Reklama:

Z historie tělocvičného náčiní: Evoluce činky

3.567 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Ostatní

Když ve fitness centru nebo na vzpěračském či powerlifterském prkně berete do rukou žerď moderní činky, stěží si uvědomíte, že vlastně používáte značně sofistikovaný, vyspělý a praxí prověřený kus posilovacího náčiní, jenž má za sebou dlouhou a složitou historii.

Vynálezy. Objevy, které ulehčily člověku život a změnily vývoj lidstva od pravěku až po kosmickou éru. Kolo na hřídeli bylo předchůdcem ložiska, které je součástí moderních činek a kladkostrojů. První posilovací stroje využívaly principu páky, doplněného pružinami, kladkami nebo protizávažím. Kamenné činky nahradil zušlechtěný kov, tvrzená guma a plast. Je až s podivem, jak některé objevy usnadnily nebo urychlily rozvoj sportu. Lavičky doslova pozvedly kulturisty ze země (předtím se tlaky vleže vykonávaly na podlaze) a umocnily účinnost cviků vleže nebo vsedě. A co teprve stojany na činku! "Stojany umožnily cvičení s těžšími váhami a nohy začaly růst. Stojany byly ve skutečnosti důležitějším objevem než samotné dřepy!" prohlásil se špetkou nadsázky autor knih o bodybuildingu z 50. let Harry B. Paschall. "Pozdější objevy jako šikmé lavice nebo kladky jsou antibolestivé pomůcky, dovolující provádět dobré cviky méně bolestivým způsobem," uzavírá Paschall. Místo bolesti bych raději použil slovo nepohodlí, ovšem postavme tvrzení jinak - náčiní a vybavení rozšířilo repertoár cviků i metod, což se nepochybně odrazilo na kvalitě postav kulturistů a nárůstu síly vzpěračů.

Jako téměř ve všem musíme začít v antice. Staří Řekové sice usilovali o celkovou tělesnou zdatnost a používali kamenné činky (haltéres), o bodybuilding ve smyslu pěstování svalů však neměli zájem. Na to si svět musel počkat až do 19. století. Většina tréninku v raném období se odehrávala v takzvaných gymnasiích (z řeckého gymnos - nahý), velkých skladištím podobných budovách, v létě rozpálených a v zimě studených. Jako náčiní se používala lana, kladkové a pákové stroje, kruhy a bradla, ale jen minimum aparátů pro specifické svaly. Lidé sem chodili kvůli zlepšení zdraví a energie, jen zřídka pro rekreaci. Siláci, profesionálové i amatéři, s mohutnými svaly se obyčejným lidem jevili jako zrůdy. Pěstování svalů a síly do tělesné kultury, potažmo sportu, pronikalo zvolna...

Daleko nejdůležitějším renesančním textem vztaženým ke cvičení byla kniha Hieronyma Mercurialise De Arte Gymnastica Aput Ancientes, vydaná v Benátkách roku 1569. Autor nabízel množství metod, cviků a náčiní, popisoval výhody chůze, házení diskem, šplhání na laně a míčových her. K cílenému tréninku Mercurialis doporučoval míče naplněné pískem (předchůdce medicinbalů) a haltéry neboli jednoručky, připomínající dvě kónické pyramidky (spíše jehlany), připojené špičkami k sobě. Dalším posilovacím náčiním byly těžké kamenné nebo olověné desky, popisované Galénem staletí předtím.

Dnes již nezjistíme, kdo, kdy a jak vlastně udělal (zhotovil) první činku novověku. Dá se předpokládat, že kromě zvedání nejpodivnějších těžkých předmětů (kovadlin, trámů, hlavní děl, pytlů se zrním, dvojkolí vozů a vagónů) začali siláci cvičit s kameny, kterých byl všude dostatek. Kameny zřejmě nahradily dělostřelecké koule, vhodnější na držení, a potom kdosi dostal nápad připevnit ke kouli držadlo - vznikla koule s uchem (na první pohled to vypadá logicky, ovšem ve skutečnosti se kettlebell vyvíjel jinak, odlišně v Rusku a západní Evropě). Činka se zrodila spojením dvou koulí krátkou tyčí, a když nastala potřeba vzpírat těžkou jednoručku soupažně, použila se tyč delší.

