Reklama:
NOVÉ PŘÍCHUTĚ: Smart Whey Protein 1+1
Nejprodávanější proteinová akce letošního roku je prodloužena! Více zde.

Rozhovor s Borisem Oravou o metabolických typech (II.)

8.095 zhlédnutí
Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti

Rozhovor s Borisem Oravou o metabolických typech (I.)

Pokud u nás sledujete pravidelné videology Borise Oravy, které v sobě v průběhu let obsáhly přípravu na powerliftingové i kulturistické soutěže a v poslední době také celou řadu sportovních a volnočasových aktivit všeho druhu, jistě neslyšíte pojem "metabolické typy" poprvé. Tento způsob stravování, ale i suplementace je podle Borise nejpropracovanější a nejkomplexnější přístup k výživě, jaký dosud poznal, a dlouhodobě ho úspěšně aplikuje jak na sobě, tak na desítkách až stovkách svých klientů.

Boris souhlasil, že nás do problematiky metabolických typů uvede, a tak vznikl dvoudílný rozhovor, který je nejen o něm, o jeho názorech, zkušenostech a znalostech, ale zejména pak právě o metabolických typech. Pokud se chcete o této problematice dozvědět více, jste na správném místě. V dnešním, druhém díle rozhovoru Vám Boris přiblíží jednotlivé metabolické typy, postup, jak dokáže určit, na co by se kdo měl ve své stravě zaměřit, ale rozpovídá se i o svých životních hodnotách a prioritách anebo o možnosti návratu na kulturistická pódia. Úvodní díl rozhovoru naleznete zde.

Boris Orava na květnových snímcích

Zároveň s rozhovorem jsme oslovili s prosbou o obecné vyjádření se ke konceptu metabolických typů také další odborníky na výživu, abychom Vám nabídli více pohledů na danou, ještě ne zcela prozkoumanou problematiku. Jejich příspěvky naleznete v článku společně s rozhovorem níže.


Michal Richter

Teorie stravy dle metabolických typů neboli metabolické typologie je na první pohled zajímavým konceptem, který se snaží o respektování individuality jedince. Své základy staví na kategorizaci lidí dle rychlosti "spalování" na pomalu a rychle "spalující". Zmíněnou rychlost "spalování" odvozuje buď z buněčné fyziologie, nebo z aktivity určité větve autonomního nervového systému (sympatikus / parasympatikus). Na základě přesného určení kategorie, do které jedinec spadá, je pak následně doporučen příjem jednotlivých makro- a mikroživin.

Z odborného hlediska je nutné podotknout, že pro teorii metabolické typologie neexistuje jediný relevantní důkaz (kvalitní studie) dokazující funkčnost celého konceptu. Absence kvalitních důkazů v odborné literatuře samozřejmě neznamená, že se jedná o vadný koncept. Již mnohokrát se stalo, že funkčnost některých výživových teorií vzniklých v praxi byla odbornými studiemi potvrzena až následně několik let poté. Nicméně obávám se, že koncept metabolických typů nebude zrovna ten případ, protože velmi nízkou váhu relevance této teorii velmi často dodává již v základu nesprávné používání odborných pojmů a nepochopení základní fyziologie organismu. Případně se jedná o dávání některých fyziologických a metabolických pochodů do vzájemné souvislosti, i když spolu absolutně nesouvisí.

Na základě mých teoretických znalostí a praktických zkušeností nemohu teorii metabolické typologie podpořit, nebo ji dokonce snad doporučit běžné populaci jako možný způsob stravování. Nahrává tomu nejen absence jakéhokoliv objektivního postupu, jak bychom měli u každého jedince určit správný metabolický typ, ale také robustní a kvalitní nutrigenomicky zaměřené studie nedokazují významný vliv genetické informace na vhodný typ stravování (viz např. Gardner et al., 2018. Effect of Low-Fat vs Low-Carbohydrate Diet on 12-Month Weight Loss in Overweight Adults and the Association With Genotype Pattern or Insulin Secretion: The DIETFITS Randomized Clinical Trial). Navíc teorie metabolické typologie nezohledňuje mnoho dalších a velmi důležitých individuálních faktorů (typ sportovní zátěže, úroveň sportovce, intolerance, věk, zdravotní stav atd.) pro optimalizaci stravování každého z nás.

Bc. Michal Richter, DiS.


Daniela Krčová

Stravování podle metabolických typů se opírá o teorii, že každý z nás tráví a metabolizuje stravu odlišně. Zároveň tento výživový postup tvrdí, že se hlavní živiny (bílkoviny, sacharidy, tuky) chovají u různých metabolických typů jinak. Cílem metabolického typizování je proto konzumovat potraviny, které jsou vhodné pro daný metabolický typ, a upravit poměr živin na nejbližší svému metabolickému typu (sacharidový, proteinový, smíšený).

Na rozdíl od většiny moderních diet (bezlepková, ketogenní atd.) bere metabolická typizace v potaz to, že nejsme každý stejný, a neháže nás do jednoho pytle. Nicméně stále se jedná o způsob stravování, který člověka nějakým způsobem kategorizuje. Nejedná se tedy o čistě individualizovaný (personalizovaný) přístup.

Nic jako univerzální výživový postup neexistuje. Vždy je potřeba přistupovat k člověku zcela individuálně, protože každý z nás reaguje na potraviny a složení stravy odlišně. I dva lidé ze stejné metabolické skupiny mohou různě reagovat například na konzumaci stejného množství rýže jinou glykemickou odezvou. Stejně tak jednomu z nich může vyhovovat větší množství ořechů, druhému to vyvolá trávicí potíže nebo alergickou reakci (reakce na konkrétní potraviny).

Metabolické typy mohou být proto pouze jedním z faktorů, na které brát ohled při sestavování individuálního výživového postupu. Specifické nutriční požadavky jsou totiž ovlivněny více než "jen" metabolismem / metabolickým typem. Mezi další důležité faktory patří i zdravotní stav, fyzická aktivita, věk, pohlaví, hmotnost a výška, složení těla (poměr mezi svalovou hmotou a tukovou tkání), stres, pracovní režim a mnoho dalších faktorů. Metabolické typy však mohou být pro člověka dobrým začátkem, jak získat individuální pohled na zdravé stravování.

Mgr. Daniela Krčová

Rozhovor s Borisem Oravou nejen o metabolických typech (II.)

Jakým způsobem se dá zjistit, jaký metabolický typ jsem?

Musíme se držet toho, po kom jsem zdědil geny, metabolismus, a stravovat se, jako on to dělal po tisíce let a perfektně byl tomu přizpůsoben. Geneticky to však zjistit nejde. Protože jak jsem zmínil, dnes má naprostá většina z nás v genotypu všechny metabolické typy (nashromážděné po nejrůznějších předcích) a záleží, který se u konkrétního jedince projeví. Respektive po kterém předkovi zdědí metabolismus. A tak by se měl stravovat, jako on to dělal po tisíce let a generací, které se na to perfektně adaptovaly. Genetika dokáže zmapovat geny, ale nedokáže určit, jakou mírou se projeví. To, že máme určité geny, neznamená, že budou u konkrétního jedince aktivní. Některé se mohou projevit, jiné tam pouze jsou, ale neprojeví se, případně u dalších generací.

