Svaz kulturistiky a fitness České republiky čekají o nadcházejícím víkendu volby, které rozhodnou o jeho směrování po další čtyřleté období. Na pozici nejvyšší, prezidenta SKFČR, kandiduje i Martin Šrubař, kterého fitness veřejnost zná mimo jiné jako pořadatele soutěží ve Frenštátu pod Radhoštěm nebo závodníka v kulturistice.
V úvodu jsme zmínili Vaše pořadatelství soutěží a závodní kariéru, to ale není zdaleka vše, odkud Vás mohou naši čtenáři znát. Můžete se jim přiblížit ještě více?
Zdravím všechny čtenáře, fanoušky kulturistiky a fitness. Jmenuji se Martin Šrubař, žiji v málem městečku, ve Frenštátě pod Radhoštěm. Je mi 47 let, takže již žádný mladík nejsem. Mnoho z Vás mě zná ze soutěžních podií z dob, kdy jsem ještě závodil. Pokud mě paměť neklame, mé první závody se konaly v roce 1990 a účastnil jsem se jich po čtyřměsíčním tréninku. Měl jsem čest stát po boku Julka Šafra, Honzy Kubíka, Martina Drába, Radka Suchomela a dalších skvělých kulturistů, kteří udělali - a někteří stále ještě dělají - skvělé jméno našemu sportu.
Po přerušení soutěžní kariéry mě lákalo vidět tento sport i z jiného úhlu, a tak jsem se dostal k prvním krůčkům v pozici rozhodčího.
Nikoli na pódiu, ale pod ním. A aby to nebylo málo, lákalo mě uspořádat v našem městě a okrese kulturistickou soutěž. Z jedné soutěže se stala druhá, potom třetí... No a letos jsem byl opět pověřen SKFČR uspořádat Mistrovství České republiky dorostu a juniorů. Tímto bych Vás už nyní chtěl na tuto soutěž pozvat!
Kdy jste se rozhodl pro to, že budete usilovat o nejvyšší post v SKFČR?
Upřímně? 18. března 2022 po dlouhém zvažování pro a proti. (úsměv)
Stál za rozhodnutím kandidovat nějaký konkrétní impuls, nebo co Vás k tomu přivedlo?
Opět bych byl rád zcela upřímný. Po poslední volební Valné hromadě, která se konala před čtyřmi lety a která se při zpětném pohledu změnila dle mého osobního názoru v jakousi kdysi nepředstavitelnou frašku, jsem pocítil hluboké zklamání většiny účastníků a opravdu pomýšlel na ukončení svého dlouholetého a snad i plodného členství v SKFČR. Až tak jsem byl naštvaný a neviděl žádnou naději na budoucí zlepšení... Ten věčný "symbolický" boj například mezi členy SKFČR
z Prahy a z Moravy, případně z Moravy a z Brna, ale mohl bych pokračovat dál, o
jednotlivcích a jejich vzájemné zášti ani nemluvě, nic dobrého nikdy nepřinesl.
Myslím si, že uplynulé čtyři roky to jen potvrdily. Ale víte, jak to je. Za dva dny
vás to přejde a jedete dál. Dál se snažíte pořádat soutěže pro nové a nové závodníky, dál se snažíte podporovat celkový obraz našeho sportu. Znovu uvěříte, že představitelé SKFČR
dokážou dovnitř i navenek, že jsou na svém místě a mohou, a především chtějí pro SKFČR a všechny jeho členy skutečně pracovat. Měl jsem pak možnost celé poslední období sledovat, jak SKFČR pracuje, kam se posouvá, jak funguje. To vše s vědomím, že jsme neprožívali zrovna nejjednodušší období.
Ale měl jsem a mám i další, poněkud osobnější motivaci. Největším impulsem byl pro mě v poslední době
velký srdcař pan
Jiří Rohan. Řešili jsme spolu spousty věcí, vedli mnoho dlouhých rozhovorů, co a jak by se dalo zlepšit, popřípadě alespoň se o to pokusit. Určitě ale nebyl sám, kdo mě popichoval. Kdo mi věřil...
