Konečně je pátek! Vysněný odjezd na závod se blíží. Balím poslední věci do tašky, ještě ji asi třikrát stihnu vytahat a zkontrolovat a mizím do auta směr Polsko, kde mě v sobotu 7. srpna čeká Armagedon - Kamień, distance Dzik s 10 km a 30+ překážkami. Cesta je dlouhá, provoz vcelku hustý, a tak se na místo dostávám až okolo jedenácté večer, kdy potkávám poslední organizátory, kteří ještě ladí detaily a dovolují mi přespat na místě dění. Okouknu závěrečné, asi 150metrové kombo rozdělené do tří sekcí a jdu spinkat.
Ráno mě budí hluk u auta a zjišťuji, že ohrada, která večer byla prázdná, je plná lam. Takže okolo auta mám plno osob. Vtipně si společně se zvířátky vyčistím zuby a jdu vyzvednout registraci. Zde se opět snažím lámaně polsko-česky-anglicky domluvit a zjistit pravidla. Poté navštívím záchod, který se v okamžiku stává mojí noční můrou. Když zavřu dveře, ozve se divný zvuk a zůstávám zde zabouchnutá! K mojí smůle jediné okno, které místnost má, je zamřížované. Chvíli zkouším volat, pak i křičet… a nic. Naštěstí další česká závodnice, která tu je se mnou, mi odpovídá na Messengeru a po chvíli dohadování mě s organizátory osvobozuje. Celá zpocená a šťastná slavnostně vycházím ven. Start stíhám. Naházím do sebe rychle snídani s domněnkou, že startuji okolo 10:30. Jdu na start okouknout polskou OCR ligu. Je to pro místní závodníky opravdu prestižní záležitost.
Je 10:45 a stále startuje OCR liga, někde se stala chyba a já nakonec startuji až okolo dvanácté hodiny. Tohle se moc nepovedlo. Nevadí, je potřeba to přijmout a poprat se s tím, rozcvičuji se tedy znovu a připravuji na start, i když tělo říká, že se mu nechce.
Je to tu, můj čas! Moje vlna a slyším svoje jméno. Vcházím do koridoru, plácám si s ředitelem a startuji, každou minutu vybíhají čtyři závodníci. Z mojí natěšenosti hned na první překážce zakopnu a upadnu. Rychle se sbírám, dobíhám ke kládě, kterou házím na rameno, a dobíhám rychle soupeřky. Dokonce se před dokončením kola dostávám před ně. První těžká překážka je hned jeden kilometr od startu. Je kombo v kombinaci ninja rings + wariat (ježek). Nasadím si rukavice a dostávám se k druhé části, kde si v půlce nešťastnou náhodou chytám kus palce rukavice a utrhnu ji, kvůli tomu padám. Rychle jdu na druhý pokus, který dávám už bez rukavic, a zdolávám. Soupeřky se zde lehce zasekávají a já jsem hned více v klidu, protože mě nikdo nehoní.
Snažím se držet klidnější tempo, což se mi celý závod daří. Sice jdu pomaleji, ale chci mít jistotu na překážkách. Další ručkovačka, která na mě čeká, jsou obruče, které je třeba pomocí skoků vysvobodit z kovových trnů. Takovou překážku zkouším vůbec poprvé. Hned další překážkou je lehčí ručkovací kombo s jednoduchým segmenty typu kruhy, T, nunčaky, koule. Po kratším běžeckém úseku mě překvapuje zajímavá balanční překážka, která je chycena na dvou řetězech a je hodně nestabilní, docela mě potrápí! O kousek dál vykukuje točící se ježek v kleci. Je potřeba vytáhnout menší závaží nahoru pomocí otáčení ježka. Dál pokračuji lesem, kde je pískový terén a příjemně se tudy běží, protože jsem konečně ve stínu. Další překážky čekají až za lesem. Ninja rings, přeskoky, nošení pneu, další ručkovací kombo a v dálce vidím kladinu. Dozvídám se od dobrovolnice, že se blížím pomalu k cíli. Před sebou vidím jednu z konkurentek, které vybíhaly ve vlně přede mnou, a říkám si, že to ještě zkusím na ten poslední kilometr trochu stlačit. Vím, že závěrečné kombo bude víc na sílu.
Čeká mě další zajímavá překážka. Otočné kruhy ve tvaru obřích spinnerů. V další náročné části trati je kombo pinů a ručkovacích segmentů a hned za tím jsou rybí schůdky, kde se konkurentky zasekávají. Divím se, ale beru tyč do ruky a zkouším skočit. Sice se trefuju na trny, ale tyč mi vyklouzává ven. Trny nejsou tak velké, abych se zarazila. Zkusím to tedy ještě jednou a i druhý pokus se nedaří. Nakonec jdu na jistotu - nejdřív jedna a pak druhá strana a jsem tam! Utíkám hned na lano, které visí na zvedáku. Následují floating boards a vybíhací šikmá stěna. Po těchto překážkách už je mi jasné, že jdu k závěrečnému kombu, které je před cílem a má tři sekce. První je z přeskoku na ufo a poté pár houpacích tyčí, na kterých se dá odpočinout. Za nimi visí lano, ze kterého je potřeba vylézt na ručkovací segmenty, a po přeručkování zazvonit. Další sekce je z prověšeného lana, které je třeba přelézt, a dostat se na dřevěné malé desky, které potrápí úchop. Z nich na pneumatiku, ze které se dá dostat na ručkování, a na konci zvonek. Poslední sekce má ručkovací tyč, kruhy a za nimi pak nízké gibony, ze kterých je nejlepší se zhoupnout a zazvonit. Tyto celé tři sekce mají asi 150 metrů ručkování! Všechny zdolávám na první pokus a u poslední chvíli musím vyklepávat, protože ruce značně tuhnou. Sprintuji do cíle a je to tu. CÍL! Dozvídám se, že jsem prvá kobieta. Nemůžu tomu uvěřit, klečím v trávě a jsem naprosto dojatá!
Tento závod mi dal snad vše, překážky, krásný terén a skvělou atmosféru! Určitě doporučuji vyzkoušet některou z distancí, které tento polský organizátor pořádá.
Armagedon Active (Kamień) 2021 - fotografie
Víte, že...
