Svaly a síla z minulosti: "Švýcarský Herkules" Johann Lemm

Je zvláštní, jak se běžné (vlastně zase tak běžné asi ne) situace promítají do mysli a jednání. Abych lépe vysvětlil, pokaždé když vycházím za město udržovat a obnovovat svou ubývající kondici snaživým stoupáním do svahů předhůří Orlických hor, vzpomenu si právě na tohoto chlapíka a hbitě měním styl na chůzi s vypínáním chodidel na špičky. Vím, je to marnost nad marnost. Nejsem už v rozkvětu života svého, nechodím po strmých horách a netahám se s těžkým batohem… Jestliže jsem rozvlekl své vypravování do určitých podrobností, stalo se to proto, že: "… nezávazná maličkost připomene nám někdy důležitou věc, tak jako hlt vína připomíná sklep, kde jsou plné sudy." (P. Jilemnický)

Možná je to čerstvým povětřím a pověstným kravským mlékem (ach ano, Milka!! - s důrazem na první slabiku), že z relativně malého Švýcarska, kde v dotčené době žilo cca 2,8 miliónu lidí, vzešlo tolik fyzicky mocných a ve sportu vynikajících mužů. Například zapomenutý cirkusový silák Charles Shroll (1826 - 1932), kvarteto vzpěračů a zápasníků bratří Deriazových, amatérský mistr světa 1903 a pozdější profesionální silák Francois Lancoud (1877 - ?), držitel světového rekordu v nadhozu jednou paží a olympionik Friedrich Hünneberger (1897 - 1976), olympijský vítěz z roku 1924 Heinrich Graf (1894 - 1960), světoví rekordmani Artur Reinman a Albert Aeschmann, další olympionici Emil Jacknu a Erich Ritter nebo profi kulturista Jean-Pierre Fux. Mimo to přímo z místa děje, z Graubündenu, pochází trojnásobný olympijský vítěz v běhu na lyžích Dario Cologna.

Před sto dvaceti lety také žil ve Švýcarech muž, který (mimo jiné) ustavil jeden z prvních světových rekordů ve dřepu. Ve světě síly a zápasnických chvatů měl přezdívky "Švýcarský horal", "Švýcarský Herkules" nebo "Švýcarský horolezec", a když se podíváte na jeho stehna a lýtka, je vám to jasné. Výstupy do strmých svahů s těžkým batohem na zádech v roli horského průvodce (Bergführer) a záchranáře a dennodenní túry na lyžích způsobily, že už jako mladík disponoval neobvyklou silou v nohách, nehledě na dolní končetiny plně kulturistických tvarů. Jako hodně podobný, byť mnohem cílenější se mi jeví trénink boxera z filmové série "Rocky", případně mnohé nápady z přípravy bývalého zápasnického šampióna SSSR Alexandra Karelina. Považme navíc, že se (Lemm) pohyboval v nesmírně náročném prostředí skal, ledu, sněhu, značné nadmořské výšky a mrazu. V dnešní době vyspělé trekingové výstroje včetně funkčního prádla a dalších vymožeností je s podivem, jak tihle chlapi zvládali svou činnost v polokabátě a kalhotách z celtoviny, ve flanelové košili, vlněných podkolenkách a juchtových bagančatech promazaných sádlem, okovaných na podrážkách hřeby a šikmými ocelovými destičkami!

Jmenoval se Johann Lemm, narodil se 17. srpna 1883 v lokalitě Dischmatal u Davosu v kantonu Graubünden, což je údolí jihovýchodně od Davosu směrem na Engadin a Sv. Mořic, a zemřel 23. června 1961. Dorostl jenom do 173 cm (někde se píše ještě méně, 169 cm), zato maximální váhy 98 kg. Normálně míval tak kolem devadesáti, plus minus. To je, vezmeme-li vyšší vertikální hodnotu, ještě pořád hodně - půl kilogramu kvalitní a funkční hmoty na centimetr výšky. Na fotografii, kde stojí s pažemi za zády, vidíme, kolik svalů to obnášelo - pohlédněme bedlivě na rozložitá ramena s fascinujícím sklonem trapézů, mocná nadloktí i předloktí, dost úzký pas a nohy s kvadricepsy, jaké byly k vidění až o půlstoletí později, navíc v žádném jiném sportu vyjma éry plně rozvinutého profesionálního bodybuildingu. Tyhle báječné svaly dolních končetin z doby před 110 lety, kdy téměř nikdo neprovozoval systematický bodybuilding (sériovým systémem 5x 10 opakování, například), kdy mechanicky dokonalé stroje, natož nějaké doplňky výživy, se nenalézaly ještě ani za obzorem, byly získány, lépe řečeno pracně nabyty, krosovým tréninkem s kombinací různých způsobů svalové práce: sjezdy a výstupy na lyžích, túrami v horském terénu se zátěží na zádech a nesporně též dřepováním s činkou. A potom se podívejte na snímek dnešních silových atletů...

