Třebaže Dorian Yates oslaví v dubnu tohoto roku již šedesátku, tak jeho myšlenky a názory nijak nestárnou a rozhodně má stále co říci i kulturistům nejen o jednu, ale i o dvě generace mladším. Asi málokdo z nás si vůbec dokáže představit, v jakých podmínkách začínal a jak těžce se musel propracovávat až na samotný vrchol kulturistického Olympu. O to je cennější, že se se svými názory nijak neskrývá a je ochoten se podělit o své zkušenosti, o čemž svědčí i odpovědi na dotazy čtenářů časopisu Sport Revue.
Příčina vypouklé břišní oblasti u kulturistů
Otázka: V moderní soutěžní kulturistice je tento problém tak rozšířen, že se k němu vyjadřují i takové osobnosti, jako je Arnold, a pochopitelně odmítavě. Zjevně do dnešní doby neexistují studie o příčinách tohoto negativního jevu. Ty jsi člověk, který toho o tréninku a výživě a samozřejmě podpůrných látkách ví velmi mnoho. Mohl bys nám tedy vysvětlit, proč oproti minulosti tato vypouklá břicha vidíme na pódiích tak často? Co je toho příčinou?
Odpověď: Upřímně musím přiznat, že to sám přesně nevím. Již dlouhá léta aktivně nezávodím, a tak neznám celé spektrum preparátů, které se dnes používají. Pokud tedy mám ale spekulovat, tak s nejvyšší pravděpodobností tento negativní jev současné kulturistiky vyvolává vyšší dávkování steroidů v kombinaci s inzulínem a nověji používanými peptidy. Zvětšování břišní oblasti má své počátky v druhé polovině devadesátých let, kdy se stalo běžným používání inzulínu, takže z tohoto usuzuji, že právě ten by mohl hrát pravděpodobně v tomto problému největší roli.
Starší muži a užívání steroidů
Otázka: Odborníci, ale i veřejnost jsou jistě zajedno, že velmi mladí lidé rozhodně žádné podpůrné látky nemají brát. Myslíš si ale, že existuje nějaká věková hranice, kdy by starší muži na svoji vlastní zodpovědnost mohli steroidy používat, byť ne v typických dávkách, které aplikují kulturisté?
Odpověď: Musím hned úvodem předeslat, že nejsem žádný expert na steroidy a jako takový se necítím být kvalifikovaný udílet rady k tomuto tématu. Je to tedy naposled, co se zde k této problematice vyjadřuji. Starší muži mají často problémy s vysokým krevním tlakem a srdečními onemocněními, proto je také srdeční infarkt nejčastější příčinou úmrtí lidí nad 40 let. Steroidy vedou prokazatelně ke zvýšenému krevnímu tlaku a zvětšování srdce. Pokud jsi tedy starší muž a používáš steroidy v pro kulturistiku typických dávkách, tak si zvyšuješ riziko srdečních onemocnění. Jestli ses pro jejich používání přesto rozhodl, tak je ve tvém vlastním zájmu spolupracovat velmi úzce s tvým ošetřujícím lékařem, který by měl pravidelně přezkušovat tvůj zdravotní stav. Ovšem nejlepší pro tebe by bylo používat takové dávkování, které odpovídá hormonální substituci pro starší muže.
Pitný režim během tréninku
Otázka: Co si myslíš o příjmu tekutin během tréninku? Vidíš přednost v tom, když se přijímají v průběhu tréninku aminokyseliny a jednoduché cukry?
Odpověď: Věřím tomu, že to je dobrá myšlenka, vždyť jsem vyvinul
pro tento účel i svůj nejnovější produkt Dynamino, který obsahuje BCAA, glutamin a elektrolyty. Byl jsem jeden z prvních profesionálních kulturistů, kteří používali BCAA. V raných devadesátých letech jsem si je objednal od jedné australské firmy, která
je, pokud vím, jako první dala na trh a já jsem je bral během tréninku. Ale nebyl jsem nikdy nakloněn tomu přijímat během tréninku cukry, respektive jednoduché cukry. Měl bys přijímat dostatek sacharidů během dne a před tréninkem a tím naplnit svoje svaly dostatečným množstvím glykogenu, který by ti měl vystačit k uhrazení energie v průběhu celého tréninku bez jakékoli další potřeby příjmu sacharidů.