Je nepochybné, že původ činky musíme hledat v historicky bohaté Evropě. Hrubé koulové činky z jednoho kusu měl ve své tělocvičně francouzský vizionář a průkopník fitness Hippolyte Triat už v roce 1840. Na staré ilustraci byla vidět zadní stěna tělocvičny s činkami, jež Triat nazýval "žerdě s šestikilovými koulemi", ačkoliv také měl "velké jednoručky a žerdě pro dvě ruce". Sám Triat údajně vzepřel jednou paží obří 85kg jednoručku. Díky popularitě Triatovy tělocvičny mezi pařížskou elitou se začaly jednoručky objevovat po celé zemi. Prvním profesionálním silákem, jenž používal ve svém vystoupení velké koulové činky, byl téměř neznámý Rakušan Carl Rappo (cca 1850). Ideu posilovacího tréninku v 19. století v Německu pomáhaly šířit gymnastické kluby (Turnverein), kde muži cvičili s krátkými činkami do 25 kg pro jednu paži a 37,5 kg pro dvě paže. Nazývaly se "Turner-Kugelstange" nebo taky "Turner-Kugelhantel." Zhruba do 70. let 19. století byly duté koule plněny pískem nebo olovem, o deset let později už byly k mání duté koule s disky, vyráběné firmami Wilhelm Heyden z Kolína, Jaan Haase z Berlína, Joseph Stein z Krakova, Herman Fechner z Drážďan nebo Karl Meyer z Hagenu. Víme však, že tento systém jako první představil jistý Josef Markl v roce 1889 a ostatní výrobci jej, přikrášleně řečeno, "převzali".

V USA se s primitivními koulovými činkami vzpíralo před rokem 1850 a rekordně v roce 1874, kdy Richard Pennel zvedl jednou paží 91 kg. Podle německých pramenů byl ideovým tvůrcem subtilních jednoruček italský silák Felice Prades-Napoli. Historie tento vynález připisuje prof. Louisi Attilovi, ale vzhledem k datu jeho narození (1844) spíše myšlenku od Napoliho převzal a díky své proslulosti rozšířil. To, co však Attilovi nelze upřít, je objev duté koule, do níž se sypala drť nebo suchý či mokrý písek. Takové činky vážily v prázdném stavu 25 - 30 kg, měly průměr osy 38 mm a daly se naplnit až na 45 - 55 kg. Přestože Attilova vystoupení nepochybně pomohla jeho činky zpopularizovat, vynález činek plněných olověnými broky náleží muži jménem George B. Windship z Bostonu. Ten už v roce 1859 vyrobil dvě 30,8 kg vážící pouzdra, jež připevnil na držadlo a vytvořil tak prázdnou 64kg činku, jejíž váhu mohl jednoduše zvyšovat nasypáváním broků do dutých pouzder až na 81,6 kg. Windship také pravděpodobně jako první vynalezl přikládací diskovou jednoručku, patentovanou roku 1865. Mohla se nakládat od 3,6 kg do 45,8 kg po 0,23kg krocích. Patent na "činečky" s pružinami v rozpůlených držadlech měl Eugen Sandow, německý lékárník Ernst Böhling cestoval kolem roku 1880 po Evropě a předváděl silové výkony (např. zdvih jednou paží 70 kg) s diskovými jednoručkami do váhy až 70 kg, které se ujaly pod názvem "Böhlingovy činky".

S mohutným rozvojem vzpírání muselo dojít i k vylepšení soutěžního náčiní. Vezměte jenom, jakým problémem tehdy bývalo zvyšování váhy činek! Pokud nebyly k dispozici činky odstupňovaných vah, řešilo se to buď připevněním dodatkového závaží na konce osy činky, nebo se duté koule, spojené závitem či šrouby, dosypávaly olověnou drtí, broky nebo mokrým pískem.

Jako příklad ještě jiného problému uvedu vzpěračskou soutěž z olympijských her 1906 v Athénách. Pořadatelé objednali z Kolína 6 velkých koulových činek a několik jednoruček v ceně 900 franků. Na vzpírání jednou paží byla k dispozici činka o délce 75 cm s disky o průměru 20 cm, na soupažné vzpírání měli závodníci (celkem 18 vzpěračů) k dispozici činky s koulemi na koncích, k nimž se přidávaly volné disky. Nevíme s jistotou, zdali krom toho také měnili váhu v koulích. Zatímco v Evropě se váha činky většinou zvyšovala po 5 kg nebo 10 kg, řečtí pořadatelé počítali v národních jednotkách váhy čili "okas," kde jeden oka váží 1283 gramů. Vítěz soupažného nadhozu vzepřel 111 a 1/4 oka neboli 142,4 kg. Výkon stříbrného medailisty 106 a 41/64 oka představuje 136,5 kg, bronzový vzpěrač dostal nad hlavu váhu 101 a 61/64 oka (129,5 kg).

Hodnoty rekordů rychle rostly, a tak začaly stoupat i nároky na kvalitu činek. V roce 1893 nějaký Carl Schöbig z Lipska zhotovil činku s diskovými kotouči od 12 kg do 160 kg. V té době se objevily ještě další modely, zhotovené podle návrhů profesionálních siláků George Luricha nebo Hanse Becka, ale žádný z nich nesklidil významnější ohlas. Nárok na vynález diskových (kotoučových) činek si dále činili Francouzi (M. M. Pelletier-Monnier s profesorem E. Desbonnetem) a vzpěrač-zápasník Carl Abs z Německa (1890).

V roce 1901 začal marketing své "Siebert's Universal-Scheibestange" čili nakládací činky s kotouči proslulý trenér těžké atletiky z Aslebenu poblíž Halle Theodore Siebert. Jeho krajan Franz Veltum z Fechenheimu uvedl v roce 1908 svoji činku takto: "Firma Wilhelm Hartung v Sulzbach-Saaru vyrobila podle mých nákresů kotoučovou soutěžní činku. Délka osy mezi kotouči je 110 cm, průměr osy 32 mm. Pomocí kotoučů 20, 15, 10, 5, 2,5 a 1,25 kg lze dosáhnout celkové váhy 150 kg. Tato činka má název System Veltum." Později se spojil s výrobcem sportovního náčiní Ing. Kasparem Bergem z Norimberka a výsledkem jejich snažení byla v roce 1910 "patentní činka Berg" s osou na kuličkových ložiskách, schválená pro mistrovství světa i olympijské hry 1928 a 1936. Kvalitu nové činky potvrdil rakouský silák Karl Swoboda, jenž nadhodil na tehdejší dobu fantastický rekord 185,6 kg!

Producentem prvních přikládacích činek v Americe a jakýmsi "otcem amerického vzpírání" (před Bobem Hoffmanem) se stal Alan Calvert z Philadelphie. Calvert hledal už od mládí metody ke zvýšení síly. V roce 1893, v 18 letech, navštívil Columbian Exposition v Chicagu a viděl vystoupení Eugena Sandowa. Calverta zaujaly nejen silákovy svaly, ale zejména činky, přičemž si v duchu obě věci spojil do přímé souvislosti. Jakmile zjistil, že v USA nic podobného není, po řadě zkoušek a testů zhotovil v roce 1902 vlastní činku s koulemi na koncích osy, do nichž se vsypával vlhký písek. V dalším vývoji se koule změnily na jakési duté válce s písty na šroubech, jimiž se písek stlačoval. Posledním krokem byl návrat k dutým půleným koulím, připevněným na obou koncích osy, do nichž se nasouvaly kotouče přesných vah (20, 10, 5 a 2,5 libry), umožňující postupné zvyšování zatížení.

Přátelům se činka líbila a Calvert usoudil, že v zemi jistě budou tisíce nadšenců, kteří ji za rozumnou cenu koupí. Nechal si model patentovat, založil v Philadelphii "The Milo Bar-bell Company" a začal činky vyrábět. Současně s nimi vydával zvláštní plakát (The Milo Bar-bell System) s obrázky cviků a návodem, jak nářadí používat. Calvert brzy zjistil, že veřejnost i valná část cvičících lidí postrádá nejen základní vědomosti o tréninku, ale mají chybné názory jak na vzpírání ve formě sportu, tak na tréninkový systém. Proto od roku 1911 publikoval malý pamflet, který se v roce 1914 změnil na časopis Strength, rozšiřovaný ZDARMA až do počtu 45 tisíc výtisků!