Lemm v biografii (viz podklady) píše: "Nejen, že si mohu užít mimořádnou fyzickou sílu z otcovy strany, ale musím být za své zvláštní dispozice vděčný své matce (z východního Švýcarska s dívčím jménem Dach). Moje babička se jmenovala Dach-Tufli. Její bratr Barba Jann Tufli z Mombielu v okrese Prättigau byl nejsilnější široko muž daleko. Už jako pastýř v údolí Dischma v Rinertälu jsem měl touhu zápasit. Vždy jsem se těšil na Alpheuet, sušení sena mezi červencem a zářím na alpských loukách ve výškách až 3200 m, kde celá vesnice žije v salaších a po večerech se muži bavili zápasením. Zde jsem měl příležitost soupeřit s najatými dělníky, ale v zápase schwingen (jinak hosenlupf = styl lidového zápasu z německy mluvícího Švýcarska; zápasníci nosí Schwingerhosen, zápasnické kalhoty z juty nebo pytloviny s pásy, které se používají k přidržení) mne nikdo nikdy neporazil."

V davoském gymnastickém klubu Lemm v letech 1895 - 1898 předváděl slušnou sílu, neboť dostal osmkrát nad hlavu nejtěžší 57kg činku. Ve čtrnácti dokázal 15 opakování. Kromě gymnastiky a fyzické práce trénoval vlastně pořád. Každý den po vyučování cvičil na hrazdě před školou shyby a různé toče, navíc s ruksakem na zádech, o přestávkách zápasil s kamarády a jednou dokonce položil na lopatky učitele. Další úspěchy: v létě 1899 na kantonálních závodech v Ilanzi vyhrál cvičení na kruzích a zápas, roku 1901 zvítězil na národních přeborech ve vrhu těžkým kamenem, a poté soutěžil na gymnastických přeborech v Curychu.

Johann Lemm - zápasník

Na žíněnce byl Lemm nesmírně obratný a neuvěřitelně silný. Vyhrával jak díky síle, tak bleskové rychlosti chvatů. Když jako lokální superstar soupeřil v Davosu s jiným profesionálem, polovina obyvatel kantonu Graubünden podnikla pouť do města, aby spatřila svůj idol. Synové statkářů z Engadinu, Prattigäu a Schaffingu putovali pěšky dlouhé kilometry, jen aby se stali svědky několika minut zápasu. Boje tak byly od první sekundy nepříjemné nejen pro soky, ale též pro diváky. Například v roce 1910 Lemma vyzval Alois Patigler z Merana, Lemm jej za 7 minut skolil na záda a poslal domů. O 40 let později ve svých vzpomínkách litoval, že boj proti Patiglerovi trval jen 7 minut a tisíce diváků v Davosu byly ochuzeny o vzácný zážitek, a tudíž značně zklamány...

Lemm ve své knize uvádí, že byl třikrát mistrem světa ve volném stylu (1908, 1909 a 1910), jenže dostupné záznamy na specializovaných wrestlingových webech tomu nenasvědčují a vše působí silně zmatečně. V dubnu 1908 se v Henglerově cirkusu v Londýně odehrál turnaj ve volném stylu, nazvaný "Battle of Giants". Mezi těmi, které Lemm zdolal, měli být ruský mistr světa Ivan M. Poddubnyj, Alex Cameron ze Skotska, Laurent de Beaucairois z Francie, Matt Steadman z Anglie nebo francouzský silák Apollon, jenomže v originálním seznamu žádný z nich nefiguruje. Poddubnyj navíc zrovna působil v Berlíně! Lemm nicméně v Londýně pobýval, jak dosvědčuje noticka z dobových novin: "Říjen 1908. George Hackenschmidt odmítl výzvu Johna Lemma, neboť jím vypsaná prémie 2000 liber tomu, kdo s ním vydrží 15 minut boje, se týkala pouze britských subjektů."

Hned zkraje roku 1909, ve čtvrtek 14. ledna v Oxford Music Hall, se Lemm uvedl duelem s tehdejším olympijským vítězem v těžké váze, irským policistou Georgem Corneliusem O'Kellym (1886 - 1947). A jak to skončilo? I přes velký rozdíl ve výšce a váze (O'Kelly měřil 191 cm a vážil 109 kg) relativně malý Lemm popadl svého mnohem většího protivníka zezadu kolem hrudníku, zvedl jej ze země a přehodil v jakémsi kotrmelci přes sebe. Legální vítěz olympiády zkrátka neměl šanci!

