Reklama:
NOVÉ PŘÍCHUTĚ: Smart Whey Protein 1+1
Nejprodávanější proteinová akce letošního roku je prodloužena! Více zde.

Arnold Schwarzenegger: Velký speciál o dřepech (I.)

13.367 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Kulturistická tištěná média už od svých prvopočátků opakovaně vypisovala ankety o nejpopulárnějšího kulturistu, kulturistu s nejdelší kariérou, kulturistu s nejvyšším počtem titulů nebo obtížně vyhodnotitelnou anketu nejlepší kulturista všech dob. V kolika takových anketách Arnold Schwarzenegger obsadil první příčku a kolik by jich vyhrál ještě dnes? A vskutku, podle časopisu Flex se v roce 2008 vítězem ankety o nejlepšího kulturistu v historii skutečně stal! Byl nepřekonatelný jako Mr. Olympia a donedávna patřil k nejvlivnějším osobnostem bodybuildingu. Vlastnil nejbystřejší instinkty a jasnozřivý intelekt ze všech minulých i dnešních kulturistů, a jakmile ztratil motivaci ve sportu, chopil se příležitosti u filmu. Dostalo se mu zdrcující kritiky, zčásti právem, všimněte si však, že většina nejlépe placených megahvězd nejsou nijak dobří herci, zato vydělávají producentům (i sobě) ohromné peníze a naplňují tím podstatu byznysu. Clint Eastwood, Jean-Claude Van Damme, Dolph Lundgren, Sylvester Stallone, Dwayne "The Rock" Johnson, Jason Statham a Vin Diesel točili a točí vysoce ziskové filmy, nabité akčními scénami. Průměrní fanoušci ve věku 15 - 30 let, přesně ti, kteří vyprodávají kinosály, chtějí vidět osobnosti větší než sám život, drsné, trošku vyfantazírované a všeho schopné chlapy se svalnatými postavami. A filmy jako Ničitel Conan, Predátor nebo Komando jim tohle všechno daly.

V úvodu musím chtě nechtě připomenout tři věci. Krom vzpírání a powerliftingu v mládí Arnold až na výjimky potvrzené výrokem: "Když jsem chtěl přidat ke stehnům 2,5 cm, soustředil jsem se na silový trénink a cvičil dřepy s 227 kg na ramenech," sílu v konceptu maximálních pokusů nepěstoval. Jak tvrdí John Balik, který v roce 1973 za Arnoldem dojížděl do Los Angeles, mapoval jeho přípravu a tyto poznatky využíval v úvodnících již neexistujícího časopisu Ironman, jehož byl šéfredaktorem: "Růst kvalitních svalů je výsledkem práce s těžkými váhami a v dobré technice u základních cviků. Co je to těžká váha? Podle Arnolda je to váha umožňující dokončit cílový počet opakování. Když jej může překonat, udělá to. Cílový počet opakování je právě tohle, nikoliv určité číslo, jehož dosáhnete a skončíte." Pochopitelně v detailním popisu Arnoldovy symbiózy se dřepy, jimž se mimochodem intenzivně věnoval plných 15 let, nemohou chybět čísla - rekordy na opakování, váhy a rozměry. Vzhledem k tělesným parametrům, zejména dlouhým nohám, byl Schwarzenegger silný. Ne sice jako Franco Columbu nebo Ken Waller, ale určitě tolik, kolik potřeboval. Zajisté Vám neuniklo, že Arnold dřepoval bosý, přinejmenším na většině snímků. Jak ale dokládají vědecké výzkumy, dává to smysl! Sílu svalové kontrakce určuje souhrn míry duševního nasazení a různých reflexů. Ve dřepu je jedním z nich napínací reflex, vznikající jako reakce na tlak na chodidla a způsobující kontrakci svalů nohou. Trénink v botách citlivost chodidel snižuje a možná tento reflex "vypíná", kdežto trénink naboso receptory napínacího reflexu "osvěžuje" a umožňuje tak cvičení s těžší váhou. Věděl tohle Arnold?