Trénink až k vyčerpání: vynucená, negativní a částečná opakování
Otázka: Často mluvíš o tom, že trénink až do vyčerpání je zcela zásadní pro stimulaci svalového růstu. Znamená to tedy, že člověk není schopen již udělat ani jedno plnohodnotné opakování nebo s danou zátěží nemůže provést ani částečný pohyb? Ptám se proto, že při tlakových cvicích na ramena a prsa, kdy se mi již nedaří provést ani jedno opakování v plném rozsahu, tak mohu udělat ještě několik částečných opakování v protažené pozici. Mám tedy sérii ukončit v momentě, kdy již nejsem schopen provést ani jedno plnohodnotné opakování nebo pokračovat dále až do doby, kdy již nemohu se zátěží ani pohnout?
Odpověď: Existují různé stupně vyčerpání. Obvykle ale máme na mysli normální, takzvané pozitivní vyčerpání, kdy již nejsme schopni zátěž zvednout v plném rozsahu pohybu. Cvičenec ale může pokračovat dále přes hranici pozitivního vyčerpání, a to prostřednictvím vynucených opakování (mluvíme také o principu dopomoci, pozn. autora) a tak si sérii prodloužit. V tomto případě ovšem potřebujete mít sparingpartnera, který vám dopomůže zátěž zvednout, ovšem tak citlivě, abyste pracovali s maximálním úsilím.
Jinak by použití této metody nemělo smysl! Takto můžete provést dvě až tři opakování navíc. Existuje ovšem další náročná metoda, při které používáte takzvané negativní vyčerpání, které vychází ze skutečnosti, že máte vždy větší sílu při zpětném pohybu (spouštění činky) než při zvedání zátěže. Pokud například již nejste schopni zvednout třeba 50kg činku při bicepsových shybech, tak jste ještě schopni v několika opakováních tutéž zátěž jenom spouštět. Tato technika se nazývá negativní opakování. Opět jste ale závislí na dopomoci spolucvičence, který vám musí činku-zátěž zvednout do konečné výchozí polohy, a vy ji jenom spouštíte. Další možností jsou, jak uvádíte, částečná opakování, tedy opět jimi překračujete stav pozitivního vyčerpání v plném rozsahu pohybu a provedete několik opakování ve zkráceném rozsahu, a to buď zhruba v první třetině pohybu, tedy z protažené pozice, nebo v poslední třetině, tedy v kontrahované pozici. Pokud já trénuji kulturisty nebo jiné sportovce, tak je nechám provést většinu sérií do pozitivního vyčerpání v plném rozsahu pohybu. Příležitostně s nimi zařadím několik vynucených opakování. Intenzifikační postupy, jako jsou vynucená, negativní a částečná opakování nebo jakékoli jiné principy, které překračují hranici pozitivního vyčerpání, zařazujte opravdu opatrně a zřídka, protože více vyčerpávají regenerační kapacitu organismu.
Netrénujte na lačno
Otázka: Trénuji již 15 let a začínám o půl jedenácté dopoledne. Ovšem teď nastala u mne situace, kdy budu muset trénovat brzy po probuzení. Jaké jídlo byste mi doporučil před tímto ranním tréninkem?
