I v letošním roce se Spartan závodníci dočkali dvou populárních sérií (CEU Regionální série, CEU Horská série), které mají unikátní finišerské medaile, a jejich celkové pořadí je vyhodnocováno v elite a age group kategoriích. CEU Regionální série se běhá už od roku 2017 a v letošním roce zahrnuje čtyři závody.
CEU Horská série začala v CEU už loni, jenže kvůli pandemii nemohla být dokončena. A tak je tady letos znovu! Už z názvu je patrné, že nepůjde o lehké závody. Každá událost spadající do této série musí mít minimálně 1200 metrů převýšení.
Pojďme se podívat na CEU sérii Nagykanizsa - Sprint očima elitní závodnice Lenky Butorové a "ejčgrupařky" Moniky Andělové.
Lenka Butorová
SR Nagykanizsa, sobota 14. srpna, další zastávka CEU Series 2021. Tentokrát byl na pořadu nejkratší typ závodu Spartan Race - Sprint. Ráno se v místě startu válel opar nad rybníkem a pod ním "prádelna". Dýchat se pořádně nedalo. Profil trati s absencí velkých kopců a vodních překážek věstil, že závod bude ve stylu rychle a zběsile. A taky že jo. V podstatě celý závod jsem se držela na čtvrté pozici. Ne a ne se dotáhnout na první tři závodnice a zkusit zabojovat o medailové pozice. Nohy se prostě rozhodly, že dnes není jejich den... Chybovala jsem jednou - pád na balancu, který byl v nějakém roští a divně do kopce (tentokrát vytrestal snad skoro všechny). Po dlouhé době jsem trefila oštěp, yes! Dobíhám na 4. místě v elitní kategorii se ztrátou 2 minut na 3. místo. Neděle, běží se Super - střední vzdálenost. A ta je má oblíbená. Ráno už je dýchatelněji než v sobotu. Po startu se nám první závodnice ztratila v dáli a začal boj o zbylé medailové pozice. A boj to byl opravdu zajímavý. Postupně jsem se posunula na 2. místo. No, doběhly jsme k balancu a opět padám. Soupeřka za mnou též padá, další dává... Ztráta není ale tak veliká, a tak ji za chvíli dobíhám a dostávám se opět na druhou pozici. Překážky jdou. Kilometr před cílem je oštěp. Tentokrát míjím a soupeřka dává. No, nezbývá než kopnout do vrtule a pokusit se ještě o rychlý finiš. I když jsem ji dost stáhla, tak už to na předběhnutí nestačí a se ztrátou 30 vteřin dobíhám na 3. místě elitní kategorii. Trošku to mrzí, ale vím, že běžecky to šlo skvěle, do závodu jsem dala vše. Chyby se doladí a příště bude lépe. Běžecky to šlo skvěle. Díky za skvělou přípravu Tomáši Ondráčkovi, 2B Winner Team.
Monika Andělová
Závod to byl parádní. Lokalitu neznám, jela jsem tam poprvé, ale dle mapy a dle videí z minulých let jsem viděla fajn park s jezerem, lesy a mírné kopce. K překvapení všech ale trať do vody nevedla. To nechceš! 35 stupňů, slunce, ty běháš okolo vody, ale nesmíš do ní... Nejsem sprinterka, a tak jsem paradoxně uvítala, že tahle distance Sprint má podle mapy závodu měřit skoro 7,5 km, což je za poslední dvě sezony Spartana celkem dost (obvykle to bývá tak 5 - 6 km). Sestava překážek byla rozvržena optimálně (konečně) v celé trase závodu. Nevím, jestli to byla náhoda nebo záměr traséra, nicméně na celé té lesnaté a celkem vysušené trati bylo jediné místo, asi 5 metrů dlouhé, kde bylo lepivé bahýnko skoro po kolena. A protože startuji v poslední age group, tak už bylo bláto zanesené i na překážky za ní, což výrazně znesnadňovalo překonání slip wall, rope climb a o kus dál ještě i balance.
Za celé roky, co běhám Spartan v age group, jsem ještě nezažila, abych čekala u překážky mezi možná padesátkou bezradných závodníků! Ztratila jsem tak možná čtvrt hodiny času a stejně jsme prakticky všichni tam čekající slízli řádnou porci trestných burpees. Stíhací jízdou jsem si pak už v pořadí naší věkovky moc nepomohla.