V roce 1909 se soutěž pod názvem "Profesionální mistrovství světa" konala od ledna do února v Alhambra Theatre of Variety v londýnském West Endu. Ze známých borců zde byli Maurice Deriaz, George Lasartesse, Armand Cherpillod, Alois Patigler nebo Laurent de Beaucairois. Po dlouhých bojích konečně 9. února Lemm poráží Pata Connollyho (1880 - 1917) z Irska a od krále Jiřího V. dostává zlatý Lonsdaleův pás světového šampióna. Harmonogram děje poněkud kazí zpráva z jiného wrestlingového portálu, že Lemmovým poraženým soupeřem byl výše zmíněný Laurent de Beaucairois (1867 - 1935, 172 cm, 122 kg) a že prémie pro vítěze činila 100 liber.

Podle biografie a dalších podkladů měl Lemm v letech 1909 - 1910 pobývat v USA, jenže zase je to jinak. V září 1910 až srpnu 1911 se stále nacházel v Anglii, resp. ve Švýcarsku. Význačným, byť negativním bodem kariéry se stala prohra s tajuplným indickým bojovníkem Imamem Bakshem Pehelwanem (1883 - 1977) dne 5. září 1910 v Londýně. "Když oba muži vyšli na žíněnku, viděli jsme očividný kontrast v postavách," uvedly noviny. "Lemm nízký a masivní, Imam 183 cm vysoký a uvolněný, váhy obou 89 kg a 96 kg (Ind). Po signálu se Lemm vrhnul na Bakshe, sevřel jej v pase a hodil přes sebe, ten však bleskově unikl, vstal, zvedl Lemma, švihnul s ním na žíněnku a pomocí half-nelsonu přidržel na lopatkách. Druhé kolo skončilo ještě rychleji."

Snad teprve nyní mohl Lemm nastoupit v Hullu (nebo Brémách) na parník a vyrazit za oceán do New Yorku. Délka plavby závisela hlavně na počasí a překonání vzdálenosti asi osmi tisíc kilometrů mohlo trvat od 40 dnů do 10 týdnů. Zprávy o Lemmových bojích v USA zkrátíme. Prokazatelně podlehl fenoménu z Indie Gulamu Mohammadovi (1878 - 1960), mistru Ameriky Charlesu Cutlerovi (1884 - 1952), jenž o pár let později zdolal našeho skvělého Augustina Frištenského a Zbyszka Cyganiewicze z Polska (1881 - 1967). Na opačné straně vytrval 15 minut v nerozhodném boji s prvním americkým mistrem světa těžké váhy Frankem Gotchem (1877 - 1917). Poslední souboj v Buffalu v lednu 1912 dopadl zle. Lemm jako obvykle 110kg soka (Cyganiewicze) zvedl, uklouzl však a spadl na záda právě se Zbyszkem na sobě, zůstal ležet otřesený a zraněný na hrudi.

Někdy poté se Lemm vrátil domů. V červenci 1913 probíhal v Curychu turnaj, který vyhrál, v dubnu 1915 se přeškolil do role organizátora a uspořádal ve varieté Maulsbeersbaum v Bernu čtyřtýdenní turnaj ve volném stylu. 30. května 1915, Sainte-Croix, Vaadt, Lemm prohrává s expertem na jiu-jitsu Armandem Cherpillodem (1876 - 1940, 170 cm, 72 kg). Snad poslední doložený zápas Johna Lemma se odehrál dva měsíce nato v Curychu, kde přemohl vzpěračského mistra světa 1904 - 1905 a účastníka OH 1906, borce českého původu Josefa Steinbacha (nar. 1879 v Plzni, zemřel 1937). Dlužno doplnit, že Lemmovi bylo 32 a Steinbachovi 36 let.

Johann Lemm - podnikatel

Další částí povahy "Švýcarského Herkula" byly neobvyklé podnikatelské nápady. Začal tím, že v pozdním létě roku 1913 otevřel v Curychu tzv. Sportgymnasium, nikoliv ovšem ve smyslu střední školy, nýbrž řeckého gymnasion, cvičiště, místa pro trénink. V německy mluvících zemích se též užívá termín Sportstudio. Nabídka slibovala: "Instruktážní lekce, týkající se obecné tělesné kultury a zdravotní gymnastiky, jakož i odtučňovací cvičení, zápas a box." Mladí mužové tedy pod Lemmovým dohledem zvedali činky, zápasili a boxovali, dokud nepřišla první světová válka a neodvedla mladíky na evropská bojiště.