Odpověď: V prvé řadě ti chci doporučit, že budeš zřejmě muset vstávat dříve, než jsi byl doposud zvyklý, abys měl větší časový odstup od tréninku. Trénovat totiž s prázdným žaludkem není vůbec dobrá myšlenka, protože svaly v tomto případě nemají k dispozici dostatek energie k absolvování kvalitního tréninku. Člověk nemůže těžce a s potřebnou intenzitou trénovat, pokud je hladový a nachází se v katabolickém stavu. Co bych ti na tvém místě doporučoval, pokud chceš začít s tréninkem tak rychle, jak je to jen možné, tak je použití nápoje, jehož součástí je syrovátkový protein, rozmixované ovesné vločky, banán a trochu olivového nebo kokosového oleje s obsahem zdravých mastných kyselin. To je kompletní jídlo a ty můžeš 45 až 60 minut po jeho konzumaci již začít trénovat. Když jsem působil ještě jako amatér, tak jsem ke cvičení využíval každý myslitelný čas a kvůli zaměstnání jsem si ho nemohl vybírat. Když jsem se stal profesionálem, tak jsem mohl trénovat, kdy jsem já chtěl. Většinou jsem se rozhodl pro pozdní dopoledne. Snídal jsem vždy o půl deváté a v půl jedenácté jsem vypil proteinový nápoj a snědl banán. Tak jsem mohl o půl dvanácté nebo ve dvanáct začít s tréninkem. Nepotřeboval jsem delší odstup od tréninku, protože nápoj se mnohem snadněji stráví než jakékoli jiné jídlo.
Jaké dispozice musí mít kulturista, aby se stal šampionem?
Otázka: Vím, že za tebou jezdí do Birminghamu bezpočet kulturistů, aby společně s tebou mohli v Temple Gymu trénovat, doufajíc, že se z nich stane takový šampion, jako jsi ty. Jakými fyzickými a duševními kvalitami musí člověk disponovat, aby se skutečně stal špičkovým profesionálem?
Odpověď: To je dobrá otázka. Chci v prvé řadě zdůraznit tři rozhodující fyzické aspekty, přičemž je bezpodmínečně nutné, aby byly k dispozici všechny dohromady, a nejsou ovlivnitelné vnějšími vlivy, jako je trénink či používání jakýchkoliv dopingových prostředků. Člověk tyto předpoklady buď vlastní, nebo ne.
1) Kosterní předpoklady
Ty jsou zcela zjevné ještě dříve, než člověk začne trénovat. Pro kulturistiku jsou ideální široké klíční kosti a úzké boky - pánev, které podmiňují "V" tvar trupu. Dalším podstatným znakem jsou délkové poměry končetin. Dle mých zkušeností jsou pro kulturistiku ideální trochu delší nohy a naopak kratší trup, tak jak to vidíme u Leeho Haneyho, a já jsem byl rovněž tento případ. Ovšem příliš dlouhé nohy a paže v žádném případě nejsou předností.
2) Rozvržení svalů a jejich délka
Delší masité části svalů - svalová bříška a naopak kratší svalové šlachy (tedy takzvaná "mezera" mezi bříškem a úponem svalu) poskytují ideální předpoklady pro maximální nárůst svalové hmoty. Pokud je tomu naopak, tedy krátká svalová bříška a dlouhé úponové šlach, tak v tomto případě s největší pravděpodobností nemůžete počítat s nárůstem opravdu velkých svalů. Nejzřetelněji se tento problém projevuje u takzvaných vysoko posazených lýtek. Pokud tedy máte dlouhou Achillovu šlachu a krátká svalová bříška lýtkových svalů, tak ať je podrobíte jakkoli tvrdému tréninku, nikdy nedosáhnete opravdu mohutných lýtek. Obráceně mohou kulturisté jako já s velmi dlouhými svalovými bříšky dosáhnout excelentního svalového rozvoje, aniž by jim museli věnovat zvýšenou pozornost. Například James "Flex" Lewis netrénoval svoje lýtka snad ani jednou, podobně jako již zemřelý Mike Matarazzo.
