Dřevorubec Michal Dvořák: "V lese nachodím 14.000 kroků denně."

ŽIJÍ FITNESS, ŽIVÍ JE PRÁCE... Kuchař Tomáš Janíček: "Vstávám o půl čtvrté, v práci jsem i 17 hodin."

Fanoušci železné hry, řeknu Vám jedno tajemství. Kulturistika není sportem levným. Naopak by se dala přirovnat ke sportovnímu letectví, golfu nebo tenisu. Každá příprava je velkou investicí s mizernou finanční návratností, přesto nám to za to stojí. Samotným závoděním si v Česku pravděpodobně nikdo na chleba (čti rýži s masem) nevydělá, proto musíme mít všichni další zdroj příjmů. Charakter zaměstnání nám často přípravu ovlivňuje a mně se zdálo zajímavé vyzpovídat závodníky z různých výdělečných segmentů a zjistit tak, jak to s prací mají oni. Postupně si rozkryjeme příběhy jednotlivých atletů, kteří na trénink chodí s úsměvem po pracovní době, přestože si tělo říká o odpočinek a klidový režim. Ale oni to dennodenně zvládají a třeba se s jejich příběhy ztotožníte, nebo se jimi dokonce inspirujete.

Dnešní rozhovor Vám přiblíží každodenní fungování dřevorubce "Dr. Voštěpa", tedy drvoštěpa, tedy vlastně Michala Dvořáka. Kdo jiný by se do našeho seriálu rozhovorů Žijí fitness, živí je práce měl hodit více než člověk, který kácí v lese stromy a poté, co dotahá vzrostlé kmeny, ještě najde čas a sílu jít tahat "rance" do posilovny. Kdo jiný by lidem mohl sloužit jako inspirace než ten, kdo si najde cestu na soutěžní pódia, přestože při naturálních postupech zvládne uregenerovat jen tři tréninky týdně? Ať je horko, nebo hluboko pod bodem mrazu, Michal vykonává těžkou práci v lese, pak si sedne na pařez, sní tvaroh a jde dál makat. Proto si pojďte přečíst rozhovor se stříbrným medailistou mistrovství Čech 2021 v klasické kulturistice.

Michale, tebe jsem si do našeho seriálu pozval, protože jsi dřevorubec. Snad se neurazíš, ale mohl bys nám vysvětlit, co to vlastně znamená? Já si totiž představím drvoštěpa z pohádky, ale ty mi určitě upravíš představy.

Děkuji za pozvání a určitě se neurazím. Pokusím se ti udělat takové lehké seznámení s mou profesí. Povolání dřevorubce je v dnešní době kapánek jiné než v pohádkách. Dnes, abys tuto práci mohl vykonávat, potřebuješ auto, nejlépe s pohonem na všechna čtyři kola, k tomu tři motorové pily o různých silách a spoustu dalšího, včetně speciálního neprůřezového oblečení a bot, které nosíš jak v zimě, tak v létě bez ohledu na to, jestli je plus 30 nebo minus 27 stupňů. To je na té práci to nejnáročnější.

Jak ses vůbec ke své práci dostal? Je to rodinná tradice?

Ke své práci jsem se dostal přes kamaráda. Když mi bylo asi 19 let, tak za mnou přišel, že shánějí někoho na výpomoc, tak jsem šel. No a už jsem z lesa nevylezl.

Jakou pracovní dobu vůbec máš? Je to klasická práce od pondělí do pátku?

Pracovní doba je klasicky od pondělí do pátku po celý rok. Jako OSVČ můžu chodit do práce klidně i o víkendu, ale to už dnes dělám jen výjimečně.

Máte vy, lesní mužíčci, také práci rozdílnou dle ročních období? Takovou zkušenost nám popsal v talk show Host Ronnie.cz zemědělec Josef Květoň. Je náročnost tvé práce během roku kolísavá?

Nene, roční období mě nijak neovlivňuje.

Co vlastně začalo dřív? Byla to práce v lese, nebo ta v posilovně? A jak ti to šlo skloubit dohromady?

Dříve začalo posilování, s tím jsem totiž začal už v deseti letech. (smích) A skloubit dohromady to šlo docela v pohodě, jen zvládnout tu regeneraci není žádná sranda...

Mluvili jsme spolu na mistrovství Čech, kde jsi soutěžil, a říkal jsi mi, že i v přípravě trénuješ jen třikrát týdně, abys stihl vše uregenerovat. Jedná se o tak fyzicky namáhavou práci? Stíháš vše ujíst? Kvůli obrovskému výdeji musíš mít v objemovém období ještě větší příjem. O jakých kaloriích a makroživinách se tu bavíme?

Jídlo, to je jedna velká alchymie, poněvadž u této práce je energetický výdej značně vysoký, a hlavně proměnlivý. Takže se ten příjem musí neustále upravovat podle práce, a hlavně podle pocitu, protože já jsem schopný mít v pracovním dni energetický výdej okolo 3700 - 4300 kcal denně. A mimo pracovní den, například o víkendu mám výdej 2400 - 2800 kcal. Mění se to neustále. V objemové fázi je to sranda, ale v dietě před závody je to jedno velké utrpení, protože můj příjem na den je zhruba nějakých 1400 - 1700 kcal na den. To je pak hodně znát oproti výdeji, který v této profesi mám.

Jak to je s tím tréninkem třikrát týdně? Jak máš rozdělené partie a tak dále?

Trénink mám rozdělený stále stejně na pondělí, středu a pátek po celý rok. Vychází to tak nejlépe, aby mohlo moje tělo regenerovat, jinak už by to snad ani nešlo, takže namačkám všechny partie do těch tří dnů. To znamená, že v každém tréninku cvičím skoro vše. Ale ve zkratce to mám tak, že jeden den jsou nohy s břichem a pasem. Zbylé dva dny je to horní část těla, protože v práci nachodím okolo 14 tisíc kroků denně, takže nohy cvičím neustále.

Vloni jsi měl svou soutěžní premiéru a skončil jsi na druhém místě v klasické kulturistice na mistrovství Čech, letos jsi nepostoupil do finále přes velmi hezkou formu. Byla konkurence o tolik vyšší?

Ano, moje premiéra na pódiu skončila velice úspěšně, už jen kvůli tomu, že jsem se ve 34 letech odvážil soutěžit. Letos jsem se vydal na závody znovu, a jak říkáš, nepostoupil jsem, ale i přesto jsem velice spokojen, jaký jsem udělal pokrok za půl roku v přípravě mezi soutěžemi.

Jak to vidíš se závoděním dál? Spravíš si chuť ještě letos?

Se závoděním to vidím tak, že teď jsem v přípravě na Survival Cup, který se koná 14. května. (Michal zde obsadil 5. místo, pozn. red.) Chci nabrat další zkušenosti a taky chci soutěžit v kategorii kulturistika do 80 kg. To bude pro letošek asi vše. Na příští rok se chci pořádně připravit. Chtěl bych totiž jít na mistrovství Čech 2023 do kategorie kulturistika do 90 kg, takže uvidíme, jak se mi bude dařit a jaký posun udělám za rok, když jsem za půl roku nabral 3 - 4 kg svalů.

Jsi naštěstí stále naturálním závodníkem. Neuvažoval jsi o účasti na mistrovství Evropy, například v games klasické kulturistice? Je tam nižší váhový limit a asi bys byl pod šestiměsíčním monitoringem antidopingového výboru.

Mistrovství Evropy jsem nezvažoval. Nemám na to formu ani zkušenosti, abych mohl konkurovat na této úrovni, a skloubit přípravu s prací je pro mě časově, a hlavně finančně nereálné. Přeci jen si v práci beru volno jen dva dny před závody a to na "Evropu" není reálné. Takže ne, že bych nechtěl nebo mě to nenapadlo, ale není to v mé situaci za stávajících podmínek možné.

Kolegové asi většinou svačí pečivo se salámem nebo paštikou. Je to tak? Jak se liší vaše jídla?

Co se týká stravy mých kolegů, tak oproti mé je to rozdíl veliký, to je jasné. Ti jedí paštiky, salámy, rohlíky a tak dále. No a já střídám jen tvarohy, sýry, vajíčka. Taková ta základní zdravá jídla.

Jsi mezi nimi ojedinělým případem, nebo se najdou tací, kteří po náročně směně v lese ještě jdou bušit do rambodílny?

Popravdě znám jen jednoho dřevorubce, který cvičí také třikrát týdně, ale nemá závodní ambice, spíš trénuje tak kondičně.

Co ti tvá práce přinesla, co se postavy týče? Vybudovala ti obecnou kvalitu a zralost svalstva? Nezpůsobila ti dysbalance?

Já si myslím, že práce, kterou dělám, mi přináší hlavně fyzičku a všeobecnou pružnost těla a celkové zdraví. Přeci jen je krásné být v přírodě na čerstvém vzduchu.

Jak tě závodní kulturistika ovlivnila do života?

Je toho hodně. Počínaje novým nábojem do života a zvýšeným nadšením do posilování přes poctivý přístup ke stravě a jasný režim v životě. Nevzala mi snad nic!

Jsi vlastně fanouškem celého závodního maratonu? Máš své oblíbené závodníky, ať už z českých zástupců, nebo z řad světových hvězd?

Fanouškem toho "maratonu" jsem, ale snažím se to brát hlavně jako zábavu/sport, který dělám pro relax a odreagování se od všedních starostí, které mi dnešní svět přináší. Mí oblíbenci jsou z Arnoldových časů, nejsem zastáncem dnešního pojetí kulturistiky, kdy se mi objemy svalů zdají již příliš. Ty monstrózní rozměry musí podle mě hodně překážet při běžném fungování a je to už hodně za hranou zdraví.