Zemřel Matt Mendenhall

Zakladatel internetového magazínu RxMuscle.com Dave Palumbo včera prostřednictvím krátkého videa informoval o smrti někdejšího špičkového amerického amatérského kulturisty Matta Mendenhalla. Mendenhall je považován za jednoho z nejlepších kulturistů historie, kteří nikdy nedosáhli na profesionální kartu, s tím, že mu v tomto ohledu může konkurovat snad už jenom Edgar Fletcher. Příčina předčasného úmrtí jednašedesátiletého rodáka z Cincinnati není známa.

O Mattu Mendenhallovi

Matt Mendenhall se narodil 26. června 1960 do početné rodiny, kterou kromě rodičů tvořili i dvě sestry a tři starší bratři. Mendenhallovi byli pro sport obdařeni výjimečnou genetikou a dva z Mattových sourozenců dokonce stejně jako on později závodili v bodybuildingu. Byť nikdy natolik úspěšně jako právě Matt. Ale to předbíháme. Matt se ke sportu, ve kterém se díky své impozantní postavě později tolik proslavil, měl nejprve propracovat. Jako teenager se věnoval americkému fotbalu a skoku o tyči, při kterém jednoho dne utrpěl ošklivou zlomeninu předloktí, když se pod ním tyč zlomila. Poté, kdy mu předloktí po dlouhých šestnácti týdnech vyndali ze sádry, se ukázalo, že se zranění nezahojilo úplně dobře. Lékaři si dokonce mysleli, že i přes veškeré terapie, které Matt během rekonvalescence podstupoval, nebude v jeho silách paži znovu zcela používat. Na jejich doporučení a pod dohledem zkušenějšího bratra v rámci rehabilitace zkusil také trénink s činkami, což se pro něj ukázalo jako to pravé. Paže zesílila a po roce, kdy si se železem spíše pohrával, se rozhodl naplno věnovat powerliftingu.

V roce 1978 se powerliftingu věnoval už několik let, což se výrazně projevilo i na jeho svalovém rozvoji. Zejména jeho stehna a lýtka už v tu dobu vypadala fantasticky a Matt se jedním ze svých učitelů nechal přemluvit k účasti na první soutěži v kulturistice. Na Mr. Ohio High School Championships v sedmnácti letech tehdy dosáhl na druhé místo, a to údajně aniž by držel jakoukoliv dietu, použil soutěžní barvu, anebo snad dokázal odpózovat volnou sestavu. Na závodech získal první zkušenosti, které zužitkoval hned o sezónu později. Na Mr. Metropolitan Championships 1979 se ve svém rodném městě probojoval k absolutnímu vítězství v kategorii teenagerů, k vítězství v kulturistice mužů, a navíc získal ceny pro nejsilnějšího a nejsvalnatějšího účastníka soutěže. V té době s bratrem Markem otevřel v Cincinnati posilovnu, ve které pro svou další přípravu získal slušné zázemí. V roce 1981 nastoupil k Mr. Cincinnati a Mr. Buckeye State Championships, přičemž z obou soutěží odcházel neporažen.

Vstup do světa velké kulturistiky 181 cm vysoký a v den závodů 101 kg vážící Mendenhall prožil v soutěžním ročníku 1982, kdy po boku Tima Belknapa, Boba Parise, Mikea Christiana, Leeho Haneyho nebo J. J. Marshe závodil v nejtěžší hmotnostní kategorii na NPC Nationals. V obrovské konkurenci z toho pro něj bylo druhé místo, když Matt nestačil pouze na pozdějšího osminásobného šampióna Mr. Olympia, který ke klání na poměry začátku osmdesátých let nastoupil opravdu monstrózní. Lee později na Matta Mendenhalla vzpomínal jako na soupeře, který mu na pódiu asi nejvíce zatopil. Matt podle něj měl obrovská lýtka, široká záda, skvělý hrudník, vynikající záda i bicepsy, zkrátka všechno. Byl jako oživlá postava z komiksu a jediné, co mu podle Hanyeho chybělo, bylo srdce šampióna, které by jej donutilo sáhnout si v přípravě na opravdové dno a naplnit tak svůj potenciál.

Na Mattovu obhajobu je potřeba říci, že ať už o profesionální kartu bojoval na jakékoliv soutěži, závodil vždy v neskutečné kvalitním startovním poli, a to navíc v době, kdy získat status profesionála bylo nesrovnatelně těžší, než je tomu v současnosti. Další druhé místo na NPC Nationals bral v roce 1984, kdy byl nad jeho síly Mike Christian, v prosinci téhož roku pak prodělal děsivě vyhlížející autonehodu. Svým vozem naboural do jiného, jehož řidič projel na červenou, a protože Matt nebyl připoutaný, vylétl z auta čelním sklem. Že si nezlámal vaz a vyvázl se všemi obratli pohromadě, lékaři přisuzovali jenom jeho svalovému rozvoji a celkové fyzické kondici. Přesto se začaly objevovat drby, že tím jeho sportovní kariéra skončila. Mendenhall se ale dokázal hned v dalším roce vrátit a na NPC USA si došel pro vítězství v těžké váze. Profi kartu mu ale vyfoukl David Hawk, který jej porazil v souboji o celkový triumf. Díky prvenství ze zmíněné soutěže se Matt ovšem nominoval na Světové hry pořádané v Londýně, což pro něj měla být opět nová zkušenost. Po hektickém programu poprvé cestoval na závody přes moře a únava spolu s pásmovou nemocí zapříčinily, že se jeho tělo před soutěží nechtělo zbavit vody. Pro Mendenhalla z toho bylo druhé místo za dotaženějším Berrym DeMeyem, což americký kulturista považoval za zklamání.

