Při procházení starších fotografií jsem našel zvukový záznam předem neplánovaného (a trochu neformálně pojatého) rozhovoru s Jaro Horváthem z Grand Prix PEPA Opava z letošního podzimu. I přesto, že od jeho pořízení uteklo už hezkých pár týdnů, věřím, že za zveřejnění rozhodně stojí.
Jaro, jaké soutěže plánuješ na příští rok?
Zatím nevím jistě, uvidím, jak se budu cítit. Rád bych startoval na GP v Austrálii, ale netuším, jestli se stihnu připravit.
Aktuální forma vypadá špatně?
Začal jsem teprve teď trénovat. Ale myslím si, že ačkoliv jsem měl roční pauzu, během níž jsem si mimochodem opravdu dobře odpočinul, všechno není zcela pryč.
Proč sis udělal přestávku?
No, jednak kvůli dítěti...
...ty máš dítě?
Ještě žádné nemám.
Takže kdy bude?
Na tom se ještě pracuje. (úsměv)
Aha a už je dopracováno?
No, o tom se možná dočteš... ale to teď nechme. Přestávku jsem zařadil také kvůli tomu, že jsem dva roky závodil v podstatě nemocný. Měl jsem oslabenou imunitu, takže jsem neustále bojoval s kašlem a rýmou. Kvůli onemocnění jsem poslední dvě soutěžní sezóny stagnoval, dá se říct "krok dopředu, krok zpět". Takže jsem potřeboval pauzu.
Necvičil jsi vůbec?
Cvičil, ale zařazoval jsem jen udržovací trénink, nic těžkého.
Kdy přesně je plánováno zmíněné GP v Austrálii?
Koncem března.
Myslíš tedy, že pojedeš?
Opravdu nemohu dopředu nic říci. Až v únoru budu vědět, zda se zúčastním, jestli se budu na pódia cítit nebo ne. Samozřejmě jsem už nasadil kvalitní stravu, před chvílí jsem si pochutnal na palačinkách, k obědu jsem si dal knedlíky, guláš... (smích)
A dobré?
Vynikající!
Žiješ a pracuješ v Košicích nebo v Bratislavě?
V Košicích. Pracuji ve vlastním fitku jako trenér.
Kdy jste vybudovali fitness centrum?
Asi před dva a půl lety? Teď to bude třetí.
A jak se daří? Prosperují fitness centra v Košicích?
Samá práce a práce. To víš, Košice nejsou Bratislava. Nejsou sice malým městem, ale chybí tam peníze... Nějak to ale jít musí. Prostě je tento obor těžký, ale na druhou stranu, mě tahle práce baví.
Plánuješ příští rok ještě nějaké další soutěže?
Určitě ano. Když nestihnu Austrálii, chtěl bych zkusit něco termínově poblíž, ale určitě ne Ameriku.
Proč?
Že se ptáš...
Ptám...
Je těžké soupeřit na americké půdě s Američany, když navíc rozhodují američtí sudí. Takže i kdybys na výhru měl, prostě nevyjde. Už jsem se poučil. Když máš mít u nich šanci, musíš předtím porazit Američana na neutrální půdě, což už pak musí vzít každý v potaz. Ale třetí, čtvrté místo příliš nepomůže. Musíš něco vyhrát, aby ses dostal do povědomí. Ani pak to však není lehké. Americká půda je prostě strašná, co se soutěžení týče.
Děkuji za rozhovor, Jaro, a přeji, ať vše vyjde!
Foto:
Josef Adlt