Schwarzenegger je nejlepším příkladem toho, jaký by kulturista měl být - kritický vůči vlastním nedostatkům, schopný identifikovat svoje slabiny a následně je odstranit, někdy i za pomoci těch nejbrutálnějších tréninkových metod. Na začátku kariéry Arnold připomínal obrácený trojúhelník - byl ramenatý, se sudovitým hrudníkem, ovšem s dolními končetinami na úrovni průměrného cvičence. Odpovědí na potřebu zlepšit zaostávající nohy a dostat je na úroveň famózního trupu měla být cesta peklem. "Pro rapidní nárůst hmoty je třeba stehna šokovat," netajil své přesvědčení Arnold. "Tím nejpřímějším způsobem je zařazení velkého počtu těžkých sérií těch nejzákladnějších cviků jako dřepy, tlaky nohama a hacken dřepy a pokaždé se dopracovat aspoň k 15 opakováním. Stehna musíte zatěžovat vysokým objemem práce, mnohem vyšším než jiné partie. Často jsem dělával přes 20 sérií jen na kvadricepsy, a pak jsem teprve přešel na hamstringy."

Graz = vzpírání, Mnichov = powerlifting

Nejznámější kulturista historie zahájil svou kariéru v létě 1962 díky plavčíkovi z plovárny na thalském jezeře (Thaler See), který jej seznámil s trenérem klubu Union Graz Kurtem Marnulem (Arnold sám se styděl). Ten změřil jeho výšku jako 181,5 cm, obvod stehen 53 cm a zapsal váhu 70 kg. Už příští léto mladík přidal 10 kg a nohy zvětšil o 5 cm. "Posilovat jsem začal s cílem zlepšit nohy pro fotbal," přiznal v autobiografii Arnold: Výchova kulturisty. "Makal jsem tvrdě a vzhledem k věku patnáct let jsem dřepoval s pěkně těžkými váhami. Měl jsem dobrou sportovní postavu a moje svaly překvapivě rychle reagovaly." Jelikož trénoval mezi vzpěrači a za svůj vzor si vybral siláka Rega Parka, od prvopočátku preferoval základní cviky s činkou, počty opakování okolo osmi, nebo pyramidy. Ze vzpěračského trojboje 320 kg (tlak 120 kg, trh 110 kg a nadhoz 137 kg) lze stěží usuzovat o síle nohou, taky není známo, jestli Arnold vzpíral do dřepu nebo do výpadu ("nůžek" - divím se, že se na to Arnolda nikdo nikdy nezeptal), jakou měl techniku a kolik úsilí vzpírání věnoval. Ve zmíněném životopise uvedl: "Na vojně (říjen 1965 - srpen 1966) jsem svůj trénink rozdělil mezi vzpírání a bodybuilding. Zajímalo mne zvedání těžkých činek a představy sebe sama s ohromnou činkou nad hlavou dlouho utkvívaly v mé mysli. V osmnácti jsem se stal vzpěračským mistrem Rakouska, ale po soutěži Junior Mr. Europe jsem se vzpíráním skončil." V kasárnách pro Arnolda dokonce zřídili tělocvičnu, kde povinně trávil až šest hodin denně (vojenská preference kvantity nad kvalitou), díky tomu zvýšil váhu z 90 kg na 102 kg.

Arnold Schwarzenegger (1965)

Ve vůbec prvním článku, který Arnolda představil Evropě (Health and Strength, březen 1967) a světu (Ironman, červenec 1967), jeho autor Albert Busek píše: "Dne 1. srpna 1966 Arnold odjel do Mnichova a začal pracovat jako instruktor v posilovně Rolfa Putzigera." V plně vybavené posilovně Arnold poprvé v životě dělal zakopávání vleže! Svoje k uzoufání zanedbané nohy začal drtit 10 sériemi dřepů po 10 opakováních a 10 sériemi zakopávání - každý den po dobu celého roku, což teoreticky dává 365 tréninků bez přerušení a 7300 sérií. Neuvěřitelné, nepochopitelné, neskutečné. Stehna touto lopotnou prací sice zlepšil, nicméně s každodenním tréninkem seknul, neboť nohy stále viditelně zaostávaly za trupem. Je těžké si představit, odkud sebral sílu vůle a energii, protože v dalším období trénoval sedmkrát týdně po pěti šesti hodinách. Stehna měl na programu v úterý, ve čtvrtek a v sobotu a dělal 5x 8 opakování dřepů, stejnou porci dřepů s činkou na prsou a hack dřepů na primitivním stroji plus 10x 10 opakování zakopávání vleže. Před odletem na Mr. Universe 1966 vážil 103,5 kg, na výšku 185,5 cm, obvod stehen měl 66,7 cm. Jak na tom byl se silou ve dřepu? Zkraje roku na mistrovství Štýrska udřepl jen 150 kg, koncem října na mezinárodní soutěži ve Stuttgartu vstal ze dřepu se 170 kg, to znamená, že se za půl roku zlepšil o 20 kg. Na kopii stránky z časopisu Kraft Sport Revue s výsledky soutěže je chybně uvedený dřep 140 kg. Další pokrok se dostavil o pět měsíců později, 2. dubna 1967 v Mnichově, kde postoupil na rovnou dvoustovku, a konečně poslední záznam z května 1968 připisuje Arnoldovi kredit za 215 kg.