Adaptace metabolismu trvá 1000 let. To je doba, než se přizpůsobí na zcela jinou stravu (i některé nové potraviny). Nemá cenu to tedy zkoušet a nemůžeme svůj metabolický typ změnit. Je to dané. Spočítejte si, kolik generací uplyne, než by se to povedlo. A stálo by nás to spoustu ztracené energie (únava, necítíte se dobře), metabolických problémů (inzulínová rezistence, syndromy apod.) až po závažná civilizační onemocnění (cukrovka, rakovina, nervově degenerativní onemocnění atd.) po celé generace. A to nejen zdravotní problémy, ale i psychické problémy typické pro západní svět (deprese, úzkosti, vyhoření, psychická onemocnění), ztráta spirituality a sklon k extrémním prožitkům a náročným potřebám. Jak vidíme, tak všechno tohle narůstá, protože se nedržíme tradic, nerozlišujeme kdo je kdo, podléháme různým trendům ve výživě, univerzálním tvrzením, globalizaci světové i potravinové, což ještě umocňuje moderní produkce, zpracovávání potravin a změny životního prostředí. To vše má za následek, že většina lidí bude trpět a nebudou zdraví, protože většině lidem tahle strava neodpovídá nebo se vydají pod vlivem trendů směrem, který pro ně třeba vůbec není. Trápí se, necítí se dobře, zdravotní problémy přibývají, výkon klesá, udržení optimální váhy se stává celoživotním bojem a hlavně tohle všechno pod mediální, marketingovou a trendovou masírkou a vytížeností systémem vůbec nevnímají a nezamyslí se, že asi něco zásadního je špatně a nefunguje to. Udržení zdraví a dosahování výsledků se pak zbytečně stává čím dál náročnější.

Naštěstí je tady ucelený systém, který dává smysl a zapadá do úzkých i širokých souvislostí se vším. Je jasně kategorizován a definován tak, aby se dal efektivně na všechny lidi aplikovat. Vysvětluje a zapadají do něj všechny rozumné výživové směry s historií a tradicí. Protože to však není pro všechny stejné a je to složitější než tvrdit jednu univerzální pravdu, není teorie metabolických typů v západní vědě populární. Na pojetí, které nerespektuje individualitu a všechny staví do jedné řady, lze jednodušeji a s daleko větším ziskem stavět dnešní vědu, zdravotnictví a farmacii, což je jeden obrovský byznys s lidským zdravím, důvěrou a nevědomostí lidí, kteří to celé dobrovolně živí bez toho, aniž by to někomu z nich opravdu pomohlo. Protože kdyby lidé byli zdraví, drželi se tradic, vnímali svoje tělo, pěstovali a produkovali si vlastní potraviny jako jejich předci, používali bylinky a nepotřebovali tolik léků, nikdo by na tom nevydělal a nezískal moc.

Samozřejmě určitý vývoj je žádoucí a kvůli promíchání a zrychlení společnosti je vše složitější. Není to tak jednoduché jako dřív, kdy si lidé vystačili s tím, co si generace předávaly. Dnes je to všechno nakombinované, a proto je orientace ve výživě složitější. Často v jedné rodině to bývá pro každého jinak, což je vidět.

Podívejte se na typickou rodinu (spíš pár generací zpět), kde obvykle vařila žena a všichni tedy měli stejnou stravu. Na první pohled poznáte, jak stejná strava na každého působí různě. Někdo vypadá dobře a je zdravý, tomu ta strava evidentně odpovídá. Další má ale nadváhu, zdravotní problémy, jiný je hubený a má jiné zdravotní problémy. Příčina je však stejná, že stejná strava u těchto lidí neodpovídá jejich typům. Jejich metabolismus je v menší či větší nerovnováze a z toho pramení zdravotní i psychické problémy, které se u každého, avšak ze stejné příčiny, projevují jinak.

Nemusí to znamenat, že každý by si měl vařit svoje jídlo. Dá se to zkombinovat výběrem potravin, které jakžtakž vyhovují všem typům, a hlavně tím, že každý si nabere svou porci, respektive poměry. Někdo si dá například víc masa, méně rýže a k tomu si dá fazolky na slanině. A někdo jiný si dá zase nejvíc rýže, menší libovou část masa a k tomu salát z čerstvé zeleniny se zálivkou s octem nebo balsamicem. Poměry, drobnými detaily a doplňky si to může každý do jisté míry přizpůsobit, aby to vyhovovalo jeho typu. Je třeba znát svůj typ a vědět, co to obnáší. A poslouchat svoje tělo, které nám to říká chutěmi a tím, jak určité jídlo tráví.

Pozor, nemyslete si však, že tady řeším jenom zdraví. Většinu z Vás zajímá výkon a jak vypadáte. Možná někdo vnímá ještě i jak se cítí. (smích)

Zdraví je základním předpokladem pro dosahování a efektivitu výsledků v čemkoliv, co děláte.

Metabolický typ se však netýká pouze metabolismu, ale projevuje se na fyzické a psychické úrovni člověka. Každý metabolický typ má svoje typické vlastnosti tělesné i psychické, které se mohou projevit u každého různou intenzitou. Protože s metabolickými typy roky pracuji a prošlo mi rukama několik stovek lidí, získávám skvělý přehled a orientaci, která zefektivňuje a prohlubuje práci s klienty. Metabolický typ můžu občas díky tomu poznat na první pohled, lépe, pokud člověka znám, pak jsem někdy schopen lidi otypovat. Běžně určení probíhá na základě dotazníků, někdy je potřeba hlubší analýza, pohovor, kterým to stejně vždy ověřuji. To je nejběžnější a celkem funkční způsob.

Mimo rozdíly na fyziologické úrovni, které by se daly změřit (svalová biopsie, analýza poměru minerálů v buňkách, měření pH krve po různém jídle), ale je to prakticky obtížné, lze provést pár jednoduchých testů, které si může každý vyzkoušet. Respektive to lze poznat podle reakce na různé mikroživiny. Například vitamín B3, niacin, podaný v dávce 50 mg nalačno na bílkovinové a sacharidové působí jinak. Některé typy se po něm budou cítit dobře, jiné zrudnou a budou se cítit nepříjemně. Stejně tak několikadenní vysoké dávky vitamínu C, projeví-li se negativní reakcí, vyrážkou, nebo naopak pozitivní reakcí. Z toho také vyplývá, že to, jak se po jakém doplňku výživy cítíte, Vám signalizuje, zda je pro Vás vhodný, nebo ne.

