Každý fanoušek kulturistiky zná ikonický kulturistický dokument "Pumping Iron", který pojednává o přípravě Arnolda Schwarzeneggera na soutěž Mr. Olympia v roce 1975. Samozřejmě se zde "propírají" i jeho konkurenti, přičemž jedním z těch nejobávanějších vedle Columba, Serge Nubreta či Franka Zanea měl být právě Lou Ferrigno, 196cm obr, ve svých 24 letech vycházející hvězda americké kulturistiky a považovaný za možného nástupce Arnolda. Ovšem Lou zde sehrál spíše roli "užitečného idiota", působil nejistě a trochu zmateně, přičemž poslušně plnil příkazy svého otce a zároveň trenéra Matta, newyorského policajta. Každému, kdo kulturistice rozumí, bylo jasné, že Arnolda ohrozit nemůže. Jeho svaly při jejich mohutnosti tehdy postrádaly kvalitu, hustotou a i jeho vystupování mělo daleko od potřebné sebedůvěry a mentality vítěze. Arnold prostě triumfoval již předtím, než se postavil na pódium.
Lou Ferrigno se sice vydal ve šlépějích Arnolda jako kulturista a i jako filmový herec, ale ani v jednom zdaleka nedosáhl jeho výšin. Přesto patří k těm, kteří se svým výjimečným vzhledem vryli do paměti fanoušků kulturistiky celého světa, byť jak napovídá název článku, nikdy nenaplnili svůj výjimečný genetický potenciál.
Lou Ferrigno se narodil 9. listopadu 1951 v Brooklynu v New Yorku do italsko-americké rodiny a již ve třech letech onemocněl zánětem středního ucha, a to s trvalými následky, kdy na jedno ucho téměř neslyšel (uvádí se ztráta sluchu z 80 procent). Mělo to negativní vliv i na jeho vyjadřování, a protože tento hendikep nebyl dost dlouho rozpoznán, tak byl považován mylně za duševně zaostalého. Otec byl velmi přísný a autoritativní a poslal ho na základě jeho těžkostí do zvláštní školy. To ovšem u něho posílilo introvertní povahu a strávil hodně času četbou, přičemž si nejvíce oblíbil komiksové hrdiny jako Spidermana a Supermana. Samozřejmě se v těchto superhrdinech vzhlížel a toužil se jim podobat a to samozřejmě netušil, že nastane doba a jeho sny se uskuteční a zhmotní v podobě "Neuvěřitelného Hulka" v jeho nejslavnější filmové a seriálové roli… To ovšem předbíháme o celou řadu let a ve
svých 13 letech, kdy byl při své výšce vyzáblý, tak své hrdiny ani vzdáleně nepřipomínal. On to samozřejmě chtěl změnit a měl k tomu celkem ideální podmínky, vždyť jeho otec cvičil s činkami, prošel si i kariérou vzpěrače a jeho 46cm paže dávaly tušit, že jablko nespadlo daleko od stromu.
Jeho inspirací nebyly pouze komiksy, ale i filmy a kulturistické časopisy. Když viděl Steva Reevese jako filmového Herkula, tak se stal okamžitě jeho největším idolem a právě tak první Mr. Olympia Larry Scott. Činky mu opatřil jeho strýc a právě ve 13 letech začal s pravidelným tréninkem, rychle se zlepšoval a začal se přibližovat ke svým idolům. V roce 1969 ukončil
Brooklynskou střední technickou školu a přijal dobře placené místo v železářském průmyslu. Ovšem stále pilně a intenzivně trénoval a výsledky se dostavily.
Nabral 20 kg svalové hmoty z původních 77 kg na 97 kg při výšce 197 kg. Toto výrazné zlepšení stačilo na to, aby v roce 1971 zvítězil v juniorské kategorii Mr. America federace WBBG a v tomtéž roce obsadil 4. místo na AAU Mr. America. Jeho hvězda stále stoupala vzhůru a o rok později se umístil za Billem Grantem na WBBG Mr. America profesionálů. Potom vycestoval za "velkou louži" do Anglie pro druhé místo na NABBA Mr. Universe v nejvyšší kategorií za
Angličanem Paulem Grantem (pouhá shoda jmen s Billem Grantem).