Práce ve studiu byla náročnější, než Arnold očekával. Hlavně bylo pro něho těžké radit normální veřejnosti. "Vyvolávalo to ve mně pocit marnosti. Lidé, jimž moje pokyny stejně nebyly nic platné, mne jen okrádali o čas." Aby však povinnosti instruktora nešidil, a navíc zvládal gigantické porce tréninku, Arnold svůj každodenní program rozpůlil. Slyšme Arnolda: "V Mnichově jsem trénoval ráno a večer, byl to počátek později proslulého štěpeného systému, který jsem sám vymyslel. Cvičil jsem mezi devátou a jedenáctou dopoledne a pak od sedmi do devíti večer. Za dva měsíce jsem nabral skoro 2,5 kg. Lidé říkali, že trénovat dvakrát denně je pitomost, ale já si jich nevšímal." Dodejme, že Arnold ve skutečnosti trénoval čtyřikrát denně - mimo zmíněné dva dlouhé tréninky přidával půl hodiny v době oběda a poslední dávku absolvoval v noci před 23. hodinou. Gott im Himmel, čtyřfázově a třicet let před Ivanem Abadžijevem, nejlepším vzpěračským trenérem 20. století a propagátorem vícefázového tréninku?

Arnold posilovnu koncem roku 1966 od Putzigera odkoupil. Peníze si půjčil, k tomu prodával proteiny, řídil ještě další tělocvičny a dával soukromé lekce. Díky 2. místu na Mr. Universe a podrobné reportáži v tisku se z Arnolda stal nejznámější mnichovský trenér. Počet jeho klientů stoupl ze 70 na 200, mohl si koupit malé auto značky Volkswagen a pronajmout vlastní byt. Když v roce 1967 titul vyhrál, měl v posilovně na 400 lidí a ti už nějaké peníze přinesli, neboť měsíční poplatek činil 25 marek. Navíc Busekem obstarané exhibice po Německu a Anglii vynášely 200 až 500 marek za vystoupení.

Věc, kterou musím na tomto místě vyzdvihnout, je úplné unikum a originalita, neslýchaná před Arnoldem ani po něm. Kromě toho jde o naprostý zlomový bod ve vnímání svalové práce. Psal se rok 1967: "V posilovně jsem začínal brzy ráno a končil až večer. Bylo úžasné spojit zálibu se zaměstnáním! Se získáním partnerů na trénink jsem problémy neměl, protože každý kulturista v Mnichově chtěl trénovat jen se mnou. Mysleli si, že znám nějaké tajemství, které by ode mne získali, a stali se takovými jako já, ale jediným tajemstvím byl trénink na hranici bolesti a obrovská kvanta potravy. Po každém tréninku jsem chodil do restaurace, snědl jedno kuře a vypil množství piva. Také v tréninku jsem začal experimentovat. Snažil jsem se najít takový princip, který by mi umožnil ještě víc zvětšit svalstvo - a podařilo se mi to! Tak jsem objevil způsob šokování svalů. Když pravidelně provádíte libovolný cvik, svaly si na něj postupně zvyknou a růst se zpomalí. Jednou týdně jsem tedy vzal parťáka a odjeli jsme autem s činkou do lesa za městem. Pamatuji, jak jsme první den chodili po lese a dělali plné tři hodiny dřepy se 115 kg. Začal jsem 20 dřepy, pak udělal svá opakování on a zase jsem byl na řadě já. Vcelku jsme udělali asi 55 sérií dřepů. Poslední hodina se zdála nekonečná, ale fungovalo to. Naše stehna se nafoukla jako balóny. Dali jsme jim takový šok, až jsme týden nemohli dobře chodit, ale zvětšily se o více jak půl centimetru. Svaly se prostě musely zvětšit, jinak by ten nápor nesnesly. Takhle jsem poprvé poznal, že bolest může být lahodná."