Zásadní je tedy určit metabolický typ a vědět, jaké strava, doplňky a principy mu přesně odpovídají. Určení je u některých lidí snadné, u dalších vyžaduje hlubší prozkoumání a vyhodnocení souborů typických znaků a vlastností každého typu a jejich vztahů pro určení dominantního typu. Pro úspěšné určování metabolických typů je nutné důkladné pochopení teorie metabolických typů a orientace v ní, praxe a použití více metod pro jejich určování a ověřování.

Každý ze čtyř metabolických typů má přesně definovanou stravu a principy. Jaký poměr makroživin, jaký druh bílkovin, jaký druh sacharidů, jaké potraviny jsou nejvhodnější a jakým by se měl vyhnout, jaké mikroživiny jsou pro něj nejdůležitější a jaké by měl omezit, jakých zásad by se měl držet, co si může dovolit a co naopak pro něho vůbec není. Z toho pak vyplývá i jaké doplňky výživy a superpotraviny jsou pro něj vhodné, jaké třeba vůbec a za co nemusí zbytečně utrácet. To jsou základy i přesné detaily stravy, která odpovídá jednotlivým metabolickým typům.

Asi 4 % lidí jsou vyrovnané typy, kteří mají metabolismus přirozeně v rovnováze. Nemají dominantní ani jeden systém, mají vyrovnané spalování i autonomní nerovové řízení. Jsou také psychicky nejvíc vyrovnaní a fyzicky velmi univerzální. U nich platí ve stravě jednoduchá zásada - od každého trochu, nic nepřehánět. Mají obrovské štěstí, jejich stavu se všichni snažíme dosáhnout, ale musíme pro to zásadně upravit stravu. Platí na ně (a pouze na ně!) obecně doporučované hodnoty příjmu mikroživin. Mohou všechny potraviny, ale správnou mírou. Střední cesta je přesně pro ně. Pokud se však toho nedrží, dostanou se do nerovnováhy stejně jako kdokoliv jiný. Bohužel prakticky je to opravdu málo lidí, pouze 4 lidé ze 100. Narazím na ně párkrát za rok.

Potom mohou být i některé kombinace typů, primární a sekundární typ, pokud je výrazná nerovnováha v autonomním nervovém systému (ANS) i spalování. Tam se poměr makroživin nastavuje dle spalování a mikroživiny podle konkrétní kombinace.

Nejdůležitějším faktorem ve výživě je strava odpovídající metabolickému typu, která udržuje metabolismus v rovnováze. To je naprosto zásadní, nejvyšší priorita. Potom samozřejmě množství (kalorický příjem), které určuje efekt (hubnutí, udržování a zkvalitnění, nabírání). Pak podle dominance endokrinních žláz, které se ale normálně odvíjí od metabolického typu. Timing a frekvence, jak často jíte, jsou nejméně důležité, až na specifické výjimky. Například rychlé spalování by nemělo fungovat nalačno, parasympatikus by neměl jít spát hladný atd.

Pokud tomu dobře rozumím, u metabolických typů nejde jen o specifický přístup k dietě, ale o komplexní teorii, která kromě fyziologie zahrnuje i lidskou psychiku. Když to přeženu, tak vrozený metabolický typ předurčuje člověka k tomu, jestli z něj bude vědec, umělec, sportovec, a nebo třeba gaučový povaleč. Jak to je?

Ano, všechno souvisí se vším a každý metabolický typ má svoje silné, rozvinuté stránky a vlastnosti a svoje slabiny na psychické i fyzické úrovni. Metabolické typy souvisí s psychickou typologií podle Hippokrata a tomu odpovídajícímu chování, které převažuje. Každý typ má nejlépe rozvinutý jiný smysl, každý má jiný životní smysl a priority, s tím související schopnosti a potřeby. Například sympatikus je typický myslitel, člověk, který žije pro poznání. Všemu se snaží přijít na kloub, je energický, výborně se koncentruje, ale nedokáže se zastavit. Bývají to vědci, právníci, největší badatelé, bohémové, ale s největším sklonem k závislostem a workoholici.

Parasympatikus má nejrozvinutější citové vnímání, žije pro lásku, pomoc a emoce. Prioritou je pro něj to, co cítí, co prožívá, jaké měl a má vztahy. Má velký smysl pro kulturu a umění, tedy bývají to největší umělci. Jeho slabinou jsou deprese a ovládání emocí. Má však velmi hlubokou empatii, nejvyšší vědomí a intuici ze všech typů. Rád pomáhá druhým, ale často i na svůj úkor. Bývají dobrými terapeuty, umí nejlépe pracovat s lidmi, ale sami se utápí v melancholii jako loď na rozbouřeném oceánu, pokud jsou v nerovnováze. Pomalé spalování je pevně nohama na zemi, praktický a nejspolehlivější ze všech typů. Jeho prioritou je domov a rodina, jsou to nejlepší rodinné typy. Jsou také velmi zruční, ale chybí jim iniciativa, potřebují podporu a motivaci. Nejlépe zvládají rutinní práci, jsou nejlepší typ zaměstnance.

Rychlé spalování je oheň, vášnivé, spontánní, vznáší se ve svých představách díky nejrozvinutější imaginaci. Ctižádostivé, až moc sebejisté, ale se srdcem na dlani s těmi nejlepšími úmysly. Je přímý, s ničím se nepáře. Člověk akce, činu, který neustále za něco nebo proti něčemu bojuje, což je jeho životním smyslem. Je neustále pro něco zapálen, typický vůdce, panovník, ale nejvíc egocentrický ze všech typů.

Naše síla je v tom, že jsme každý jiný. Každý metabolický typ má svoji roli ve společnosti a navzájem se doplňují.

Tak velice stručný duševní obraz typů, v nichž se každý převažujícím podílem a největšími prioritami najde. Takhle úžasně se tvoří a doplňuje společnost. Každý má své místo, svou roli, schopnosti a díky spolupráci různých typů a využití nejlepších schopností každého z nich dokážeme jako společnost mnohem víc než jednotlivec.

S tím souvisí i vztah ke sportu, fyzické dispozice a charakter sportů. Které typy myslíte, že mají největší talent na silové sporty, třeba kulturistiku, trojboj? Jsou to bílkovinové typy rychlé spalování a parasympatikus. Ve špičce, a to v žádném v tomto druhu sportů, nenajdete jiné typy. Samozřejmě i sympatikus může mít slušné výsledky, ale nedosáhne takového vrcholu ani v síle, ani v extrémní vytrvalosti. Zato je sympatikus nejvíc univerzální, má nejrozvinutější střední vytrvalost. Proto dělá hodně pestré a kombinované sporty, má také rád adrenalin. Takže obvykle jdou směrem CrossFitu, triatlonu, MMA. Pomalému spalování jde silové cvičení nejméně, ani ho obvykle nebaví. Každopádně v maratónu nikdo jiný na stupni vítězů nestane. Sport však pro ně není prioritou. Samozřejmě hraje v tom roli mnoho dalších faktorů a kombinací, takže jsem zmínil jen to nejvíc charakteristické pro jednotlivé typy.