Jakmile válka skončila, pronajal si Lemm celou otevřenou dostihovou dráhu v curyšské čtvrti Oerlikon a uspořádal tehdy velmi populární cyklistické závody. Dráha byla dokončena v srpnu 1912, což z ní činí nejstarší fungující sportovní zařízení ve Švýcarsku. První konstrukce z předpjatého betonu na světě byla architektonickým mistrovským dílem podle standardů té doby a konaly se na ní závody v různých disciplínách dráhové cyklistiky. Lemm hlásil až 16 000 diváků, kteří chtěli v neděli vidět jeho cyklistické závody. V roce 1928 požádal kantonální úřad o licenci na zřízení lyžařské školy, kterou dostal až o rok později, a následně, roku 1930, mu byla odebrána.

Plánoval rovněž postavit 3 km dlouhou lanovku z Wolfgangu (1630 m) do nejvyšší železniční stanice a vrchu Totalphorns (2470 m), čímž by vznikla nejdelší lyžařská sjezdovka na světě. Nechal vypracovat rozsáhlé projektové studie a nakonec vstoupil do historie jako iniciátor Parsens-Bahn, dokončené jinou firmou někdy v roce 1935. Lemm nakonec uspěl aspoň tak, že kousek pod vrcholem Weissfluhu zbudoval lyžařskou chatu (nebo horskou restauraci), kde se lyžaři mohli před sjezdem občerstvit. Tuto restauraci, která se jmenovala Lemm-Huette, postavil v bezprostřední blízkosti startu derby Parsenn, sjezdového závodu, jenž byl v cirkusu sjezdového lyžování dlouho považován za skvělou klasiku a před 80 lety se nebylo třeba bát srovnání se sjezdovkou na Lauberhornu nebo se sjezdem z hory Hannenkamm v Kitzbühelu. Lemm jako skvělý lyžař jej ve své věkové kategorii několikrát vyhrál. Poslední roky života strávil Johann Lemm ve svém stánku na ulicích Davosu, v němž prodával pečené kaštany. Jak jsem uvedl v začátku, muž, jehož heslem bylo "das Leben is ein Kampf", skonal 23. června 1961 ve věku necelých 78 roků.

Dále cituji z knihy "Mighty Men of Old", vydané Bobem Hoffmanem v roce 1940. "John Lemm byl jedním z prvních mužů, kteří udělali hluboký dřep s více než 500 librami. Jeho rekord 517 liber (234,7 kg) vydržel téměř dvacet let, než jej výkonem 550 liber překonal Němec Josef Strassberger." V textu je rovněž zmínka o nepravděpodobném datu rekordu - cca 1903. "Jen málo mužů, pokud vůbec někdo, dokázalo provést dřep s 500 librami před Johnem Lemmem," dodává D. Webster.

Zkusme trochu historicky zauvažovat. Josef Strassberger se narodil v roce 1894, na MS ve vzpírání 1920 startoval v kategorii do 82,5 kg a na vrcholu síly mohl být v roce 1928, kdy s váhou 133,5 kg vyhrál OH, to mu bylo 34 let. Jestliže Lemmův rekord platil téměř 20 let, což může být mezi 15 - 19 lety, odpočtem dostaneme mezidobí 1909 - 1913. Ověřený výkon Portugalce DaSilvy má dataci 1909, tudíž se lze přiklonit k letům 1910 - 1914. Následuje tabulka pořadí výkonů ve dřepu s činkou. Dodávám ještě, že zmíněný výkon Johna Lemma vybízí k řadě doplňujících otázek:

• Jak se vůbec dostal ke dřepům? Nevíme. Nepravděpodobná je také datace rekordu ve dřepu - v roce 1903 teprve soutěžil na gymnastickém festivalu v Curychu.
• Není známo, že by v dospělosti vzpíral, od roku 1913 však vedl jakési fitness centrum a tam mohl dřepy trénovat.
• Jak dostával činku na ramena? Podle některých podkladů sám, patrně jejím převrácením ze svislé polohy, mohl si ji ovšem také nechávat podat i odebrat.
• Kdo výkon posuzoval a jakou měl hloubku - šel snad až do sedu na paty? V tehdejší době bývali rozhodčími lidé se společenským kreditem, advokáti, soudci, radní, lékaři, přestože daný obor nemuseli dobře znát.

To jsou věci, které bych rád věděl, než Lemmův dřep sakumpikum akceptuji. Ale fakticky, změní se tím něco?

Použité zdroje a fotografie:
Lemm, J.: 50 Jahre Sport-Erfolge: Weltmeister ringer John Lemm, Davos, 1949
Hoffman, R.: Mighty Men of Old, Strength&Health, York, Pennsylvania, USA, 1940
Webster, D.: The Iron Game (An illustrated history of weight-lifting), Irvine, Scotland, 1976
fotografie z archivu autora

Zvláštní poděkování:
Děkuji Ing. arch. Jurajovi Višnému z Curychu za vyhledané materiály a pomoc s některými zvláštními jazykovými výrazy.