Po této zkušenosti se Matt rozhodl, že už nikdy nebude závodit za předpokladu, že nebude v takové pozici, aby mohl pomýšlet na nejlepší možnou formu. Z tohoto důvodu se rozhodl nezávodit na NPC Nationals 1985, což zpětně mohl považovat za poměrně nešťastnou volbu. Šlo totiž o jeden ze slaběji obsazených ročníků soutěže, kde by měl na získání titulu absolutního šampióna celkem slušné šance. V roce 1986 ke zmíněným závodům už ale nastoupil a v průběhu soutěže mu docházela forma v tu nejspíše jeho životní. Ke zklamání Mattových fanoušků z toho pro borce, který hlavně v čelních postojích vypadl jako z jiné galaxie, opět ale bylo jen druhé místo. Se zlatem z klání totiž odcházel Gary Strydom. Po těchto závodech Matta začalo poněkud zrazovat tělo a byl často nemocný. To se v sezóně 1987 promítlo i do toho, co byl schopný předvést na pódiu, a jedenácté místo z NPC Nationals pro něj představovalo něco, na co v žádném případě nebyl zvyklý. Že ke stejné události nastoupil i v letech 1988 a 1991, bylo už hlavně na základě naléhání Joea Weidera a Jima Maniona.

Přesto se hlavně v roce 1991 Matt rozhodčím prezentoval slušnou formou, kdy byl navíc se 115 kilogramy nejtěžším členem startovního pole. Znovu měl ale smůlu na opravdu výjimečnou konkurenci. Před ním se umístili Kevin Levrone, Flex Wheeler, Paul Demayo a Ronnie Coleman, za ním skončili například Bob Cicherillo, Chris Cormier anebo dnes už zmíněný Edgar Fletcher. Tak nabitá soutěž to byla! Poté se Matt začal věnovat trenérství, působil jako rozhodčí a absolvoval také nějaká exhibiční vystoupení. V roce 1994 při jednom z nich oficiálně oznámil konec kariéry. Tu uzavíral jako opravdová hvězda osmdesátých let, kterou se jako jeden z mála dokázal stát i přesto, že mu profi karta nikdy nebyla dopřána.

Černý měsíc pro kulturistiku

Zpráva o smrti Matta Mendenhalla přichází v závěru pro kulturistiku mimořádně smutného měsíce. Už někdy na přelomu července a srpna svět bodybuildingu zasáhla zpráva o smrti teprve sedmadvacetileté amatérské závodnice ve physique a figure Sofie Graham. Sofia, která se nacházela v přípravě na NPC North American Championships, několik týdnů před závody údajně ve spánku podlehla srdečnímu infarktu. Několik dnů nato náhle ve věku 49 let na plicní embolii zemřel americký profesionální kulturista John Meadows. V den konání profesionální soutěže Europa Pro zemřela česká profesionální kulturistka Alena Hatvani, o čemž jsme Vás informovali v tomto článku. Několik dnů nato údajně po srdeční zástavě navždy odešel italský amatérský kulturista Orlando Gallucci. Měl několik dnů po závodech. A to není vše. 20. srpna ve věku pětapadesáti let zemřel bývalý profesionální kulturista Phil Hernon. Zmíněný absolutní vítěz NPC USA 1995 a účastník dvou profesionálních show z roku 1996 se dlouhodobě potýkal se zdravotními problémy (hovořilo se o selhávání ledvin) a krátce před smrtí se měl jeho zdravotní stav výrazně zhoršit. Jen před několika dny dorazila zpráva o smrti americké profesionální závodnice ve physique Megan Elizabeth (psali jsme o ní jako o Megan Marshall). Co se této osmadvacetileté sportovkyni stalo, ovšem nevíme. Megan nicméně přes tři roky nezávodila a z dostupných zpráv ani nevyplývalo, že by to plánovala.

Zejména předčasný odchod Aleny Hatvani ve spojení s několika předchozími úmrtími závodníků svět bodybuildingu hluboce zasáhl. A to nejenom u nás, ale i za hranicemi. Jake Wood, majitel Olympia Weekendu, se dokonce vyjádřil v tom smyslu, že je ztrátou Aleny Hatvani otřesen a že místo prázdných slov bude jednat. Údajně absolvoval schůzku s Jimem a Tylerem Manionovými (prezidentem a viceprezidentem profesionální ligy IFBB), na které se shodli, že jim vadí, jak tragicky některé soutěže končí, že je připravenost jako jedno z kritérií rozhodování až příliš vyzdvihována a že se ve všech kategoriích musí něco změnit. Vyjádření jednoho z nejmocnějších mužů bodybuildingu vzbudilo jak souhlasné, tak i ty opačné reakce. Ti, co s Jakem Woodem nesouhlasí, často nevěří, že se skutečně může něco změnit. Jiní považují připravenost za něco, co kulturistiku dělá kulturistikou, a nedovedou si představit, že by v souboji dvou stejně mohutných a podobně stavěných závodníků neměl uspět ten dotaženější. Z řad těchto kritiků zaznívá názor, že by raději upřednostnili vzdělávání sportovců v oblasti péče o vlastní zdraví. Jak to celé dopadne a zda se tragédie, která potkala i českou kulturistku, nějakým způsobem promítne do rozhodování soutěží, napoví nadcházející měsíce.

Použité elektronické zdroje: