Otevřeli jste první ze série článků z letošního Mistrovství
světa juniorů a masters, které bylo pro český tým nadmíru úspěšné. V pátek ráno vyrazil z Opavy autobus naplněný našimi nejlepšími závodníky a závodnicemi, aby je dopravil na místo konání letošního mistrovství, do Budapešti.
Chvíli před desátou dorazila k čerpací stanici OMV karosa naplněná našimy nadějemi. Některé strávily posledních několik dní přípravou v Bolaticích, další přistoupily cestou. Brno bylo posledním místem nástupu a kromě mne zde čekali například i ostřílení harcovníci jako František Zálešák, Miroslav Dvořák a Milan Bodlák. Ivan Horáček nakonec pro nemoc nenastoupil a Viktor Hell zvolil vlastní dopravu autem.
Cesta ubíhala notně kořeněna legráckami osazenstva. S příjezdem do místa konání se Lídě Čížové telefonicky omluvila další závodnice, naše velká naděje v kategorii kulturistiky juniorek, loni stříbrná Renata Hronová, která měla také dorazit po vlastní ose. Byla-li cesta z Brna až k předměstí Budapešti bezproblémová, lze přejezd přes město samotné označit za prubířský kámen lidské trpělivosti a řidičského umu. Po nekonečném proplétání se jednosměrnými uličkami, objevil se nakonec před námi toužebně očekávaný hotel Hunor a tak se závodníci mohli ubytovat a přichystat na večerní vážení a prezentaci.
Jen co si všichni odnesli věci na pokoj, byla u Martina a Lídy, informační schůzka, po ní i rozdělování do skupin. Další snímky jsou z porovnávání našich závodnic v kategorii bodyfitness nad 163 cm Evy Sváčkové a Darji Káňové. Do týmu "A" byla po součtu hlasů zařazena Darja.
Večerní vážení začínalo v sedm hodin, to už jsme ale seděli v autě a mířili k našemu penzionu. Těšili jsme se na vytoužený odpočinek a vůbec netušili, jaké peripetie nám ještě páteční večer přichystá. Vyzbrojeni dvěma GPSkami a jediným maďarským slovem "erõmû", dojeli jsem do ulice ve které nebylo zhola nic, natož pak hotel. Ani napodruhé nebyl náš přesun úspěšný a tak jsme se vydali na třetí lokaci s již značnou dávkou skepse a obav, on totiž každý takový přesun z Buda do Pešti nebo obráceně znamená dvě desítky kilometrů nejistoty. Do třetice však štěstí přece jen ustrnulo, sedlo i na nás a tak mohu připravit snímky a něco málo blábolení, doufajíc, že se mi zítra naskytne příležitost vám je odeslat, tady chytnu mnohé, jen ne signál. Dobrou noc!
PS: Už bych jen dodal, že příležitost dřívější než nyní se nenaskytla, i tak věřím, že se Vám tato i následující části reportáže budou líbit.
Pokračování zobrazíte kliknutím zde.