3) Metabolismus
Na rozdíl od kosterních předpokladů charakter vašeho metabolismu vůbec není zjevný. Je ovšem zcela individuální, a pokud máte od přírody nízký obsah tělesného tuku, respektive nemáte zvýšenou tendenci k jeho ukládání, může být tento poslední třetí důležitý aspekt znamenat pro závodního kulturistu enormní přednost. Umožňuje kulturistům nabírat svalovou hmotu bez toho, aniž by současně hromadili velké množství tělesného tuku. To se projeví při předsoutěžní přípravě, kdy se snadněji dostáváte do závodní formy bez větší ztráty svalové hmoty.
Pokud naplňujete tyto výše uvedené genetické předpoklady, tak je bitva napůl vyhrána. Ovšem psychické aspekty, které vás mohou přivést k titulu kulturistického šampiona, jsou neméně důležité. Ovšem většina z těch, co naplňují výše uvedené fyzické předpoklady, tak zase nesplňují právě ta psychická kritéria, a tak nikdy nevyčerpají svůj potenciál rozvoje. K tomu potřebujete enormní kvantum trpělivosti, vytrvalosti a pochopitelně tvrdé, těžké, fyzicky namáhavé svalové práce, jinak se šampionem nestanete. A člověk musí být skutečně k sobě tvrdý, aby překonával všechno to strádání po dlouhou dobu. Pro mne to nebyl žádný problém, protože jsem miloval všechny ty výzvy, které jsou s kulturistikou spojené. Celá řada kulturistů je ochotna podstoupit veškeré útrapy k získání jednorázového titulu po dobu řekněme tří měsíců, ale k tomu, abyste se stali profesionálními kulturisty, tak je před vámi kontinuální a intenzivní tréninkové práce alespoň po dobu pěti let. Já jsem potřeboval ještě dva roky k tomu, než jsem na profesionální soutěži uspěl, a to přes svoje excelentní genetické dispozice, přes obrovskou snahu se prosadit a vysokou tréninkovou morálku.
Co se týče mojí strategie, kterou jsem v závodní kariéře používal, tak jsem se orientoval na úspěch. Začínal jsem krok po kroku od těch nejnižších soutěží nejprve na regionální soutěži pro nováčky a předsevzal jsem si, že zvítězím na každé soutěži, které se zúčastním. Krátce nato, to bylo v roce 1985, zmařili moje plány představitelé svazu, kteří po mně chtěli, abych
se po svém prvním vítězství na mistrovství Velké Británie zúčastnil Světových her IFBB, což jsem původně vůbec neměl v úmyslu. Cítil jsem ale velkou zodpovědnost a jistou povinnost vůči svazu, a tak jsem se podvolil a v konfrontaci s mnohem zkušenějšími soupeři jsem obsadil sedmé místo. Pokud odhlédnu od této zkušenosti, tak jsem si vybíral svoje závody velmi
pečlivě a získával jsem stále větší a větší sebevědomí. Mnozí kulturisté mluví o tom, že se účastní některých závodů jenom proto, aby získali zkušenosti nebo splnili nějaký svůj závazek, a to i když dobře vědí, že nemají šanci zvítězit. Nevím, komu se zamlouvá jet na závody kvůli zkušenostem, když skončím třináctý nebo ještě hůře? Pro mne to nedává absolutně žádný smysl. Pro mne platilo a zajímalo mne jenom jediné
- vyhrát soutěž a získat zpětnou vazbu v tom, co bych měl příště udělat lépe. Získat zkušenosti, abych věděl, jaká strategie přípravy u mne funguje a jaká ne, a to vše s cílem stálého zlepšování, což mi umožňovalo zvítězit na příští, ještě důležitější soutěži a tak dále. Samozřejmě tutéž strategii prosazuji u svých svěřenců, abych jim stál jak radou, tak skutky po boku při jejich dlouhé a trnité cestě třeba až na pódium soutěže Mr. Olympia.
Foto č. 3:
Instagram.com/thedorianyates
Víte, že...
Power rack, Fitness stojan