Rok 1973 je považován za nejúspěšnější v jeho kariéře. Zvítězil jak na IFBB Mr. America, tak na IFBB Mr. Universe, konaném na evropské půdě v Ženevě, a k tomu z obou soutěží si odvezl i titul absolutního vítěze! A měl opravdu silné soupeře. Jeho nejvyšší kategorie připomínala spíše domácí šampionát, protože za ním se umístili dva opravdu zkušení borci ověnčení řadou cen, a to Ken Waller a Mike Katz. A v boji o absolutní titul si musel poradit s tak excelentním soupeřem, jako byl Albert Beckles! Toto vítězství ho přiřadilo k nejmladším kulturistům, kteří kdy na Mr. Universe triumfovali, vždyť mu ještě nebylo 22 let... Není se co divit, že Joe Weider ho považoval za jediného kulturistu, který má šanci porazit Arnolda nebo být přinejmenším jeho nástupce. Nestalo se tak přinejmenším proto, že Lou dal přednost velmi brzy a možná předčasně filmové kariéře. Patřil pochopitelně nejenom k těm největším, ale i nejmohutnějším kulturistům a tomu odpovídaly i jeho objemy, které v tomto roce již byly opravdu impozantní. Posuďte sami, váha 127 kg, paže 56 cm, hrudník 144 cm, pas 81 cm (!), stehna 76 cm, lýtka 48 cm, přičemž doslova raketové zlepšení zaznamenal za poslední čtyři roky (například v roce 1969 vážil pouze 80 kg s hrudníkem 104 cm a obvodem paží pouhých 36 cm). V roce 1974 zopakoval svoje vítězství na Mr. Universe včetně absolutního titulu a obdobným způsobem triumfoval na soutěži Mr. International.
Jako vítěz mistrovství světa se poprvé účastnil nejprestižnější soutěže profesionálů Mr. Olympia a druhé místo před Sergem Nubretem byl výsledkem nad očekávání. O rok později v Jižní Africe v roce 1975 mu ovšem Nubret porážku oplatil, a tak se musel spokojit s třetím místem, což je zdokumentováno ve slavném "Pumping Iron". Po této soutěži opustil Lou na řadu let soutěžní pódium a následovala krátká životní epizoda coby obránce fotbalového týmu "Toronto Argonauts" v kanadské lize amerického fotbalu (CFL). V roce 1977 přesvědčil všechny pomlouvače kulturistiky s jejich oblíbeným sloganem, že kulturisté mají sice velké svaly, ale tomu neodpovídá jejich síla, o pravém opaku. Zúčastnil se totiž soutěže "Nejsilnější muž světa" a čtvrté místo mu přineslo 14 000 dolarů. Ovšem v přípravě na tuto soutěž ztratil 25 kg svalové hmoty…
Bylo by značně nepravděpodobné, že by si Ferrignova výjimečného zjevu nevšiml Hollywood. A tak se také stalo a Lou získal roli, o které bezpochyby jako fanoušek komiksů snil. V letech 1977 až 1982 bylo natočeno 82 epizod televizního seriálu "Neuvěřitelný Hulk", který se stal velmi populárním, a tak se z Ferrigna stala televizní hvězda, a to ještě dříve, než se Arnold proslavil svým Conanem… K seriálu časem přibyly ještě v letech 1988 až 1990 tři televizní filmy. Televize má ovšem omezený dosah a světovou proslulost mu zajistilo teprve filmové plátno, a tak se mu v roce 1983 splnil další sen, a to ikonickou rolí všech kulturistů
- Herkules. Ano, ta stejná mytologická postava, kterou před čtvrt stoletím v roce 1958 neproslavil nikdo menší než jeho idol Steve Reeves, který již tímto filmem (a poté řadou dalších, vzpomeňme u nás nesmírně populární Romulus a Remus) motivoval statisíce svých fanoušků k pravidelnému cvičení. Ferrignův Herkules rozhodně takovouto "revoluci" nevyvolal. Ti, kteří tento film posuzují výlučně z hlediska filmových kvalit, tak ho mohou označit i jako filmový škvár, ale pro milovníky kulturistiky to bylo druhořadé a nepodstatné, protože možnost vidět Ferrigna v obdivuhodné a snad i životní formě na filmovém plátně byl pro nás opravdový zážitek. On totiž
k přípravě na své role přistupoval velmi zodpovědně, trénoval v Gold´s Gymu často již od pěti hodin ráno až do osmi a držel přísnou dietu. Nevypadal jenom excelentně, ale často se ani nenechal zastupovat kaskadéry při nebezpečných scénách. Jeho filmová kariéra obsahuje bezpočet rolí od těch mytologických, například i u nás známých "Sedm slavných gladiátorů" coby parafráze na "Sedm statečných", ale ztělesnil i Sindibáda, až po různé kriminálky, bojovníky v kleci či komedie, vždyť i na rok 2021 měl naplánovánu účast ve třech filmech…
Vše špatné je pro něco dobré - o tom je Ferrigno přesvědčen, když říká, že právě jeho zdravotní hendikep ho donutil pracovat na sobě mnohem usilovněji než "normální" lidé.
"Kdybych netrpěl nedoslýchavostí, tak bych nebyl tam, kde jsem. To mne donutilo maximalizovat svůj vlastní potenciál. Musel jsem být prostě lepší než průměrní lidé, abych dosáhl úspěchu."
I přes kulturistickou kariéru a následnou hereckou vytíženost si Lou našel čas i na soukromý život. V roce 1978 se oženil se Susan Groff, ale manželství bylo po roce rozvedeno. Lou poté poznal Carlu Green, sportovní psychoterapeutku, později osobní trenérku, která se stala nejenom jeho manželkou, ale i manažerkou.
Vzali se 3. května 1980 a mají spolu tři děti - Shannu, Louise (ten se "potatil" a je rovněž filmový herec) a Brenta.
