Tento článek je velmi starý, informace v něm tedy už nemusí být zdaleka aktuální.
Datum: 7.listopad 2000
Čas: 19:15
Hlavní aktér: Martin J., 19 let, 174cm/85kg
Sparing: Martin K., 27 let, 174cm/90kg.
V posilovně se rozhostilo ticho. Trochu netypické na tuto denní dobu. Zraky všech míří jedním směrem. V centru jejich pozornosti je lavička bench-pressu. Na tyči je naloženo 8 kotoučů. Tyč se pod celkem 150-ti kg mírně prohýbá. Na lavici pod ní leží 19-ti letý mladík. Třemi mohutnými nádechy doplní kyslík. Nohy se opřou o zem a s mírným výdechem a dopomocí partnera zvedá činku ze stojanů. Na tohle se připravoval celý den. Teď je ten okamžik. Teď nebo nikdy...
Dnes ráno vstával už čtvrt hodiny před osmou. Chvíli po probuzení zapil připravenou sklenicí vody hrst vitamínů a minerálů. "Dneska to dám", ujistí se a jde připravit snídani. Půl sáčku ovesných vloček, banán, mléko. Chvilku to trvá než to sní, už mu to ani nechutná, ale ví, že přesně tohle mu v tenhle den udělá dobře. A to potřebuje. Do jedenácti stihnul vyvenčit psa a zajít do obchodu koupit jídlo k obědu. Kuře, těstoviny, trocha mléka. Vitamin C, B-komplex, pangamin, zinek a beta karoten zapíjí pomerančovým džusem a jde si na chvíli lehnout. Ani nespí, jen přemítá. O tom, že dneska by to vážně mohlo jít. Před 14-ti dny dělal série se 130, tak proč by o hloupých pár kilo víc dneska nedal? Vezme časopis a čte si snad po sté jeden a týž článek. Je o Ronnie Colemanovi, jeho víc jak oblíbeném sportovci. Před druhou hodinou další jídlo. Tohle mu vždycky chutná. Do mixéru nahází všechno, co je po ruce. Dětský sunar, proteinový prášek, puding, banán, jogurt, mléko... to stačí. Po rozmixování to chutná skvěle. Do čtyř má čas, stráví ho u počítače brouzdáním po webových stránkách. Poslední jídlo před tréninkem. Těstoviny, glukopur, trocha vody. Radši nic víc. Běžná dávka vitamínů. V pět si dá další dvě sklenice vody, vitamin C a jde si připravit věci na trénink. Má ještě chvíli času, než se pro něho staví jeho sparing. Zapne video a pustí si Krvavý sport. Poslední scéna. Frank Dux tam zcela ničí svého soupeře. I on to dnes tak udělá. Zničí svého protivníka. Položí činku pomalu na hrudník a plynule ji přenese zpět do propnutých loktů. "Jo, přesně tohle dneska udělám!" Zvonek. Sparing je tu včas a jeho vozem společně míří do 13 km vzdáleného fitka.
Je tam docela dost lidí, ale "…jako motivace to nebude špatné", pomyslí si, když vkročí do posilovny. Ještě před rokem to byla jen stará zchátralá budova. Teď je v ní nejlepší posilovna v okruhu 30-ti kilometrů. Po běžném zahřátí ulehá k první sérii bench-pressu. Pouze s 20-ti kilogramovou tyčí udělá 30 střídavě rychlých a pomalých opakování. Další série je s 50kg, potom s 90kg a další se 110kg. Uvažuje co přidá na další sérii. Těch 110 mu moc nešlo, dal jen čtyři opakování a na chvilku i zauvažoval, jestli nenechá zdolání osobáku až na příští týden. "Ani náhodou", zněl jeho závěr. Tohle mu vždycky šlo. Být k sobě co nejtvrdší. Pro jistotu přidává na každou stranu jen 10-ti kilové kotouče. Jeho druh stojí za ním a tiše procedí: "To půjde v pohodě...".
Činku nadhodil ze stojanů zcela bez problémů. Jde s ní pomalu dolů. S těmi 110-ti to byl asi vážně omyl, pomyslí si, když čistým pomalým pohybem tlačí činku vzhůru. Po prvním opakování jí pokládá do stojanů. Martin se na něho tázavě podívá. "Zkusíme 150...", dostane jako odpověď.
Na tohle se připravoval celý den. Teď je ten okamžik. Teď nebo nikdy. Teď si dokáže, že na to má. Teď nad sebe tu hromadu železa nadhodí a po chvíli si bude moct říct: "Dokázal jsem to!". Sundává si horní triko, takže mu zůstává je roztrhané bílé tričko pod ním. V tom začínal. To měl na sobě poprvé, když v jedenácti letech, při náhodné návštěvě posilovny, nemohl vytlačit svojí první 15kg činku. Teď je tam 10 krát tolik. Utahuje si opasek. V posilovně je hrobové ticho. Jistě, 150kg si tu sem tam někdo naloží, ale těm chlapům bývá 25, možná i 30 let. Jemu ještě nebylo ani 20. Jeho sparing, Martin, mu pomůže činku vytlačit ze stojanů a následně si dává ruce za záda, jako by chtěl říct: "Stoprocentně Ti věřím!". Zraky všech přítomných hypnotizují činku a čekají na její následný pohyb. Mohutný nádech. Ještě jeden. Činka jde pomalu dolů. Tomhle miluje. Vychutnat si každý centimetr negativního pohybu. Nechce se však příliš unavit a tak ve spodní fázi činku mírně pouští. Teď se rozhodne. Činka se od hrudníku o pár milimetrů odráží nahoru a nyní už to bude jen na něm. V tuto chvíli pro něho přestává existovat okolí. Myslí jen na tu zátěž. A najednou, dostává ten pocit. Ten, který si vsugerovával celý den. "Mám na to!". Masa železa pomalu začíná stoupat vzhůru. Mladík vydechuje a vydává při tom mírně nelidský zvuk. Už jen pár centimetrů. Je to tam. Propíná lokty. Martin nad ním chytá činku a společně ji usadí do stojanů. Okolo stojící stíny uznale pokyvují. Dokázal to. Dokázal pokořit další magickou hranici.