A když přejdeme od teorie k praxi, co tobě přineslo, když ses začal stravovat podle svého metabolického typu? Jaké změny jsi na sobě pozoroval? A obecně, co může člověk po přechodu na stravu podle správného metabolického typu očekávat?

Keto pro mě byl nástup správným směrem, při kterém jsem dosáhl lepších výsledků než předtím s typickou kulturistickou stravou, která vlastně naprosté většině kulturistů vůbec neodpovídá jejich metabolickému typu. Cítil jsem se také mnohem lépe, což je stejně důležité jako výsledek, ale mnohdy to má spousta sportovců naopak a nevnímají to. V té době se také začalo měnit moje přemýšlení, a proto tvrdím a i moji klienti mi píšou fakt, že to celkově změní život. Čím blíže jste ke své ideální stravě, tím zdravěji, přirozeně a efektivněji přemýšlíte. Metabolismus v rovnováze je předpokladem zdravého myšlení a psychické rovnováhy.

Samozřejmě na keto to ještě nebylo dokonalé, neměl jsem objasněné některé detaily a je to radikální způsob stravování. To se začalo vyjasňovat, když jsem narazil na tuhle teorii a během několika let, její aplikací a prací s mnoha klienty začal do ní pronikat. Více jsem poznával sebe a začal jsem chápat ostatní typy.

Všechno začalo zapadat do sebe úplně se vším. Už jsem nebyl zaměřený na cvičení jako dřív, věnoval se spoustě dalších aktivit a výsledky i přes daleko menší úsilí zrály jako víno. Čemu jsem nevěřil, že je možné, se stalo skutečností. Vysvětlím.

Strava podle metabolického typu, která je naprosto přesně a do hloubky pro každý typ definovaná, je klíčem k úspěchu, zdraví, rovnováze a využití Vašeho maximálního potenciálu.

Pokud nezatěžujete organismus nevhodnou stravou a naopak mu dáte to, co potřebuje, Vaše úsilí, výsledky, výkon včetně imunity, odolnosti a flexibility mohou ničím ve stravě nezatížené vystoupit na Váš maximální potenciál. Co byla dřina a boj, jde hladce a pohodlně. Hranice, o kterých jste byli přesvědčeni, se posunou na takovou úroveň, které byste předtím u sebe nevěřili. Pocit a možnosti se Vám objeví takové, jaké byste neočekávali.

Ve stravě je největší síla možnosti ovlivnit svůj vlastní život. Zdraví, síla a štěstí jsou ovlivněny mnoha faktory, z nichž však všechny nemůžeme plně ovlivnit. Životní prostředí, místo, kde žijeme, povinnosti, okolní stres jsou faktory, které můžeme ovlivnit jen omezenou mírou. Tím i jejich působení na naše zdraví a náš život, u kterého převažuje obvykle spíše negativní účinek na člověka. To nemáme dobrou výchozí pozici. Ale svoji stravu může mít každý plně pod vlastní kontrolou a tím zásadně ovlivnit svoje zdraví a život. Stačí jen vědět jak.

Každý drží své zdraví a svůj život ve svých rukách. Není to doktor, není to organizace, není to nikdo jiný než Vy, kdo odpovídá za Vaše zdraví. A ten, kdo ho může nejvíce ovlivnit, jste Vy tím, co jíte, co víte a nebo nevíte, co děláte špatně a co nebo koho budete poslouchat. A proto tohle šířím, aplikuji a názorně na svém příkladu dokazuji. Protože je to zatím to nejlepší a nejkomplexnější, co ve výživě máme. Pro mě i pro někoho úplně jiného, ke kterému bude jiný, odpovídající přístup. To potvrzují moji klienti, se kterými mě tahle spolupráce a poznávaní neskutečně baví a vzdělává.

Jestli dokážu někomu pomoct a inspirovat ho, ukázat každému jeho cestu k lepšímu, tak mě to neskutečně naplňuje.

Ve svém důsledku tedy strava podle metabolického typu zlepší fyzický i psychický stav člověka? Z čeho vychází tahle myšlenka, že vlastně všichni žijeme v jakési nerovnováze?

Pokud je člověk v rovnováze, je zdravý a šťastný, nebo se k tomu velmi brzy dopracuje. Vypadá dobře a přirozeně, jeho vzhled odpovídá tomu, co dělá a jaké má dispozice. Jeho úsilí se projeví velmi dobrými výsledky. A tomu pak i odpovídá společnost, která žije v rovnováze. Každý její člen, každá rodina, každý stát, celý svět v rovnováze i s přírodou a životním prostředím. Jak vypadá naše společnost? Podívejte se okolo sebe… Ve městě nebo třeba na pláži. Jeďte do práce a popište Vaši cestu. Co uvidíte? Většinu obézních, bledých, umělých, vystresovaných a nemocných lidí. Protože na našem těle, zdraví, myšlení a moderním způsobu života se tahle nerovnováha výrazně podepisuje. Nerovnováha způsobuje další nerovnováhu, vše spolu souvisí. A dává znamení každému z nás i celé společnosti. Zdravotní problémy, nemoci, psychické problémy, na první pohled máme všechno, a přitom nejsme šťastní. Pořád se za něčím hrneme, pořád nemáme dost a chceme víc. Nevážíme si toho, co máme, a chceme to, co nemáme.

Každému něco chybí. Čest, láska, svoboda, zdraví nebo peníze. Vše musí být v rovnováze, to je štěstí.

Při tom, jak se snažíme o jedno, přicházíme o druhé. Proto lidé západní společnosti jsou na tom tak, jak jsou. To se podepisuje na každém v jeho zdraví, vzhledu, psychickém stavu a na obrazu společnosti jako celku. Diagnóza, léky, plastika a kosmetické úpravy, drogy, drahé věci, extrémní zábava a potřeby to nevyřeší. Vidíme společnost na pokraji kolapsu, špatné životní prostředí, obrovskou polarizaci ekonomickou i názorovou, válečné konflikty, lidské konflikty. Okolní svět působí na nás, ale vytváříme ho my sami. Tak jako duch a tělo na sebe působí. Známe citát: "Tělo je chrám ducha." Stav společnosti je obrazem stavu většiny populace uvnitř v jejich tělech. Spiritualita se ztratila, duch přestal stavět chrám. Nechali jsme ho v péči organizacím a jejich úmyslům. Výsledek je však jednoznačný, chrám je v otřesném stavu, je prázdný a hroutí se.

Nevhodná a nekvalitní strava je jedním z hlavních faktorů, který způsobuje naši nerovnováhu místo toho, aby ji pomáhal udržovat. Metabolismus pak musí všechno vyrovnávat, tím se vyčerpává, nevzniká dostatek energie, vznikají vedlejší produkty, tělo a všechny funkce fungují omezeně. A projevuje se to únavou, oslabenou imunitou, špatnou tělesnou kompozicí a váhou, metabolickými poruchami, alergiemi, nemocemi, syndromy, špatnou regenerací, duševním stavem a potlačenými kognitivními funkcemi.

