoval a mluvily za něho "pouze" výsledky. Ani na pódiu nevynikal nějakou rvavostí a agresivitou, ale působil spíše jako klidná síla s vědomím svých nepopiratelných kvalit a s precizní dokonalostí dokázal upozorňovat na svoje přednosti, a to jak v povinných postojích hodnocení svalového rozvoje, tak při volné sestavě.

Nedostatek relevantních informací o jeho kulturistické kariéře byl jeden z důvodů, proč jsme si se Zdeňkem Dryákem v rámci připravované publikace o historii naší "předrevoluční" kulturistiky naplánovali cestu do Třebíče, jeho bydliště. Tuto návštěvu jsem odkládal asi dva roky s ohledem na covidovou pandemii, původně jsem chtěl využít k rozhovoru s ním jeho půlkulaté jubileum, protože v roce 2020 oslavil 65 let. No, pozdě, ale přece…

Cesta do Třebíče z Hradce Králové se zdála být poměrně jednoduchá, byť asi s třemi vlakovými přestupy a se závěrečnou "třešničkou na dortu", autobusovou výlukou z Jihlavy do Třebíče. Ovšem průběh cesty předčil veškerá moje očekávání - bohužel v tom negativním slovy smyslu. Místo plánovaných čtyř hodin se tato anabáze protáhla na celých šest a s ohledem na kolaps vlakové soupravy někde před Havlíčkovým Brodem jsem už ani nedoufal, že se naše setkání vůbec uskuteční. Ale jak se říká, konec dobrý, všechno dobré, a tak zhruba v půl druhé jsme se jak se Zdeňkem Dryákem, tak Jardou Kulovaným zdárně sešli před třebíčským vlakovým nádražím. S ohledem na zpoždění jsme hned nasedli k němu do auta a vyrazili do posilovny jeho domovského oddílu kulturistiky TJ Spartak Třebíč, kde proběhl náš rozhovor.

Skromně vybavená posilovna vytvářela vhodný dobový kolorit pro návrat do hluboké minulosti konce šedesátých let, do Jardova dětství, kdy se začal formovat jeho celoživotní vztah ke kulturistice. Více než padesátitisícové město Opava, které je fanouškům kulturistiky dobře známé díky tradiční soutěži Grand Prix PEPA Opava, je právě místem, kde 19. srpna 1955 Ing. Jaroslav Kulovaný spatřil světlo světa. "Můj vstup do života se neobešel bez problémů, protože jsem se narodil s oboustrannou luxací kyčelních kloubů. Tento stav se sice do mých tří let upravil, ale otec-tělocvikář na střední průmyslové škole mně sice sport nezakazoval, ale od výkonnostního sportu mne zrazoval," vzpomíná Jarda na svoje dětství. "Ovšem již ve 12 letech jsem zkoušel zvedat malé činky a tahat pružiny a zjistil jsem, že mám na silové sporty nadprůměrné vlohy. Už jako student gymnázia v 16 letech jsem začal chodit do primitivní posilovny ve sklepě (kde také jinde v té době!) se svými kamarády a hned napoprvé jsem udělal 10 dřepů s 60kg činkou. Po třech měsících můj výkon se stejným počtem dřepů vzrostl na dvojnásobek - 120 kg již svědčilo o tom, že by byla škoda, abych svůj talent nějak promrhal." Co tedy dál? Prostředí domácí posilovny bylo pro něho nevyhovující, ale Jarda v době, kdy oddílů kulturistiky bylo jako šafránu, měl štěstí. Jeden jeho kamarád měl kontakty na proslulý Colbert klub v Ostravě (pojmenovaný po vynikajícím americkém kulturistovi Leroyovi Colbertovi, v období počínající normalizace symptomaticky přejmenovaný na TJ Rudý říjen Ostrava…), a tak ani na okamžik neváhal a vydal se do Ostravy. Jakmile ho uviděl hlavní trenér Ing. Alexander Winkler a předseda oddílu Dalibor Toman, tak ho uvítali slovy: "Z tebe my uděláme šampióna!" Takže se ještě jako dorostenec dostal do oddílu, který byl veden fundovanými odborníky, a do prostředí závodních kulturistů, od kterých se mohl naučit správnou techniku, cviků, metodiku tréninku… Tedy se vyvaroval chyb většiny "sklepařů", kteří tuto možnost neměli a museli postupovat metodou pokusů a omylů.

