Heroes Race je menší závod z Hradce nad Moravicí, který má svou tradici. Koná se každý rok (letos to vyšlo na 6. září) v krásném prostředí místního zámku, který si mě pokaždé získá. Pro všechny závodníky je k dispozici krásné zázemí, stanové městečko nebo můžete spát i přímo v hotelu.
Ráno mě probudí krásné počasí a nálada se hned zvedá. Prostě na Heroes Race nemůže vyjít nic špatně. Festival aréna se pomalu dostává do varu a společně s ní i já. Svůj čas startu mám na 10:00 - elitní vlny.
Po dlouhé době si jdu závod skutečně užít. Hned na začátku dostanu za úkol si vzít starý armádní pytel, který váží asi 25 kg. Je mi moc dobře známý z dob výcviku ve Vyškově. Celá naše vlna souká batohy na záda a blíží se čas startu. Výstřel je tu a jak zběsilí vybíháme vstříc dobrodružství.
Pytel řeže do zad, chci ho co nejdřív zahodit, proto natáhnu krok. Oběhnu cca 500m kolo, pytel vrátím na místo a trasa již pokračuje stejně jako minulé ročníky. Přijde mi, že po té zátěži mám úplně lehké nohy. Už se na mě spouští první proud vody od místních hasičů, kteří nám zpestřují plazení pod ostnatým drátem. Myslím, že dost lidí zde dostalo hezký zásah vodou. Ostnáč je vcelku dlouhý, tak času na zamíření měli dostatek. Čeká mě ještě pár překážek, přelezení, ručkování s koulemi, vysoká stěna a u řeky ještě tradiční přelezení tatrovky. Dobrovolník mě poté posílá do řeky, která je vskutku osvěžující. Díky za krásné počasí!
Brod nebyl dvakrát příjemný, ale věděla jsem, že mě jich ten den potká víc. Snažím se opatrně našlapovat na kameny, jsou kluzké jak želvy. I tak se nevyhnu pádu. Pod mostem na mě čeká totem a tím končí moje první dobrodružné brodění. Vybíhám ven vstříc stoupání k zámku. Po cestě mi cestu znepříjemní pár překážek - triceps bar, přelezení vyšší stěny a hlavně 20x výskok na vysokou pneu, trochu mi to dává zabrat tedy!
Následné stoupání 1 km nahoru mi vůbec nechutná, oblíbený místní mordor, který moc dobře znám. Představte si takový malý potok plný kamenů, sutě, klacků, kterým jdete nahoru do kopce. Když už se vydrápu nahoru, je zde krásná cesta, která mě zavede nahoru nad zámek. Vidím občerstvovačku, ale před ní musím ještě odshybovat 5 kousků, a poté se vrhám na krásy jídla. Je zde velký výběr, melouny, řízky, Kofola, cukry, hrozinky a mnoho dalšího! Neskutečný!
Po krásném obžerství mě trať zavádí do krásných zámeckých prostor. Naopak tentokrát je dlouhý seběh až přímo pod zámek, kde musím přetraverzovat zámeckou zeď. Dole mě čeká hod nožem, který k mému překvapení napřímo zabodnu! Trefuji i pneumatiku, jsem totálně v úžasu. Z něj mě vyvrátí ručkování po řetězu, které je opepřené ještě o navlečené pneumatiky. Přehmátnutí pneumatiky je boj, ale vyhrávám.
Seběh vede až k rybníku, který loňské ročníky býval naopak ke konci, a sekce, která se sbíhala, se letos vybíhá. Pořadatelé mi uštědřili ten krásný stoupák v lese. Za to jsem fakt ráda!
Vrhám se do vody, kdy po pár metrech je ekonomičtější plavat než se brodit bahnem, na konci čeká lano, vytáhnu se nahoru a už se snažím znovu rozběhnout nožky do mírného kopce. Moc mi to nechutná. Nahoře je trojkombinace stěn a hned za nimi střelba ze vzduchovky. Tak tady jsem mohla uplatit své střelecké schopnosti a trefuji! Následně mi svazují ruce a musím běžet skrz krásné ostružiní, kdy po prolezení se mi již ukáže cesta, po které jsem stoupala předtím nahoru. Už vím, jak trasa vede a co mě čeká. Seběh se zavázanýma rukama je dost dobrodružný. Dobrovolnice mě osvobodí od pout a posílá k další překážce, mnou velmi oblíbenému nošení klády do hnusného kopce. Beru dřevo a ze zbytku sil se drápu nahoru. Cesta dolů je optimističtější, vím, že už běžím do města, čeká mě pár překážek a cíl!
Další super překážka je brodění potokem ve stoce potmě. Je to místní atrakce závodu. Dobrovolnice mě posílá do potoka a už za chvíli mizím ve tmě. Jediná malá světélka jsou malé diody, které zde organizátoři umístili, když čekalo nebezpečí. I tak jsem po závodě viděla hodně rozražených a odřených hlav. Začínám vidět světlo na konci tunelu a hurá! Jsem venku. Další brodění, které má opět asi 1 km. Znovu kluzké kameny a opravdu nespěchám. Když se dostávám na břeh, čeká série pár překážek podél řeky. Přelezení, bušení kladivem do pneu, no a nemohu zapomenout na nošení pneu přes Moravici, kde mi to uklouzne a padám, pneu si celou hezky napustím vodou a stěží ji dostávám ven na druhý břeh. Po cestě zpět si již dám pozor na proud a našlapuji na 100 % jistě.
Moravici musím brodit ještě jednou za chvíli, a to u šplhu na laně, kde si trochu alespoň pomůžu za lano. Druhý břeh dosažen a už se blížím pomalu a jistě k cíli. Poslední rovinka po asfaltu a před potokem, který se tradičně plave každý rok, jsou chůdy. Musím obejít menší kolečko asi 50 m v docela podmáčeném terénu, je to náročnější, než se zdá. Zvládám, mám povolení pokračovat k ponoru do potoka, ve kterém mě čekají dvě zanořené trubky na proplazení, a následně už cílová rovinka, ta mi dává mé oblíbené rybí schůdky (letos nově) a neoblíbené stěny na zapření, které mi zde nikdy nešly a znovu nade mnou vyhrávají. Jediný můj hendikep za celý závod. Obíhám si trestnou smyčku a konečně mohu do cíle! Protínám cíl s 12 km v nohou a spoustou krásných zážitků.
Děkuji organizátorům za vstřícnost a těším se na další ročníky! :-)
Heroes Race 2021 - nejlepší závodníci
| p. |
muži |
ženy |
| 1. |
Petr Dorňák - 1:08:38 |
Zuzana Kocumová - 1:23:18 |
| 2. |
Roman Tóth - 1:13:03 |
Denisa Mrózková - 1:41:01 |
| 3. |
Aleš Velička - 1:14:51 |
Lucie Badalíková - 1:44:08 |
Víte, že...