Samozřejmě spolu se stravou má velký vliv aktivita, pohyb a jeho druh, odpočinek a duševní hygiena. Ne vždy však na to máme dostatek času, svobody a možností. Strava je základní potřeba, bez které se neobejdeme, a lidský život je od pradávna naplněn především obstaráním stravy. Dnes tomu není jinak a tvrdím, že nikam jsme se jako lidé neposunuli. Stále je to o tom stejném - přežít, zajistit potravu. Dnes to funguje stejně, jen se výhradním prostředkem k obstarání potravy v západní společnosti staly peníze a hlavní náplní života jejich vydělávání.

Když víme, co si vybírat a kde nakupovat, případně si vyprodukujeme něco sami, plně můžeme řídit jeden z faktorů, kterým můžeme zásadně ovlivnit naše zdraví, výsledky a celý život. Tím je strava a důležité je pochopit a vědět, jak má pro koho vypadat.

Pro koho je tedy vhodné stravování podle metabolických typů?

Pro každého. Každý se dá a musí někde zařadit. Na nikoho se nezapomíná. Každý se najde, každá tradice se podloží, každý rozumný výživový směr se vysvětlí. Teorie metabolických typů vznikala téměř 100 let. Díky badatelům z různých oblastí (od biochemie po psychologii), jejich práci a výsledkům na základě různých přístupů došlo postupně k jejich spojení a vytvoření moderního systému výživy, který má podobné principy jako tradiční a tisíci lety prověřené funkční systémy tradiční čínské medicíny a ájurvédy.

Na základě rozlišení čtyř základních metabolických typů vycházejících z našeho vývoje a adaptace na metabolické úrovni vznikl komplexní systém stravování
s individuálním a přesně definovaným přístupem ke každému.

Vychází ze vzniklé diverzity lidí, která je dlouhodobým důsledkem evoluce a rozdílného vývoje různých etnických skupin, respektive její adaptace na různé životní podmínky a stravu. Z toho pramení vzniklé rozdíly na úrovni metabolismu, jehož základem je spalování (tvorba energie) a je řízen autonomním nervovým systémem. Tahle diverzita pokládá základy fyzických dispozic, vzhledu i osobnosti. Pokud chceme v dnešní smíšené společnosti najít pro každého správný způsob stravování, který nám pomůže k rovnováze, zdraví a využití maximálního potenciálu, musíme vycházet z toho, že nejsme stejní a každý vyžaduje jiný přístup podle jeho původu, který musíme zjistit.

Příroda a naše dávné generace nám vytvořily cestu a my ji musíme najít a jít po ní. Hledat cestu novou nebo jít špatným směrem je ztrátou energie, zdraví a času.

Možná za 1000 let vznikne nový, globální metabolický typ. (smích) Bude zvládat syntetické potraviny a její složky, nadmíru kalorií, cukrů, chemie a zpracovaných potravin, přizpůsobí se umělému prostředí pro život, které si vytváříme, genetické manipulaci a nepřirozenému způsobu života. Ale řekl bych, že je to až příliš mnoho změn. Přineslo by to utrpení, ztrátu zdraví, svobody a výrazný pokles populace, rozšiřující se epidemie civilizačních chorob a bůhvíčeho ještě. Cpali by nás jen léky, napojovali na přístroje a náš život by nestál za nic. Člověk nikdy nemůže jít proti přírodě. Lepší je vycházet z toho, co máme. Pokud se podíváme zpět, nejdeme všechny odpovědi i cestu dál.

Když se posuneme od běžné populace ke kulturistům, co může očekávat kulturista, který se snaží nabrat pomocí běžné sacharidové stravy a cvičí klasický split, pokud by přešel na stravu podle svého metabolického typu a adekvátně tomu upravil i trénink?

Tak se podívejte na mě. (smích) Většina kulturistů, hlavně ti vrcholoví, jsou výhradně bílkovinové metabolické typy. Tudíž sacharidová a nízkotučná strava vůbec není pro ně. Bez podpůrných prostředků většina nedosáhne žádných zajímavých výsledků, jejich život je neefektivní dřina a otroctví. Já na to přišel brzo, že tudy cesta nevede, a začal jsem hledat. Ketogenní dieta fungovala lépe u mě i u naprosté většiny klientů a svěřenců, ale podle metabolického typu je to mnohem přesnější a ještě efektivnější. Protože zásadní jsou poměry, ne množství. Není tedy důležité, kolik gramů bílkovin a sacharidů na kilogram tělesné váhy, ale vztahy makroživin, pro úplnost také mikroživin. Rychlé spalování má 40 % bílkovin, 30 % sacharidů a 30 % tuků (jsou to poměry z gramů makroživin, a ne kcal, kde to vychází 29 %, 22 % a 49 %). A podle kalorického příjmu vycházejícího z tohoto poměru nastavujete cíl, nabírání nebo redukce. Jíte tedy stálé poměry, buď celkově víc, nebo méně jídla. Parasympatikus to má podobně, ale trochu méně tuků, 20 - 25 %. Vaše tělo nebude nabírat tolik tělesného tuku, budete držet slušnou formu i v objemu, tělo nebude držet tolik vody a nebudete ztrácet svalovou hmotu v deficitu. Svaly budou lépe reagovat a ne jen na silový trénink. Nemusíte jíst každé 3 hodiny, neustále vařit, jíst a tahat si jídlo všude s sebou. Nebudete muset tolik překonávat hlad nebo se nutit do jídla při nabírání. Nebudete mít útlumy a výkyvy po jídle, budete se cítit mnohem lépe a budete schopni dělat i jiné věci.

Vaše hranice se posunou na úroveň, které jste předtím nevěřili.
Dosáhnete i naturálně objektivně lepších výsledků než s podpůrnými prostředky.

Z jakékoliv aktivity budete profitovat. Netvrdím, že narostete z běhání, ale to by si tyhle typy ani nevybraly. Ale pokud budete provozovat jakoukoliv intenzivní aktivitu, která Vás baví, svaly budou reagovat. Pokud to bude vytrvalostní aktivita, spálíte tuk, ale neztratíte svaly a vytvrdíte je.

Je spousta zajímavějších věcí než cvičení v posilovně, které Vám poskytnou zážitky a třeba i užitek, další rozvoj a spojení přírodou. A s trochou silového tréninku můžete mít dechberoucí postavu, a přitom zůstat flexibilní a všestranní.

Pochopíte a poznáte to, čemu jste nevěřili nebo komu jste nevěřili. A pokud chcete zůstat zatvrzelými kulturisty, budete mít ještě lepší výsledky s menším úsilím a otroctvím, s lepším celkovým pocitem a menšími dopady na zdraví.

A když tuto otázku obrátím na tebe, jak by teoreticky vypadala a probíhala příprava dnešního Borise Oravy?