Začátkem devadesátých let se mu zřejmě začalo stýskat po soutěžní kulturistice, a tak se vrátil na pódium. Antický filosof Hérakleitos vyslovil slavnou větu
- nevstoupíš dvakrát do téže řeky neboli vše plyne - a Ferrigno se velmi rychle přesvědčil o její pravdivosti. Kulturistika v průběhu řady let, co se věnoval především filmování, pokročila o notný kus dopředu a na to Lou nebyl náležitě připraven. Závodní pole bylo velmi kvalitní a především také vyrovnané a o vítězství či porážce rozhodovaly i zdánlivé maličkosti. V roce 1992 dosáhl na Mr. Olympia na 12. místo a o rok později se dokonce vtěsnal do první desítky. Vrcholem jeho comebacku bylo druhé místo za Robbym Robinsonem na Masters Olympia v roce 1994, kdy mu vítězství uniklo o pověstný vlásek. Spokojen s tímto úctyhodným umístěním definitivně ukončil svoji závodní kariéru a napřel svoje síly jiným směrem (samozřejmě paralelně stále natáčel).
V následujících letech psal nejen články do kulturistických časopisů, ale i knihy. Pořádal tréninkové semináře a kurzy. V roce 2003 vyšla jeho autobiografie "Můj neuvěřitelný život s Hulkem". Etabloval se jako velmi žádaný osobní trenér celebrit, mezi které patřily hollywoodské hvězdy Mickey Rourke, Chuck Norris a zemřelý zpěvák Michael Jackson (Lou mu pomáhal s tréninkem při přípravě jeho plánovaného koncertního turné v letech 2009 až 2010, které se již neuskutečnilo). Stále ještě denně trénuje a věnuje se svojí firmě "Ferrigno Fitness". Se svojí manželkou Carlou bydlí v Santa Monice v Kalifornii.
Výživa a trénink Lou Ferrigna
"Big Lou" bral trénink a výživu před závody velmi vážně. S podivem je možné konstatovat, že muž jeho velikosti měl velmi nízký kalorický příjem. V přípravě na soutěže, ale i na filmovou roli obsahoval jeho stravovací plán pouze 2000 kcal. A bylo v podstatě jedno, v jaké etapě svého života se nacházel, a také jeho spektrum potravin se nijak zvlášť nelišilo od typické kulturistické stravy: kuřecí prsa, rýže a zelenina. Většinou nekonzumoval více než 150 gramů bílkovin denně a to se jeho váha pohybovala většinou kolem 130 kg.
Lou trénoval třikrát týdně a samozřejmě tréninkový program čas od času měnil, aby se vyvaroval stereotypu a nutil svoje svaly k stálému růstu. V předsoutěžní přípravě trénoval v jeden tréninkový den dvě svalové partie: první den ramena a prsa, druhý den nohy a ten třetí záda a paže. Čtvrtý den následoval odpočinek a poté se celý cyklus opakoval.
"Tři nejdůležitější faktory pro výstavbu svalů jsou trénink, dieta a spánek," objasňuje Lou. "Je to něco jako stativ, který stojí na třech nohou a žádná z nich nesmí pokulhávat. Spánek je nezbytný k zotavení a člověk musí trénovat tvrdě, ale ne tak tvrdě, aby když opouští posilovnu, nebyl úplně, jak se lidově říká, "na šrot". Člověku by mělo zbývat tolik energie, aby mohl o několik hodin později zase trénovat v případě, že by to bylo nutné. Kromě toho bych doporučoval vyzkoušet i jiné možnosti zotavení mimo posilovnu."
V den tréninku zad a paží se vždy důkladně rozehřál a poté absolvoval přítahy v předklonu na multipressu. Trénoval tvrdě a plynule, často bez plného propínání paží v loktech, aby udržel konstantní napětí ve svalech. Lou udělal 15 opakování a ihned přešel na stahování kladky k hrudníku. Střídal tyto dva cviky a provedl tak 5 supersérií. V každé sérii zvyšoval zátěž. Trénink zad uzavíral stahováním kladky za krk širokým úchopem. Protože obyčejně používal těžkou zátěž, nevyhýbal se ani cheatingu.
Trénink bicepsů začínal obyčejně supersérií složenou ze dvou bicepsových zdvihů ve stoji a poté následovaly dvě další s použitím vyšší zátěže. Následující supersérie se například skládala ze střídavých bicepsových zdvihů vsedě a Scottových zdvihů ve stoji, opět s těžkou vahou. Tricepsy rovněž procvičoval formou supersérií a po francouzských tlacích vleže následovalo stahování kladky ve stoji. Trénink tricepsů ukončil tricepsovou extenzí s jednoruční činkou za hlavou.
Bez ohledu na to, jakou svalovou partii trénoval, tak se nespoléhal na žádné zázračné prostředky, nýbrž na tvrdou práci s jasným cílem před očima. Pokud člověk věří tomu, co dělá, tak toho může i dosáhnout!
Foto:
instagram.com/theofficiallouferrigno
Sterling - přítahy s oporou hrud...