Velmi rychle se zlepšoval, byť do Ostravy dojížděl trénovat jen jednou týdně a na konzultace, ale tento výkonnostní růst neušel pozornosti hlavního trenéra, a tak již po dvou měsících si v roce 1972 vyzkoušel první závody staršího dorostu. Ovšem na ně nevzpomíná nijak dobře: "Byl to snad nějaký krajský přebor, a protože součástí soutěže byl bench-press a já jsem udělal nějakých 70 kg, tak jsem skončil sedmý z devíti, tedy na chvostu závodního pole." Nijak závratný počátek kulturistické kariéry Jardu neodradil a velmi rychle se zlepšoval, vždyť po roce tréninku již byl schopen zvednout v bench-pressu 142,5 kg! S kamarády se v té době snažil založit oddíl i v rodné Opavě, ale když přišli sedmnáctiletí kluci s touto myšlenkou na okresní výbor ČSTV, tak se jim vysmáli… Uspěl o něco později až hlavní protagonista opavské kulturistiky v té době Jirka Týn (jeho kariéru jsme na našem webu již podrobněji popisovali), ale to již se Jarda nacházel na Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích.

Pět let studia v Pardubicích od roku 1974 rozhodně znamenalo velkou změnu nejenom v jeho osobním životě, ale i v tom kulturistickém. "Samozřejmě jsem se hned začal zajímat o možnost tréninku, mohl jsem se sice stát jako závodní kulturista členem vysokoškolské tělovýchovné jednoty a pobírat sportovní stipendium, ale paradoxně bych neměl kde trénovat, protože TJ neměla vlastní posilovnu," vzpomíná Jarda na své pardubické začátky a pokračuje: "Naskytla se mi ale možnost závodit za Olympik Pardubice, kde jsem pod vedením předsedy oddílu Václava Fialy trénoval po celou dobu studia." Nutno dodat, že to byla nemilá a demotivující skutečnost pro všechny východočeské kulturisty jeho kategorie, protože si Jarda svojí výkonností rezervoval suverénní vítězství ve své kategorii na krajských přeborech od roku 1975 na několik let dopředu…

Opravdu těžkou prověrkou jeho kvalit, schopností, ale i motivace byl přechod z kategorie dorostenců hned mezi muže, protože v roce 1973 byly zrušené samostatné juniorské kategorie. Toto neuvážené rozhodnutí svazu kulturistiky odradilo celou řadu talentovaných kulturistů pokračovat v závodní činnosti, ale ne tak Jardu. Vraťme se ale ještě k juniorským soutěžím. Ty byly sice postupně obnovené, ale pro něho tato skutečnost znamenala pouze jedinou účast na přeboru České republiky (ČSR) v Hodoníně v roce 1976, kde zvítězil a porazil tehdy začínajícího o dva roky mladšího a dosud nezkušeného Libora Minaříka. Jak sám Libor podotýká: "Jarda mne prostě převálcoval." S ohledem na skutečnost, že mu bylo již 21 let, tak jeho angažmá mezi juniory muselo s ohledem na věk již skončit.

Ovšem mezi muži se vůbec neztratil. Při své premiéře v roce 1975 sice ještě na medaili nedosáhl (pátý na mistrovství České republiky a sedmý na mistrovství Československa), ale hned o rok později v Jihlavě na mistrovství České republiky si vybojoval první medaili mezi muži v kategorii do 174 cm. Byť měla pouze bronzový lesk, tak již skutečnost, že se postavil na stupeň vítězů s neporazitelným Petrem Stachem, byla jistě dostatečnou motivací k další tvrdé tréninkové práci. Navíc druhý Petr Riška dominoval se 180 kg v povinném bench-pressu a tím si zabezpečil dostatečný náskok a stříbrnou medaili. Třetím místem se Jarda kvalifikoval na nejvyšší domácí soutěž do Gottwaldova (nyní Zlín), kde se dostal do finálové šestice - jistě úctyhodný výkon pro ještě jednadvacetiletého juniora, a navíc v té nejkvalitněji obsazené kategorii!