No, vzhledem k okamžité situaci na trati beru 7. místo jako solidní - mezi samými domácími závodnicemi, které jsou houževnaté a až na výjimky mně neznámé, neb soutěží asi jen doma.
Z průběžného zlata v celém CEU regionálním seriálu si s náskokem stále držím vedoucí příčku a na posledním závodě série už mě může teoreticky sesadit jediná závodnice ze zlata. Pódium a minimálně obhajoba celkového stříbra z loňska mě však minout nemůže, i kdybych závod nedokončila, nebo dokonce nenastoupila. Čtyřnásobná Trifecta dokončená právě na Sprintu v Nagykaniczse je milým povzbuzením do dalších bojů. Děkuji pořadatelům i dobrovolníkům do Maďarska - krásně připravený závod
Spartan Race Sprint (Nagykanizsa) 2021 - nejrychlejší závodníci
kategorie elite
SR Nagykanizsa, sobota 14. srpna, další zastávka CEU Series 2021. Tentokrát byl na pořadu nejkratší typ závodu Spartan Race - Sprint. Ráno se v místě startu válel opar nad rybníkem a pod ním "prádelna". Dýchat se pořádně nedalo. Profil trati s absencí velkých kopců a vodních překážek věstil, že závod bude ve stylu rychle a zběsile. A taky že jo. V podstatě celý závod jsem se držela na čtvrté pozici. Ne a ne se dotáhnout na první tři závodnice a zkusit zabojovat o medailové pozice. Nohy se prostě rozhodly, že dnes není jejich den... Chybovala jsem jednou - pád na balancu, který byl v nějakém roští a divně do kopce (tentokrát vytrestal snad skoro všechny). Po dlouhé době jsem trefila oštěp, yes! Dobíhám na 4. místě v elitní kategorii se ztrátou 2 minut na 3. místo. Neděle, běží se Super - střední vzdálenost. A ta je má oblíbená. Ráno už je dýchatelněji než v sobotu. Po startu se nám první závodnice ztratila v dáli a začal boj o zbylé medailové pozice. A boj to byl opravdu zajímavý. Postupně jsem se posunula na 2. místo. No, doběhly jsme k balancu a opět padám. Soupeřka za mnou též padá, další dává... Ztráta není ale tak veliká, a tak ji za chvíli dobíhám a dostávám se opět na druhou pozici. Překážky jdou. Kilometr před cílem je oštěp. Tentokrát míjím a soupeřka dává. No, nezbývá než kopnout do vrtule a pokusit se ještě o rychlý finiš. I když jsem ji dost stáhla, tak už to na předběhnutí nestačí a se ztrátou 30 vteřin dobíhám na 3. místě elitní kategorii. Trošku to mrzí, ale vím, že běžecky to šlo skvěle, do závodu jsem dala vše. Chyby se doladí a příště bude lépe. Běžecky to šlo skvěle. Díky za skvělou přípravu Tomáši Ondráčkovi, 2B Winner Team. 
Závod to byl parádní. Lokalitu neznám, jela jsem tam poprvé, ale dle mapy a dle videí z minulých let jsem viděla fajn park s jezerem, lesy a mírné kopce. K překvapení všech ale trať do vody nevedla. To nechceš! 35 stupňů, slunce, ty běháš okolo vody, ale nesmíš do ní... Nejsem sprinterka, a tak jsem paradoxně uvítala, že tahle distance Sprint má podle mapy závodu měřit skoro 7,5 km, což je za poslední dvě sezony Spartana celkem dost (obvykle to bývá tak 5 - 6 km). Sestava překážek byla rozvržena optimálně (konečně) v celé trase závodu. Nevím, jestli to byla náhoda nebo záměr traséra, nicméně na celé té lesnaté a celkem vysušené trati bylo jediné místo, asi 5 metrů dlouhé, kde bylo lepivé bahýnko skoro po kolena. A protože startuji v poslední age group, tak už bylo bláto zanesené i na překážky za ní, což výrazně znesnadňovalo překonání slip wall, rope climb a o kus dál ještě i balance. 
Víte, že...