Na to bych byl vážně zvědavý, ale zhruba dokážu říct, jak by to probíhalo. Nic zásadního bych neměnil, možná bych cvičil i 4x týdně. (smích) V tréninku a jeho dávkování bych se řídil hodně pocitem, tak jak to dělám poslední dobou. A vůbec bych neomezoval další aktivity, které dělám. Protože mě baví a cítím, že mi pomáhají celkově. I na těch svalech to je vidět a je to o kombinaci, pestrosti a dávkování. Když mám dost, dám si pauzu nebo něco jiného. A to mě udržuje v plynulém progresu, protože další den je to o to lepší. Mám rád komplexní a funkční cviky, které svalům dají nejlepší stimul. Váhy neřeším a nezvedám to, co dřív. O to víc si s tím hraji a baví mě dynamika. Místo těžkých mrtvých tahů nebo dřepů je dělám se střední váhou a dynamicky. Na nohy hlavně volné cviky a váhy, břicho a trup základ hrazdy, bradla, na paže klasická kulturistická "pumpička". Tak to cítím nejlíp a má to přenos do dalších sportů.

Udělal jsem si trénink tak, aby mě především bavil, nezpůsoboval mi pohybové problémy a omezení. A o to lépe funguje.

Nejedu na krev, vždy pod plnou kontrolou. Délka, objem a frekvence tréninku podle pocitu. Celkově po tréninku nechci být "vyflusaný".

Chci fungovat i jinde, trénink je pro mě stimul, který mi musí sloužit,
a ne mě omezovat.

Stravu nepočítám, nevážím ani nesleduji svoji váhu. Mám to už tak zažité, že přesně vím, co je pro můj metabolický typ. Mohu si dovolit jíst podle potřeby a pocitu. Často jím jednou za den, což skvěle funguje, pokud člověk potřebuje být produktivní nebo chce spalovat tuk. Ale když mám potřebu, dám si třeba dvě jídla za den. Těchto variant bych se držel v přípravě a pouze bych to korigoval podle pocitu k cíli. Ale jde to fakt samo, v tom je to úžasné. Další aktivity bych zařazoval cíleně a trochu víc plánoval. Vím, že moje nohy a celkově tělo skvěle reaguje na kolo a skialpy. Někdy to udělá lepší efekt než silový trénink. Proto cítím, že tahle pestrost a kombinace by měla velký přínos i v přípravě.

Nasazoval bych cíleně adaptogeny a přírodní doplňky, protože na ně reaguji skvěle. Třeba kozí kolostrum mě viditelně anabolizuje, tribulus v tinktuře zase viditelně odvodňuje, cordyceps výrazně zlepšuje aerobní výkon. Když funguje metabolismus, tělo v pohodě spaluje i bez speciálních doplňků. Syntetickému a vysokým dávkám kofeinu se vyhýbám. Ale třeba guarana a forskolin jsou výborné nakopávače a spalovače. Granátové jablko nebo catuaba jsou skvělé pumpy před tréninkem. A samozřejmě spousta dalších přírodních věcí a adaptogenů, které mám a používám, by podpořily moji přípravu.

Závěr přípravy před soutěží bych opíral taky o metabolický typ. Protože při stravě odpovídající metabolickému typu se tělo nejlépe chová. V superkompenzaci bych si jen pohrál s kalorickým příjmem a vodou. Dělal bych to jednodušeji než dřív a i v závěrečné superkompenzaci bych se držel principů metabolického typu. Při klasické superkompenzaci jsem měl trávicí problémy z velkého množství sacharidu a následné zavodnění. Pokud chcete vypálit glykogen nebo naplnit či spálit tuk, je to jenom o tom, kolik tam dáte toho správného paliva, které odpovídá metabolickému typu. Pak motor správně funguje, je v rovnováze a nevznikají vedlejší produkty, reakce (retence vody) nebo neefektivní energie (horší tvorba glykogenu nebo omezená tvorba energie z tělesných tukových zásob). Sám bych byl zvědavý, jak by to zareagovalo.

Z jakých článků nebo odborných textů v případě metabolických typů vycházíš? Pro případ, že by si o tomto tématu chtěli zájemci víc nastudovat?

Existuje kniha Metabolické typy (Wolcott, William L.), která se teď však velmi špatně shání. Já čerpám hodně od Milana Calábka, který to dokonce i vyučoval na své univerzitě a dělal semináře. Bohužel jsem neměl to štěstí se toho zúčastnit. Ale čerpal jsem ze skvělých materiálů, které se ke mně díky dobrým kontaktům dostaly. A hlavně jsem vše postupně aplikoval a prohluboval v praxi. Není to problematika, kterou dostatečně a do hloubky nastudujete za víkend. Teorie je jedna věc, její aplikace, získat zkušenosti a zorientovat se jsou však mnohem náročnější. Lidé chodí na různé semináře, kde je až příliš a především neucelených informací. Pouze teorie bez cesty k výsledkům, kterou by někdo skutečně ukazoval. Další cesta z mnoha a lidé absolutně neví, po které mají jít. Výsledkem je, že se úplně ztratí v záplavě teorií, různých informací, složitých postupů a neví, jak s nimi prakticky naložit.

U mě to trvalo několik let, než jsem se dostatečně zorientoval, dozrál, vše vyzkoušel a dokázal to spolehlivě použít. Poprvé, když jsem narazil na tuhle teorii, hned mi zapadala do toho, k čemu jsem zatím došel, a vše výrazně a do detailu rozšířila. Hned jsem poznal, že tudy vede cesta dál. Nejcennější je cesta, ke které dojdete sami na základě vlastní zkušenosti s trochou štěstí. Měl jsem správný směr od začátku, zkušenosti, dlouhodobá práci s mnoha klienty, utvářel jsem si postupně náhled, sbíral znalosti, zkušenosti a potvrzoval výsledky. A tento proces se nikdy nesmí zastavit, pokud se chcete rozvíjet. Nyní jsem schopen každého zařadit a sdělit mu, jak má přesně vypadat jeho strava, aby to pochopil a dokázal aplikovat. Samozřejmě vím, že mám ještě spoustu poznání před sebou, ale rozhodně dokážu vysvětlit, spojit a řešit mnoho věcí cíleně a bez zkoušení, ale s jasnou představou, kde se odrazit a jak efektivně pomoci úplně různým lidem.

Nehraji si na vědce ani netvrdím, že všechno vím a umím. Nejsem myslitel, chci výsledky s tím, co funguje. Je lepší vědět méně a umět to použít než mít kvanta informací nedávajících dohromady smysl, studie a argumenty bez systému, který by šel použít a mohl někomu pomoct. Někdo jenom mluví a teoretizuje, někdo to dělá a ukazuje. Pokud přijde něco lepšího a dokáže se to, nechám se inspirovat. Je třeba vycházet z toho nejlepšího, co zatím máme. Pokud nemáme nic lepšího, je lepší držet se toho, co funguje, a ověřovat.

Vnímejte svoje tělo, poslouchejte ho, vybírejte si, co jíte. A sami můžete poznat, co je správně. Můžete hledat celý život, ale jakmile narazíte na tu správnou cestu, pokračujte po ní.