Můžete shrnout, jakým směrem by se SKFČR pod Vaším vedením v dalších čtyřech letech ubíralo?
Z mého pohledu bude nejzásadnější stabilizovat celý výkonný výbor a s ním také jednotlivé komise, tak aby všechny orgány SKFČR opravdu byly funkční a aby v nich nakonec na konci funkčního období nepracovali jen někteří lidé. Komunikace je základ, nejen uvnitř svazu, ale i navenek. Byl bych velmi rád, pokud by se ze strany vedení SKFČR podařilo více spolupracovat s kluby, závodníky, trenéry, vychovávat nástupce (závodník - rozhodčí apod.). Bude určitě nezbytné se zaměřit na sbor rozhodčích, především rozšířit jeho složení tak, abychom byli schopni spravedlivě a informovaně
rozhodovat i nově se vyvíjející kategorie, které k nám přicházejí ze světa.
Velmi bych ocenil, kdyby se například někteří naši reprezentanti rozhodli
"přejít na druhý břeh", tak jako kdysi já i mnozí přede mnou. Je toho spousta, co by se dalo udělat a musí udělat. Je nutné připomenout, že "jen tak" to nepůjde, bude nutné SKFČR stabilizovat také po finanční stránce. Jsem si vědom toho, že sehnat opravdu silné partnery v této složité době není nic jednoduchého, nicméně v případě mého zvolení do čela SKFČR to bude jednou z priorit mé následné práce.
Byl bych velmi nerad, kdyby si někdo byť jen na chvíli pomyslel, že v posledním období nebylo vykonáno nic dobrého. Naopak. Jsem pevně přesvědčen, že ti, kdo zůstali jako poslední v loučícím se Výkonném výboru, dělali vše, co mohli, aby SKFČR dotáhli co nejdál. Ale dva souputníci nemohou zvládnout tolik, co pět. Rád bych v jejich práci pokračoval. Jsem zastáncem rčení, že pokud budou všichni táhnout za jeden provaz, pak jsme schopni společně zvládnout velké věci! Bohužel ale bez podpory a tlaku ze strany jednotlivých klubů, závodníků i trenérů pak celkově svaz usne a neposune se dál.
Může to být jen můj názor, se kterým spousta z Vás nebude souhlasit, bohužel jsou i názory Vás, se kterými jsem se potkával na soutěžích, seminářích a kde jsme si ty to informace, podněty, stížnosti i pochvaly předávali.
Vámi zmíněné je obrovský objem práce, předpokládáte, že to výrazně změní Váš dosavadní, ať už pracovní, nebo soukromý život, a jste připravený na tuto zátěž?
S obrovským množstvím práce samozřejmě počítám a jsem na to připraven! Stejně tak věřím v novou chuť pracovat u všech, kteří se rozhodli (znovu) kandidovat a aktivně se podílet na vedení a fungování SKFČR.
Martine, chtěl byste ještě na závěr něco říci čtenářům?
Pokud bych mohl, přál bych si, aby na volební Valné hromadě bylo co nejvíce klubů s hlasovacím právem a aby jednotliví zástupci hlasovali opravdu dle svého vlastního úsudku. To znamená nikoli podle jména, tváře, popřípadě tzv. popíchnutí "toho budem volit". Nerad bych, aby se nedávná historie opakovala. Přiznejme si, že ono to nakonec nikomu neprospěje.
Rád bych také již nyní pořadatelům soutěží popřál pevné nervy se závěrečnými přípravami, spousty závodníků, a hlavně plné sály.
Tím samozřejmě apeluji i na fanoušky, aby jezdili na tyto závody, podpořili závodníky i pořadatele. Pro pořadatele je dle mého názoru největší odměnou plné hlediště a totéž platí i pro závodníky, pro něž může být atmosféra vytvořená fandícími diváky naprosto neopakovatelným zážitkem a také motorem k dalším sportovním úspěchům.
Víte, že...
