V první dekádě 20. století se letectví ještě nalézalo v plenkách a překlenutí vzdáleností mezi kontinenty trvalo týdny i měsíce. Proto bylo nesmírně obtížné shromáždit zástupce všech zemí a států na jedno místo. Přesto v roce 1913 žili nejlepší kulturisté (ve smyslu mužů se svalnatými těly, vypracovanými zejména zápasem a vzpíráním, potažmo kombinací obou) v Evropě a setkali se v Petrohradě na prvním světovém šampionátu "mužské tělesné krásy". V manéži populárního cirku Modern vystoupily desítky borců. Vedle atletů z Ruska a Pobaltských zemí také německý zápasník Alfonse Steurs, Jean Sabatieur a Marcel Boucher z Francie, Němec Hissman, Omer de Bouillon z Belgie, Iivari Tuomisto z Finska, Japonec Ito, Orel Zagorujko a Zachar Jalov z Ukrajiny, Angličan Carter a další. Tři první místa obsadili:
- 1. místo: Konstantin Stěpanov, Rusko
- 2. místo: Iivari Tuomisto, Finsko
- 3. místo: Luigi Agostini, Itálie
Vlevo Konstantin Stěpanov, vpravo Iivari Tuomisto
Stejný titul Stěpanov vyhrál také v roce 1914 dne 27. ledna, opět v cirku Modern. Během mezinárodního zápasnického turnaje byl uspořádán konkurs tělesné krásy, obsazený z valné míry amatérskými borci. Hlavní rozhodčí Ivan Lebeděv posléze určil vítězem Konstantina Stěpanova, druhé místo obdržel Joe Mora a třetí Fedor Matvějev. Pokračování soutěží ukončila první světová válka. Dodejme ještě, že častým a úspěšným účastníkem podobných konkursů v Rusku a kontinentální Evropě byl rovněž náš borec Gustav Frištenský.
Konstantin Stěpanov (vlevo) na skupinové fotografii
O Stěpanovově běžném životě nevíme téměř nic, nemáme ani žádná biografická data. Žil v Petrohradě a trénoval v klubu Dr. Wladyslawa Krajewského, zakladatele ruské těžké atletiky, v doktorově bytě na Michajlovském náměstí. Dokázal udělat deset tlaků s párem 32,8kg koulí s uchem (bulin), tytéž koule zvedal desetkrát trhem z visu a provedl cvik "turecký vztyk" se 49kg koulí, kterou držel dnem nahoru. Při vystoupeních nebo na konkursech tělesné krásy demonstroval nejen dokonalost postavy, ale plastickými pózami naznačoval svou kulturnost a nevídanou dovednost v ovládání svalů. Dochované studiové fotografie, mimochodem značně kvalitní, odhalují našim očím navyklým na muskulaturu moderních bodybuilderů jisté "nedostatky" rozvoje svalů (podotýkám, že nemám v úmyslu kritizovat, pouze k nim obrátit pozornost). Třemi hlavními po mém soudu jsou: 1) slabší vývoj prsních svalů - tlaky vleže na podlaze sice existovaly, ale spíše v silové verzi, 2) slabší vývoj latissimů - borci snad znali shyby nebo šplh na laně, ale sotva co jiného, 3) celkově slabší rozvoj stehen - borci nepraktikovali dřepy ani tlaky nohama. Na druhé straně vidíme pěkné bicepsy, deltové a břišní svaly.
Konstantin Stěpanov
V roce 1913 měl Stěpanov následující míry: výška 182 cm, váha 87 kg, hrudník volně 116 cm, hrudník v nádechu 121 cm, krk 45 cm, biceps 43 cm, předloktí 35 cm, pas 89 cm, stehno 60 cm a lýtko 43 cm. Byl oblíbencem trenéra a manažera zápasu v Rusku Ivana Lebeděva, jenž jej ve svém časopise Herkules nazval "Apollónem 20. století". Později Stěpanov profesionálně zápasil.
