Hack dřep s činkou nebo hacken lift, chcete-li, dneska sotva někde naživo v realitě uvidíte, ve fitness centrech rozhodně ne, tam se totiž mnohdy ani nesetkáte s volnou činkou k volnému použití. Běžní klienti těchto zařízení žádají co nejrychlejší výsledky a cviky s činkou z prastaré, dávno zmizelé a zapomenuté školy se všemi jejími klady (a zápory, proč to zastírat) mají kromě potenciální možnosti zranění přitažlivost nula. Vychytané módní pomůcky a supermašiny s digitálními displeji, na nichž lze vsedě obsluhovat telefon, však mají přitažlivost tisíc. A lidé jsou jimi přitahováni jak polétavý hmyz mucholapkou. Průměrný člověk totiž uvažuje takto:
"Proč se mám dřít ve dřepu s činkou za tělem, když můžu sedět na extenzním stroji s elektro-hydro-dynamickým převodem síly, posílat textovky, postovat fotky na Instagram a nedělat v podstatě nic?"
Dřep s činkou vzadu za nohama vymyslel zhruba před 120 lety estonský vzpěrač, bodybuilder, zápasnický mistr Evropy a světa v klasickém i volném stylu Georg Karl Julius Hackenschmidt (narozen 1878, zemřel 1968). Legendární silák a borec žíněnky, zbožňovaný a uctívaný generacemi fanoušků z celého světa, dostal po právu přezdívku "Ruský lev," protože se na své soupeře vrhal jako král zvířecí říše na bezmocnou kořist. Když jej vidíme na snímcích, napadá nás jediné
- houževnatý chlapík, jehož tělo zvládlo jakýkoliv fyzický test, jakoukoliv čelendž. Postava se syrovou muskulaturou byla fotografována, malována a sochána těmi nejlepšími umělci. Francouzský sochař Auguste Rodin veřejně prohlásil, že Hack je oživenou replikou
Herkula Farneského, sochy ze 3. nebo 4. století př. n. l. podepsané Glykonem a znázorňující nahého Herkula opírajícího se o kyj. S výškou 175 cm a váhou mezi 86 - 94 kg tvrdého masa vyzařovaly Hackenschmidtovy svaly nejen supersílu, ale též vykazovaly pozoruhodné proporce. K profesionálům přešel v roce 1900 a na turnaji v Moskvě hned dostával měsíční honorář 2500 rublů. Pomněte jen, že za 10 rublů se tenkrát daly koupit tři krávy nebo pět ovcí! V polovině kariéry byl jeho měsíční příjem vyšší než kolik vydělal průměrný britský dělník za celý život!
Ve své knize "The Way to Live" (1908) popisuje cvik těmito slovy: "Držte činku vzadu za zády se zkříženými pažemi, paty u sebe, špičky vytočené do stran. Nyní udělejte hluboký dřep na špičkách, rozevřete kolena a jděte dolů téměř až na paty. Poté vstaňte do výchozí pozice." V obhajobě nezvyklého cviku Hackenschmidt tvrdil, že se jedná o jeden z nejlepších cviků na nohy na světě.
Bohužel, nezachoval se žádný snímek, máme k dispozici pouze kresbu. S takovou striktní technikou (především nezapomínejme, že na špičkách chodidel!) Hackenschmidt v červenci 1897 ve vzpěračském klubu trenéra Adolfa Andruškeviče v Tallinu a s tělesnou váhou 80 kg zvedl 77,6 kg. V lednu 1898 se zlepšil na 82 kg a to byl světový rekord až do ledna 1902, kdy jej zdvihem 85 kg překonal. Vezměte ovšem na vědomí, že tento výkon teoreticky odpovídá síle (bez ohledu na techniku) pro normální dřep s 235 kg! Hackenschmidt tenkrát vážil asi 95 kg a obvod stehen měl téměř 69 cm. Současně dne 15. února 1902 během návštěvy u německého experta Theodora Sieberta v Aslebenu zacvičil 50 čistých opakování s 50kg činkou!
Na doplnění, Hackesnchmidt byl neústupný v tom, že trénink nohou je klíčem ke stálému dobrému zdraví a síle. Téměř až do konce života (skonal v 90 letech, přičemž větší část z toho byl vegetariánem) běhal, skákal přes opěradlo židle (viz foto) a ještě v sedmdesáti přeskočil z místa provaz ve výši 90 cm!
Co se týče názvu cviku, většina lidí se domnívá, že pochází od jeho objevitele,
ale to není tak docela jisté. Podle jedné verze prý název vzešel z německého
slova Hacke, což znamená pata. To proto, že cvičící má zvednuté (podložené) paty nebo že se paty vzájemně dotýkají. Ve třetí možnosti jde o dřep s činkou za patami. Sám Hackenschmidt psal, že v jižním Německu se cviku říká Hacke, ale neuvedl proč. Další německý termín pro patu je
Ferse a ještě další v rozšířenějším významu je Fuss. Naopak Hacke znamená spíš motyku, kopáč. Podobné slovo
Hocke (v severoněmeckém nářečí Hucke) vyjadřuje obecně dřep nebo "sedět skrčeně na patách". Ale ať už to bylo jakkoliv, nejelegantnějším vysvětlením se zdá být to s jeho jménem, přesněji příjmením, a to navzdory zjištění z estonských zdrojů, že jeden dávný estonský silák se jmenoval Hakken a později přejal jméno Hakken-Schmidt, ovšem dědem (a otcem jeho otce) našeho hrdiny byl pruský občan Phillip Hackenschmidt, možná s koncovkou
-schmied.