O příchodu činky Berg do Ameriky se tvrdí následující. Zápasník a vzpěrač, německý imigrant Heinrich Steinborn, ji obdržel darem od původního majitele Dr. Campbella z Atlanty, jenž ji koncem 20. let minulého století zakoupil přímo v Německu. Steinborn půjčil činku Bobu Hoffmanovi, majiteli firmy York, a ten, ačkoliv byla chráněna patentem, vyrobil identickou kopii, pouze se změněnými uzávěry. Činka York Olympic Barbell zaplavila na příštích 50 let celé Spojené státy. Jiná důležitá událost se odehrála v roce 1957. Švédský kovozávod Eleiko oslovil jeho zaměstnanec, zapálený vzpěrač Hellström, s návrhem vyrobit osu činky ze speciálně vytvrzené oceli. Stalo se a od té doby se činky této značky rozšířily po celém světě. Další inovaci přinesl dizajnér německé rodinné firmy Schnell Lothar Spitz, jehož činka měla gumové i kovové disky do 25 kg. V roce 1967 v kalifornském San Pedru vznikla firma Ivanko, jež později přinesla do výroby činek použití ethyl-karbamátu neboli uretanu.

Také SSSR vyprodukoval pro své vzpěrače chromem se třpytící činku, jejímž konstruktérem byl závodník a rekordman Nikolaj Košelev z Leningradu (nar. 1908), vyučený zámečník a obráběč kovů, jenž se dlouhá léta věnoval zlepšování sportovního náčiní. Po vstupu SSSR do Mezinárodní amatérské federace těžké atletiky roku 1946 vyrobil (přesněji řečeno vylepšil stávající model) sovětskou činku mezinárodních kvalit, která proslula pod názvem "Košelevka." Byla z kvalitní oceli, nikoliv z obvyklé litiny, takže kotouče při dopadu doslova "zvonily," s pochromovanými okraji disků, červeně (rudě) nebo modře nastříkanými vnitřky a nápisem "Sdelano v CCCP", verze pro vývoz "Made in USSR". V polovině 50. let minulého století měla renomé nejlepší činky na světě.

U nás vyráběl poměrně kvalitní litinovou činku Ladislav Bubeníček z Prahy, s osou dlouhou 220 cm a průměrem největších kotoučů 45 cm. Po naložení všech disků vážila 132,5 kg. Byla to první originální činka, na níž jsem v roce 1970 vzpíral, a později jsme ji získali od vzpěračů z Lokomotivy Česká Třebová, kteří přešli na pogumované činky Vostok, Cyklop, Titan a Eleiko.


Foto:
archiv Josefa Švuba

Použité zdroje:
Švub, J.: Historie síly, Svět kulturistiky, 1996
"From Milo to Milo...", in Iron Game History, April 1995, University of Texas, Austin, USA


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínTréninkový videolog: Pavel Beran (04/...
ygg (17:32) • Rando sem bude psát ještě z hrobu, o to nemusí mít nikdo strach. Jen by mu měli moderát...
magazínTréninkový videolog: Pavel Beran (04/...
Muriel (14:21) • Pozerám zrazu 9 komentov ..ale nenašiel som som tam ani jeden že by niekto napísal že j...
magazínTréninkový videolog: Pavel Beran (04/...
Hockey1000 (14:10) • `Majte sa` znamená, že odcházíš a už sem nebudeš nikdy psát?
magazínTréninkový videolog: Pavel Beran (04/...
PrivateBlueVenusTV (14:05) • Čo čakať od povrchnej komunity, ktorej jediná `duchovnosť` je (a aj to v tom lepšom prí...
magazínTréninkový videolog: Pavel Beran (04/...
Hockey1000 (12:57) • @w3rmer Reaguješ na člověka, co tu už X-krát přispíval pod množstvím přezdívek a co je...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2021 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2021 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu společnosti Erasport, s. r. o. zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie