Grand Prix Eskap 2007 - reportáž

[Text: Daniel Minarský] Vypravili jste se tento víkend také na Grand Prix Eskap do Čelákovic? Pak jste mohli jistě sami s lítostí posoudit, nakolik se potvrdila nepříznivá tendence v malé účasti závodníků. Co však mohla hrstka soutěžících velice ocenit, byla perfektní atmosféra vytvořená poměrně dosti velkým zastoupením v obecenstvu. Klání bylo nakonec hodnoceno ve třech kategoriích sportovní kulturistiky, jedné kategorii klasické kulturistiky a jedné kategorii bodyfitness žen. Z první řady jsem krásně viděl závodníky z bezprostřední blízkosti, takže se s vámi mohu podělit o jejich přednosti i slabiny.

Bodyfitness ženy

Dostali jsme příležitost se pokochat 3 závodnicemi. Na prvním místě se usadila polská závodnice Patrycja Kozyra, která se objevila s nejlepší separací svalů, a to i nohou, i když výsledný dojem byl trochu tlumen přirozeně širokým pasem. Druhou příčku zaslouženě vybojovala Lucie Procházková, oblíbenkyně zdejšího fóra. Lucka měla pěkně tvarovanou vrchní část těla, největší V-tvar trupu, nejlepší lýtka a nejvyjetější vzpřimovače. Její slabinou se ukázala spodní část těla, která potřebuje jestě dopracovat. Třetí skončila Pavlína Tejklová, nejmenší závodnice, na níž byla vidět pěkná břišní stěna, ovšem svalová separace byla slabší než u konkurentek.

Klasická kulturistika

Nejobsazenější kategorie se radovala z 8 borců, z nichž by se někteří za určitých okolností mohli klidně postavit do normální kulturistické kategorie. Představil se Petr Pavlíček, Stanislav Koberna, Václav Pelc, Tomáš Jirout, Otakar Hrdlička, Pavel Rohla, Rudolf Prager a Vít Kotas. Od začátku bylo vidět, že pro Petra Pavlíčka je GP Eskap zřejmě první soutěží v životě a možná první soutěží, co kdy viděl, jelikož měl zřetelné problémy s pózováním. I přes svoji pěknou formu, na níž vystupovaly dobře tvarované prsní svaly, zůstal za branami finále. Na první pohled mě upoutaly také prsní svaly Tomáše Jirouta a Rudy Pragera, který byl od začátku jasným vítězem kategorie. Zaujala mě pouze zvláštní přední uvolněná póza, kdy jde Ruda skoro až do polodřepu, což zboku vypadá celkem komicky, ale ví, co dělá, a zepředu bylo vidět to, co mělo být. Rudolf bil ostatní soupeře svou kvalitou a vyvážeností, hloubkou zad, pruhy na zadku a pěknými vrcholky bicepsů. Měl jsem dojem, že ke konci semifinále se mu začalo slévat břicho. Druhé místo obsadil Vít Kotas, taktéž velmi kvalitní borec s výraznými rameny a pruhovanými stehny, ovšem s širším pasem. Třetí příčku si vysloužil Tomáš Jirout, který ukázal vyváženost s pěkným tvarem prsních svalů. Na čtvrtém místě skončil Václav Pelc - předvedl asi nejvyrýsovanější zadní část soutěže, byl pěkně ostrý, ale zaostávala hmota nohou a také prsního svalstva. Jinak byl krásně detailní a každého jistě zaujal pohled na provádění dvojitého bicepsu zezadu, kdy dával jednu nohu až extrémně za sebe a zároveň se velmi zakláněl. Udělat most asi nebude pro tohoto závodníka žádný problém. Pátý zůstal Otakar Hrdlička s nejmasivnějšími pažemi a jedněmi z největších nohou v kategorii a soutěži vůbec. Zaznamenal jsem ovšem velké rezervy v připravenosti, hmotě zad a slitém břichu. Těsně za ním se umístil Vít Rohla, který sice nepředčil Otu v rozvoji stehen, ale vyrovnal se mu ve stupni připravenosti. Měl ale širší pas a horší symetrii.

Kulturistika muži do 80 kg

První kategorie uvítala na pódiu pouhé 4 závodníky a bohužel nebyla nejméně obsazenou kategorií závodu. Dva staří matadoři Milan Bodlák a Miroslav Dvořák si odnesli třetí a čtvrté místo. Ač bylo na Miroslavu Dvořákovi zřetelně znatelné zranění levého latissimu, předvedl pěkný výkon stejně jako Milan Bodlák, který byl pěkně připraven a párkrát zaujal divákovo oko i svým vakuem. Oba byli zdatnými soupeři mladším borcům Eduardu Schönigerovi a Miloši Salabovi, ale bylo jasné, že o prvenství se budou bít právě tito dva. Při prvním porovnání i při následném pózování měl každý z nich něco, čím čněl nad svým sokem. Miloš Salaba upoutal na první pohled působivým V-tvarem trupu se skvělým břichem, zatímco Eduard Schöniger větším detailem zad. Lýtka a kvadricepsy Miloše Salaby se jevily nejlepšími v celé kategorii. Zezadu bylo zajímavé sledovat porovnání spodní části těla - Eduard se pyšnil pruhy na zadku, ale hamstringy měl zalitější, Miloš Salaba právě naopak: krásně separované hamstringy, ale hladší zadek. Také se mi zdálo, že Miloš Salaba použil málo barvy či oleje, protože oproti ostatním vypadal světle a neleskl se tak, aby pod reflektory plně vynikla jeho připravenost. Tento handicap ovšem ve večerní části napravil a přesvědčivě zvítězil.

Kulturistika muži do 90 kg

Těžších mužů se představilo celkem pět: Tomáš Tomek, Jiří Faflík, Ivan Horáček, Zbyněk Ceradský a Michal Trykar. Matador Ivan Horáček stále pokračuje a nevypadá, že by hodlal zvolnit. Prezentoval pěkné a separované svaly, velká stehna a asi nejlepší lýtka kategorie. Ve finálovém posedownu ukázal svoji neuvěřitelnou kontrolu břišní stěny, diváci šíleli při jeho břišních mexických vlnách sem a tam. Bronz si odnesl Tomáš Tomek, který byl sice zalitý, ale velmi pěkně tvarovaný co se týče ramen, paží, prsou a zad, ač by snesly větší hloubku. Po druhém místě sáhl Michal Trykar, zřejmě nejvydřenější závodník celé soutěže. Vaskularitu měl snad i na hlavě a je velká škoda, že nemá větší svalové objemy. Také byl poněkud světlejší, což mu jistě též ubralo. Vítěz kategorie Zbyněk Ceradský nebyl zdaleka tak vysušený jako Michal, ale předehnal jej v objemech a vyváženosti postavy. Měl sem tam pruhy na stehnech a tricepsu, a i proto zaslouženě vyhrál.

Kulturistika muži nad 90 kg

Nad 90 kg se prezentovali pouze 3 zástupci. Robert Smutný zaujal pěknými vrcholky bicepsu a hustotou zad, ovšem s poněkud širším pasem. Guran Bartosz se zlepšuje čím dál tím víc. Měl pěkné nohy a břicho, ač s širším pasem, měl působivá záda a byly vidět pruhy na stehnech. Tomáš Mach dostal publikum do varu nejlepšími prsními svaly, pažemi a rameny soutěže. Je obdarován nejužším pasem, a i když nemá extra širokou kostru, dokázal si vybudovat vršek do velmi impozantního V-tvaru, přidal pěkně separované nohy, i když menších objemů, a na zadku se navíc objevil pruh či dva. Zaslouženě proto zdobí jeho hruď zlato z této kategorie. Podle mého názoru byl občas až přemotivovaný publikem, které ho v určitých pózách povzbuzovalo k ještě většímu vypětí, což se mohlo následně zdát někomu až příliš křečovité.

Absolutní vítěz

K souboji o absolutního vítěze nastoupili 4 borci: Miloš Salaba, Rudolf Prager, Zbyněk Ceradský a Tomáš Mach. Čtyři rozhodčí došli k vzácné shodě - dva upřednostnili Zbyňka, který si souboj o absolutku evidentně užíval, dle jeho úsměvů, a dva Tomáše. Proto byli na pódiu ponecháni pouze tito dva na další kolo porovnávání, z něhož nakonec vítězně vyšel Zbyněk, možná právě proto, že na něm bylo vidět, jak se skvěle baví.

Ve finálové části se exhibičně představil Mr. Gumák Jan Böhm se svojí sestavou a přivedl všechny diváky v úžas svou flexibilitou. Kdyby jim řekl, že si dokáže zavázat uzly na všech čtyřech končetinách, jsem si jist, že po tom, co viděli, by mu věřili.

Co dodat závěrem? Pořadatelsky byla soutěž zvládnuta dle mého názoru velmi dobře. Mrzí mě jen neustávající trend snižování počtu závodníků. Pro někoho může být pěkné, že se v důsledku toho automaticky dostane do finále, ale divák - a nakonec určitě i sami závodníci - musí souhlasit, že se ve větší konkurenci lépe závodí a případné dobré umístění je cennější. Určitě musím zmínit i diváky z této soutěže, kteří odvedli kus poctivé práce. Věřím, že oni, stejně jako já, nemohou stráveného nedělního odpoledne litovat a těší se na následující ročník.