Mimochodem, a to už na závěr jazykového koutku, hack dřep není vůbec správně, protože v Německu se jména nezkracují. George však strávil většinu života v Anglii, kde je zkracování běžné, a tak vznikl
hack. Lidé jej pravděpodobně viděli při cvičení a nezávisle na tom, zdali byl první, nebo nebyl, pomysleli si:
"Co to ten chlápek dělá?" A cvik zkrátka pojmenovali hack dřep.
Globálně proslulý trenér kulturistů, powerlifterů a sportovců nejvyšší výkonnostní úrovně, kanadský expert Charles Poliquin (1961 - 2018) o
hack dřepu napsal: "Povšimněte si, že jenom málokdo ví, proč se hacku říká hack." Necháme-li tuto slovní hříčku stranou, Poliquin dál vysvětluje, proč je správné cvičit s činkou, a nikoliv na stroji:
"Jelikož u cviku na stroji jsou záda podepřena, není třeba, aby hamstringy stabilizovaly kolena. Úlohou těchto svalů však naopak je, aby při dřepu pomáhaly stabilizovat kolenní čéšky."
Jestliže se domníváte, vážení čtenáři, že máte celkem slušnou sílu v nohách, přečtěte si znovu popis cviku a zkuste Hackenschmidtovy originální dřepy, ponejprv
snad s prázdnou osou činky. Chcete-li dosáhnout jakýchkoliv výsledků v nárůstu hmoty kvadricepsů nad koleny, musíte
hack dřepy s činkou provádět velmi přesně, byť ne zrovna tak, jak píše Hackenschmidt. Předpokladem udržení rovnováhy a soustředění svalové akce na patřičných místech je podložka pod paty, vysoká asi 5 cm. Tak dojde k vysunutí kolen dopředu a ke zhoršení mechanických podmínek práce kvadricepsů, což je z hlediska účinku žádoucí. Uchopte činku za zády a přitiskněte ji ke stehnům v místě přechodu hamstringů do sedacích svalů. Ruce držte blízko u těla, chodidla na šířku ramen.
Nadechněte se a jděte dolů do dřepu. Naprosto zásadním požadavkem je rovný, napřímený trup během poklesu i vztyku. Jakmile se předkloníte, zvětšíte úhel v kolenou a přiberete na pomoc vzpřimovače páteře, sedací svaly a hamstringy. Naopak již minimální záklon více stresuje kvadricepsy.
O správné hloubce rozhodují tři faktory: průměr kotoučů činky, Vaše síla vzhledem k váze činky a držení činky za stehny. Dá se říci, že paralelní poloha stehen je maximum,
kterého můžete bezpečně dosáhnout. Jinou možností cvičení hack dřepů je zhotovit
si speciální popruhy s držákem ve tvaru žlábku (viz obrázek se Stevem Reevesem). Obtížnost cviku tím značně stoupne a přiblíží se originálu. Také zde se postavte na 3 - 5 cm vysokou podložku. Trénink hack dřepů s lehkými váhami rovněž posiluje a rehabilituje kolenní klouby. Cvičení na hack strojích vyřazuje z akce sedací svaly a nepotřebujete ani sílu stabilizátorů trupu. Co je ale horší, těžké váhy, rychlé, velmi hluboké a odrážené dřepy nesmírně namáhají úpony čéšky a kvadricepsu.
Závěrečná pasáž se týká tzv. hack liftu. Jde o silovou variantu hack dřepu, lišící se od čistého cviku libovolným předklonem trupu, ale můžeme jej klidně považovat za mrtvý tah s činkou za nohama. Na podzim roku 1969, v první sezóně sklepního kulturistického oddílu HP-CLUB ve Felixově ulici v České Třebové trénovala pětičlenná parta pro svaly i sílu, pokukovala po vzpěračích a měřila schopnosti v rozmanitých cvicích. Ukázalo se, že máme mezi sebou mimořádného siláka, to když budoucí přeborník ČSR a rekordman v powerliftingu Josef Hýbl zvedl v
hack liftu ohromující váhu 280 kg a uvažoval o pokoření Wahrlingova tehdejšího rekordu 305 kg! Četl jsem rovněž, že mistr ČSSR 1970 Boris Plintovič dělal s kolegou Josefem Štandou hack dřepy se 160kg činkou. Švédský bodybuilder a powerlifter Ehrling Wahlgren (1946 - 2021) se dopracoval až na světový rekord 354 kg, překonaný belgickým powerlifterem Ericem Coppinem zdvihem 380 kg (s trhačkami, cca 1985) a vzápětí anulovaný kvůli prokázanému dopingu.
Autor článku při hack dřepu (1971)
Použité zdroje:
Hackenschmidt, G.: The Way to Live, 1908, USA reprint 1998
Webster, D.: Bodybuilding - An Illustrated History, Irvine, Scotland, 1982
Langsepp, O.: Georg Hackenschmidt, Tartu, Eeestland, 1968
Poliquin, CH.: The Poliquin Principles, Dayton Writers, California, USA, 1997
Fotografie:
archiv Josefa Švuba
Víte, že...