Západní věda a její přístup předkládá za zdravou a tu ideální stravu pro všechny určitý vyvozený směr z vypíchnutých detailů, které se však ztrácí v celku. Po nějakém období, třeba 20 let, se zase úplně změní doporučení, a co bylo předtím nezdravé, je najednou zdravé a naopak. Co si to o tom asi tak myslet? Pro přirovnání úplně něco jiného… Například teď se pořád mění stanoviska ohledně koronaviru. Dnešní, naše moderní věda není schopna vypátrat jeho původ, vysvětlit jeho šíření, neustále se mění opatření a nemají hlavu ani patu. To jsme tak hloupí, nebo je věda používána úplně jinak, než jaký je její účel? Vyhodnoťte sami.

Ve stravování doporučovali na konci 20. století takzvanou racionální, nízkotučnou stravu s lehkým masem s nízkým obsahem, a když už, tak rostlinných tuků nebo speciálně "zdravých" ztužených tuků (dnes o nich víme, že to je to nejhorší). Epidemie cukrovky a kardiovaskulárních onemocnění našich dědečků a babiček je výsledkem. Následně se vyhodnotí, že živočišné tuky jsou dobré a cukry jsou to špatné… Obvykle to odpovídá a vyhovuje někomu, ale zdaleka ne všem, prakticky ani většině.

Stejně jako každý vypadáme jinak, máme různou stavbu, fyzické dispozice, základní psychické vlastnosti, tak podobně jsme rozdílní uvnitř našeho těla na anatomické a biochemické úrovni. Proto nemůže všem vyhovovat to stejné, nemohou všichni jíst stejně, léčit se stejně, dosáhnout stejných výsledků. Stejně projevující se zdravotní problémy u lidí mohou mít různou příčinu. A tím už se západní věda nezaobírá, všechno průměruje, zobecňuje, jeden vzorec na všechny, aby se s tím dobře pracovalo. A jak sledujete stravu a zdraví společnosti a neustále se měnící doporučení a trendy, je to čím dál horší.

Nezbývá, než aby každý co nejlépe vyhodnotil, co je pro něj nejlepší. Nebo našel lepší přístup a toho, kdo ho povede správným směrem. Protože nemůže každý být specialista na všechno. Přesto však za své tělo a zdraví je zodpovědný každý sám, nikdo jiný ani žádná instituce.

Jestli to tedy dobře chápu, pro tebe je nejdůležitější neustrnout na jednom místě, u "osvědčených teorií", ale stále hledat, vyvíjet se a jít jako sportovec i jako člověk stále a aktivně dopředu. Orientuješ se hlavně podle svých výsledků, zkušeností a intuice, ne podle ustálených principů. A i když je tvá cesta neortodoxní, naplňuje tě spokojeností, která ti dřív chyběla. Je to tak?

Ano, o tom je přece život. Není to u mě náhlé přeskakování a zvraty, ale vývoj, který je postaven na tom, co bylo předtím. Jestli někdo všechno ví a má ve všem jasno, zastavil se na místě. Vždy tvrdím známou větu: "Vím, že nic nevím." A na to moje adaptace: "Čím víc toho víme, tím víc nám dochází, že nic nevíme." Člověk to musí brát s nadhledem a pokorou. Principů je tolik, že za ty ustálené označujeme ty, které známe a dosud jsme je používali. Mohou být ale lepší principy, které je třeba hledat.

Ale nyní už to není jen o mně, co mi funguje, ale o spolupráci s mnoha klienty a jejich výsledky. Kdyby to nemělo smysl, nedělal bych to jen tak pro peníze. Mám radost z toho, co udělám. Ne ze zisku. Vše dělám srdcem a musím být spokojen s odvedenou službou. Pokud to v tom necítím, nedělám to. A když mám v ruce výborný nástroj, se kterým umím pracovat, našel jsem jeden ze smyslů života, a to, jak můžu být pro společnost užitečný. Protože nežijeme jen pro sebe a své blízké, ale také pro společnost, která nám něco dala, a je dobré jí taky něco dát. Dát něco společnosti je životní smysl.

Samozřejmě nejprve člověk musí zvládnout sebe a svůj život. Ne vždy je všechno ideální, ale co se týče spokojenosti, určitě jsem spokojenější a vyzrálejší než dříve.

Došlo mi totiž, co je pro v mě životě důležité. Kromě práce a rodiny je to sport, hudba, příroda, osobní a duchovní rozvoj. Vše se snažím držet v rovnováze, protože pouze jedna věc vám štěstí nepřinese, a když některou vynechám, není to život, jaký bych chtěl.

Znovu jsme u toho, že vše je o rovnováze. Muzika je pro mě nejlepší terapie a za poslední rok jsem s tím hodně pohnul. Když to stagnovalo jako dlouhé roky předtím, protože jsem vše věnoval práci a rodině, chyběla mi ventilace a navíc já tu hudbu k životu potřebuji. Je to moje vášeň. Poslední dobou se věnuji hlavně zpěvu a dodělávám vlastní věci. Před dvěma lety, protože jsme neměli dlouho funkčního zpěváka a potřeboval jsem ze sebe něco dostat, víc osobně a autenticky, začal jsem zpívat. Začátky byly, asi jako když poprvé přijdete do posilovny. (smích) Ale po nějaké době už to začne nějak vypadat a oklepete se. Učím se sám, zkouším a ten progres mě neskutečně baví. Co jsem si dřív ani nedokázal představit, se stává reálné. Sice je to stále drsnější a drsnější, ale to už tak v životě bývá. (smích)

V mých videolozích na Ronnie.cz už je výhradně moje hudba a covery. Inspirace je důležitá a pak to mohu použít ve vlastní tvorbě, vyjádřit emoce ve zpěvu, hudbě a předat myšlenky v textech. Nikdy jsem nedělal nic jen tak. Ne, že bych měl nějaké velké ambice, s těmi to u nás nejde, ale je v tom poselství. Takže si dělám všechno okolo hudby víceméně sám včetně studiové práce. Tak nějak to odpovídá i době, protože s lidmi je to těžké, kapelám a hudebním akcím je stopka nebo možná už úplný konec veškeré veřejné kultury.

Boris Orava na dirt biku a jeho vocal cover písně Stabbing The Drama (Soilwork)

Na horské kolo se jdu vyřádit. Zjistit, že jsem pořád malej kluk, co si rád hraje. A dělám věci, které jsem chtěl dělat jako kluk. A lépe. (smích) Nebo se na něm dopravuji, což mě taky baví, než se courat autem. V ideálním případě však řádím v lese, na trailech nebo v dirt parcích. Taky mě baví stavba kol, minulý rok jsem postavil tři kola od výpletů po hodně zajímavé vzhledy. Díky tomu si toho víc vážím, mám originál a technické věci mě baví po tátovi. Skialpy byly teď jediný způsob, jak si užít zimu a freeride. A vůbec mi to nevadilo. Když si to člověk odmaká, má to větší hodnotu, přínos a dostane se na zajímavější místa. Na výpravy do přírody se vydávám ze zvědavosti, dobrodružství a načerpat její energii. Baví mě ta svoboda, nutnost soběstačnosti, schopnost a učení se zvládnout různé situace a terapeuticky působící nepohodlí. Člověk si tam uvědomí spoustu věcí. Čím více ztrácíme kontakt s přírodou, tím více jsme ztraceni jako společnost. Obvykle chodím sám, a to velmi rád.