"Je důležité, abyste to dělali rádi, a my to doslova milovali. Bavili jsme se, to ano, ale zároveň jsme odvedli vynikající tréninky na čerstvém vzduchu podobající se mučení. Hecovali jsme jeden druhého a zažívali hromady bolesti. Třeba když nás uprostřed dřepu popadla křeč, svalili jsme se na zem a zkoušeli ji rozmasírovat. Tak jsem poprvé zjistil, jak se bolest může stát příjemnou. Z té bolesti jsme měli prospěch, proráželi jsme bariéru bolesti a šokovali svaly. Nahlíželi jsme na bolest jako na pozitivní věc, protože jsme z ní rostli."

"Bylo fantastické nabírat hmotu z bolesti. Najednou jsem se na to těšil a celá představa bolesti se stala radostným zážitkem. Nikomu jsem o tom nemohl říct, protože by si pomysleli, že jsem magor a masochista, což nebyla pravda, pouze jsem přeměnil bolest na potěšení, ale ne pro nic za nic, nýbrž proto, že bolest znamenala růst. Stěžovali jsme si navzájem, jak moc nás to bolí. Každý týden jsme dělali něco odlišného od obvyklé rutiny. Teoreticky jsme zkoušeli překvapit tělo, zatížit jej až na hranici únosnosti. Byl to nový způsob vyvolání růstu svalů. Zaznamenal jsem na sobě ohromující přírůstky a začal jsem to propagovat jako metodu tréninku. Žádní jiní kulturisté, které jsem znal, nic podobného nedělali, protože to byly moje nápady, úplně originální a vymyšlené speciálně pro moje tělo."

Jestli nevěřícně kroutíte hlavou, tak Arnold s překvápky pro nohy ještě neskončil. V jednom americkém magazínu se dočetl o tréninku určeném k probuzení svalů nohou do etapy nového růstu a prevenci stagnace. V prvním týdnu vykonával všechny cviky po 6 - 8 opakováních s těžkými váhami, v dalším týdnu dělal tytéž cviky po 15 až 20 opakováních. "Tento systém mi přinesl excelentní pokroky," řekl Arnold. "Díky nízkým počtům opakování jsem nabyl hmotu, vysoké počty zlepšily mou vytrvalost a mohl jsem tudíž dělat víc opakování s těžšími váhami. Získal jsem nejen lepší tvary a definici, ale moje energie stoupla natolik, že jsem bez ohledu na váhy cvičil série pouze s minutovými pauzami!"

Z mezidobí říjen 1966 až květen 1968 máme doloženy Schwarzeneggerovy výkony z powerlifterských soutěží. Měl jsem v rukou téměř všechna čísla Kraft Sport Revue z Putzigerova vydavatelství Universum Sportverlag, redigovaná A. Busekem, vyjma jednoho záběru mrtvého tahu si však na žádný snímek Arnolda ze vzpírání ani powerliftingu nevzpomínám. Nevíme ani, jaká pravidla se tenkrát používala. Na nejstarších, byť aranžovaných fotkách dřepu, je dobře znát, s jakými potížemi svoje dlouhé nohy skládal, ke všemu svíral kolena k sobě a kvůli plochým podrážkám jen obtížně udržoval stabilitu. Síla tam ovšem byla, na soutěžích dřepnul 170 kg, pak 200 kg a nejvíc 215 kg. Arnold vážil zhruba 115 kg a přes stehna měl 72 cm.


Foto:
archiv Josefa Švuba


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Supertelo.cz, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 03222543 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2022 Supertelo.cz, s. r. o. • Copyright © 2001-2022 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie