Arnold Schwarzenegger dorazil na americkou půdu někdy v půli září 1968, spíš však kolem dvacátého. Dne 25. téhož měsíce absolvoval soutěž IFBB Mr. Universe v Miami na Floridě a na žádost německého sponzora nastoupil do posilovny Vince Girondy v North Hollywoodu. Po seznámení s nerudným trenérem měl možnost sledovat dvojnásobného Mr. Olympia Larryho Scotta při tréninku ramen. Scott prováděl tlaky s jednoručkami od roku, v němž Arnold začal trénovat (1962). Začínal s činkami před obličejem jako v závěrečné pozici bicepsového zdvihu, pouze o kousek výš, potom otočil lokty po stranách hlavy a udělal krátký, rychlý výtlak. Cvičil bez pauzy, od těžké váhy 50 - 60 kg dolů po stojanu až k 10kg jednoručkám. Napumpoval při tom deltoidy do takové velikosti, že Arnold na něho zíral s otevřenými ústy. Scott na svůj originální cvik, jenž se snad mohl jmenovat "Scottovky", později v časopisech pojmenovaný a rozšířený ve verzi Arnoldových tlaků čili "Arnoldek", neměl nižádný patent a stejně by Arnoldův globální věhlas sotva překonal. Mohl se nicméně utěšit faktem, že se aspoň bicepsové zdvihy s oporou loktů vžily pod názvem
Scottovy zdvihy.
Z opačné strany Gironda o Scottovi: "Když Larry poprvé přišel do mojí posilovny, ničím nepřipomínal budoucí hvězdu. Nikdy však nevynechal trénink, a jakmile jednou našel cviky, které na něho nejlépe působily, jako zdvihy s oporou loktů na bicepsy, kliky na širokých bradlech pro hrudník, sissy dřepy nebo upažování s jednoručkami, nikdy už se jich nezřekl. Jasně, že se stále snažil zvyšovat váhy, ale cviky měnil zřídka kdy. Vzpomínám, jak objevil cvik na ramena, který byl kombinací upažování a tlaků s jednoručkami. Na Larryho zabíral báječně, ale když jej zkoušeli ostatní, nedokázali z něho vytěžit skoro nic. Možná se prostě do cviku neuměli vcítit." Tady Gironda skromně dává kredit Scottovi, zatímco jiní autoři uvádějí, že jej sám vytvořil speciálně pro Scotta během přípravy na Mr. America 1962.
Scottovy tlaky vyžadují nezvyklý pohyb, téměř jako kdybyste chtěli létat. Kvůli útržkovitým informacím trvalo dlouho, než jsem celý trik pochopil, ale doufám, že jej dokážu srozumitelně popsat.
Stojan - oblouk - malíčky
Prvním předpokladem úspěchu se Scottovými tlaky je stojan na jednoručky, o který se můžete opřít stehny a předklonit. To je důležité, protože budete při tlacích vytáčet lokty dozadu a bez opory byste ztratili rovnováhu. Za stojanem má být zrcadlo kvůli kontrole. Druhým předpokladem jsou činky s kotouči vhodného průměru, ne většího jak 15 cm, s osičkami průměru 28 mm a délky 15 cm, aby byly kompaktní a pohodlné. Vezměte činky s malíčky těsně u vnitřní hrany kotoučků a přemístěte je k ramenům. Ve výchozí pozici mějte nadloktí rovnoběžně s podlahou a lokty před tělem. Ramena vědomě stáhněte dolů, dlaně směřují k hlavě. Při výtlaku máte zatáhnout lokty co nejdál dozadu a dlaně obrátit směrem k zrcadlu. Dělejte pouze prostřední 3/5 rozsahu pohybu, nezvedejte činky až nahoru. Zkuste si představit, že se pokoušíte dotknout lokty někde vzadu za hlavou! Ve skutečnosti to nejde, ale přesně o takový oblouk, jaký by lokty opsaly, kdybyste je anatomicky mohli otočit až za hlavu, máte usilovat. Poslední pětina tlaku je téměř čistá práce tricepsů a žádná ramena, takže netlačte činky do napnutých paží. Při spouštění činek se je pokuste držet co nejdál od sebe. V dolní poloze máte trochu větší sílu, tudíž je roztáhněte do stran. Nezapomínejte, aby malíková strana činek byla výš než palcová. Opačně byste přenesli většinu práce do tricepsů, Vy ale chcete, aby co nejvíc zabíraly boční hlavy deltových svalů. Když to promyslíte, celý pohyb jaksi připomíná ptáka rozevírajícího a skládajícího křídla!
Ramenům prospívají ubírané série. Rozcvičte se několika sériemi od lehké váhy až k 75 % váhy, s níž budete trénovat. Pak postupujte směrem dolů bez přestávky. Jestliže máte v posilovně činky odstupňované po 2,5 kg, začněte například se 30 kg. Udělejte 6 opakování, ihned vezměte 27,5kg jednoručky
a znovu udělejte 6 opakování. Potom přejděte na 25 kg a tak dál, dokud neukončíte 6 sérií po 6 opakováních. S ohledem na stupeň trénovanosti dělejte dvě až pět takových ubíraných (sestupných) sérií.
Arnoldovy tlaky s jednoručkami... Je sporné, jestli Arnold skutečně vymyslel tento cvik, nebo ne, ale rozhodně jej zpopularizoval prostřednictvím článků v různých kulturistických časopisech.
Joe Weider
Shodněme se na tom, že Arnold pochytil od Larryho Scotta zvláštní styl tlaků s rozdělenou váhou a upravil jej do podoby známé jako "Arnoldky". Cvik v originální verzi začíná s činkami pod bradou a dlaněmi otočenými k sobě. Při výtlaku do 3/4 dráhy otáčíte dlaněmi dopředu a opačným způsobem vracíte zpátky. V novější verzi Arnold držel dvě jednoručky jako v závěrečné pozici bicepsového zdvihu. Pak tlačil činky nahoru a vytáčel při tom palce dovnitř. "Cvik je vlastně zčásti tlak a zčásti upažování, takže propracuje čelní i boční hlavy deltoidů," říká. Zásadním trikem u tlaků s jednoručkami je držení loktů stranou od těla a jejich cílené tlačení dozadu. Další tip spočívá ve vytáčení zápěstí a naklopení činek malíčky nahoru. "Budou-li lokty tlačeny ven a drženy v linii s rameny," objasňuje Arnold, "činky se přirozeně naklopí, a navíc nebude možné propnout lokty."
Arnold zdůrazňoval, že modifikované tlaky jednoruček jsou podle jeho názoru nejlepším cvikem na deltové svaly, který vždy zařazuje do tréninku. Co je nutno vyzdvihnout - dlouhý pohybový rozsah, vzniklý nikoliv propnutím paží v loktech, nýbrž držením činek ve výchozí pozici co nejníže před tělem. Z hlediska biomechaniky totiž platí, že ve spodní fázi jakéhokoliv tlaku nad hlavu nejdříve zabírají deltoidy a trapézy. Naopak horní část tlaku, dejme tomu 1/5, je pouze triceps, a navíc nutí tělo provést záklon, od něhož posléze vznikají bolesti v zádech. A máte to!
Foto:
archiv Josefa Švuba