Učení se nových věcí, zdokonalování, hledání pravdy, jít za svými sny a naplňovat svoji představu o životě, inspirovat a udělat něco pro společnost, to je smysl mého života.

Pro mě je v životě důležité, co dělám a co jsem udělal. To tvoří kvalitu mého života a to potřebuji ke štěstí. Ale pro každého je nejdůležitější něco jiného, to je taky třeba pochopit. Pro někoho je prioritou, co cítí, co prožívá. Pro dalšího poznání a pro jiného výhradně domov a rodina. U každého hraje roli všechno, ale obvykle jedno je dominantní. Já jsem objevil a pochopil to svoje a to mě vede ke spokojenosti. Děti jsou naše budoucnost a to, co můžeme na tomto světě nejvíc ovlivnit. Proto se jim snažím cíleně věnovat a předat jim to nejlepší, důležité pro život a připravit je na budoucnost. Lehké to v dnešní době není, ale tohle má právě největší smysl.

Přestože se tvé postoje vyvíjí, poslední dobou naznačuješ, že přemýšlíš o návratu na kulturistická pódia. Pokud by ses s menším úsilím dokázal lépe připravit, určitě nejsem sám, kdo by tě zase rád na pódiu viděl! Která část tvé kariéry tě vlastně nejvíc bavila? Kulturistika, silový trojboj, nebo aktuální přístup? A je ten návrat ke kulturistice ve světle tvých současných názorů vůbec možný?

Musím přiznat, že jsem o tom několikrát přemýšlel. Ale taky přemýšlím, jestli to vůbec půjde, jestli bude ještě kam jít na soutěž. Osobně bych byl na sebe velmi zvědavý a ta zvědavost mě zapaluje. Každá část mě kariéry měla svoje a byla důležitá pro tu následující. A vše odpovídalo mému vývoji, zejména duševnímu. Teď aktuálně mě to baví nejvíc. Dělám to, co chci, jak chci, a funguje to. A kdybych si "odskočil" na soutěž, myslím, že by se u mě nic zásadního nezměnilo.

Do ničeho se nenuťte. Musí to jít samo, přirozeně a bez nátlaku. Poslouchejte svůj vnitřní hlas neovlivněný okolím, intuici a vnímejte, co Vám ukazuje Vaše tělo.

A pokud moje tělo bude ukazovat, že chce na soutěž, a nic tomu nebude bránit, rád se stanu zase na pár minut kulturistou. Pro Vás i pro sebe. Stačí jiskra, stimul a rychlé spalování se zapálí. (smích) To jsem já, neustále pro něco hořím. Ale už je toho mnohem víc než dřív. O to je můj život bohatší. Bohatství chápu jako život podle vlastní představy, svobodu, velkou rodinu a šikovné děti, zdraví, nezávislost, otevřenost a poznání.

A když se na závěr podíváme na aktuální situaci, jakou radu bys měl pro kulturisty a sportovce, aby přežili covidová omezení, nedostupnost posiloven a sportovních areálů a s tím související omezení jejich trenérské práce a příjmů?

Těsně po začátku doby covidové jsou metabolické typy, jejich konzultace a jídelníčky mojí hlavní náplní práce. Protože jsem tuhle globální záležitost rychle pochopil a přizpůsobil se. I kdyby to nenastalo, tak jsem to měl v plánu profesního vývoje. Byl to impuls. Přišlo to přesně, kdy mělo, a nakoplo mě to jako každá překážka. Člověk musí mít vždy plán, alternativní plán, musí umět reagovat a improvizovat. Vždy jsem věděl, že jakmile přijde nějaká krize, služby a trenéři budou první na ráně. Zároveň jsem delší dobu plánoval odejít z Prahy a nechtěl jsem každý den dojíždět. Vždy jsem dělal jídelníčky a zabýval se velkou částí svojí práce výživou. To se stávalo postupně prioritou až po aktuálně hlavní činnost, protože teď to jinak nejde a nechtěl jsem celý život strávit v posilovně. Je to vývoj i životní, protože chci naplnit svoje představy o způsobu života, za kterým postupně jdu. Vše má svůj čas, ale člověk nesmí zamrznout, stále se musí dívat dopředu. Protože když se tam nedívá, čas letí a zjistí, že pořád stojí na místě. Někdy se musíte pohnout, protože Vás něco tlačí jako tahle už rok trvající situace.

Každý musí reagovat, zorientovat se, nečekat a vydat se dopředu. Když se necháte tlačit, dostane Vás to tam, kde nechcete být. Je na každém z nás, aby se přizpůsobil tomu, co bude. A to nikdo neví nebo si to nepřipustí. Zlaté časy skončily, přišel čas zúčtování. Máme možnost zjistit, kdo jsme a co v nás je. Máme příležitost znovu objevit to, na co jsme zapomněli. Máme šanci a nic jiného nám nezbývá než vrátit se k původním hodnotám, produktivním profesím a tomu, co bude mít smysl a co bude užitečné. Změny ve společnosti a ekonomice jsou neodvratné, i kdyby nebyla tahle nová pandemie. Proto jsem to očekával a může se tomu říkat jakkoliv.

Každý ať dělá to, v čem je nejlepší. Jedině tak to má skutečný význam a budoucnost. Nemůžeme se vézt, čekat, že někdo něco udělá za nás, a hrát si na něco, co nejsme. Společnost bude potřebovat ty pravé lidi na svých místech. Vzpomeňte si, co jste studovali, co jste budovali, co dokážete nejlíp, v čem máte schopnosti i srdce, a za tím běžte! Nedělejte si iluze a velká očekávání. Já si myslím a dobře se podívejte, kdo všechno tvrdí, že svět už nebude jako dřív. Stavějte pevné a funkční základy budoucnosti Vaší i společnosti. Chraňte svoje zdraví, svobodu, svoje rodiny, naše práva a lidskost!

Přeji všem čtenářům, aby je tahle doba stimulovala k tomu nejlepšímu a nejužitečnějšímu, co mohou být, co mohou udělat a co mohou změnit! Jsme na jedné lodi, která se jmenuje česká země. Co s ní uděláme, jaká bude její cesta a jak nám na ní bude, je na nás.

Děkuji ti za rozhovor!


Líbil se Vám článek?
Sdílejte ho na Facebook. Děkujeme.

Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:



Supertelo.cz, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 03222543 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2022 Supertelo.cz, s. r. o. • Copyright © 2001-2022 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie