Poslední závod CEU série jsem si neuvěřitelně užila, sice jsme původně měli běžet na Slovensku a kratší trasu, ale co, na cca 20 kilometrů jsem měla taky naběháno a navíc jsem chtěla urvat celkové zlato ve své věkové kategorii. To se mi nakonec povedlo a mám svůj úplně první spartanský trojúhelník ve zlaté barvě! Trať byla hravá, trailová a vlastně bych tu psala samá superlativa, teda až na tu neskutečně dlouhou cestu autem. Ještě nyní jsem plná emocí, což jde vidět hned z prvního postu na mých sociálních stránkách: "Dnes to cinklo, 20 km s cca 670m převýšením. A prý je Maďarsko placka. Na pražskou plochodrážnici to byl samej kopec, které jsme šli i po čtyřech. Z kopců po pr*eli, ale to je asi v Beastu normální. Mně tyhle "dvacky" nechutnají a asi k nim nikdy nedorostu. Jednou jsem sebou plácala o zem u oštěpu, nehorázně bolavých 30 angličáků... No taky aby ne, když jsem terč netrefila minimálně o půl metru. Celou sezónu shrnu zítra, teď nás čeká deratizace od bahna a 30 km Rallye Monte Carlo. Lidi, děkuju vám všem za neuvěřitelnou podporu!"
Jak viděly závod další závodnice, si můžete přečíst níže.
Monika "Monďa" Andělová
Salgótarján je nová spartanská lokalita. Neplánovala jsem tam jet, protože letos už jsem v Maďarsku závodila víckrát, ale když tam přesunuli pořadatelé finálový závod celé CEU série, bylo rozhodnuto a nebylo zbytí. Sobotní Beast byl prakticky vyprodán a hlavně byl přesně týden po velice náročném švýcarském mistrovství Evropy. Já svoji age group v CEU sérii průběžně vedla a moje soupeřky byly především Maďarky. Matematika mi říkala, že můžu o zlato v určité konstelaci přijít, no horší než stříbrná už jsem celkově být nemohla. Počasí nám přálo a start v areálu koupaliště na kraji města byl v probouzejícím se slunci. Asi kilometr rovně a pak se začalo lehce stoupat zvlněnou krajinou. I když jsem týden spíše relaxovala a nohy ještě cítily ten Verbier, šlo relativně pohodově běžet. Překážky měly své záludnosti, balzámem pro mě byly dlouhé trailové přeběhy nádhernými lesy, a jak jsem si letmo stíhala všímat, tak i krásnou kopcovitou zalesněnou přírodou všude okolo. Náročný výšlap na vyhlídku pro sdělení memory recall, stejně jako "kombo" v podobě twister-multirig-twister nebo nezvykle 2x na trase sandbag carry, kdy zvláště ten druhý potrápil všechny, byl jen malý výčet záludností traséra. Po nějakém čase se na spartanském závodě objevilo i bahýnko, a to navíc těsně před finálovou sestavou překážek ve festivalce. Brrr... smrdím od něj ještě i teď, no lebedila jsem si. Tohle mám ráda, i když to (asi nejen mně) hodně znepříjemnilo překážky hned poté. Cílem jsem proběhla uspokojivě pátá a v celkovém pořadí CEU série jsem si ke svému překvapení šla pro zlatou trofej. Tím jsem se připojila k českým medailistům, kterých tam v sobotu bylo požehnaně, a troufnu si říct, že jsme tam v sobotu ovládli pódia a Česko bylo asi nejúspěšnější výpravou. Celkově spokojenost, lokalita nádherná, trasa parádní, značení, překážky... vše bez vady. Děkuji za objevení krásného místa a ráda se tam vrátím v budoucnu zase. AROO!!
Lenka Butorová
Beast v Maďarsku jsem si náramně užila. Maďaři ty závody prostě umí! Jen byla škoda, že závěr CEU Series, jejíž součástí byl tento závod, se konal týden po ME (Švýcarsko). Nohy to ještě nevstřebaly, únava z vysoké nadmořské výšky byla. Ale tak říkala jsem si, že poběžím, co to půjde. Už v prvních kilometrech jsem si dala trestných 60 angličáků - pád na balancu a po pár kilometrech sice trefený, ale vypadený oštěp. No nic, hurá dohánět ztrátu... Další překážky šly. Maďaři nešetřili ani těžkými břemeny a druhý sandbag byl opravdu výživný - těžký a dloouuhýý. Na trati nechyběla náročná stoupání, příkré seběhy, bažiny a taky na památky došlo - kontrola memory testu na zřícenině hradu. To prostě chceš. Doběhla jsem si pro 4. místo v elitní kategorii. Joo, zase brambora... I tak to stačilo na celkové 3. místo v CEU Series 2021.
Spartan Race Sprint Beast (Salgótarján) 2021
Víte, že...