V roce 1977 na Mistrovství České republiky (ČSR) v Hradci Králové sice medaili nezískal, protože ho o ni připravil raketově se zlepšující Libor Minařík, ale na mistrovství Československa (ČSSR) v Ostravě si pátým místem o jedno polepšil. V této souvislosti je třeba připomenout, že kategorie do 174 cm se stále více a více zaplňovala špičkovými borci evropské úrovně, a navíc v ní kraloval Petr Stach. V roce 1978 uspořádal průkopník opavské kulturistiky Jiří Týn první ročník "O pohár města Opavy" a absolutním vítězem se nestal nikdo jiný než odchovanec místního oddílu Jarda Kulovaný. Nikdo tehdy nemohl tušit, že původně lokální soutěž se stane jednou z nejvýznamnějších na území Československa a jako jediná přetrvá do dnešních dnů, byť s pozměněným názvem… Ovšem méně se mu dařilo na mistrovství ČSR, kde skončil až šestý, nekvalifikoval se na federální mistrovství, a tak se rozhodl zkusit štěstí o kategorii výše - do 179 cm. A udělal to nejlepší rozhodnutí ve své kulturistické kariéře. Na mistrovství ČSR v roce 1979 získal svůj první mistrovský titul a na mistrovství Československa (ČSSR) opět v Ostravě skončil sice šestý, ale jako nejlepší český závodník!

V roce 1980 již u jeho jména nacházíme ve výsledkových listinách coby mateřský oddíl proslulý Sandow Mariánské Lázně. Že by se Jarda přestěhoval na druhý konec republiky? To ne, ale zavál ho tam osud v podobě jednoroční vojenské služby, kterou tam vykonával jako absolvent. "Jako chemik jsem měl narukovat do Liberce, ale díky protekci jsem se dostal do Mariánských Lázní. Zařídil to Jirka Týn přes známého generála a předseda oddílu a reprezentační trenér Luděk Nosek se již postaral o tréninkové podmínky. Přesto jsem musel stejně na měsíc do Liberce na chemický kurz, a protože zde vojáci odebírali časopis Tréner, tak mne hned poznali, zařídili jsme si tam svépomocí posilovnu, a tak díky tomu jsem ani ten měsíc nepromarnil." Díky dobrým tréninkovým podmínkám v Mariánských Lázních nemusel svoji závodní činnost přerušovat a za Sandow skončil v roce 1980 druhý na mistrovství ČSR, a to za oddílovým kolegou Janem Černým. Na mistrovství ČSSR v Púchově se ve své kategorii do 179 cm, ve které dominoval již šestkrát po sobě Peter Uríček, ještě natlačil do finálové šestice.

Protože ho na vojně zastihl spartakiádní rok a nácvik byl pro vybrané vojáky povinností, tak se mu nevyhnul ani Jarda Kulovaný. Při závěrečném secvičování v Praze jako absolvent měl na starost 40 vojáků základní služby a náhoda tomu chtěla, že mezi tisíci cvičenci byl i další Opavan, a to Standa Pešát, který sloužil jako tankista v Plzni. Slovo dalo slovo a díky Jardovi jako absolventovi oba hoši nezaháleli a pravidelně se vydávali společně trénovat do kulturistické posilovny na Klárově.

Jak se kulturistická i profesní kariéra Jaroslava Kulovaného vyvíjela dál po návratu z vojny, na to už se podíváme ve druhém díle článku.


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

17.08.10:00Marczus - A ještě suprák a steňák. Na této kombinaci u nás tehdy vyr..
15.08.20:19jiiriik - tvaroh a pangamin
09.08.19:06Peter Ustinov - V 17ti se u benche zlepsit ze 70 na 142,5kg za rok? Jak?
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínIFBB Diamond Cup Prague 2022 - komple...
Hockey1000 (09:42) • Nechci rozmíchávat nějaký hejt, ale ti z vás Kdo jste na soutěži taky byli ať už jako z...
magazínTomáš Mach a Vladimír Semerád - tréni...
Richard Kross (15:20) • Dobrý den, mám dotaz - je 53 let - cvičím cca 32 let - různé typy sportů od bojových až...
magazínJesus Rodriguez se zdá být na Yamamot...
Humanic145 (11:38) • Tyjo Jari, ja s ním asi v téhle kategorii nemám problém. Myslím, že jsou rozhodně horší...
magazínJesus Rodriguez se zdá být na Yamamot...
jari (21:08) • Nejpřipravenější závodník loňského EVLS napříč kategoriemi! Ale vclassic physique nemá...
magazínMichal Križánek týden před Olympia Am...
amoresPE (15:44) • Klasicka Krizova forma...este vysusit a na 130 kg to nebude zle. V Taliansku ta pro kar...



Supertelo.cz, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 03222543 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2022 Supertelo.cz, s. r. o. • Copyright © 2001-2022 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie